COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 6 / 2013

Sledování pádů u hospitalizovaných pacientů v letech 2011-2012

Datum: 3. 6. 2013
Autor: Mgr. Dita Svobodová

Souhrn / Cílem studie je představit výsledky sledování pádů u hospitalizovaných pacientů z let 2011 a 2012. Prevence pádů v ošetřovatelské praxi představuje závažné téma, neboť následky pádů mohou být dlouhodobé a mnohdy je doprovází snížená mobilita. Jednou z možností, jak hodnotit kvalitu ošetřovatelské péče, je vyhodnocování indikátorů kvality - jedním z nich jsou i pády u hospitalizovaných pacientů, jež jsou v českém zdravotnictví nejčastější mimořádnou událostí; projekt jejich sledování koordinuje Čes­ká asociace sester. V letech 2011 a 2012 participovalo na projektu 45 zdravotnických zařízení. Získaná data byla využita pro standard Prevence a péče o pacienty, kteří prodělali během hospitalizace pád. Studie chce rovněž stimulovat zdravotnická zařízení, aby usilova­la o vyšší úroveň poskytované péče a spokojené pacienty i zaměstnance.

Klíčová slova / pády - zdravotní péče - ošetřovatelství - kvalita péče - gerontologie - indikátor kvality - standard - zranění.

Monitoring falls in hospitalized patients between 2011 and 2012

Summary / The purpose of this study is to demonstrate results of the falls in hospitalized patients that had been monitored between 2011 and 2012. Prevention of falls in nursing practice is a serious issue because such injuries usually have long-term consequences and are accompanied by reduced mobility. The quality of nursing care is measured by numerous indicators: one of them is number of falls with injuries per thousand nursing days. This most prevalent event - from the point of view of nursing care - has been monito­red in the Czech Republic since 2002. By 2012, 45 healthcare facilities has been involved in this project, which main objectives were to acquire data for setting standard for Prevention and care of patients in connection with falls. Outcomes of this study are to stimulate healthcare institutions to improve their effort in reaching a higher level of customer and employee satisfaction and in having a posi­tive effect on profits and society.

Keywords / fall - health care - nursing - quality of care - gerontology - quality indicator - standard - injury.

Úvod

Projekt Sledování pádů u hospitalizova­ných pacientů je v ČR realizován na zá­kladě rozhodnutí Sdružení fakultních nemocnic (v současnosti Asociace ne­mocnic) od roku 2002. V prvním roce se jej zúčastnilo 15 zdravotnických zaří­zení (ZZ), v roce 2012 již 45 - tj. více než 1/3 lůžkové kapacity v ČR. První výsled­ky byly zveřejněny na základě údajů z let 2002-2003.

Od roku 2008 projekt koordinuje Česká asociace sester (ČAS). S ohledem na ná­ročné zpracovávání čtvrtletních výsled­ků (prostřednictvím standardních šablon textového editoru) byl projekt naposledy vyhodnocen v roce 2010. Od roku 2011 je sledování pádů realizováno ve spoluprá­ci s firmou Linet prostřednictvím elektro­nické aplikace na www.padovastudie.com. Každé zapojené zdravotnické zařízení může v aplikaci v anonymizované podobě vidět přehled výskytu pádů v zapojených nemocnicích.

Cíle projektu jsou následující: získat relevantní data pro pravidelné přehodnocování doporučeného standardu Preven­ce a péče o pacienty v souvislosti s pády, podpořit sledování mimořádných udá­lostí, stanovit a dále upravovat metodiku efektivního nástroje srovnávání výsled­ků a zkušeností při sledování indikátoru, navrhnout a rozšiřovat vzdělávací pro­gram pro pacienty a zdravotníky.

Epidemiologie pádů

V českém zdravotnictví se v souvislos­ti s implementací kvalitativních systé­mů a kontinuálním sledováním kvality ošetřovatelské péče prosazuje od druhé poloviny 90. let princip zajištění odpoví­dající bezpečnosti při jejím poskytování. Jednou z nejdiskutovanějších oblastí tý­kajících se kvality a bezpečí péče je problematika pádů - a to jak v kontextu péče ambulantní, tak i péče, kterou zdravot­nické a sociální instituce poskytují hos­pitalizovaným pacientům na lůžkách.

U věkové skupiny nad 65 let patří pády nejen mezi nejčetnější a nejrizikovější mi­mořádné události, které komplikují hos­pitalizaci, ambulantní léčbu, péči v domě pro seniory či v domácím prostředí, ale jsou rovněž hlavním etiologickým fak­torem smrti zapříčiněné úrazem. Jejich důsledky mohou být různé - od bezvý­znamné oděrky až po invaliditu či dokon­ce smrt. S ohledem na rozvoj vědy a tech­niky (především v oblasti lékařských věd), zlepšení životního stylu a promě­ny sociokulturních vztahů se téma pádů úspěšně prosazuje do celospolečenského diskurzu a v jistém slova smyslu se stá­vá jedním z referenčních rámců debaty o kvalitě ošetřovatelské péče.

Společným jmenovatelem uvedené problematiky je prodlužování délky lid­ského života (graf 1) (1), které - navzdory nezpochybnitelným pozitivům - přináší v ošetřovatelské péči mnohé problémy: např. narůstá počet polymorbidních ne­mocných s polypragmazií, mobilitou, nesoběstačností, soustavně se zvyšují náklady na zdravotní a sociální péči. (2) Úrazy seniorů se proto stávají vážným problémem současné medicíny.

Podle aktuálních statistik upadne kaž­dá ze čtyř osob ve věku 65 až 75 let a po­lovina osob ve věku 75 let a více nejméně jednou ročně (v domovech důchodců je počet pádů dvojnásobný). Odhaduje se, že až 87 % všech fraktur ve stáří nastává v důsledku pádu. Pády jsou časté u sta­rých lidí i v nemocnicích, kde pracují pro­fesionální zdravotnické týmy a preven­tivní opatření jsou důslednější, včetně okamžitého poskytnutí odborné lékařské péče. (3) Častou a obávanou komplikací při pádu jsou zlomeniny, jejichž riziko zvyšuje osteoporóza, která se ve vyšším věku často vyskytuje. Nebezpečná však mohou být i jiná poranění způsobená pá­dem, např. prochladnutí při déletrvajícím ležení na podlaze, ztráta soběstačnosti či psychosomatické obtíže, jako jsou depre­se, úzkosti, omezení životních aktivit. Opakované pády a strach z nich jsou po­sléze častou příčinou přijetí do zdravot­nických a ošetřovatelských zařízení. (4) Traumatická zranění osob nad 65 let tvoří 25 % všech zranění a jejich léčba si vyža­duje 33 % nákladů, které jsou alokovány na léčbu všech zranění. (5)

