Zpět na detail čísla

Číslo 4 / 2015

Top Hotel Praha hostil 9. kongres primární péče

Datum: 13. 4. 2015
Autor: Magda Hettnerová

Již 9. kongres primární péče se konal ve dnech 27.–28. února 2015 v pražském Top Hotelu. Ani letos na něm nechyběla sesterská sekce, jejímž garantem byla Česká asociace sester (ČAS) a které předsedaly Jindra Pavlicová a Mgr. Jindra Kracíková.

Sesterskou sekci s názvem Sestra v ordinaci praktického lékaře zahájila svou přednáškou Mgr. Markéta Koutná z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a Interního oddělení Strahov 1. LF UK a VFN v Praze, která přítomné seznámila s novinkami v léčbě ran.

„Předchozí dva roky naznačily, že je tu opět velký zájem o řešení problému dekubitů,“ řekla na úvod. Přestože je tomuto tématu věnováno mnoho pozornosti, stále se v praxi setkáváme se základními chybami, které vedou ke vzniku dekubitů i při použití antidekubitních pomůcek. „V srpnu loňského roku se konal další kongres EPUAP/NPUAP, na kterém došlo k výrazné změně v klasifikaci dekubitů,“ upozornila Mgr. Koutná s tím, že celé guidelines této evropské společnosti budou přeloženy do češtiny a dostupné na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR (www.mzcr.cz). „Důležité je, že se přidaly další dva typy hodnocení dekubitů, a to ‚stadium nelze určit‘ a ‚neznámá hloubka poškození‘,“ uvedla. Co se týče chyb, které se v praxi objevují, je to například masáž predilekčních míst, která by se správně neměla provádět, nebo špatná manipulace s pacientem v lůžku. Dekubity tak mohou vzniknout na základě tření nebo smýkání (střihový efekt), a to i v případě, kdy pacient leží na antidekubitní matraci. Z novinek představila například 3M Cavilon ochranný sprej a krém, který je vhodný i jako prevence dekubitů, protože chrání kůži před působením tělesných tekutin a vytváří na ní ochrannou bariéru. K použití navíc stačí minimální množství. Vhodné jsou i 3M Cavilon ubrousky pro péči při inkontinenci.

Co se týče hojení ran, nejčastějšími důvody, pro které se rány nehojí, jsou podle jejích slov dlouhodobé používání jednoho typu krytí, používání neadekvátního terapeutického krytí (masti, hydrogely, krytí bez antiseptik u komplikovaných ran aj.), používání „málo účinných“ antiseptik či nevhodná aplikace (např. pouze na povrchu u ran s kavitou). „Další věcí, kterou, jak vidím v ordinaci, pacienti neznají, je použití antiseptických roztoků na ránu. Často se stává, že sestra jimi ránu polije. To je absolutně bezúčelné, chce to minimálně deset minut, ale 20 minut je optimální čas,“ uvedla Mgr. Koutná. Takto dlouho působící dostatečně vlhký obklad totiž nejen odstraní různé nečistoty z rány, ale zároveň ji dekontaminuje. Novinkami v oblasti hojení ran jsou podle jejích slov např. Traumacel dry, který je účinný jako první pomoc u drobných ran, protože zastaví i nepříliš rozsáhlé krvácení. Dalšími podobnými novinkami jsou i Argogen spray a Bionect Silver spray, které obsahují antiseptickou látku. Na ošetření drobných ran se hodí například Inadine, Physsiotulle, Actillite či Cutimed Sorbact gel. Důležitá je podle jejích slov i technika stěru z rány, při které se často chybuje.

Sesterské sekci předsedaly (zleva) Mgr. Jindra Kracíková a Jindřiška Pavlicová
z nefrologické sekce ČAS
foto: Magda Hettnerová

Jako další vystoupila Miloslava Machovcová z Farní charity Neratovice s přednáškou s názvem Rozvoj a indikace v oblasti domácí zdravotní péče. Na úvod své přednášky popsala historii vzniku domácí péče v ČR a její definici. Domácí péče je poskytována na základě doporučení a podle indikace praktického lékaře nebo indikace lékaře z nemocnice na dobu 14 dní. „K tomu, abychom mohli tuto péči poskytovat, je nutný řádně vyplněný poukaz 06,“ upozornila přednášející. Domácí zdravotní péče je na základě indikace praktického lékaře hrazena z veřejného zdravotního pojištění podle seznamu výkonů (odbornost 925), dále přímou platbou od klienta v případě, že agentura nemá smluvní vztah s jeho pojišťovnou, a prostřednictvím sponzorských darů, nadací a grantů. Agentura musí podle jejích slov zajistit nepřetržitou dostupnost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu na základě indikace lékaře a mít dostatečné personální, technické i prostorové vybavení. Zařízení musí splňovat požadavky pro bezpečný provoz dle platných právních předpisů a jeho kvalita je přísně kontrolována. O kvalitě Farní charity Neratovice svědčí i certifikát ISO a Národní cena kvality, které organizace získala.

Obliba domácí hemodialýzy roste

Otázku, zda je domácí hemodialýza reálná, položila na úvod své přednášky předsedkyně nefrologické sekce ČAS Mgr. Jindra Kracíková. „Chronické onemocnění ledvin lze léčit transplantací ledvin, ale většina pacientů je ještě před ní zařazena do dialyzačního programu. Nabízí se peritoneální dialýza, hemodialýza nebo domácí hemodialýza, což je typ hemodialýzy, kterou si pacient provádí doma nebo v jiném zařízení mimo dialyzační centrum,“ vysvětlila Mgr. Kracíková. V ČR bylo do konce roku 2013 celkem 103 dialyzačních středisek a do dialyzačního programu bylo zařazeno celkem 6 310 pacientů. Peritoneální dialýzou bylo léčeno 518 pacientů (8,1 %) a transplantováno bylo 460 pacientů. „Od 1. ledna 2010 se za přispění ČAS podařilo v Seznamu výkonů s bodovými hodnotami získat kód 06141 – asistovaná peritoneální dialýza, kdy je nositelkou výkonu sestra odbornosti 108, 911, 913, 925,“ řekla. Domácí hemodialýza byla poprvé zavedena do praxe v Japonsku v roce 1961. