COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 6 / 2013

Odborníci na klinickou výživu se vzdělávají už 80 let

Datum: 3. 6. 2013
Autor: Tamara Starnovská
Odborníci na klinickou výživu se vzdělávají už 80 let

Nutriční terapeuti, dříve dietní sestry, se vzdělávají už skoro osmdesát let. Od samého počátku šlo o samostatný obor studia, který byl původně koncipován jako speciální vzdělávací program pro dospělé. Byl velmi prakticky zaměřený a organizovaný na klinickém pracovišti.

V roce 1934 byla založena Vyšší škola pro vzdělávání dietních pracovnic v Praze, která byla propojená s IV. interní klinikou prof. MUDr. Bohumila Prusíka. Na této klinice probíhala praktická část výuky. Cílem této školy bylo vychovávat samostatné pracovnice v oboru dietetiky. Absolvent­ky získaly kvalifikaci pro úpravu výživy nemocných podle pokynů ošetřujícího lékaře a pro organizaci a řízení její výroby. V prvním roce studovalo na škole 14 studentek. Věhlasní lékaři, jako např. doc. Karásek, Patočka, Richter či Švejcar, jim přednášeli první rok bez­platně. Studium pak bylo ještě o jeden semestr prodlouženo. Kromě češtiny se tu vyučovaly i počty a lékařské a praktic­ké předměty.

V roce 1937 se škola přejmenovala na Vyšší školu praktické dietetiky (VŠPD). Studium již trvalo dva roky a bylo zakon­čeno absolutoriem. Podmínky k přijetí nebyly vůbec jednoduché. Uchazečky musely mít zvládnuté 4 třídy měšťanky nebo střední školy, k tomu dvouletou ženskou odbornou školu, jeden rok vyšší školy a půlroční až roční praxi ve vaření. Během tří let školu absolvovalo 45 žen.

Za druhé světové války, během oku­pace, pracovaly studentky na I. interní klinice prof. MUDr. Kristiána Hynka a poté na II. interní klinice prof. MUDr. Josefa Pelnáře. Ačkoli byly během pro­tektorátu vysoké školy uzavřeny, VŠPD se podařilo zachovat jako nezbytné po­mocné pracoviště II. interní kliniky prof. Antonína Vančury. Znalosti, které muse­ly absolventky mít, byly obdobné dneš­ním potřebám - sestavit odpovídající pokrmy podle potřeb pacientů a sestavit a propočítat zvláštní diety a úpravy jídelních rozvrhů po dobu rekonvalescence u propuštěných pacientů. V roce 1943 byl z budovy školy vytvořen lazaret a škola se přestěhovala do Vyšší školy dívčí ve Vodičkově ulici, kde fungovala skoro 60 let. Teorie se zpočátku vyučo­vala v jiných školních budovách. Po revoluci v roce 1948 byl realizován návrh prof. MUDr. Josefa Charváta, DrSc., zakladatele III. interní kliniky LF UK v Praze, a prof. MUDr. Bohumila Prusíka, DrSc., z IV. interní kliniky v Praze, aby se pro potřeby školy využily dietní kuchyně na jejich bývalých klinikách. Prostory na Charvátově klinice se ukázaly být vhodnější, a tak se ke stávajícím dvěma místnostem doplnila ještě jedna, která sloužila pro administrativní činnost. Tak to zůstalo na dalších skoro 50 let, kdy byly kuchyně využívány pro praktickou výuku studentek.

Zájem o dietní sestry muselo podpořit až ministerstvo

O absolventky však nebyl v praxi zájem. Z 96 jich získalo zaměstnání v nemocnicích a léčebných ústavech jen 27. Teprve když po roce 1948 vydalo Ministerstvo zdravotnictví výnos, v němž doporučilo zdravotnickým zařízením v Čechách, na Moravě i na Slovensku přijetí absolven­tek, podpořilo jejich uplatnění.

Když pak v roce 1949-50 získala Vyš­ší škola výživy - větev klinické dietetiky vlastní budovu ve Školské ulici 15 v cen­tru Prahy a byla uzákoněna jednotná škola, bylo zahájeno čtyřleté studium oboru dietní sestra, který se kromě Prahy vyučoval také v Brně a Bratisla­vě. Studentky byly ke studiu přijímány v patnácti letech na základě doporučení a stejně jako nyní studovaly předměty jako např. dietní vaření, biologie, che­mie a další obory se zvláštním důrazem na nezbytnou, přímo lékárnickou přes­nost a přísnou hygienu. U uchazeček o studium byla požadována trpělivost, takt a láska k člověku - tedy vlastnosti, které jsou pro práci zdravotníka zá­sadní, ale dnes už součástí přijímacích řízení nejsou.

V roce 1949 bylo možné studovat obor dietní sestra už na deseti místech v republice. Krátce existovala i větev pro hospodářské vedoucí, ale ta byla v roce 1950-51 zrušena. V souvislosti s po­třebami praxe také několikrát vzniklo a zase zaniklo přidružené vzdělávání dospělých, a to kombinovanou formou studia při zaměstnání.

V roce 1955 se v tomto oboru začali vzdělávat i lékaři. V 6. ročníku studia jim bylo do výuky zařazeno studium léčebné výživy. Na to následně naváza­la i postgraduální forma studia, která byla určena nejen lékařům v oblasti léčebné výživy v lázních a nemocnicích, ale i dietním sestrám zařazeným jako vedoucí pracovnice.

