Specifika ošetřovatelské péče o pacienty s imunosupresivní terapií

Hlavním úkolem imunitního systému člověka je obrana organismu proti antigenům a patogenům či pozměněným buňkám vlastního těla (nádorové buňky). Imunitní systém člověka je vybaven rozsáhlými schopnostmi reakce na nežádoucí vlivy. Přesto není v určitých případech schopen sám vybalancovat zátěžové situace, kterým je organismus vystaven. Někdy je vhodné jej v imunitní aktivitě posílit (imunopotenciace), jindy pouze obnovit vychýlenou rovnováhu (imunorestaurace).

Nicméně v široké medicínské problematice existují situace, kdy je vlastní obranyschopnost ve svém důsledku nežádoucí. Potlačením imunity stabilizu­jeme průběh řady onemocnění autoimunitního, případně chronického zánětlivého původu a také předcházíme rejekci transplantovaných orgánů, v těchto případech hovoříme o imunosupresi. Tato léčba se používá všude tam, kde je potřeba:

• zabránit odmítnutí transplantovaných orgánů a tkání;
• léčit autoimunitní onemocnění nebo onemocnění, kte­rá jsou z největší pravděpodobností autoimunitního původu (např. revmatoidní artritida, roztroušená skleró­za, myasthenia gravis, systémový lupus erythematodes, Crohnova choroba, pemfigus a ulcerózní kolitida); 
• léčit některá neautoimunitní zánětlivá one­mocnění.

Imunosupresiva jsou léky omezující aktivity systému obranyschopnosti, které jsou pro or­ganismus škodlivé. Imunosupresivní vlastnosti má řada léků, například některé protizánětlivé léky označované jako nesteroidní antirevmatika. V užším smyslu patří k imunosupresivům kortikosteroidy a dále lékové skupiny zasahující nejrůznějším způsobem do imunitních reakcí. Jejich škála je dnes velmi široká.

Indikaci k této léčbě musejí vždy zvažo­vat specialisté - ne každé stadium nemoci je pro tuto léčbu vhodné. Na klinice nefrologie IKEM podáváme imunosupresivní léky všem pacientům po transplantaci ledvin a máme v této oblasti ošetřovatelské péče velké zkušenosti.

Specifika ošetřovatelské péče

Imunosupresiva nejsou bez vedlejších účinků a rizik. Jelikož většina z nich působí neselektivně, není imunitní systém plně schopen odolávat infekcím a šíření nádorových buněk. Léky mají i další vedlejší efekty, jako je hypertenze, dyslipidémie, hyperglykémie, žaludeční vředy či poško­zení jater nebo ledvin. Imunosupresiva se rovněž vzájemně ovlivňují s jinými léky, čímž působí na jejich metabolismus a činnost. Specifika ošetřovatelské péče o tyto pacienty spočívají především v prevenci vzniku těchto vedlejších nežádoucích účinků.

Prevence infekce

V ošetřovatelském procesu u nemocných s imunosupresivními léky hraje velký význam prevence infekcí.

Každá manipulace s invazivními vstupy musí být prováděna přísně asepticky, protože jde o přímý vstup do krevního řečiště a při mani­pulaci vzniká vysoké riziko infekce. Uzavřený systém linky nerozpojujeme, léky podáváme přes antibakteriální filtr.

Převazy centrálních žilních kanyl provádí­me podle současných doporučení, ale kromě běžných postupů se sestra k výkonu obléká do jednorázového ochranného oděvu a ústenky. Po odstranění starého krytí si sestra vymění rukavi­ce a pokračuje v převazu. Obdobně postupujeme při převazech periferních kanyl, drénů a operač­ní rány. Převazový materiál se vyměňuje také okamžitě při znečištění, zvlhnutí nebo uvolnění obvazu.

Někteří pacienti mají zejména v průběhu in­dukční léčby v laboratorních nálezech leukopenii. Tito pacienti mají vysoké riziko přenosu infekce, proto je izolujeme na jednolůžkový pokoj a uplat­ňujeme u nich bariérový ošetřovatelský proces se všemi aspekty s tím spojenými.

