Péče o geriatrického pacienta na chirurgické jednotce intenzivní péče

Stáří je definováno jako pozdní fáze ontogeneze. Chápeme je jako přirozený důsledek involučních, funkčních a morfologických změn a je charakterizováno výraznou interindividuální variabilitou. Tato poslední životní fáze člověka je ohraničena dvěma časovými body. Horní věková hranice stáří je ostře vymezena smrtí. Spodní věková hranice je rozostřena tím, že procesy a jevy, které tvoří stáří, vstupují do života člověka pozvolna. Podle demografické prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude v roce 2050 žít v naší republice přibližně půl miliónu občanů ve věku 85 a více let (v roce 2006 to bylo 101 718) a téměř tři milióny osob starších 65 let.

Ošetřovatelská péče o geriatrické pacienty je náročná a klade na personál vysoké nároky. Většina pacientů je polymorbidní, řada jejich onemocnění probíhá odlišně. Poměrně časté jsou poruchy metabolismu (např. dehydratace), poruchy vyprazdňování moče a stolice (inkontinence, zácpa), poruchy ve výživě, psychické změny (demence, delirium, deprese) či poruchy spánku. Staří lidé jsou rovněž ve zvýšené míře ohroženi vznikem dekubitů a úrazy následkem pádů.

Na chirurgické jednotce intenzivní péče v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici pečujeme jak o geriatrické pacienty, kteří přicházejí na plánované operační výkony, tak i o pacienty s akutním zdravotním problémem. Do první skupiny jsou zahrnuti nejenom pacienti po velkých operačních výkonech, ale i ti, kterým byl proveden menší operační zákrok, ale vzhledem k jejich komorbiditám a vysokému věku je nutná pooperační monitorace fyziologických funkcí. Velkou skupinu akutně hospitalizovaných pacientů tvoří právě staří lidé, kteří jsou k nám přijímáni z domácí péče, ze zařízení sociální péče nebo z jiných oddělení naší nemocnice. Ve většině případů se jedná o pacienty s akutním krvácením do gastrointestinálního traktu, o fraktury či poranění měkkých tkání způsobené pádem seniora nebo o náhlé příhody břišní – střevní ileus, peritonitida.

Pro představu uvádím krátké příběhy tří našich pacientek.

Paní Anna

Paní Anna je 90letá čiperná pacientka s velkým zájmem o okolí. V noci při cestě na WC se jí zamotala hlava a upadla. Její o dva roky starší manžel upoutaný dlouhodobě na lůžko zatelefonoval dceři, která následně kontaktovala RZP. Paní Anna byla cestou Emergency přijata na naše ortopedické oddělení pro subtrochanterickou zlomeninu pravého femuru a po operačním výkonu na chirurgickou JIP. I přes další závažná chronická onemocnění a peroperační větší krevní ztrátu se pacientka dobře zotavovala. Již první pooperační den byla posazována a už třetí den nacvičovala pod vedením fyzioterapeuta chůzi u lůžka. Následně byla přeložena na standardní ortopedické oddělení a v brzké době na rehabilitační oddělení. Vzhledem k výbornému rodinnému zázemí se paní Anna vrátila do domácího prostředí, kde se o ni i o jejího manžela střídavě starají obě dcery a vnučka.

Paní Ludmila

98letá Ludmila žila již několik let v domově seniorů. Před deseti lety, po smrti manžela, se o sebe nedokázala postarat a její jediný žijící příbuzný, synovec, byl zaneprázdněn vedením přepravní firmy. Tetičku navštěvoval asi jednou za čtvrtletí. Fyzický i psychický stav paní Ludmily se vlivem stáří i závažných interních chorob postupně zhoršoval a poslední dva měsíce už neopouštěla bez dohledu lůžko. Nebyla orientovaná místem a časem. Pro noční pád z lůžka a následné poranění levého kyčle byla RZS transportována do našeho zdravotnického zařízení. Po operačním výkonu – osteosyntéze byla přijata na JIP. Pooperační průběh byl však komplikován oběhovou nestabilitou, od prvního pooperačního dne postupně progredovala porucha vědomí a systémová hypotenze. Reakce na volumosubstituci a následnou vazopresorickou podporu byla velmi omezená a ani přes intenzivní léčbu se nedařilo stav zvrátit. V brzkých ranních hodinách druhého pooperačního dne paní Ludmila zemřela.

