V otázce poranění ostrými předměty u nás chybějí informace i sankce

Poranění ostrými předměty ve zdravotnictví je v současné době hojně diskutováno nejen v ČR, ale i v okolních evropských státech. Z průzkumu, který mezi zdravotníky provedla loni na podzim Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků (POUZP), vyplynulo, že více než polovina pracovníků ve zdravotnictví se během své praxe poranila ostrým předmětem. V případě zdravotních sester překročil výskyt tohoto druhu poranění dokonce 62 %. Proč tomu tak je a jaké kroky ČR v této problematice chystá, jsme se zeptali předsedy POUZP Bc. Tomáše Válka, DiS.

Výsledky průzkumu ukazují, že ostrým předmětem se někdy poranilo 58 % všech zdravotníků, u zdravotních sester je toto číslo ještě vyšší – 62 %. Jak si tato vysoká čísla vysvětlujete?

Je to dáno jednak tím, že se u nás nepoužívají bezpečnostní zdravotnické pomůcky v takové míře, v jaké by měly, a také obrovským deficitem informací. Těmito pomůckami mám na mysli zdravotnické prostředky, jejichž konstrukce zahrnuje ochranné mechanismy zvyšující jejich bezpečnost. Zdravotnický personál nemá o této problematice adekvátní informace.

Jak je to možné?

Školení o poranění ostrými předměty by mělo být v rámci nějakého školení Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) u zaměstnavatele. Ale když se to tak vezme, tak se na BOZP školení dozvíte, kde je hlavní uzávěr plynu a jak hlásit požár, ale to, jak zabránit poranění ostrými předměty, se určitě nedozvíte.

 

Existuje nějaký návod, jak těmto zraněním předejít?

Návod jako takový samozřejmě neexistuje, ale když se budu pořád opakovat, tak základem je používání bezpečnostních zdravotnických pomůcek, jako jsou např. bezpečnostní jehly, bezpečnostní i. v. kanyly, bezjehlové vstupy apod. Dále je třeba mít dostatečný časový prostor na výkon, aby nebyl pracovník ve stresu. Jsou to samozřejmě jen obecné fráze, které je v českém zdravotnictví obtížné implementovat, protože sester je obecně… nechci říct nedostatek, jejich počty odpovídají vyhlášce o minimálním personálním vybavení, ale to je opravdu jen minimální. Kdybychom vzali reálné nároky jednotlivých oddělení, zjistili bychom, že sester by na nich bylo potřeba dvojnásobně a někde až trojnásobně víc. Proto je obtížné tato doporučení implementovat. Když noční službu slouží jedna sestra, která má k sobě jednu ošetřovatelku, nemá samozřejmě dostatečný časový prostor na jednotlivé výkony, je ve stresu, a čím víc je těchto faktorů, tím vyšší je riziko, že k poranění ostrým předmětem dojde.

V tom případě by asi bylo potřeba zatlačit na management zdravotnických zařízení, nemyslíte?

Management zdravotnických zařízení se bude samozřejmě opírat o nedostatek financí, který mu brání navýšit počet personálu. Jediná možnost, která existuje, je změna vyhlášky o minimálním personálním vybavení zdravotnických zařízení. Ta se v současné době upravuje na půdě Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR) a měla by jít do vnějšího a vnitřního připomínkového řízení. Takže jakmile bude připravena, určitě se k ní budeme vyjadřovat.

Dají se nějak vyčíslit ekonomické náklady na poraněného zaměstnance?

Žádné takové srovnání v rámci České republiky neexistuje, ale v zahraničí jsou tyto rozpočty vytvořené. Prof. Dr. Andreas Wittmann z Německa přednesl na loňské podzimní konferenci v Praze, která se týkala problematiky poranění ostrými předměty, statistiku, z níž jasně vyplývá, že bezpečnostní pomůcky vycházejí v konečném důsledku levněji než ty konvenční, protože náklady na diagnostiku a léčbu personálu, který se poraní, se pohybují v řádu tisíců až desetitisíců eur. V Německu se náklady na léčbu takto poraněného zdravotníka pohybují až do výše 90 tisíc eur, což je vysoká částka. A když si vezmeme, že v ČR se ostrými předměty poraní téměř každý druhý zdravotník, jsou výsledné částky opravdu vysoké.

Proč u nás taková ekonomická analýza chybí?

U nás je obrovský problém v tom, že v případě, kdy se zdravotník poraní, není jasně dané, kdo má co hradit. Je v tom neuvěřitelný chaos. Část hradí zaměstnavatel, část komerční pojištění, část se hradí z veřejného zdravotního pojištění a dopracovat se tak nějakých relevantních částek je v současné době absolutně nemožné. Jedna instituce se odkazuje na druhou a žádná z nich vám neřekne přesné číslo.