Hygienická péče

Ne všichni nemocní mají správné návyky v rámci osobní a zubní hygieny. Proto hraje v prevenci infekce významnou roli zvýšený dohled nad osobní hygienou a důslednou péčí o dutinu ústní. V osobní hygieně pacienta dáváme přednost sprše s mýdlem z dávkovače. Pacientům denně měníme ručníky a vedeme je k pravidelnému mytí rukou po použití toalety a před jídlem s používá­ním dezinfekce. K hygienické péči patří také péče o čistotu nehtů a vlasů.

Výživa

Jedním z účinků, který pozorují takřka všichni pacienti užívající kortikosteroidy, je dramatický vzestup chuti k jídlu. Přibývání na hmotnosti je pro mnoho pacientů vždy dlouhodobý problém. Úpravou stravovacího režimu dochází k prevenci metabolického syndromu.

Při léčbě imunosupresivními léky nesmějí ne­mocní konzumovat třezalku, grapefruity, pomelo ani výrobky, kde jsou obsaženy. Obsahují totiž enzymy, které inhibují metabolismus imunosupresí a ovlivňují tak jejich hladinu v krvi. Nedoporučujeme jíst ani velké množství plísňových sýrů. Imunosupresivní léky se mají užívat hodinu před jídlem nebo 2-3 hodiny po něm, v pravidelných intervalech.

Podávání léků

Imunosupresivní léky je naprosto nezbytné brát podle pokynu lékaře. Jejich vysazení, byť na krátkou dobu, může během několika dnů způsobit epizodu odhojování nebo návrat základ­ního onemocnění. Pokud nemocný zapomene užít pravidelnou dávku, je nutné pečlivě užít následující dávku v pravidelném čase. Při podávání a přípravě zejména intravenózních preparátů musí sestra používat jednorázové osobní ochranné pomůcky. Je důležité umět s léky správně nakládat a naučit to i pacienty.

Edukace nemocných

Edukační proces se stává standardní součástí léčebného a ošetřovatelského procesu a je na něj kladen velký důraz. Při rozhovoru s chronicky nemocným musíme mít na paměti, že východiskem pro účinný proces edukace je partnerský vztah mezi nemocným a zdravotníkem.

U nemocných s imunosupresivní léčbou máme přesně sta­novené edukační oblasti, a to ve vztahu k léčebnému a preven­tivnímu režimu. Oblasti vycházejí z rizik a vedlejších nežá­doucích účinků této léčby, jak bylo uvedeno výše. V ideálním případě je ústní edukace podpořena edukací v písemné formě, kterou si nemocný odnáší domů.

Na naší klinice máme sestru specialistku - „klinickou koordinátorku", která má v náplni práce jednak zodpovědnost za edukační proces u hospitalizovaných nemocných, ale také je s pacienty v telefonickém kontaktu po jejich propuštění do domácí péče. Cílem důsledné individuální edukace je vést nemocné k zodpovědnosti za své zdraví, snížit rehospitalizace a velké náklady na sekundární zdravotní péči.

Dobře vedený ošetřovatelský proces o pacienta, které­mu jsou podávána imunosupresiva, sníží výskyt vedlejších nežádoucích účinků spojených s touto léčbou anebo vede k jejich včasnému odhalení. Sestra v péči o tyto pacienty hraje významnou roli.

Mgr. Marie Kolářová, Klinika nefrologie IKEM, Praha

Literatura:

1. Viklický O et al. Transplantace ledviny v klinické praxi. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. ISBN 978-80-247-2455-3.

2. Třeška V a kol. Transplantologie pro mediky. Praha: Karolinum, 2002.

3. Kessels RPC. Patients Memory for medical information. Journal of the Royal Society of Medicine, 2003, roč. 96, č. 5, s. 219-222.

4. Viklický O. Imunosupresivní léčba. Postgraduální medicína. [Online] 11. 11. 2008. [Citace: 2013-03-20] Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/postgra-dualni-medicina/imunosupresivni-lecba-410987. 

5. Haškovcová H. Lékařská etika. 3. vydání, Praha: Galén, 2002. ISBN 80-7262-132-7.

6. Česká transplantační společnost pacientům. [Online] [Citace: 2009-06­13] Dostupné z: http://www.transplantace.eu.

7. Haškovcová H. Práva pacientů. Komentované vydání. Havířov: Nakl. A. Krtolové, 1996. ISBN 80-902163-0-780.

8. Sigardson K, Haggerty L. Nursing Care of the Transplant Recipient. Philadelphia: W. B. Saunders Company, 1990. ISBN 0-7216-2882-6.

 

• tisk
• předplatit si