Paní Květoslava

Paní Květušce je 86 let. S manželem se před téměř padesáti lety rozvedla a sama vychovávala syna a dceru. Ti již dávno bydlí s vlastními rodinami – naštěstí však v docházkové vzdálenosti od bytu paní Květušky. Společně s mladší sousedkou tak zajišťují potřebou péči o maminku. Ta je na svůj věk poměrně čiperná, zvládne si obstarat i menší nákup v potravinách nebo pravidelnou návštěvu cukrárny se svou stejně starou kamarádkou. Prvotně byla přijata pro námahovou i klidovou dušnost na naše interní oddělení. Zde však došlo ke krvácení z duodenálního vředu, a tak byla paní Květoslava po endoskopickém ošetření přijata na naši stanici. V průběhu pěti dnů se její zdravotní stav stabilizoval. Nebyly patrné ani známky recidivy krvácení, a tak byla pacientka v dobrém stavu přeložena zpět na interní kliniku k pokračování konzervativní léčby.

Jak již bylo řečeno, péče o geriatrické pacienty je pro ošetřující personál z mnoha ohledů náročnou záležitostí a vždy musí být vyhodnocena na základě individuálního pozorování a pohovoru. V žádné jiné věkové kategorii nepozorujeme takové fyzické a psychické odlišnosti jako právě u geriatrických pacientů. Mnohdy o deset či patnáct let mladší pacient se stejným zdravotním problémem potřebuje náročnější ošetřovatelskou péči než jeho starší kolega. Z tohoto důvodu klademe důraz na kvalitní odebrání sesterské anamnézy, na denní přehodnocování ošetřovatelského plánu a na monitoring rizika vzniku dekubitů dle Nortonové či rizika pádů dle Morse.

Velmi důležitá je spolupráce s rodinou, která nám může často ozřejmit či vysvětlit zvyklosti pacienta, jeho fyzický a psychický stav v přednemocničním období, podle kterého se můžeme orientovat a vytyčovat reálné ošetřovatelské cíle. Pokud byl pacient přijímán z domácího prostředí, je nutné ve spolupráci s nejbližšími rodinnými příslušníky pacienta co nejdříve kontaktovat sociální pracovnici Humanitní služby a zahájit sociální šetření, jejímž cílem je zajistit plynulou péči o seniora po propuštění z nemocnice. Velmi cenná je rovněž spolupráce s nutričními terapeuty, kteří na základě ordinace lékaře, laboratorních hodnot, záznamu sledování příjmu stravy a stravovacích návyků pacienta vytvoří specifický dietní plán, který napomáhá rychlé realimentaci pacienta. V rámci multidisciplinární spolupráce je nutné zmínit i práci fyzioterapeutů na JIP, jejímž cílem je včasná mobilizace nejen jako prevence pooperačních komplikací, ale i dosažení úrovně předhospitalizační sebepéče.

Bc. Milena Špůrová, Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN-VFN, Praha

Literatura:

1. Čevela R, Čeledová L, Dolanský L. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2860-5

2. Sak P, Kolesárová K. Sociologie stáří a seniorů. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3850-5

3. Šafránková A, Nejedlá M. Interní ošetřovatelství II. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1777-8

4. Šváb J a kol. Chirurgie vyššího věku. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2604-5

5. Venglářová M. Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-2170-5

Více o autorce:

Bc. Milena Špůrová, Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN, Praha
1993: ukonč. SZŠ Kladno – obor Všeobecná sestra; 1998: ukonč. PSS – ARIP; 2009: ukonč. Bc. studium – Ošetřovatelství, Jihočeská univerzita, České Budějovice; 1993–2014: Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN, Praha, všeobecná sestra; od 2010: staniční sestra

 

• tisk
• předplatit si