Zpět na detail čísla

Číslo 4 / 2014

Ošetřovatelství napříč kontinenty láká. Pro velký úspěch čeká konferenci repríza

Datum: 7. 4. 2014
Autor: Magda Hettnerová

Také byste rádi procestovali celý svět, ale nemáte peníze, čas či energii? Nepotřebujete je. Zdá se vám to nemožné? Omyl. Poznat svět, alespoň z pohledu zdravotníka, mohli všichni, kdo přišli v úterý 4. března na konferenci, kterou pořádala Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve spolupráci se sekcí managementu ČAS. Už z názvu konference – Ošetřovatelství mezi kontinenty – bylo jasné, že jejím hlavním tématem bude sdílení zkušeností našich zdravotníků s prací v zahraničí.

Po úvodních slovech Anny Chrzové a Mgr. Dity Svobodové, Ph.D., zahájila konferenci svou přednáškou s názvem Vzpomínky na Afriku sestra Fatou Diallo, která pochází ze Senegalu. V České republice vystudovala Střední zdravotnickou školu v Turnově a od roku 1994 pracovala na Interním oddělení Strahov VFN v Praze. Koncem 90. let odešla s manželem do Irska, kde se jí narodil syn, později se odstěhovala zpátky do ČR a vrátila se na Interní oddělení Strahov, kde pracuje dodnes. Díky tomu měla možnost porovnat zdravotní péči ve třech zemích světa. „V Senegalu neexistuje volný a rovný přístup ke zdravotní péči pro všechny,“ upozornila. Sociálně slabší jedinci nemají podle jejích slov na zdravotní péči peníze, proto raději volí lidové léčitelství. „Do nemocnice se z jejich pohledu chodí prakticky jen umírat,“ řekla Diallo.

V roce 1999 byl v Senegalu podle statistik jeden lékař na 17 000 obyvatel a jedna sestra na 8700 obyvatel, ačkoli dle doporučení WHO by to měla být jedna sestra na 300 obyvatel. Krátce pohovořila i o svých těžkých začátcích v ČR, kdy jako cizinka tmavé pleti narážela nejen na jazykovou bariéru, ale i na nedůvěru pacientů. Vyzkoušela si i roli pacientky. „Ve Fakultní nemocnici v Motole se mi narodila dcera a v Dublinu v Irsku syn. Musím říct, že péče, kterou jsem měla v Motole, byla perfektní, ale přístup personálu nebyl moc lidský. V Dublinu to bylo přesně naopak. Ale to je dané asi i mentalitou národa. Irové jsou otevření, vstřícní, zatímco Češi jsou naopak hodně uzavření,“ vysvětlila. Na závěr dodala, že za 25 let, co žije v ČR, se přístup Čechů k cizincům hodně změnil.

S tím, jak vypadá práce sestry na humanitárních akcích, seznámila přítomné Bc. Terezie Hurychová, která se zúčastnila sedmi misí s organizací Lékaři bez hranic. Poprvé vyjela na misi do Burundi ve střední Africe. Následovala mise v Afghánistánu, odkud museli být zdravotníci této organizace evakuováni, protože pět jejich kolegů bylo zastřeleno. Třetí mise směřovala do Čadské republiky, konkrétně do Dárfúru postiženého občanskou válkou. Další do Indonésie, kam odjeli Lékaři bez hranic pomáhat dva týdny po ničivé vlně tsunami, do Nigeru, Kolumbie a nakonec v roce 2010 na Haiti. „Sestra, která by chtěla jezdit na zahraniční mise, by měla mít schopnost pracovat v multikulturním týmu, to znamená výbornou znalost minimálně angličtiny, mít organizační a improvizační schopnosti, být flexibilní, umět zvládat extrémně stresové situace a být ochotná pracovat v potenciálně nebezpečných zónách,“ vypočítala Hurychová. A co jí tyto mise přinesly? „Nové zkušenosti, zjištění svých silných a slabých stránek, protože na konci každé mise probíhá evaluace, kdy jsou tyto vaše stránky hodnoceny, nová přátelství a paradoxně i ušetřené peníze, protože to, co dostáváte, nemáte v tamních podmínkách kde utratit,“ shrnula. A co pro ni bylo nejtěžší? „Asi to, že věci nefungují. My si sice stěžujeme na naše zdravotnictví, ale v těchto zemích je to mnohem, mnohem horší,“ upozornila s tím, že české sestry mají oproti ostatním sestrám v misích tu výhodu, že jsou praktické a umějí si poradit i v náročných situacích.

