COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 11 / 2014

Kdy u bolestivých stavů kloubů a páteře podávat/nepodávat analgetika?

Datum: 4. 11. 2014
Autor: Mgr. Daniela Jílková

„Bolest je nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním anebo potenciálním poškozením tkání anebo je popisovaná výrazy takového poškození. Bolest je vždy subjektivní.“ Tak zní definice bolesti podle Světové zdravotnické organizace (WHO).

Nejčastěji používané definice v popisu tohoto komplexního prožitku, který označujeme jako bolest, zdůrazňují subjektivitu tohoto stavu. Z toho plyne jednak náročnost určení a pochopení tíže situací, které bolest provázejí; jednak variabilita vnímání bolesti a šíře spektra toho, jak různí lidé různými způsoby s bolestí nakládají.

Akutní a chronická bolest

Základní rozlišení, významné i v diagnostice, se odvíjí od doby trvání bolesti. Akutní bolest trvá maximálně tři měsíce, počínaje však řádem vteřin – jde tedy o mechanismus, který funguje jako jakýsi alarm, odpovídající na úrazy a jiná traumata, pooperační stavy či náhle vzniklé choroby. Je spojena s vyplavením stresových hormonů a zahrnuje vegetativní reakci celého organismu (pocení, tachykardie, tachypnoe atd.).

Chronická bolest trvá déle než tři měsíce a je v mnohem větší míře spojena s psychickou nepohodou až depresivními stavy, poruchami spánku, nechutenstvím, je také v mnohem větší míře podřízena faktorům ovlivňujícím vnímání bolesti (psychologické rozpoložení jedince a jeho charakterový typ; okolnosti a prostředí, v kterém se jedinec pohybuje; věk, pohlaví, kulturní zvyklosti a další).

Chronické bolesti kloubů a páteře patří mezi nejčastější obtíže, se kterými se dnešní populace potýká. Podle různých zdrojů je četnost jejich výskytu 80–90 %. Proto je označujeme jako civilizační onemocnění.

Chronická bolest kloubů a páteře

Chronická bolest kloubů a páteře se stala fenoménem moderní doby, vděčným tématem hovorů a de facto i běžnou součástí našich životů. Často slyšíme věty typu „To je přece normální, že mě (v mém věku) něco bolí.“ nebo „Bylo by divné, kdyby mě nic nebolelo.“ Jako takovou ji přijímáme a z těch samých důvodů často nevolíme správné řešení a přístup k bolesti, pokud se objeví.

Bolest je ve své prapodstatě skutečně přirozenou reakcí organismu a má lidskému tělu sloužit jako upozornění na již vzniklé poškození/ obtíže (kdy se tělo snaží zabránit jejich zhoršení) nebo na hrozbu jejich vzniku.

Mnoho aktuálně dostupných zdrojů ale nahlíží tímto způsobem jen na bolest akutní. Chronickou bolest označujeme spíše jako samostatné onemocnění, destruktivní faktor s širokým psychosociálním dopadem na člověka, který bolestí trpí, i na jeho okolí. Chronická bolest však navzdory svému přetrvávání nepozbyla zcela svoji informační a ochrannou funkci.

Posuzujeme-li ji ale pouze jako onemocnění a snažíme se ji proto léčit, respektive potlačovat, její výpovědní hodnota nám často unikne. Zde je na místě zdůraznit, že nehovoříme o bolestech např. neuropatických, daných degenerativním poškozením periferních nervů, bolestech provázejících postherpetické stavy nebo algoneurodystrofický syndrom – v těchto případech se jedná o specifické stavy vyžadující stejně tak specifickou terapii (!).

Zpozornět bychom měli při chronických bolestech nočních, při chronických bolestech spojených s poruchami hybnosti a/nebo citlivosti končetin, bolestech spojených se zvýšením teploty nebo s bolestmi břicha. Ve všech těchto případech je na místě pečlivá diagnostika a příslušná terapie.

Řešení bolesti

Možností, jak potlačení bolesti dosáhnout, existuje nepřeberné množství. Z farmakoterapie jsou podle intenzity bolesti voleny opioidní nebo neopioidní analgetika, mezi nejběžněji užívané patří nesteroidní antiflogistika/antirevmatika (typicky ibuprofen nebo diklofenak). Nevýhodou jejich dlouhodobého užívání je řada nežádoucích účinků postihujících zejména trávicí trakt. Existuje také celá řada mastí, gelů a krémů, ať už na přírodní, nebo jiné bázi. Ve většině případů ale nastává dříve či později moment (svého druhu) frustrace, neboť se efekt těchto přípravků nedostavuje v očekávané míře nebo s očekávanou dobou trvání.