Pády ohrožují seniory v bezpočtu ži­votních situací, a to nejen v domácnosti, při venkovních aktivitách, ale i ve zdra­votnických či sociálních za řízeních. U geriatrických pacientů, kteří jsou hos­pitalizováni v nemocnicích, je situace mnohem závažnější, protože pády po­stihují (a to i přes krátkodobou hospitalizaci) až 20 % osob, v ošetřovatelských domech, léčebnách dlouhodobě nemoc­ných a domovech pro seniory až 50 % osob. (6)

Podle Americké geriatrické společ­nosti (American Geriatrics Society) (7) je frekvence pádů u hospitalizovaných pa­cientů starších 65 let na lůžkách akut­ní a chronické péče takřka třikrát vyšší než u populace, která žije mimo zdravot­nická zařízení. Další studie (statistiky se týkají Spojených států amerických) dokumentují, že na lůžkách chronické péče je incidence pádů až padesátipro­centní; ve 40 % případů jde v těchto zařízeních o pády opakované. Standard­ní dům ošetřovatelské péče se sto lůžky nahlásí ročně 100 až 200 pádů. (8) Star­ší pacienti se ovšem lékařům a ošetřova­telskému personálu mnohdy nesvěří, že upadli, a tak jsou uvedená procenta jistě podhodnocena; podle dostupných úda­jů lékaři a sestry registrují pouze jednu čtvrtinu všech pádů. Zranění při pádech jsou rovněž šestou, respektive sedmou hlavní příčinou smrti u populace starší 65 let; mortalita v této souvislosti roste exponenciálně s věkem pro obě pohlaví od 75. roku. Podle statistických ukazatelů nevyústí 40-60 % pádů v žádné zranění, ve 30-50 % jde „pouze" o drobné násled­ky ve formě oděrek či povrchových škrábanců. V České republice je zaznamená­no okolo 650 pádů na tisíc obyvatel. (9) V rámci celoevropského projektu Senioři v domácí péči (The Aged in Home Care) bylo realizováno šetření výskytu pádů v domácím prostředí, při kterém se zjisti­lo, že ze 430 sledovaných osob s průměr­ným věkem 82 let pád postihl 36,7 %.

Výsledky potvrdily, že populace se­niorů v domácí péči představuje riziko­vou skupinu se zvýšeným rizikem pádu a s ním spojených komplikací. (10)

Lékaři a zdravotnický personál vě­nují pozornost tématu pádů také v lé­čebnách pro dlouhodobě nemocné; (vý­běrově) například Alena Holoušová ve své diplomové práci (2009) (11) uvádí, že u sledovaného vzorku pacientů šlo ve 32 % případů o pády opakované v před­chozích 30 dnech, 68 % pádů bylo nově vzniklých; ve 21 % případů to byly pády, jež se udály během prvních 24 hodin hospitalizace v LDN. Autorka se dále zabývá otázkou vnitřních a vnějších (rizikových) faktorů a dokládá, že ze sta pádů šlo ve 31 % případech o pády, které postihly orientované seniory, 45 % pádů vznik­lo u zmatených seniorů, 24 % u seniorů neklidných.

Významný příspěvek v oblasti sledo­vání pádů v podmínkách českého zdra­votnictví představuje disertace Dany Juráskové (2006) (12), jejíž výstupy při­spěly k zevrubné analýze pádů a násled­ných zranění. Za významný krok v pre­venci pádů autorka považuje jednak schopnost identifikovat rizikového pa­cienta bezprostředně po přijetí do zdra­votnického zařízení, jednak vymezení preventivních opatření, která vycházejí ze znalostí ošetřovatelského personálu. V průběhu dvanáctiměsíčního sledová­ní (2002-2003) bylo v 15 zdravotnických zařízeních monitorováno 335 945 hos­pitalizovaných pacientů, z nichž téměř 4000 (1,17 %) postihl pád - celkový po­díl zraněných k počtu pádů byl 46,92 %; nejvíce pádů se událo na interních oddě­leních a odděleních dlouhodobé péče, věkový průměr pacientů, kteří prodělali pád, byl 73,9 roku.

Vymezení pádu

Na definování pádu se relevantní literatu­ra plně neshoduje, a tak neexistuje žádná všeobecně přijatá klasifikace; pády tak zůstávají definovány a řešeny rozličnými způsoby.

I přesto je však důležité, aby kaž­dé zdravotnické zařízení mělo alespoň rámcovou definici - pokud ji nemá, ne­může sledovat a vyhodnocovat získaná data o této nežádoucí události. Zobec­ňující definici předložili v roce 1980 lé­kaři E. V. Morris a B. Isaacs, podle nichž je pád nežádoucí událost, při níž pacient neplánovaně klesne k zemi. (13) Pro lé­kaře a zdravotnický personál je ovšem tato definice dosti problematická, proto­že nezohledňuje variabilitu situací, které mohou v souvislosti s pádem nastat. Vyvstávají tak otázky, zda mezi pády patří například situace, kdy se pacienta poda­řilo při pádu zachytit a následně bezpeč­ně usadit do křesla. (14)

Rovněž zobecňující je definice, kte­rá pádem rozumí událost, která vyústí v nezamýšlené spočinutí pacienta nebo části jeho těla na zemi či jiné podložce, která je níže než pacient. (15) Následují­cí charakteristika pádu je již specifičtěj­ší - pádem se rozumí nezamýšlená udá­lost, kdy se člověk ocitne na zemi či na nižším povrchu (se svědkem) nebo ta­kovouto událost oznámí (beze svědků); pád není způsoben žádným záměrným pohybem nebo jinou příčinou, jako je cévní mozková příhoda, mdloba, epileptický záchvat. (16)

Z trojice představených definic je podstatné, že pád představuje nezamýš­lenou událost, kterou dotyčný člověk nedokáže ovlivnit či jí zabránit. Je-li de­finice pádů vytvořena, je nezbytné, aby ji přijali zdravotničtí pracovníci a vhod­ně ji používali při zpracování nahláše­ných pádů. 

