COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 7 - 8 / 2013

Jeden den na záchrance: Banální případy střídají akce

Datum: 8. 7. 2013
Autor: Magda Hettnerová

Z podmračeného nebe se na zem občas snesou dešťové kapky a teplota vzduchu se létu nepodobá ani omylem. Je pondělí 10. června, osm hodin ráno a před nízkou budovou ve Skalecké ulici č. 519 v Mníšku pod Brdy je rušno. Do přízemí, kde mají své čekárny zubní a praktická lékařka, přicházejí pacienti a z postranních otevřených dveří sem doléhají mužské hlasy. V malé místnosti zaplněné skříněmi postávají čtyři muži v oranžových stejnokrojích a diskutují. Jsou to zaměstnanci záchranné služby Asociace samaritánů ČR (ZS ASČR), kteří si zrovna vyměňují službu.

Právě zde, ve dvou malých místnostech, sídlí rychlá lékařská pomoc (RLP) ASČR, která v systému rendez-vous vyjíždí zasahovat po téměř celém okresu Praha-západ ve Středočeském kraji. Dvojice řidič-lékař tu slouží vždy ve dvanáctihodinových směnách, aby byli k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

V Mníšku pod Brdy máme ještě jedno stanoviště, ze kterého vyjíždí vůz rychlé záchranné služby (RZS). Další stanoviště samaritánů jsou v Praze 5-Zbraslavi, Kralupech nad Vltavou, Davli u Prahy, ve Slaném a na Letišti Václava Havla v Praze-Ruzyni," popisuje Jan Kottek, který v Mníšku slouží jako řidič RLP/RZP. Vzhledem k rozlehlosti Středočeského kraje se každý výjezd podobá menšímu výletu. Může se stát, že při jednom výjezdu ujedeme i sto kilometrů," říká Kottek. Vůz s lékařem zasahuje všude tam, kam jej vyšle centrální dispečink, který sídlí v Kladně.

Původně měly všechny okresy své vlastní dispečinky, ale ty byly před časem s výjimkou Kolína zrušeny a centralizovaly se do Kladna," vysvětluje Kottek s tím, že v celém Středočeském kraji slouží zhruba 70 posádek záchranné služby. O tom, kterou posádku na výjezd dispečink pošle, rozhoduje několik faktorů, mimo jiné i ten, jak daleko je posádka od místa výjezdu. Posádka, která slouží v Mníšku pod Brdy, spravuje zejména území od Jíloviště až pod Dobříš a někdy vyjíždí i na Příbramsko. Může se stát, že posádka, která by byla nejblíž, je někde na výjezdu, takže jedeme místo ní i na vzdálenější místa a naopak," pokračuje Kottek. Místa, do kterých záchranka vyjíždí, jsou různá a každý výjezd je specifický. Jejich počet a charakter se mění i podle ročního období.

Pacienta dostanou do nemocnice třeba i po vodě

Tady na Mníšecku je hodně chatařů, cyklistů i motorkářů, takže vyjíždíme k dopravním nehodám, ke kolapsům, když si například někdo zapomene vzít s sebou na chatu prášky, k úrazům, které si způsobí domácí kutilové, a podobně. V okolí jsou také velké vodní plochy, jako například přehrada Slapy a Živohošť, takže tam zase dochází k úrazům spojeným s koupáním," vypočítává Kottek s tím, že nejvíc práce mívají zdejší záchranáři v létě.

Problém je v tom, že je tu spousta nepřístupných míst, takže někdy musíme nechat sanitku na nejbližší cestě a jít za pacientem s veškerým vybavením sami," přidává se MUDr. Hynek Cikánek, který už u záchranky slouží několik let. Jednou jsme byli voláni k paní s infarktem. Bylo to přesně v takovém místě u Sázavy, kam se za ní nedalo dostat autem. Běželi jsme tedy několik kilometrů i s vybavením pěšky. Problém však byl, že jsme ji museli dostat k vrtulníku, který tam nemohl přistát, protože všude kolem byly jen lesy a řeka. Kolega si ji tedy vzal na záda, já jsem ho zezadu obejmul, aby byla paní zabezpečená, a společně jsme ji dostali dolů k řece. Tam jsme si půjčili od nějakého kluka loď a asi dva kilometry jsme ji vezli dolů po řece k místu, kde už mohl vrtulník přistát," popisuje lékař. Vybavení, které přitom lékař a záchranář nosí, váží dohromady několik desítekkilogramů, a pokud k tomu mají ještě transportovat pacienta, je to složité a namáhavé.

