Zpět na detail čísla

Číslo 4 / 2014

Nemusíte si čistit všechny zuby. Stačí jen ty, které chcete zachovat

Datum: 7. 4. 2014
Autor: Magda Hettnerová

Neznámý autor

„Žralok zuby má jak nože a z těch zubů čiší strach…“ zpívá se v písni Mackie Messer ze hry Žebrácká opera anglického básníka a dramatika Johna Gaye, kterou do češtiny převedl Jiří Suchý a nazpíval mj. i Miloš Kopecký. Málokdo však už ví, že jako žralok má zuby i člověk. Ovšem nikoli co se ostrosti týče, ale tvrdosti. Podle německých vědců má totiž člověk stejnou robustnost zubů jako žralok. A to není jediná zajímavost, která se k lidskému chrupu váže.

Zubní sklovina je například nejtvrdší tkáň v lidském organismu a také jediná část lidského organismu, která není schopná regenerace. Ačkoli většina z nás má stejný počet zubů – 32, nikdo je nemá stejné. Otisk zubů je u každého člověka tak jedinečný, že stejně jako otisky prstů může pomoci v identifikaci neznámého člověka, např. oběti trestného činu, nebo dopadení pachatele. Každý máme v ústní dutině 300 až 400 druhů bakterií, přičemž mnohé z nich vědci ještě ani neznají. Většina z nich nám pomáhá, zbylá menšina naopak škodí.

Snahy udržet zuby zdravé nebo nahradit ty poškozené se objevují v historii dlouho před vynálezem zubního kartáčku. K mechanické očistě sloužily lidem např. tzv. žvýkací klacíky, vypořádat se s absencí či nefunkčností chrupu se lidé snažili už od pravěku. První mechanický zásah do dutiny ústní se datuje do 3. tisíciletí př. n. l., kdy byly v egyptské pyramidě objeveny dvě lidské stoličky spojené zlatým drátkem. Vynález můstku je připisován Etruskům, kteří již v 7. století př. n. l. dosáhli mistrovství při zpracování vzácných kovů a umělé zuby také vyřezávali ze zubů různých savců. Nahrazovat zuby jinými se pokoušeli lidé i v 19. století n. l. Například v Anglii byly zuby běžně nabízeny na tržištích, protože zubní lékaři si zvykli vyrábět zubní náhrady právě z lidských zubů. Tuto možnost, jak si vydělat, využívali zejména chudí lidé. Největšími zdroji však zůstávala bitevní pole, na mrtvých vydělávali i vykradači hrobů. Nejcennější byl kompletní chrup nebo sada zubů sobě podobných.

Zuby mají kromě své primární funkce i funkci estetickou. A zatímco trendem moderní doby je mít zuby bílé jako perličky, japonské ženy provozovaly v období Heian (794–1185 n. l.) obyčej zvaný ohaguro – černění zubů. Zuby si při něm černily pomocí drceného železa a bylinek. Vrstva této směsi měla chránit chrup před kazem a zubním kamenem. Tento zvyk se v Japonsku udržel mezi vdanými ženami až do konce období Meidži (1868–1912) a dodnes ho provozují některé gejši v Kjótu.

Další „ozdobou“, která se dnes dá na zubech vytvořit, je kromě vsazování drahých kamenů, což dělali už Mayové před 2500 lety, i tetování. Na speciální korunce tak můžete na ostatní cenit např. obrázek svého oblíbeného zpěváka nebo zvířátka.

Zajímá-li vás však více zdraví zubů, přečtěte si následující stránky tohoto dubnového čísla časopisu Florence. Odborné téma jsme tentokrát věnovali stomatologii, a tak se v něm dozvíte kromě novinky v bělení zubů od společnosti Philips i například o tom, jak by měla vypadat péče o dětské zuby, jak jsou na tom děti s dentální hygienou či jak se starat o chrup hospitalizovaných pacientů. Nechybějí samozřejmě ani recenzované články, rozhovor, články z praxe či další díl našeho seriálu věnovaného novému občanskému zákoníku.

Přeji vám hezké čtení,

Magda Hettnerová, šéfredaktorka

 
  • tisk
  • předplatit si