Klasifikace pádů a jejich rizika

Pro seniory představují pády velmi váž­nou prognózu a významný je symptom křehkosti (fragility) pozdního věku. Příči­ny pádů jsou - jak jsme již konstatovali - různorodé a ovlivňují je vnitřní a vnější faktory (viz dále). K systematickému po­chopení příčin pádů ustavují zdravot­nická zařízení jejich klasifikaci. Meziná­rodního uznání se dočkala klasifikace americké badatelky J. Morse, (17) která oproti členění vycházejícímu z vnitřních a vnějších faktorů navrhuje dělit pády následovně:

- Náhodné pády (Accidental Falls) - představují neúmyslné upadnutí pa­cienta; pacient může uklouznout/za­kopnout v důsledku selhání pomůcek nebo kvůli faktorům prostředí (např. rozlitá tekutina na podlaze). 14 % pádů ve zdravotnických zařízeních je tohoto typu. (18)

- Nepředvídatelné fyziologické pády (Unanticipated Physiologic Falls) - nastávají, když není fyzická příčina pádu součástí rizikového faktoru pádu pacienta. Pád je způsoben fyzickým stavem, který nemohl být do vzniku pádu předvídatelný; např. mdlobou, epileptickým záchvatem či patologic­kou zlomeninou krčku. 8 % pádů je tohoto typu. (19)

- Předvídatelné fyziologické pády (Anticipated Physiological Falls) - vznikají u pacientů, kteří jsou podle bodů na stupnici rizika pádu pro pád rizikoví. Podle Stupnice pádů (Morse Fall Scale - MFS) se tito pacienti dají charak­terizovat následovně: pád v anamné­ze, zhoršená chůze, užívání pomůcek k chůzi, intravenózní kanyla, porucha psychických funkcí. 78 % pádů je uve­deného typu. (20)

Jiná klasifikační metoda se zakládá na předpokladu, že jednou z příčin pádu je komplexní interakce vnitřních a vnějších faktorů - tzv. symptomatické a mecha­nické pády. Následující seznam shrnuje různé studie, které v sobě zahrnují rozličné metodologické přístupy a prostře­dí, v nichž je badatelé vytvořili. Z těchto důvodů nelze jednotlivé rizikové faktory uplatňovat pro různá prostředí, respekti­ve všechna zdravotnická zařízení. (21)

Vnitřní rizikové faktory závisejí na dru­hu poskytované péče; tyto faktory souvi­sejí se změnami, které závisejí na věku pacientů, stárnutí, nemocích, farmako­logii aj.; zapříčiňují 50-70 % pádů. Jejich klasifikace je následující:

 Předchozí pád - vyšší pravděpodob­nost pádu je spojena s úrazy v ana­mnéze.

 Nejistá chůze - lékaři a zdravotnic­ký personál posuzují způsob a typ chůze.

 Pohybový aparát - jeho poškození může nastat v důsledku svalové atrofie, zvápenatěním vazů a šlach, zvý­šeným zakřivením páteře, tj. osteo­poróza, revmatoidní artritida a stavy po ortopedických operacích; uvedené faktory vedou ke změně těžiště celého těla a k nestabilní chůzi. 

 Duševní stav - stavy zmatenosti, dezorientace, neschopnosti porozumět, poruchy paměti a demence (např. Alzheimerova choroba aj.).

■  Akutní onemocnění - epilepsie, poru­cha mozkové perfuze manifestující se jako synkopa, tranzitorní ischemická ataka či mozkový iktus; pády mohou postihnout též nemocné s trvalým neurologickým deficitem (s hemiparézou, periferní neuropatií nebo cerebrální poruchou - Parkinsonova choroba).

Chronická onemocnění - ortostatická hypotenze; zvýšené riziko je rovněž u nemocných s diabetem mellitem, s rozsáhlými varixy dolních končetin, pacientů dehydratovaných, po delším klidu na lůžku a po některých farmakách.

Povaha vnitřních rizikových faktorů je spjata individuálně s každým jedincem a je výsledkem změn, které souvisejí se stárnutím, nemocemi a případnou farmakologickou léčbou. Uvedený mo­del však podle mnoha badatelů (např. J. Morse) neklasifikuje veškeré pády a nepredikuje relevantní způsoby intervence.

Americký lékař K. K. Steinweg v člán­ku Změna přístupu k pádům pacientů (The Changing Approach to Falls in Elderly) dokumentuje, že existují i jiné fyziologické faktory, které závisejí na věku pacienta a jež se svým komplex­ním vlivem na tyto propojené systémy podílejí na celkové nestabilitě, respekti­ve pádech. (22) S narůstajícím věkem lze u mnoha seniorů pozorovat např. poru­chu chůze (u žen hovoříme o tzv. koléba­vé chůzi, o úzké bázi, u mužů o snížené výšce kroku). Podstatnou úlohu při udržení rovnováhy sehrává dále též zrak; podle K. Steinwega dochází u devadesá­tiletého člověka ke snížení zrakové os­trosti až o 80 %, což pochopitelně vede k nedostatečnému vnímání prostorových kontrastů; starší lidé přitom potře­bují k rozlišení předmětů až třikrát větší kontrast a adaptace na změnu intenzity světla je u nich mnohem pomalejší. Úda­je z jiné studie (23) dokládají, že 24 % pádů je zapříčiněno poruchou chůze či rovnováhy, 24 % náhlou ztrátou posturálního tonu s nečekaným pádem bez ztráty vědomí; dále vertigo (15 %), psy­chiatrické choroby (4 %), posturální hypotenze (2 %), neostré, dvojité vidění, synkopální stavy, akutní choroby a dal­ší vnitřní faktory (31 %). Příčinou pádu může být i nadměrná konzumace alko­holu či jeho kombinace s léky - 5 až 10 % seniorů jsou silní pijáci, až 40 % seniorů alkoholické nápoje konzumuje v zásadě pravidelně. (24)

Uvážíme-li veškeré změny, které na­stávají během procesu stárnutí, a připočteme-li navazující rizikové faktory, pak uvedené stavy ovlivňují smyslové vní­mání, zpracování informací na úrovni CNS a koordinaci pohybového aparátu; významné jsou především změny, kte­ré zasahují dolní končetiny. K. Steinweg dokládá, že s postupujícím věkem nastá­vají i změny, které mohou vyústit v ortostatickou či postprandiální hypotenzi. S narůstajícím množstvím vnitřních rizi­kových faktorů tak pochopitelně narůstá riziko pádů. (25) Ačkoli pádům u starších pacientů nelze ve všech případech pre­ventivně čelit, je zřejmé, že lze identifi­kovat skupinu nejrizikovějších pacientů a uvážit vhodnou metodiku k alespoň částečné minimalizaci pádů - konkrétně například důslednou eliminací vnějších rizikových faktorů.

Vnější rizikové faktory se nevztahují přímo ke stavu organismu pacientů, ný­brž k prostředí, které může významně ovlivnit incidenci pádů; podle některých studií (26) je až 50 % pádů podmíněno následujícími faktory:

■ Léky - ovlivňují centrální nervový systém; jsou to např. sedativa, anxiolytika, benzodiazepiny, a dále množ­ství léků užívaných současně (tzv. polypragmazie).

■ Vany a toalety - vybavení bez jakékoli opory, která by napomohla při vstává­ní (např. madla).