Naše služba spočívá především v čekání na výjezd," popisuje Kottek a usedá k počítači, zatímco lékař ve vedlejší místnosti sestavuje služby a věnuje se administrativě. To však neznamená, že by do té doby seděli s rukama v klíně. Na každý den máme rozpis povinností, které musíme splnit," říká Kottek a ukazuje na několik papírů A4 rozvěšených na nástěnce nad stolem. Tím prvním, čím každá služba začíná, je přihlášení do počítačového systému, díky čemuž se centrální dispečink dozví, jaká posádka jmenovitě je připravena k výjezdu. Dnes máme pondělí, takže musím zkontrolovat vybavení vozidel RZP, RLP, aby odpovídalo vyhlášce. V úterý se pak dělá úklid, ve čtvrtek je pravidelná kontrola defibrilátorů a podobně," čte z rozpisu úkolů, kterých je na každý den celá řada. Hodiny na stěně ukazují po desáté dopoledne a my čekáme, kdy se ozve vysílačka a budeme vysláni na výjezd. Zatím je však klid.

Průjem? Chci záchranku

V takovém počasí, jako je dnes, moc výjezdů nebývá," říká lékař Hynek Cikánek, který právě dokončil sestavování služeb a usedá do křesla. Když je chladno, nemocným se zpravidla uleví. Horší je to, když se oteplí nebo když uhodí vedra," pokračuje.

Ne všechny výjezdy, ke kterým je volána RZP nebo lékař, jsou však nutné. Lidé tu službu strašně zneužívají," stěžuje si MUDr. Cikánek.

K naprosto banálním případům si volají záchranku, jejíž výjezd je drahý. Jeden výjezd RZP začíná na šesti tisících korun," říká lékař s tím, že dvě třetiny výjezdů jsou úplně zbytečné. Nehledě na to, že pokud je záchranka u takovéhoto případu a jinde se stane něco vážného, musí místo ní vyjet jiná, ze vzdálenější oblasti, což by mohlo mít negativní dopad na pacienta, který pomoc opravdu potřebuje.

Není směny, abychom nejeli k obyčejným průjmům. Lidé si nás zavolají s tím, že je bolí břicho a že už druhý den mají průjem, který nepřestává. A co já jim na to mám říct? Můžu říct jen: Nezlobte se, ale virová gastroenteritida, což je naprosto běžná věc, trvá tři až čtyři dny. Takže prostě budete chodit na záchod. Je to nepříjemný, ale je to tak," říká. Oni vůbec neuvažují! Přece když vím, že mám průjem, tak se nebudu ládovat tučným jídlem, nasadím si dietu a smířím se s tím, že budu holt sedět na záchodě. Za mého dětství se maminky o své děti staraly. Když měly teplotu, daly jim zábal, uvařily horký čaj a daly jim prášek. Dneska? Ne. Dítě má teplotu? Zavoláme záchranku. Vždyť od toho tady je. Každý chce, aby tu byla na všechno nějaká služba, pokud možno zadarmo, která za ně všechno vyřeší. Ale že to stojí peníze, velké peníze, protože vůz je vybavený na záchranu života a tím pádem je i péče drahá, a že se tu pak žehrá na to, že nejsou peníze na léčbu - no bodejť by byly, když se rozházejí za hlouposti?" pokračuje. Každý chce být i s chřipkou v nemocnici, pokud možno aby mu udělali CT, protože kdo nemá CT, v dnešní době jako by nebyl, na teplotu chtějí antibiotika, a když je doktor nepředepíše, tak jdou jinam, kde je dostanou. Volají nám lidi, kteří mají nastoupit druhý den do nemocnice, ale protože chtějí ušetřit za taxíka a vědí, že když je přiveze záchranka, mají přednostní právo na ošetření, tak si zavolají záchranku," popisuje lékař. Nebo případy, kdy nás volají k podvrtnutému kotníku. Místo toho, aby tomu dotyčnému dali studený obklad, což by minimálně ve 40 % případů úplně stačilo, zavolají si záchranku. A pak nám řeknou: my pojedeme za vámi. Na zahradě jim stojí dvě auta a skutečně jedou za námi až do nemocnice. Často na nás pak podávají stížnosti, že jsme arogantní, že oni jsou nemocní a my se nesmíme ani podivit a podobně," popisuje smutnou realitu Cikánek. Někdy se až nestačíte divit. Nicméně nás to trápí a demotivuje," upozorňuje s tím, že důsledkem toho pak je, že lékaři se do služby u záchranky nehrnou.

