COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 12 / 2014

Mýty o zdravotně dokonalé obuvi zdravotníků

Datum: 1. 12. 2014
Autor: Mgr. Tomáš Pelc

Stejně jako mnoho jiných zdravotnických témat je i ideál naší pracovní obuvi opředen mnoha pověrami a mýty. Někdy jde jen o krátkodobé trendy, některé „hity“ se však stále opakují.

Pokud je pro sedavá zaměstnání základním pracovním nástrojem židle, pak pro zdravotníka je jím určitě pracovní obuv. Většina zdravotníků prochodí či prostojí mnohem více času, než kolik ho prosedí. To lze v dnešní sedavé civilizaci považovat za vzorný příklad. Je sice pravda, že s přibývajícím „papírováním“ ubývá i při této práci stoje i chůze, přesto si mnohé sestry v počtu naběhaných kilometrů nezadají s číšníky či pošťáky a mnozí operatéři v počtu prostátých hodin zase se stánkovými prodejci na tržnici.

Nabídka zdravotnické obuvi je velmi široká a její variabilita je až překvapující. V tom, co zdravotníci nosí na nohou, můžeme sledovat opakované trendy dřeváků, gumáků, galoší, návleků, tenkých slupek či naopak vysokých „korkáčů“, monster se suchými zipy připomínajících přezkáče či naopak lehkých žabek. Oblíbené jsou také crocsy, které se ovšem po styku s vodou na podlaze mění v brusle, kolíbky, vaničky, pružiny a mnoho dalšího. Jako bychom ani sami nevěděli, co chceme a co potřebujeme.

Vysvobozením z této pestré nabídky se může zdát předpisová obuv. Bohužel, byrokratické uniformní ideály jsou slepé, a tak si naštěstí většina zdravotníků vybírá svou obuv cíleně podle své nohy a charakteru své práce.

Jak ale odhalit, zda bota, do níž chceme investovat, stojí za koupi, abychom mohli vyhodit vynucovaný erár? Možná vám pomůže krátký výčet kladů a záporů výše uvedené hitparády. Minimálně by vám mohl pomoci uvědomit si, co vyloženě nechcete, což vám následně usnadní rozhodování při výběru a koupi nové obuvi.

Tlustá podrážka – „korkáče“ a dřeváky

+ Lépe chrání chodidlo, ale na kořeny ani velké kameny v nemocnici či ambulanci asi nenarazíte.
– Přidají vám na výšce, ale také si v nich snadněji podvrtnete kotník.
– Korky mohou připomínat chůzi na cihlách.

Tenká podrážka – „slupka“

+ Je stabilnější, bývá ohebná a tuto vlastnost dopřává i chodidlu.
– Nechrání před tvrdým došlapem (stačí se zaposlouchat).
– Noha se více namáhá.
– Podle některých recenzí z chůze v těchto botách až pálí chodidla.

Kolíbky

+ Bývají také tlusté, ale výhodou má být plynulejší nanesení váhy přes zaoblenou patu a odval přes špičku.
– Může docházet k přetěžování středu klenby nožní.

Vaničky

+ Lépe vedou chodidlo.
– Hrana paty se může traumatizovat o svah vaničky nebo přímo o její hranu – důkazem bývá ztluštělá kůže v místě hrany vaničky.

Supervolné pásky

+ Mají aktivovat nohu a klenbu tím, že je noha nucená do flexe prstů, jinak sandál padá.
– Zkušenosti jsou však takové, že do prstů chytnete spíše křeč.

Velkým problémem je také nášlapná plocha uvnitř boty. Jde o jakousi Achillovu patu zdravotnické boty, protože nebývá tvořena vyměnitelnou, a tedy ani individuálně zvolitelnou vložkou (stélkou).

Pokud tedy chceme opravdu kvalitní obuv, z níž nás nebudou přinejmenším bolet nohy, měli bychom mít na paměti několik základních pravidel, která jsou platná pro všechny věkové kategorie a v různých obměnách prakticky ve všech zemích s vyspělým obuvnickým průmyslem:

  1. obuv by měla být dostatečně prostorná, především v prstové části,
  2. obuv by měla být dokonale flexibilní, hlavně v místě prstních kloubů nohy,
  3. podpatek by měl mít úměrnou výšku,
  4. postavení patní části kopyta by mělo být kolmé nebo velmi mírně vybočené (varózní),
  5. opatek by měl být pevný a dostatečně dlouhý,
  6. svršek obuvi by měl být správně anatomicky tvarovaný,
  7. materiál, ze kterého je bota vyrobená, by měl vyhovovat z hlediska hygienicko-zdravotnického (tj. biologická inertnost výluhů z materiálů a přípravků použitých při výrobě obuvi, zajištění optimálního vlhkostního a teplotního režimu – mikroklima, měkkost, možnost dokonalé mechanické a chemické očisty),
  8. tlumení nášlapných sil spodkovým provedením,
  9. malá, resp. přiměřená hmotnost obuvi. (1)

 

Jak je vidět, opravdu dobrá bota je věda. Pokud nechcete nic podcenit, je dobré vybírat rozumem a nechat si poradit – nejlépe od protetika rozumějícího i obuvnické či dokonce vymírající ševcovské branži. Rozum i výběr z kvality je i v této oblasti na dobré cestě, ovšem jako každá kvalita se i tato platí. Naštěstí výrobců kvalitní zdravotnické obuvi je na našem trhu v současné době několik a jejich nabídka je široká. Ovšem musíte mít na paměti, že chcete-li opravdu kvalitní obuv, v níž se vám bude nejen pohodlně, ale i zdravě chodit, musíte si připravit víc než jen pár stokorun.

Mgr. Tomáš Pelc, fyzioterapeut, poradce Institutu sportovního lékařství

Literatura:

1. Šťastná P. Základní požadavky na zdravotně nezávadnou obuv [online]. 2005 [cit. 2014-06-16]. Dostupné na: http://www.sante-zdravotni-obuv.cz/zdrave-obouvani/zakladni-pozadavky-na-zdravotne-nezavadnou-obuv.aspx

 
  • tisk
  • předplatit si