■ Tvar nábytku - tj. výška židlí a lůžek.

■ Kvalita povrchu - podlahové krytiny s uvolněnými nebo vyčnívajícími prk­ny, vlhké a leštěné povrchy, zvýšené dveřní prahy, schody, předměty na podlaze (např. kabeláž elektrospotře­bičů).

■ Nedostatečné osvětlení - nedostatečná intenzita osvětlení v prostorách s ne­dostatkem přirozeného světla.

■ Druh a stav obuvi - nevhodné, malé či naopak velké boty, nevyhovující podrážka (např. z přírodní gumy, kte­rá se může na některých površích lepit k podlaze), vysoký podpatek.

■ Nesprávné používání různých zaříze­ní - postranní zábrany lůžek, zábrad­lí a jiná zadržovací zařízení, která mohou při špatném pochopení jejich funkce zvýšit riziko vzniku pádu. Nevhodné pomůcky - vysoké či na­opak příliš nízké berle, opotřebované gumové chrániče berlí, chodítka, invalidní vozíky, zvedací zařízení.

■ Rizikové aktivity - nekontrolované pády ze žebříku nebo z vysoké stolič­ky, v prostředcích hromadné dopravy, při dlouhotrvající opilosti. 

■ Neznalost prostředí - nedostatečná obeznámenost s prostředím (přede­vším u hospitalizovaných pacientů).

■ Omezující prostředky - u neklidných pacientů.

Vnější faktory sehrávají při pádech ne­zpochybnitelnou úlohu; při anamnéze jsou takové pády evidovány jako „ná­hodné pády". Časté zevní příčiny jsou malé koberce či předložky, které mohou při kontaktu s nohou sklouznout po pod­laze, dále zvýšené dveřní prahy či kluzké podlahy. Ke zvýšení rizika pádu přispívá též nedostatečné osvětlení v kombinaci se zhoršováním zraku atd. Diskuze se seniory o uvedených rizikových faktorech napomáhá zhodnotit úroveň bezpečí do­mova a porozumět příčinám potenciál­ních pádů.

V kontextu prevence pádů nelze opo­míjet ani farmakologickou terapii. Nejnovější studie v USA uvádějí, že v některých případech až 30 % klientů domů s ošetřo­vatelskou péčí ohrožují chyby v užívání léků. (27) Podle Americké lékové agentu­ry pro bezpečné užívání léků (US Pharmacopoeia Safe Medication Use Expert Committee) jsou jejich obyvatelé takto ohroženi z několika důvodů: většina z nich je již velmi starých (více než 80 let), mají chatrné zdraví a užívají více léků na­jednou. Je proto nevyhnutelné, aby or­ganizace, které poskytují odbornou péči v domech s ošetřovatelskou péčí, sledo­valy chyby v užívání léků a vytvořily programy, které by riziko potenciálních chyb snižovaly.

Odlišnou klasifikaci, která zohledňu­je příčiny pádů, předkládá Evžen Růžič­ka. (28) Z jeho perspektivy lze pády dělit následovně:

■ Pády zhroucením - pád spojen s akut­ním zhoršením chronického onemoc­nění, kdy postižený ztrácí ve stoji či chůzi svalový tonus a klesá k zemi; příčiny mohou být cerebrální (epilep­sie, náhlý vzestup nitrolebního tlaku, tranzitorní ischemická ataka) či extracereberální (ortostatická hypotenze, kardiální synkopa). Při prevenci toho­to typu pádů je důležité znát zevrub­nou anamnézu pacienta.

■ Pády skácením - příčinou je těžká po­rucha rovnováhy, kdy pacient rychle klesá k zemi bez jakýchkoli obranných reflexů; takové pády vznikají následkem ischémie a hemoragie mezencefalu, putamen a talamu, léze frontálních laloků a podkorové bílé hmoty. Při tomto typu pádu je pro pacienta riziko zranění velké.

■ Pády zakopnutím - pacient padá do­předu většinou s nataženými horními končetinami, a to v důsledku zakopnu­tí palcem či špičkou nohy o povrch či překážku, kterou se nedalo včas pře­konat; viníkem může být např. peroneální paréza nebo elasticita nohy, dále tzv. šouravá chůze - Parkinsonova choroba a frontální apraxie chůze.

■ Pády zamrznutím - podobně jako v pří­padě zakopnutí směřuje postižený při pádu dopředu a dochází k „zárazu" dolní končetiny v průběhu chůze, kdy noha zůstává „přilepena" k povrchu a tělo pokračuje v pohybu, aniž by na­stalo kompenzační vykročení.

■ Nediferencované pády - do této skupi­ny spadají atypické pády, které nelze jednoznačně zařadit do předchozích kategorií; příčinou pádů může být např. nepozornost při chůzi, nepřizpůsobení stylu chů ze povrchu či překážkám. Rizikovou skupinou jsou pacienti, které postihla demence či léze frontálního a parietálního laloku.

Klasifikace pádů podle Evžena Růžič­ky (29) se v některých případech setkává s kritikou, a to především proto, že nezohledňuje hlavní příčiny pádů, jak činí klasifikace podle vnitřních a vnějších faktorů.

Změny organismu u starších lidí

Stárnutí - tzv. gerontogeneze - je přiro­zený a biologicky zákonitý proces, při němž se snižují adaptační schopnos­ti a ubývají funkční rezervy organismu. Změny v důsledku stárnutí jsou ve vyš­ším věku jednou z hlavních příčin výsky­tu pádů; konkrétně to jsou změny funkcí, které se významně podílejí na udržování rovnováhy: jde o změny aferentní (pře­nos informací), centrální (zpracování in­formací) a ejektorové (zpomalení vedení vzruchů). (30) S postupujícím věkem se rovněž zhoršuje stabilita ve vzpřímené poloze a ubývá schopnost organismu vy­rovnat se s její poruchou. Typická je po­rucha chůze a senilní poruchy mobili­ty; tuto změnu lze charakterizovat jako kombinaci lehkého frontálního syndro­mu, parkinsonského a paleocerebrálního syndromu. (31) Stárnutí lidského or­ganismu doprovázejí i další fyziologické změny, které zvyšují nebezpečí pádů, na­příklad zhoršené nervové čití (porucha polohocitu a pohybocitu), aterosklerotické poruchy prokrvení částí mozku odpo­vědných za udržování rovnováhy, pokles tlaku při vstávání, poruchy krční páte­ře, cévní mozkové příhody s následným ochrnutím, artróza kolen a kyčlí, úbytek svalové hmoty a poruchy dolních konče­tin či vady zraku (prostorového vnímá­ní). (32)