Chce to hlavně pevné nervy

Práce u záchranky nemá svou prestiž. Lékaři to dělají hlavně z nadšení a mimo svůj hlavní pracovní poměr, takže když mám sestavit služby, je to těžké, protože na denní služby v pracovním týdnu je málo lidí," stěžuje si lékař, který v roce 1990 nastoupil k pražské záchrance, odkud po šesti letech odešel k ASČR.

Problémy, s nimiž se záchranáři potýkají, však nejsou jen ze strany agresivních a přespříliš náročných pacientů, ale i nemocnic, do kterých pacienty vozí. Můj primář kdysi s nadsázkou říkal: pane kolego, ta medicína by byla tak krásná, kdyby nám ji nekazili ti pacienti. A měl pravdu," směje se Cikánek. Tím chci říct, že je to vždycky o lidech. Chápu, že nemocnice nemají peníze, ono je to někde i vidět na provozu, to je bez diskuze, ale jinak je to o lidech. Můžu mít problémy a můžu být unavený, ale nemůžu se tvářit kysele a nemůžu se hádat s posádkou záchranky, proč tam vezou pacienta. To pacienty deprimuje. Když odhlídnu od toho, že tu práci někdy děláme zbytečně a chtělo by to s tím něco udělat, ale když už někoho vezu, tak se přeci nemůžu chovat takhle asociálně. To vám kolikrát zůstává rozum stát. Kupodivu to hodně dělají sestry. Myslím, že jsou tak zvaně vyhořelé," zamýšlí se.

Problém je také v tom, že některé nemocnice nechtějí některé pacienty přijímat, protože dříve existovaly spády, podle kterých se k nim pacienti vozili. Jenže spády byly v roce 1991 zrušené a nikdo je neobnovil, takže podle zákona neexistují. Jenomže přivezete pacienta do nemocnice a oni ho nechtějí, protože není k nim spádem. Z toho jsou pořád nekonečné hádky. My s tím ale moc udělat nemůžeme, protože nám platí pojišťovna pouze cestu do nejbližšího zdravotnického zařízení. Když pojedeme dál, můžeme mít problém. A naše záchranná služba je na rozdíl od většiny kraji zřizovaných a dotovaných záchranek závislá především na příjmech od pojišťoven," vysvětluje Cikánek. Tak ať se spády znovu zavedou. Ať se uzákoní a my budeme jen rádi, protože alespoň budeme vědět, kam máme koho vozit," upozorňuje s tím, že další věcí, která záchranáře trápí, je nově zavedený aktivační čas, který ukládá zákon. Ve chvíli, kdy záchranáři přijmou výzvu k výjezdu a nasednou do auta, dají dispečinku stiskem tlačítka a odesláním datové věty na srozuměnou, že vyjeli. Jenomže tady ve Středočeském kraji je spousta radiových stínů, takže můžete mačkat tlačítko jako zběsilí a stejně se signál neodešle, dokud neodjedete třeba dva nebo tři kilometry daleko," popisuje lékař. Každou chvíli tak řešíme na poradách, proč máme dlouhé aktivační časy. Zdá se, že ten, kdo tohle prosadil do zákona, měl pocit, že tu snad hrajeme karty," dodává.

Zkolaboval v baru

V tu chvíli zazvoní vysílačka. Je tu výjezd. Z tiskárny vyjede potištěný papír se základními informacemi, kdo volal, na jakém místě se událost stala a o jakou zdravotní komplikaci jde. Tentokrát je to kolaps v baru v Dobříši. Na obrazovce počítače se vzápětí objeví mapa s vyznačeným místem, odkud byl případ nahlášen.