S přednáškou Neurorehabilitace v Kolíně nad Rýnem vystoupila v dopoledním bloku Mgr. Kamila Brožová. Na neurorehabilitační klinice RehaNova, která je součástí Cologne-Merheim State Hospital, strávila v rámci programu EU Erasmus týdenní stáž. Klinika má kapacitu 132 lůžek a zaměstnává 300 lidí. Kromě tělocvičen a bazénu tu jsou i ergoterapeutické dílny, „PC room“, což jsou prostory pro provádění vyšetření a tréninku kognitivních funkcí, a „Treatment room“, kde probíhají individuální terapie. Představitelem kliniky je prof. Dr. Thomas Rommel. Klinika se specializuje na pacienty po cévní mozkové příhodě, traumatických poraněních mozku a míchy, pacienty s neuroimunitními chorobami, jako je např. roztroušená skleróza, s onemocněními periferního nervového systému a svalovými onemocněními, klienty s pohybovým omezením v rámci Parkinsonovy choroby a neuropsychiatrickými onemocněními. Zdejší klientelu tvoří nejen Němci, ale i klienti ze zahraničí, převážně z arabských zemí. Jejich rodinným příslušníkům nabízí klinika i možnost ubytování. Veškerá péče, která je tu klientům poskytována, je založena na týmové spolupráci. Tým tvoří lékař s příslušnou specializací, fyzioterapeut, ergoterapeut, všeobecná zdravotní sestra, logoped, řečový terapeut, arteterapeut, muzikoterapeut a neuropsycholog. Spolupráce rehabilitačního týmu se odehrává buď na poradách jednotlivých terapeutických skupin, nebo ve dvojicích v kombinaci profesí, například ergo- a fyzioterapeut apod. „Principem terapie, kterou tu provádějí, je heslo Marie Montessori: Pomoz mi, abych to dokázal sám,“ řekla Brožová. Z terapeutických přístupů, které klinika využívá, vyjmenovala například bobath koncept, bazální stimulaci či „Facial-Oral Therapy“ (F.O.T.T.).

Na závěr dopoledního bloku zazněly ještě přednášky na téma Alzheimer centra v Evropě z úst PhDr. Ivany Jahodové či Ošetřovatelská péče v psychiatrii – Saúdská Arábie od Bc. Jitky Moussy, DiS. Odpolední blok pak patřil přednáškám týkajícím se multikulturního stravování (Zuzana Ráčková), porodní asistence v Sheffieldu (Bc. Pavla Pokorná), neonatologie ve Švédsku (Bc. Michaela Kolářová), práce sestry v zahraniční misi, tentokrát však v Afghánistánu, kterou přednesl Mgr. Jiří Čáp z Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice v Praze, a na závěr vystoupila Mgr. Markéta Koutná se svým sdělením týkajícím se prevence poškození kůže napříč světem.

Zájem o konferenci byl tak veliký, že se ji její organizátoři rozhodli zopakovat v úterý 6. května 2014. Zároveň s tím už začali připravovat její pokračování, které by se mělo konat na podzim tohoto roku. Bližší informace o těchto akcích najdete na www.florence.cz v rubrice Kalendář a na www.cnna.cz.

Magda Hettnerová, redakce Florence

 
  • tisk
  • předplatit si