Následky pádů

Konstatovali jsme, že pády patří k nejčastějším příčinám úrazu a smrti u lidí ve věku nad 65 let (od tohoto roku se ri­ziko s každou následující dekádou zdvoj­násobuje). V roce 1997 zemřelo v USA v této věkové kategorii v důsledku úrazu souvisejícího s pádem na 9000 lidí. (33) Senioři, kteří následky pádu přežijí, trpí také vyšší nemocností. Oproti senio­rům hospitalizovaným z jiného důvodu je hospitalizace seniorů po pádu takřka dvojnásobná. (34) Senioři, kteří upad­nou, jsou také mnohem méně aktivní v sociální oblasti a dochází u nich k úbyt­ku fyzické aktivity a intenzity každoden­ní činnosti. (35)

Až 15 % pádů doprovázejí větší pora­nění včetně poranění hlavy, měkkých tkání, zlomenin a luxací; na vážných zra­něních se zlomeniny podílejí 75 % (zlo­meniny krčku stehenní kosti, které jsou nejčastějším poraněním rezultujícím z pádu, se vyskytují v 1-2 % případů). (36) Častá jsou i zranění hlavy coby dů­sledek oslabení reflexních pohybů. (37) Závažným důsledkem poúrazového sta­vu je i tzv. imobilizační syndrom (též hypokinetický syndrom), jehož rizikovými faktory jsou vedle vysokého věku i pády s následným poraněním, snížené rezervy kardiovaskulárního systému, hypoventilace s rizikem rozvoje bronchopneumonie, dekubity, porucha vyprazdňování, inkontinence či celkové postižení pohy­bového aparátu. (38)

Metodika sledování pádů u hospi­talizovaných pacientů

ZZ, která sledují pády u hospitalizova­ných pacientů, disponují doporučeným standardním postupem Prevence pádu a zranění pacienta, který vypracovala ČAS. Odpovědní pracovníci hlásí výsled­ky sledování každé čtvrtletí v měsíčním členění elektronickou poštou, a to nej­později do 15. dne následujícího měsíce. Zpracované údaje se odesílají zpět koor­dinátorovi projektu ČAS (pozn. - autorka článku) nejpozději poslední den násle­dujícího měsíce po ukončeném čtvrtletí. Projektu se mohou zúčastnit zdravotnic­ká zařízení, jež splňují požadavky pro sle­dování. Sledovaný údaj je hodnocen jako indikátor kvality péče - podíl zraněných z pádu na 1000 ošetřovacích dnů.

Pacienti jsou z důvodu srovnání s již publikovanými výsledky rozděleni do dvou věkových skupin - do 65 let a nad 65 let. Indikátor se dále vztahuje na sku­piny oborů, jak byly rozděleny ve studii v letech 2002-2003 - interní obory, chi­rurgické obory, pediatrické obory a lůžka následné péče. Od roku 2011 sledují zdra­votnická zařízení rozšiřující ukazatele u konkrétního pádu - místo pádu, příči­na pádu, stav lůžka, psychický stav, vy­šetření, ošetření, další vývoj, doba pádu. Zranění se podrobněji nespecifikují. Roz­dělují se na lehká a těžká; za lehká ozna­čujeme povrchové odřeniny, hematomy a blíže nespecifikované bolesti končetin nebo dalších částí těla, za těžká zraně­ní bezvědomí, komoce a kontuze mozku (jež vznikla v souvislosti s pádem), frak­tury, tržné rány včetně těch, jež se šijí náplastovými stehy.

Pro efektivní sledování uvedeného indikátoru realizovala ČAS s podporou Ministerstva zdravotnictví ČR Regionál­ní projekt vzdělávání (2008), jehož cílem bylo proškolit koordinátory ošetřovatel­ské péče, všeobecné sestry, fyzioterapeuty a zdravotně-sociální pracovníky v oblasti Bezpečí pacientů s ohledem na prevenci pádu a zranění při hospitaliza­ci a používání omezovacích pomůcek. Ve 14 krajích ČR se uskutečnilo 14 seminářů, kterých se zúčastnilo 717 zájemců.

Hlášení pádů pacientů v letech 2011 a 2012

Pro relevantní srovnání předkládáme rovněž výsledky sledování indikáto­ru kvality Pády u hospitalizovaných pa­cientů z let 2004-2010 (tab. 1), kdy zdra­votníci zaznamenali z celkového počtu 5 775 758 hospitalizovaných pacientů 45 897 pádů (0,79 %); z toho pádů s leh­kým zraněním 17 407 (38 %), se zraněním těžkým 4296 (9,36 %). Podíl zranění na celkovém počtu pádů činil 47,2 %. (39) Indikátor kvality za sledované období do­sáhl v průměru hodnoty 0,5.

V roce 2011 se do projektu zapojilo 45 zdravotnických zařízení. Celkový po­čet hospitalizovaných činil 790 006 pa­cientů, z toho 288 542 (37 %) ve věku nad 65 let. Zdravotníci zaznamenali celkem 8558 pádů; s lehkým zraněním vykáza­li 2646 pádů (31 %), s těžkým zraněním 724 (8 %) - dohromady tedy 3370 (39 %). Pádů bez zranění se událo 5188 (61 %). Podíl pacientů ve věku nad 65 let na celkovém počtu pacientů byl 37 %; po­díl pádů k počtu pacientů ve věku 65 let a více 3 % (tab. 2).

Indikátor kvality dosáhl v roce 2011 hodnoty 0,59. V oblasti sledování pádů tato hodnota představuje pozitivní zjiš­tění; za optimální se považují hodnoty v rozmezí 0,4-0,8. Při srovnání s indi­kátorem kvality z let 2004-2010 (tab. 1) je hodnota z roku 2011 jen mírně vyšší (srov­nej: 2004 - 0,4; 2005 - 0,44; 2006 - 0,52; 2007 - 0,54; 2008 - 0,56; 2009 - 0,55; 2010 - 0,56).

V roce 2012 se projektu zúčastnilo rov­něž 45 zdravotnických zařízení. Počet hospitalizovaných činil 755 498 pacientů, z toho 277 798 (37 %) ve věku nad 65 let. Zdravotníci evidovali celkem 7660 pádů; s lehkým zraněním vykázali 2154 pádů (28 %), s těžkým zraněním 693 (9 %) - do­hromady tedy 2847 (37 %). Pádů bez zra­nění se událo 4813 (63 %). Podíl pacientů ve věku nad 65 let na celkovém počtu pa­cientů činil 37 %; podíl pádů k počtu pa­cientů ve věku 65 let a více 3 %.

Indikátor kvality dosáhl v roce 2012 hodnoty 0,57. V oblasti sledování pádů tato hodnota opět představuje pozitivní zjištění, nebot hodnota se pohybuje v roz­mezí 0,4-0,8.

