COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 7 - 8 / 2013

Odborná stáž na ostrově Kréta

Datum: 8. 7. 2013
Autor: Matěj Břeský; Alžběta Dlabačová

Vizitku SZŠ a VOŠ Mills, s r. o., naleznete v rubrice Vzdělávání - Přehled škol

Naše dvoutýdenní stáž se konala od 13. do 27. října 2012 ve městě Rethymno na řecké Krétě. Město se nachází zhruba uprostřed ostrova na severním pobřeží mezi městy Chania a Heraklion. Se svým starobylým centrem, dlouhými písčitými plážemi a spoustou kavárniček a taveren je nádherným místem pro odpočinek a dovolenou. Kvůli ní jsme sem však nepřijeli.

Stáž se konala v Městské nemocnici v Rethymnu v rámci projektu naší školy nazvaného EUROMILLS II, financovaného z dotací Evropské unie v rámci programu Leonardo da Vinci/Mobility. Program Leonardo da Vinci je zaměřen na výukové a vzdělávací potřeby všech osob účastnících se odborného vzdělávání a odborné přípravy na jiné než vysokoškolské úrovni a na instituce a organizace nabízející nebo podporující toto vzdělávání a přípravu. Stáž nám byla zprostředkována organizací European Training Centre for Employment (ECTE) sídlící přímo v Rethymnu.

Už měsíc před odletem nás škola na pobyt v Řecku odborně a jazykově připravovala. Dozvěděli jsme se základní informace nejen o životě na Krétě, ale absolvovali jsme i mnoho schůzek a přednášek týkajících se odborných znalostí a praxe v nemocnici a přípravu v angličtině. Po podepsání řady nezbytných smluv a dalších dokumentů jsme mohli konečně vyrazit.

V pondělí 15. října jsme nastoupili do kanceláře ECTE, kde proběhl „pracovní" pohovor, v jehož rámci jsme si upřesnili, jak bude naše stáž probíhat. Poté jsme se vydali na prohlídku města a nemocnice. Našimi průvodci byli po celou dobu zaměstnanci ECTE Harris a Maria, kteří svůj úkol zvládli skvěle. V nemocnici jsme se sešli s vrchní sestrou, od níž jsme, i přes její základní znalost angličtiny, získali informace o náplni naší práce a o pracovní době. Ta byla první týden od úterý do pátku a druhý týden od pondělí do pátku vždy od 8 do 14 hodin.

foto: archiv autorů

Druhý den jsme tedy nastoupili v 8 hodin ráno. Uvědomili jsme si, že práce tady bude jiná než ta, kterou známe u nás, ale jak moc rozdílná bude, jsme měli zjistit až později.

Myje a dezinfikuje se jen viditelně špinavá postel

Sestry v řeckých nemocnicích nemají kompetence jako sestry v Čechách. Jejich pracovní náplň lze přirovnat k české „ošetřovatelce s rozšířenou kompetencí".

Sestry zde jen nabírají krev, provádějí kanylaci periferních žil, připravují medikaci, měří tlak, EKG a teplotu. Převazy a další odborné činnosti, které v ČR běžně provádějí všeobecné sestry, patří v Řecku do kompetence lékařů.

Za celé dva týdny jsme neviděli, že by některý z lékařů se sestrou hovořil o některém pacientovi nebo že by spolu nějakým způsobem spolupracovali (např. při převazech ran apod.). Hygiena a stav postelí se zde pojímá méně přísně než u nás, takže např. postel se omývá a dezinfikuje, pouze pokud je znečištěna krví nebo viditelně špinavá. Pokud vypadá čistě, přestelou se pouze lůžkoviny a může si lehnout nový pacient. Ani prádelna nepere každý den. Může se stát, že venku prší, a proto pradleny nepřijdou do práce. Byli jsme také svědky toho, že si uklízečky šly po dvaceti minutách práce sednout do pracovny sester, kde si udělaly kávu, během dopoledne vykouřily krabičku cigaret a odešly domů. Pravda je taková, že zaměstnanci nemocnice se moc „nepředřou". Sestry v nemocnici v Rethymnu pracují v trojsměnném provozu. První směna je od 8 do 15 hodin, druhá směna je od 15 do 23 hodin a od 23 do 8 hodin ráno nastupuje třetí směna.