Tělo navíc vždy reaguje na bolest úpravou pohybových stereotypů a držení těla s cílem šetřit postiženou oblast, a nezřídka se stává, že se na původní problém nabalí skupina dalších, zapříčiněná právě snahou těla se s bolestí vypořádat. Pokud bolest pouze potlačujeme, místo abychom pátrali po její příčině, zpravidla po čase nastoupí větší či komplexnější obtíže, než které bychom odhalili při správném zdůvodnění bolesti v počátku jejího rozvoje. To je však fakt, který si neradi připouštíme a polknutí tabletky se jeví jako snazší, rychlejší a tedy i lepší řešení.

Výpovědní hodnota bolesti

Jaká je tedy ona výpovědní hodnota chronické bolesti kloubů a páteře a proč se tak rádi této informaci vyhýbáme?

Základní a obecná odpověď je jednoduchá – takováto bolest je odpovědí na náš životní styl. Leckdy se jedná o přetížení, zejména o opakovanou jednostrannou pohybovou aktivitu, kdy namáháme stejným způsobem stále stejné struktury.

Obvyklejší variantou je nedostatek pohybu a pro dnešní dobu typické sedavé zaměstnání, často navíc s nevhodně řešenou ergonomií pracovního místa (špatné umístění monitoru, klávesnice, myši; nevhodná židle). Bolesti kloubů bývají typicky spojené s nadváhou a obezitou nebo se špatně zvolenou obuví, která znemožňuje noze plnit funkci tlumiče při našem pohybu.

Podstatným faktorem, byť jej pacienti s chronickou bolestí opět neradi berou v potaz, je stres, nedostatek času k odpočinku a relaxaci. Pozornost primárně orientovaná mimo tělo – mimo sebe sama – však logicky vede ke zhoršení ekonomie svalové práce a kvality pohybových vzorů, skutečně se takzvaně „necítíme“ a jako takoví se nemůžeme pohybovat dobře a bez bolestí. Okamžitý i dlouhodobý stav a nálada jedince se rychle odráží na držení těla, napětí svalů, rozsahu pohybů a podobně. Typickým příkladem je pohybové chování depresivních osob – ohnutá záda, hlava „schovaná“ mezi ramena, úsporné a často jakoby křečovité pohyby končetin a řada dalších prvků. Při delším trvání negativně laděného psychického rozpoložení dochází k fixaci těchto návyků a rozvoji nejrůznějších bolestivých stavů, upozorňujících nás na psychickou nepohodu, kterou jsme neřešili.

Analgetika obvykle neřeší příčinu

A jak tedy správně na terapii zmíněných obtíží? Vhodná je především snaha o nalezení a odstranění příčiny, nikoliv o ono pouhé potlačování symptomů.

Významné místo v řešení chronických bolestí kloubů a páteře má moderní fyzioterapie, propagující aktivní přístup k léčbě. Dříve hojně využívané pasivní procedury (elektroléčba, vodoléčba) ustupují do pozadí nebo jsou využívány pouze jako doplňková terapie, nikoliv jako základní metoda léčby, jak tomu dříve bývalo.

Aktivní moderní techniky fyzioterapie pracují s vnímáním vlastního těla, učí pacienta registrovat a zlepšovat držení těla, pohybové vzory, tonus svalů a sílu, jakou vkládá do pohybů běžných denních aktivit. Součástí práce s pacientem s chronickými bolestmi by měla být i edukace ohledně pohybového režimu (včetně pomoci s výběrem vhodného sportu), základní kompenzační cvičení odpovídající podstupované zátěži, ergonomie práce a eventuálně i nácvik relaxačních technik.

Mgr. Daniela Jílková, fyzioterapeutka, Institut sportovního lékařství

 

K věci:

Institut sportovního lékařství vznikl jako první zdravotnické zařízení v ČR, které poskytuje komplexní služby sportovcům všech věkových a výkonnostních kategorií. Institut pomáhá vrcholovým i rekreačním sportovcům pohybovat se ohleduplně k jejich zdraví, klinické znalosti fungování hybného systému rovněž uplatňuje v rehabilitační péči o širokou veřejnost. Více informací najdete na www.sportovnilekarstvi.cz.

 
  • tisk
  • předplatit si