Od roku 2011 sleduje 15 zdravotnických zařízení rozšiřující ukazatele u konkrét­ního pádu - místo pádu, příčina pádu, stav lůžka, psychický stav, vyšetření, ošet­ření, další vývoj, doba pádu.

■ Místo pádu - zdravotníci mohli určit možnosti „na pokoji", „na chodbě", „na WC/v koupelně", „v jiné budově", „v areálu nemocnice". V obou sledo­vaných letech byl nejčastěji hláše­ným místem pádu „pokoj pacienta" (2626 hlášení - 79 %, respektive 2355 hlášení - 77 %).

■ Příčina pádu - zdravotníci mohli zadat „pád z lůžka", „vstávání z lůž­ka", „opření o nestabilní oporu", „ne­stabilita při chůzi a nestačil se chytit opěry", „zakopnutí, uklouznutí při chůzi". Zatímco v roce 2011 představoval nejčastější příčinu „pád z lůžka" (771 hlášení - 23 %), v roce následují­cím šlo o „nestabilitu při chůzi a ne­stačil se chytit opěry" (695 hlášení - 23 %).

■ Stav lůžka - zdravotníci mohli určit, jestli šlo o postel „zabrzděnou", „ne­zabrzděnou", „s postranicemi", „bez postranic" nebo „jiné". V letech 2011 i 2012 šlo nejčastěji o „zabrzděné lůž­ko" (2011 hlášení - 67 %, respektive 1475 hlášení - 49 %).

■ Psychický stav - zdravotníci mohli zaznamenat „psychicky orientovaný (dovede si vysvětlit, jak k pádu došlo)", „orientovaný (nedovede si vysvětlit, jak k pádu došlo)", „zmatený (neví, jak k pádu došlo)", „bezvědomí". Nejčastěji zaznamenaným psychickým stavem byl v obou letech „psychicky orientovaný (dovede si vysvětlit, jak k pádu došlo)" (2037 hlášení - 62 %, respektive 1812 hlášení - 60 %).

■ Vyšetření - zdravotníci mohli zazna­menat „žádné", „konzilium", „RTG", „CT", „jiné". V obou sledovaných le­tech nebylo po pádu nutné „žádné vyšetření" (2048 - 62 %, respektive 1479 hlášení - 49 %).

■ Ošetření - zdravotníci mohli za­znamenat „žádné", „ošetření rány", „chirurgické šití", „fixace sádrovým obinadlem", „fixace elastickým obinadlem"; „jiné". V roce 2011 i 2012 ne­bylo po incidentu třeba „žádné ošet­ření" (2279 hlášení - 69 %, respektive 2154 hlášení - 71 %).

■ Další vývoj - zdravotníci mohli za­znamenat „žádný", „překlad", „pro­dloužení pobytu", „operace", „úmrtí". V obou letech nedocházelo k „žádné­mu vývoji" (3122 hlášení - 94 %, re­spektive 2924 hlášení - 96 %).

■ Doba pádu - zdravotníci mohli za­znamenat „ráno (6,00-8,59)", „do­poledne (9,00-11,59)", „odpoledne (12,00-17,59)", „večer (18,00-21,59)", „noc (22,00-5,59)". V roce 2011 i 2012 byla nejčastější dobou pádu „noc" (2643 hlášení - 80 %, respektive 1350 hlášení - 45 %).

Závěr

Pády pacientů se považují za nežádou­cí událost, která negativně působí na psychiku nemocného i na zdravotnický personál. Pády s následným zraněním totiž s sebou mohou nést velké riziko krátkodobých i dlouhodobých zdravot­ních následků, prodloužení hospita­lizace či narušení vztahu s rodinnými příslušníky.

Zdravotníci během sledování indiká­toru kvality Pády u hospitalizovaných pacientů v letech 2011 a 2012 zaznamenali z celkového počtu 1 545 504 hospitalizo­vaných pacientů 16 218 pádů (1 %); z toho pádů s lehkým zraněním 4800 (30 %), se zraněním těžkým 1417 (9 %). Podíl zraně­ní na celkovém počtu pádů činil 39,38 % (2011), respektive 37,17 % (2012).

Indikátor kvality za sledované ob­dobí dosáhl hodnoty 0,57 (2011), resp. 0,59 (2012). Nejvyšší hodnoty dosahoval v oborech následné péče (0,83 - 2011; 0,89 - 2012), což prokazuje, že pádem a případným zraněním jsou v nemocni­cích ohroženi především pacienti ve věku nad 65 let a pacienti, kteří jsou hospitali­zováni dlouhodobě.

Z celkového počtu 57 351 pacientů, které obory následné péče hospitalizo­valy, upadlo 8 %. Hodnoty indikátoru kvality v oborech následné péče se tedy drží na horní hranici akceptovatelného rozmezí 0,4-0,8. Vyšší hodnoty v obo­rech následné péče (pozn.: obdobné hod­noty jsme ovšem zaznamenali i v inter­ních oborech - 0,84 - 2011; 0,76 - 2012) ovlivňují kromě pečlivého nahlašování i následující rizikové faktory, specifické především pro pacienty ve věku 65 let a více:

■ Změna prostředí pro pacienty (delší proces adaptace, zhoršená orientace, vybavení pokoje, předměty v ces­tě, dlouhá cesta na toalety, rizikové schodiště);

■ změna zdravotního stavu (zhoršení smyslového vnímání, bolest - změna lokomoce chůze);

■ zahájení používání kompenzačních pomůcek v souvislosti se změnou zdravotního stavu (chodítka, berle, hole či protézy);

■ zahájení rehabilitace, nácvik chůze;

■ zahájení medikace - interakce medikace, vedlejší účinky léčivých přípravků.

Výsledky z let 2011 a 2012 potvrzují, že prevence pádů je závažnou problema­tikou, neboť poranění tohoto typu mají dlouhotrvající charakter a jsou doprová­zena sníženou mobilitou pacientů. V některých výjimečných případech mohou následky pádu vést i ke smrti. U senio­rů jsou pády nejčastější příčinou úrazu. Vzhledem k tomu, že fyziologické změny ve stáří představují sníženou adap­tabilitu na změny vnějšího a vnitřního prostředí, zvyšují výskyt pádů např. práce ve výškách, neúměrně dlouhé stání v prostředcích hromadné dopravy, chůze po zledovatělém povrchu či nepřiměřené aktivity ve stavech zmatenosti a deprese. Jinými faktory, které výskyt pádů ovlivňují, jsou neutěšený technic­ký stav zdravotnických zařízení, nedo­stačující počet ošetřujícího personálu, nepostačující vzdělávání zdravotníků v oblasti prevence pádů vedoucí k neu­spokojivé míře prevence pádů celkově. U seniorů jsou pády velmi vážnou pro­gnózou, protože mají až šestinásobnou mortalitu, která navíc s věkem stoupá; po 65. roce života se s každou dekádou zvyšuje.