Součástí zprávy z dispečinku jsou i souřadnice GPS, takže pokud bych si nebyl jistý, kde se místo nachází, můžeme si ho zadat do GPSky," vysvětluje chvatně Jan Kottek, zatímco si bere ze stolu klíče a spolu s lékařem vybíhají k připravenému osobnímu autu. Auto má na bocích nápis Záchranná služba a na střeše houkačku, která se okamžitě rozječí a modrým světlem rozhání provoz na silnici před námi. Jakmile nasedneme do auta, odešle posádka vysílačkou signál, že jsou na cestě. Podle instrukcí míří na místo i RZS Středočeského kraje. Z informací není jasné, o co se jedná, takže musíme být připraveni na všechno. S plynem až u podlahy a očima upřenýma na silnici se řítíme 190kilometrovou rychlostí.

Dříve se všechny informace hlásily přímo do vysílačky, ale protože je spousta nadšenců, kteří rádi odposlouchávají vysílačky IZS, začaly se všechny informace odesílat datovou větou. Dispečink totiž hlásil mj. i jméno a věk postiženého," vysvětluje později Kottek.

V Mníšku pod Brdy má Záchranná služba ASČR dvě stanoviště z jednoho vyjíždí RLP a ze druhého RZP

Auta před námi uhýbají do stran, lidé na ulicích se otáčejí. Za několik minut jsme v Dobříši. Před barem už stojí vůz rychlé záchranné služby. Vbíháme dovnitř. V temném koutě za barem u automatů leží asi pětatřicetiletý muž v bezvědomí. Záchranářka ho už napojila na monitor životních funkcí a teď mu do ruky zavádí kanylu, řidič jí asistuje. Vylekaní návštěvníci baru se choulí v druhém koutě místnosti a pozorují záchranáře, kteří se snaží přivést muže k vědomí. Záchvat epilepsie," zní jasná diagnóza lékaře, který u muže poklekl a začal s vyšetřováním. Jak dlouho tady už je?" ptá se barmana. Mladík krátce pohlédne na hodiny nad barem a odpoví: Asi od dvou." Kolik toho vypil?" ptá se záchranářka. Já nevím, asi osm, deset piv?" rozhlíží se mladík po ostatních ve snaze získat jejich souhlas. Našli jsme ho na záchodě," vysvětluje s očima rozšířenýma hrůzou jeden z návštěvníků baru, který se s pacientem zřejmě zná.

Kde to jsem?" otvírá oči muž ležící na zemi. Dobrý den. Jak se jmenujete?" zdraví ho lékař a záchranáři. Kde to jsem?" ptá se muž a namáhavě zvedá hlavu. Do promodralého obličeje se mu začíná vracet barva. V Dobříši. V baru. Vy máte epilepsii, že?" pokračuje lékař. Já nevím... asi... byl jsem v Příbrami na vyšetření..." snaží se rozpomenout si muž. A určitě vám tam říkali, že nesmíte pít alkohol, že? Kolik jste toho měl?" pokračuje lékař. Mezitím už řidiči vyndávají z auta nosítka. Lékař se záchranářkou připravují pacienta k transportu, jenže ten náhle začíná modrat. U úst se mu objevuje pěna a tělo se protahuje do luku. Další záchvat. Muž sebou hází na podlaze a lékař se záchranářkou mají co dělat, aby ho udrželi. Kanyly, které mu před chvílí zavedli, jsou všechny vytrhané, záchranářka má oblečení od krve. V těsném prostoru na zemi, kde muž leží, hrozí, že si ještě ublíží. Dva zřejmě častí hosté baru rychle přiskakují a snaží se jim pomoci udržet tělo asi devadesátikilového muže v rovné poloze. Jeden mu leží na nohách, další drží ruce. Záchranářka se snaží znovu napíchnout v křečích se zmítající ruku. Po několika vteřinách se jí to podaří a muž dostane další dávku léku. To už jsou tu muži s nosítky, takže muže, kterého záchvat už přešel a který znovu začíná otevírat oči, uloží na nosítka, zacvaknou mu kolem těla pásy a už ho nakládají. Lékař nastupuje do sanitky, batoh pacienta, který nám hosté baru podávají, putuje do sanitky za ním. Tak jedem," říká Kottek a nastupuje do auta. RZS pojede před námi. Lékař zůstal uvnitř pro případ, že by pacient dostal další záchvat. Obě auta zapínají majáčky a Dobříší se rozlehne téměř synchronní jekot sirén. Jízda je nyní pomalejší, i když ručička na tachometru pořád ukazuje více než 100 kilometrů za hodinu. Teď pojedou před námi, ale až budeme ve městě, tak je předjedeme a budeme jim razit cestu," popisuje Kottek, který před chvílí zmáčknutím tlačítka na vysílačce upozornil dispečink, že jedeme do nemocnice v Příbrami i s lékařem. Auta nám opět uhýbají z cesty, ale po chvíli dává RZS před námi blinkr a zajíždí ke krajnici. Pacient dostal další záchvat. Zastavujeme také a řidič se jde podívat, jestli může pomoci. Ve stísněném prostoru sanitky sedí lékař u hlavy pacienta a záchranářka se mu snaží vpravit další lék. Muž sebou hází a i když je spoutaný popruhy nosítek, má záchranářka co dělat, aby mu lék vpravila. Po chvíli záchvat odezní a my můžeme pokračovat v cestě. Sirény ječí do dálky a modré odlesky majáčků tančí v oknech aut, která míjíme. Za několik minut jsme v nemocnici v Příbrami. Sestry na příjmu vyplňují s lékařem papíry, zatímco další sestra ukazuje, na které lůžko má být pacient umístěn. Už je mu lépe, takže komunikuje a i na lůžko si lehne sám. Necháváme mu u lůžka batoh s doklady a předáváme jej do péče lékařů a sester.