Dá se očekávat nějaká změna?

Snažíme se o to. Proto jsme sestavili pracovní skupinu pro řešení problematiky poranění ostrými předměty, která připravuje metodický pokyn, který by mělo vydat ministerstvo zdravotnictví. V současné době je tento materiál v připomínkovém řízení v rámci pracovní skupiny. Jednali jsme i s hlavní sestrou ČR Mgr. Alenou Šmídovou a ta nás ujistila, že by neměl být problém, aby tento metodický pokyn vydalo MZ ČR. Věřím, že se tak stane, a i když to bude jen metodický pokyn, který není závazný, že se jím budou zdravotnická zařízení řídit.

Kdy by mohl být podle vás vydán?

Doufám, že v průběhu letošního roku. Je to několik stránek, které vycházejí z požadavků směrnice 32/2010/EU o poranění ostrými předměty ve zdravotnictví a které obsahují doporučení, co by se mělo a nemělo dělat v souvislosti s těmito poraněními.

Takže to bude takový návod…

Ano, protože sestry na oddělení u nás si nejsou přesně jisté, co mají dělat v případě poranění. U nás se pořád řeší, co budeme dělat, až k poranění dojde, ale ta evropská směrnice je koncipována úplně jinak. Ta řeší, co se bude dělat pro to, aby k poranění nedošlo.

Bude obsahovat i nějaké sankce?

Ne, protože metodický pokyn sankce obsahovat nemůže. Právě chybějící systém sankcí je u nás jeden z nedořešených bodů implementace směrnice. Sankce v praxi nejsou vždy uplatňovány.

Zastáváte tedy také názor, že evropská směrnice není v našich podmínkách implementována správně?

Ne, není. Je zakomponována ve 23 různých zákonech, ale pro zdravotnického pracovníka je velmi složité se v této problematice přesně orientovat. Proto intenzivně pracujeme na zmiňovaném metodickém pokynu, který právě zdravotnickým pracovníkům pomůže.

Mluvil jste také o chybějících informacích. Chystáte nějaké řešení tohoto problému?

Určitě. Jednak se budeme snažit, aby se školení o bezpečnostních pomůckách a celkově o rizicích poranění ostrými předměty dostalo do BOZP jednotlivých zaměstnavatelů, a pak bychom byli rádi, kdyby vznikl i samostatný kurz nebo školení, které by se jezdilo přednášet po zdravotnických zařízeních v ČR. To by bylo určitě spojeno i s dalším projektem, na kterém v současné době pracujeme.

Dá se říci, v jakém časovém horizontu by mohlo školení vzniknout?

To je v podstatě jen otázka toho, jak rychle se dá dohromady. Ale je to opět v závislosti na vydání metodického pokynu. Takže pokud se podaří, aby v letošním roce vyšel metodický pokyn pod hlavičkou MZ ČR, začali bychom v návaznosti na něj s těmito vzdělávacími akcemi ještě letos.

Komu bude školení určeno?

V podstatě všem zdravotnickým pracovníkům. Bylo by akreditováno jako všechny vzdělávací akce.

 

Vraťme se ještě k průzkumu, který jste provedli mezi zdravotníky na podzim loňského roku. Co vás na výsledcích překvapilo?

Jednak vysoké procento poranění zdravotnických pracovníků (58 %), a pak to, že když už ke zranění dojde, tak jen 65 % z nich je nahlásí. Je tu stále mnoho lidí, kteří poranění nehlásí ani nijak dál neřeší, což je podle mého názoru obrovský problém. Mohou tak ohrozit nejen své zdraví, ale i zdraví své rodiny a mnoha dalších lidí. To je pro mě absolutně nepřijatelné.

Co by si měli tito zdravotníci uvědomit?

Že každý pacient je potenciálně infekční. Pokud se nejedná o rodinného příslušníka, u kterého bezpečně vím, že je zdravý, pak je z mého pohledu každý pacient infekční. Může trpět chorobou, o které nevím nebo kterou neznáme, může mít virovou hepatitidu, může být HIV pozitivní atd. Proto by zdravotničtí pracovníci neměli tuto situaci podceňovat.

Ohlásit, že došlo k poranění ostrým předmětem, je jejich zákonná povinnost. Proč si myslíte, že ji porušují?