Koordinátor projektu proto ošetřující personál nabádá, aby dbal následujících opatření:

■ Informovanost pacientů.

■ Pravidelné vzdělávání ošetřovatelské­ho personálu.

■ Dostatek vybavení ošetřujícího perso­nálu. 

■ Bezbariérová úprava prostředí - tj. odstranit překážky, které je třeba pře­kračovat (nábytek, kabeláž, nevhodné schodiště...), zajistit kulaté rohy a hra­ny, obstarat židle a křesla se stabilnější základnou, přísuvné stolky na jídlo...

■ Viditelné označení rizikových míst (např. schodiště, mokrá podlaha.).

■ Vhodné a dostatečné osvětlení prosto­ru (lokální osvětlení, noční osvětlení pokoje.).

■ Nastavitelná výška lůžka, postranní zábrany (dělené, průběžné), auto­matická brzda, držáky, rám postele s úchyty pro omezovací prostředky, vhodné umístění osobních věcí, zvon­ky na dosah ruky.

■ Protiskluzná úprava povrchu v kou­pelnách, opěrné pomůcky - madla, pevná zábradlí, chodítka, hole s protiskluznými hroty.

■ Opatrné vstávání, a to především po nočním klidu.

■ Péče o pohybový aparát - tj. zajistit rehabilitační péči a kvalitní rehabili­tační ošetřovatelství obecně.

■ Identifikace rizikového pacienta ihned po přijetí.

■ Odpovídající bezpečnostní opatření a zvýšený dohled personálu. 

■ Umožnit dostatečnou adaptaci pa­cientů na nové prostředí (prohlídka oddělení, jídelny, vyšetřoven a dalších prostor).

■ Poučit pacienta o riziku pádu a sou­visejících okolnostech - např. při podávání léků v určitých skupinách (analgetik, anestetik, opiátů, diure­tik, antiepileptik, antihypertenziv, antiparkinsonik, psychotropních látek a benzodiazepinů) nebo u pacientů se smyslovými poruchami a kognitivním deficitem.

■ Nastane-li pád, revidovat stávající opatření.

Mgr. Dita Svobodová, Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky LF UP Olomouc, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze


 

Literatura a poznámky:

1. Střední délka života [definice: střední hodnota počtu let zbývajících do smrti x-letému člověku za předpokladu zachování úmrtnosti z období výpočtu (při narození x=0)]. Střední délka života při narození pro muže v roce 2002 v ČR byla 72,1 roku; dívky narozené ve stejném roce mají naději vyšší, a to 78,5 roku. Podrobněji Český statistický úřad. Dostupné na URL: http://www.czso.cz. [Cit. 2013-01-24].

2. Doležalová I, Topinková E, Mádlová P. Funkční geriatrické vyšetření a kvalita života diabetika. Sestra v diabetologii 2005, roč. 1, č. 1, s. 24-27; srovnej Malý K, Jaganjacová D. Pády v nemocničních zařízeních pro starší lidi. Lékařské listy, 2004, č. 8, str. 20. Dostupné na URL: http://www.zdn.cz/ clanek/priloha-lekarske-listy/pady-v-nemoc-nicnich-zarizenich-pro-starsi-lidi-159434. [Cit. 2013-01-24].

3. Ibid, str. 20. Srovnej s Rubenstein LZ, Josephson KR, Robbins AS. Falls in the Nursing home. Annals of Internal Medicine, 1994, roč. 121, č. 6, s. 442-451; či s Rubenstein LZ, Powers CM, MacLean CH. Quality Indicators for the Management and Prevention of Falls and Mobility Problems in Vulnerable Elders. Annals of Internal Medicine, 2001, roč. 135, č. 8 (part 2), s. 686-693. Dostupné na URL: http://mcintranet.musc.edu/agingq3/do-cuments/images/Rubenstein_Quality%20 Indicators%20for%20the%20management.pdf. [Cit. 2013-01-24].

4. Hošková B, Kalvach Z. Pády ve stáří. Cvičeb­ní program k jejich prevenci a zvládání. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 1999, s. 7.

5. Benešová V, a kol. Úrazy seniorů a mož­nosti jejich prevence. Praha: Centrum úrazo­vé prevence UK 2. LF a FN Motol, 2003.

6. Ibid.

7. American Geriatrics Society. Dostupné na URL: http://www.americangeriatrics.org. [Cit. 2013-01-24].

8. Centers for Disease Control and Prevention. Falls in Nursing Homes Fact Sheet. Dostupné na URL: http://www.cdc.gov/HomeandRecreationalSafety/Falls/nursing. html. [Cit. 2013-01-24]. Souhrnně též Joint Commission Resources. Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení - cesta k dokonalosti a zvyšování kvality. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005, s. 22-23.

9. Weber P, a kol. Minimum z klinické gerontologie. 1. vyd. Brno: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2000, s. 70. Dále v textu jen „Minimum z klinické gerontologie", číslo strany.

10. Klán J, Klevetová D, Topinková E, Falová D. Pády u seniorů v domácí péči. Sestra, 2003, roč. 13, č. 1, s. 29-30.

11. Holoušová A. Příčiny pádů u seniorů. Diplomová práce. Brno: Masarykova uni­verzita, 2009, s. 66-69. Dostupné na URL: http://is.muni.cz/th/101109/lf_m/Diplomova_prace_Holousova.pdf. [Cit. 2012-04-26]. K tématu dále např. Pipková P. Příčiny pádů pacientů ve Fakultní nemocnici Motol. Diplo­mová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2009. Dostupné na URL: http://is.muni.cz/ th/258700/lf_m. [Cit. 2013-01-29].

12. Sikorová N. Management pádů u seniorů. Diplomová práce. Brno: Masarykova univer­zita, 2010. Dále v textu citace jen „Manage­ment pádů u seniorů", číslo strany. Rezová J. Rozbor příčin pádů pacientů hospitalizova­ných na PMVD FN Brno-Bohnice za období jednoho roku. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, 2006. Dostupné na URL: http://is.muni.cz/th/69980/lf_b. [Cit. 2013-01-29].

13. Jurásková D. Pády a zranění pacientů v souvislosti s poskytováním zdravotní a sociální péče. Disertační práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. Dále v textu cita­ce jen „Pády a zranění pacientů v souvislosti s poskytováním zdravotní a sociální péče", číslo strany.

14. Morris EV, Isaacs B. The prevention of falls in geriatric hospital. Age and Ageing, 1980, roč. 9, č. 3, s. 181-185. [Původní anglická citace - "An untoward event in which the patient comes to rest unintentionally on the floor"]. 