Je standardem, že péči o pacienta vykonává rodina, která například zajišťuje jeho polohování nebo mu pomáhá se stravováním. To znamená, že na odděleních je přítomno velké množství lidí. Jednou jsme na pokoji viděli i 12 příbuzných. Když je u pacienta nutné udělat nějaký výkon, personál zdvořile požádá rodinné příslušníky, aby počkali na chodbě. Rodina to většinou respektuje, což jsme oceňovali. Pokud se s rodinnými příslušníky vyskytnou nějaké potíže, je na každém oddělení přítomen člen ochranky. Rodina má k pacientovi přístup celý den a v praxi toho skutečně využívá. Členové rodiny často sedí u lůžka pacienta celý den, ačkoli si s ním už třeba ani nepovídají.

Městečko Rethymno na řecké Krétě je ideálním místem pro dovolenou
foto: archiv

Rukavice místo škrtidla

Nemocnice v Rethymnu by se svou velikostí dala přirovnat k českým okresním nemocnicím. Jsou zde zastoupena v podstatě všechna oddělení, která jsou však kromě gynekologie/porodnice a psychiatrie spojena dohromady. Jde tedy o jakýsi typ multioborového oddělení.

Naši praxi jsme vykonávali na oddělení, na kterém byli pacienti ORL, chirurgie, interny, ortopedie a pediatrie. Vzhledem k počtu pacientů nebyla nemocnice z hlediska hygieny zcela bez závad, ale nebyla špinavá. Jediné, co nám vadilo, byli všudypřítomní holubi. Jednou nám holub vlétl do pokoje a nemohli jsme ho dostat ven. Zajímavostí je i fakt, že kouřit je zakázáno pouze na chodbách nemocnice a přímo na pokojích. Lékařské pokoje, sesterny a pokoje, které měly balkón, byly plné cigaretového kouře.

Ujaly se nás dvě mladé sestry, které jako jediné uměly trochu anglicky. Provázely nás celé dva týdny. Připadalo nám, že mají z pacientů trochu strach. Řekové jsou hodně citliví, takže se běžně stává, že i při měření teploty se rozpláčou i dospělí muži. Umíte si asi představit, co se dělo při odebírání krve... K tomu jsme se dostali až druhý den praxe. Přitom jsme se přesvědčili, co všechno už umíme. K odběru krve se v této nemocnici používaly klasické „desítkové" stříkačky se zelenou jehlou balené v Lukasteri-ku dohromady. Vacuette systém jsme sice zahlédli, ale bylo nám řečeno, že jej nepoužívají. Místo tampónů či čtverečků používají sestry k dezinfekci vatu namočenou v čistém alkoholu. Esmarchovo škrtidlo či turniket k odběru krve nepoužívají, končetinu zaškrcují gumovou rukavicí velikosti L. Jedno klasické šedivé gumové škrtidlo, které jsem s sebou měl, jsem oddělení věnoval jako dárek. Sestry se pak předháněly, která je bude používat dřív.

Co se týče platového ohodnocení sester, nejsou na tom v porovnání s našimi sestrami a jejich pracovní výkonností špatně. Plat se tu pohybuje okolo 600-700 eur měsíčně (to je cca 15-19 tisíc korun), což se nám zdálo za odvedenou práci adekvátní. Přesto nejsou s výší svých mezd spokojeny. Pravda je však taková, že se modlí, aby jim plat na účet vůbec přišel. Například sestra Margharita pracuje v nemocnici už pět let zadarmo, protože nejsou peníze a nikde jinde ji nechtějí přijmout. Do ciziny jít pracovat nechce, a tak dělá sestru zadarmo a doufá, že ji s praxí nakonec někde přijmou do pracovního poměru. Tyto existenční problémy však nejsou „výsadou" jen zdravotních sester. V době našeho pobytu nepřišly například lékařům z emergency výplaty už tři měsíce, takže v Rethymnu přestalo toto pracoviště fungovat.

Taková tedy byla naše stáž v Řecku. Velice nás obohatila, poznali jsme, že v ČR jsme oproti Řekům v mnoha ohledech napřed a ačkoli si kolikrát stěžujeme, mohlo by být i hůř. Jsme rádi, že nám škola umožnila vycestovat a okusit denní chléb našich kolegů v zemi, která je často nazývána kolébkou evropské kultury, ale v současné době je zmítána ekonomickou krizí, za kterou si podle mého názoru mohou Řekové svou sociální politikou sami.

Matěj Břeský a Alžběta Dlabačová, studenti oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář Vyšší odborné školy MILLS v Čelákovicích

 
  • tisk
  • předplatit si