Vysoké školy obor dlouho odmítaly

O šest let později byl v rámci třetí pětiletky stanoven požadavek na další zvyšování kvalifikace dietních sester po postgraduálním vzdělávání a pra­xi v oboru se zaměřením na vedoucí funkce. V roce 1962 byl vypracován perspektivní dlouhodobý plán vývoje dietetiky v ČSSR v souladu s faktem, že dietetika byla celosvětově považová­na za léčebnou metodu, bez níž nelze zajistit racionální a komplexní provádění léčebné péče. Byl vznesen požadavek na vytvoření ekvivalentu vysokoškol­ského studia podle návrhů Karlovy univerzity v Praze. Vzhledem k častému nezájmu lékařů o tento druh léčby bylo požadováno doplnit lékařům dietologii do výuky a byl vznesen požadavek na atestaci z oboru přeměny látek a výživy pro dietology. Nově byl koncipován sys­tém školení pro dietology, specializační studium pro dietní sestry a výuka byla rozšířena o nástupní praxe v lázních a zařazení specifik lázeňské výživy do výuky praxe ve školách.

Na to navázalo i nové členění funkč­ního zařazení dietních sester do tří stupňů. Nejvyšším byly organizátorky, které působily např. v lázních světového významu nebo ve velkých nemocnicích. U nich se předpokládalo samostatné ve­dení provozů po všech stránkách, včet­ně kvalifikace pro vzdělávání a odborné vedení. Jejich platové ohodnocení se pohybovalo na úrovni hlavních sester.

Druhým stupněm byly vedoucí dietní sestry OÚNZ, lázeňských provozů a ústavů. Pokud osvědčily schopnost vést příslušné stravovací provozy, byly zařazeny jako vrchní sestry. Ostatní dietní sestry byly platově ohodnoceny jako zdravotní sestry a ty z nich, které se osvědčily a byly iniciativní, byly vybírány pro vedoucí funkce. Požadavkem doby bylo umožnit jim nástavbovou vysoko­školskou specializaci, stáže v cizině, práce ve výzkumu a vytvoření funkce krajské odbornice. Bylo třeba zabránit odlivu pracovníků a vytvořit podmínky nezbytné pro rozvoj oboru.

V roce 1974 byly na 15. sjezdu diet­ních pracovníků formulovány požadavky na zajištění systematického postgra­duálního vzdělávání, které do té doby plnily pouze celostátní sjezdy. Tím byly vytvořeny podmínky pro zajištění pra­videlného systému doškolování, včetně doškolování profesorek zdravotnických škol, které posléze realizoval nově vytvořený Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně. Pod novým názvem Národní centrum ošetřo­vatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCO NZO) plní tuto funkci dosud.

Po roce 1990 došlo v souvislosti s no­vou koncepcí postgraduálního vzdělá­vání nelékařských zdravotnických oborů ke změně dosavadní formy dlouhodobé přípravy na pomaturitní specializační studium. Obor dietní sestra bylo možné studovat pouze na třech školách v Pra­ze, Brně a v Bratislavě.

V roce 2004 se změnil název profese dietní sestra na nutriční terapeut/ka a došlo k historicky prvnímu rozdělení kvalifikačního studia na dvě úrovně - na profesi nutriční asistent, kterou vyko­návají absolventi střední zdravotnické školy (ukončeno maturitní zkouškou), a na profesi vzdělávanou v pomaturitním studiu na Vyšší odborné škole zdravot­nické, která je zakončená absolutoriem a absolvent získává titul diplomovaný nutriční terapeut. Od tohoto roku se také začal zvyšovat počet škol, které tuto profesi vzdělávají. Současně bylo možné zvolit si i kombinované formy studia.

Historie se znovu opakuje

Od roku 1992 se skupina odborníků snažila iniciovat vznik tohoto studijního oboru i na vysokých školách. Ty to však i přes argumenty podpořené mezinárod­ními kvalifikačními parametry a vývojem zdravotnictví neustále odmítaly. Teprve v roce 2008 se podařilo dosáhnout ote­vření prvního vysokoškolského studia bakalářské úrovně na 1. lékařské fakultě UK v Praze. S rozvojem zájmu o pro­blematiku výživy se v posledních dvou letech zvyšuje zájem o akreditaci tohoto studia i na dalších vysokých školách (nyní je toto studium akreditováno na pěti VŠ a další dvě o akreditaci usilují). V současné době je tento obor možné studovat jak na VOŠ, tak na VŠ a vývoj dále směřuje k vysokoškolské formě studia.

Lze konstatovat, že kruh se uzaví­rá - péče o stravu a nutriční zajištění pacienta od plánování hospitalizace či operačního výkonu přes hospitalizaci až po ambulantní péči je požadavkem doby a potřebou komplexní zdravotní péče. Managementy zdravotnických zařízení však nechtějí zaměstnat odpovídající počet nutričních terapeutů, případně je v důsledku úsporných opatření pro­pouštějí. Proto víte-li o kvalitní nutriční terapeutce/terapeutovi, držte se jich! Jak pro Vaše pacienty, tak pro Vás a Vaši rodinu budou dříve či později nepostra­datelnými a ušetří Vám nejen mnoho peněz, ale i náklady na řešení komplika­cí onemocnění. 

Tamara Starnovská, vrchní nutriční terapeutka Thomayerovy nemocnice, Praha

 
  • tisk
  • předplatit si