15. Morse JM. Preventing Patient Falls: Establishing a Fall Intervention Program. New York: Springer Publishing Company, 2009, s. 6.

16. Ibid, s. 6.

17. Patient Safety Steering Committee. Chapter on Falls Prevention Initiative. Building the Foundations for Patient Safety. Florida Hospital Association, 2001, s. 11. [Původní anglická citace - "An unintended event resulting in a person coming to rest on the ground/floor or other lower level (witnessed), or is reported to have landed on the floor (unwitnessed); not due to any intentional movement or extrinsic force such as stroke, fainting, seizure."]. Dostupné na URL: https://premierinc.com/safety. [Cit. 2013­01-25].

18. Morse J. Enhancing the Safety of hospitalization by Reducing Patient Falls. American Journal of Infection Control, 2002, roč. 30, s. 376-380. Dostupné na URL: https://www. fallshaw.com.au/attachments/Page/218/Enhancing%20the%20safety%20of%20hospitalization%20by%20reducing%20pa-tient%20falls.pdf?ts=1330986991. [Cit. 2013­01-25].

19. Ibid, s. 376-377. [Původní anglická verze - "Accidental falls occur when patients fall unintentionally (e.g. they may trip, slip, or fall because of a failure of equipment). Although approximately 14% of all falls are accidental, most fall prevention strategies are targeted toward this type of fall."].

20. Ibid, s. 377. [Původní anglická verze -"Unanticipated physiologic falls occur when the physical causes of the falls are not reflected in the patients' risk factors for falls. A fall in one of these patients is caused by physical conditions that cannot be predicted until the patient falls. For example, the fall may be due to fainting, a seizure, or a pa-thologic fracture of the hip. Unanticipated physiologic falls constitute 8% of all falls in the hospital."].

21. Ibid, s. 377. [Původní anglická verze - "Anticipated physiologic falls occur in patients whose score on the MFS indicates that they are at risk of falling. According to the scale, these patients have some of the following characteristics: a prior fall, weak or impaired gait, use of a walking aid, intravenous access, or impaired mental status. These patients are expected to fall. Even if the actual 'trigger' for the fall may be that a patient with an im-paired gait tripped, because of the impaired gait, it is expected that the patient will trip; therefore, the cause of the fall is classified as anticipated rather than accidental. Anticipated physiologic falls constitute 78% of all falls in the hospital population."].

22. Pády a zranění pacientů v souvislosti s poskytováním zdravotní a sociální péče, s. 24.

23. Steinweg KK. The Changing Approach to Falls in the Elderly. American Family Physician, 1997, roč. 56, č. 7, s. 1815-1823.

24. Tinneti ME, et al. Shared risk factors for falls, incontinence, and functional depen­dence: Unifying the approach to geriatric syndromes. JAMA, 1995, roč. 273, s. 1348-1353.

25. Viz Minimum z klinické gerontologie, s. 71-73.

26. Robbins AS, et al. Predictors of falls among elderly people: Results of two population-based studies. Archives of Internal Me-dicine, 1989, roč. 149, s. 1628-1633. Dostupné na URL: http://www.motionhealth.com/pdf/ Leo-articles/1007.pdf. [Cit. 2013-01-25].

27. Weber P, a kol. Minimum z klinické gerontologie. 1. vyd. Brno: Institut postgra­duálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2000, s. 71. Srovnej s Fuller GF. Falls in the Elderly. American Family Physician, 2000, roč. 61, č. 7, s. 2159-2168. Dostupné na URL:

28. Viz např. Meredith S, Feldman PH, Frey D, Hall K, Arnold K, Brown NJ, Ray WA. Possible medication errors in home healthca­re patients. Journal of American Geriatrics Society, 2001, roč. 49, č. 6, s. 719-724. Dostupné na URL: http://www.heleo.org/sitebuildercontent/sitebuilderfiles/possi-blemedicationerrors.pdf. [Cit. 2013-01-25]. Studie se zúčastnilo celkem 6718 responden­tů s průměrným věkem 80 let; nejčastěji byly diagnostikovány kardiovaskulární choroby. Pravděpodobnost chyby stoupala s počtem užívaných léků; u pacientů, kteří užívali devět či více léků, byla pravděpodobnost chyby až 32 %.

29. Kalvach Z a kol. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004, s. 208-209.

30. Viz např. Sikorová N. Management pádů u seniorů. Diplomová práce. Brno: Masaryko­va univerzita, 2010, s. 48.

31. Topinková E, Neuwirth J. Pády u hos­pitalizovaných nemocných vyššího věku. Praktický lékař, 1986, č. 5, s. 176-181.

32. Ibid, s. 176-181.

33. Pády ve stáří, s. 2.

34. Perry BC. Falls among elderly: a review of the methods and conclusions of epidemiologic studies. Journal of the American Ge-riatrics Society, 1982, roč. 30, č. 6, s. 367-371. Srovnej s Tideiksaar R. Falls in the elderly. Bulletin of the New York Academy of Medi-cine, 1988, roč. 64, č. 2, s. 145-163. Dostupné na URL: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/ articles/PMC1629317. [Cit. 2013-01-25].

35. Dunn JE, Rudberg MA, Furner SE, Cassel CK. Mortality, Disability, and Falls in Older Person: The Role of Underlying Disease and Disability. American Journal of Public Health, 1992, roč. 82, č. 3, s. 395-400. Dostupné na URL: http://www.ncbi.nlm. nih.gov/pmc/articles/PMC1694374. [Cit. 2013-01-24]. 

36. Kiel DP, O'Sullivan P, Teno MJ, Mor V. Health Care Utilization and Functional Status in the Aged Following a Fall. Medical Care,1991, roč. 29, č. 3, s. 221-228. Dostupné na URL: http://www.jstor.org/discover/10.2307/3766010?uid=3737856&uid=2129&uid=2-&uid=70&uid=4&sid=21100784786541. [Cit. 2013-01-25].

37.King MB, Tinetti ME. A multifactorial approach to reducing injurious falls. Clinics in Geriatrics Medicine, 1996, roč. 12, č. 4, s. 745-759.

38. Topinková E, Neuwirth J. Geriatrie pro praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1995, s. 64-65.

39. Ibid, s. 64-65.

40. Výsledky lze dále srovnat s daty, kte­rá získala v disertační práci Dana Jurásko­vá - počet zaznamenaných pádů (1,17 %), podíl zranění na celkovém počtu pádů (46,92 %).

 

Recenzovali

Doc. PhDr. Lada Cetlová, Ph.D., Vysoká škola polytechnická Jihlava

Mgr. David Rezničenko, Nemocnice Havlíčkův Brod, p. o.

 
  • tisk
  • předplatit si