Jednak to vyplývá z nedostatku informací – i když vím, že neznalost zákona neomlouvá, rozumím tomu, že ne každá sestra na oddělení si bude číst evropskou směrnici nebo pročítat 23 našich zákonných předpisů, aby věděla, že to má nahlásit, a mnohdy je to právě tím, že si neuvědomují rizika. V našem průzkumu se ukázalo, že poranění se hlásí zpravidla tehdy, když zdravotničtí pracovníci nevědí, od koho byl použitý materiál, nebo když předpokládají, že pacient mohl být infekční. Ale pokud si myslí, že je pacient v podstatě zdravý, tak tu potřebu nemají. Dozvěděli jsme se také, že mají strach z toho, že je vedení zdravotnického zařízení potrestá nebo že se jim budou kolegyně/kolegové smát. Byly to někdy zvláštní odpovědi, které jsme se dozvěděli.

Každá nemocnice má různý systém hlášení poranění ostrými předměty. Chystá se i v tomto ohledu nějaká změna? Dojde k sjednocení těchto hlášení?

V rámci metodického pokynu připravujeme také jednotný formulář, který by se měl využívat. Samozřejmě to zase nebude nutností, ale bude postavený tak, aby odpovídal požadavkům krajských hygienických stanic (KHS). Protože u nás je situace taková, že MZ ČR sice doporučilo KHS, co mají hlášení o poranění ostrými předměty obsahovat, jaká data mají sbírat, vydalo pro ně i metodický pokyn, ale tyto informace už bohužel nedoputovaly do zdravotnických zařízení. Takže ten mezičlánek, spojitost nemocnice – KHS zde stále chybí.

V případě, že tedy budou nemocnice využívat tento formulář, budou data sbírat hygienické stanice?

Ano. Pokud dojde k poranění, má zdravotnické zařízení povinnost dodat tuto informaci na KHS a ta potom data předává dál na MZ ČR. Stejně tak KHS rozhoduje o odběrech a o tom, jaké ostatní úkony se mají provést, jako např. nutnost profylaxe apod.

Tak to funguje i v současné době?

Někde ano, ale ne všude.

Jak je na tom ČR v otázce poranění ostrými předměty ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi?

Srovnatelně. Jsme na tom v podstatě velmi podobně jako ostatní členské státy EU s tím rozdílem, že ve většině okolních států používají daleko více bezpečnostních pomůcek, což evropská direktiva jednoznačně předepisuje. Podle výzkumu prof. Wittmanna snižuje používání bezpečnostních pomůcek riziko poranění ostrými předměty až o 50 %, což je hodně. Zdravotníků, kteří se v Evropě ročně poraní ostrým předmětem je zhruba milion.

Jaké ošetřovatelské úkony jsou z hlediska poranění ostrými předměty nejrizikovější?

V rámci ošetřovatelství to jsou veškeré intravenózní a intramuskulární injekce a odběry biologického materiálu, to znamená především odběry krve.

Hodně se také mluví o tom, že ačkoli u nás už deset let platí zákaz vracení krytek na jehly, stále se tento jev objevuje. Dá se tomu nějak zabránit?

Zda se tomu dá úplně zabránit to nevím. Je fakt, že ačkoli to zákon zakazuje, stále se objevují zdravotnická zařízení, která to nedodržují. Jedná se zejména o menší zdravotnická zařízení, ambulance a zařízení sociálních služeb. Chybí zde totiž kontrola nadřízeného orgánu a to se už zase dostáváme k chybějícímu systému sankcí. Zkrátka kde není žalobce, není soudce.

Máte nějaký cíl o kolik byste chtěli snížit počet poranění ostrými předměty v ČR?

Nejlépe samozřejmě na nulu, ale to je zřejmě nereálné. Kdybychom se však dostali alespoň na polovinu současného čísla, byl by to obrovský úspěch.

Magda Hettnerová, redakce Florence

---

→ k věci

Problematika poranění ostrými předměty v ČR

Průzkum, který uspořádala POUZP probíhal od 4. září do 23. října 2014 ve všech typech zdravotnických zařízení po celé ČR. Zúčastnilo se jej 783 respondentů a jeho hlavním cílem bylo oslovit všechny kategorie pracovníků ve zdravotnictví a shromáždit informace týkající se:

• pracovních podmínek zdravotnického personálu a nejpalčivějších problémů, s nimiž se sektor zdravotnictví v současné době potýká a
• současné situace v oblasti informovanosti, ochrany a prevence poranění ostrými předměty ve zdravotnických zařízeních.

Níže se můžete seznámit s výsledky tohoto průzkumu.

 

• tisk
• předplatit si