Před nemocnicí záchranářka a řidič RZS Středočeského kraje vymění jednorázové potahy lůžka, lůžko vydezinfikují, všichni si umyjí a vydezinfikují ruce a loučí se. Jedou zpátky na základny čekat na další výjezd. Dvojice z Mníšku pod Brdy vyjede za svou směnu ještě pětkrát. Jednou k pacientovi s dušností, dvakrát k pacientům s bolestí na hrudi a před koncem směny ještě k bezvědomí, které skončilo exitem, a k jednomu diabetikovi s hyperglykémií. Pak už je tu konec směny a na řadu přichází další dvojice. Je tu nový den...


k věci

→ S čím pomáhají

Vybavit sanitku a poskládat do ní vše, co v ní má být a co je k práci lékařů a záchranářů potřeba, je umění. Každý to dělá trochu jinak," říká lékař Hynek Cikánek, zatímco ukazuje vybavení RZS v Mníšku pod Brdy. Kromě lůžka a přihrádek s léky, kanylami a manžetami na měření tlaku, lahvemi s kyslíkem a přístroji k chlazení i k ohřívání je tu mj. i schodolez - zařízení, které pomáhá dostat imobilní pacienty nebo pacienty po infarktu či mozkové mrtvici, kteří se nesmějí hýbat, dolů do přízemí z vyšších pater domů. Zajímavé je, že když jedeme k člověku s infarktem, mrtvicí nebo jinak nemocnému, tak ho zpravidla najdeme v nejvyšších patrech domu, kam se k němu nedá dostat, nebo někde skoro až za komínem," popisuje lékař. Hodně nám v tomhle pomáhají hasiči, kteří dokážou pacienty z těchto nepřístupných míst dostat i za cenu toho, že někdy třeba musejí uříznout zábradlí, abychom se tam s nosítky vytočili," říká.

Samozřejmostí je pak lůžko a ampulárium, transportní plachta a různé pomůcky k vyprošťování, které však není hlavní náplní činnosti záchranářů. Vybavení RLP je podobné tomu v sanitce. Všechno je naskládáno do dvou velkých a těžkých kufrů, ve kterých nechybějí pomůcky nutné k resuscitaci, kanylaci, intubaci apod. Ampulárium je v tomto případě mnohem obsáhlejší, protože lékař má kompetence ke všem lékařským zákrokům. Chloubou tohoto stanoviště je i přístroj Lucas 2, který slouží ke kompresi hrudníku a který dosud využívá jen několik záchranných služeb v ČR. Veškeré toto vybavení je nesmírně drahé," upozorňuje lékař. To je také důvod, proč musejí záchranky čelit útokům zlodějů. Není snad posádka, kterou by neokradli," stěžuje si Cikánek. Třeba tady vzadu v RZS zachraňujete někomu život a přitom vám vykrádají kabinu," popisuje. Mně takhle ukradli peněženku se všemi doklady," přidává se se svým zážitkem záchranář, který jezdí s RZS. Neznám snad nikoho, komu by se to nestalo. Bohužel," dodává lékař.

 
  • tisk
  • předplatit si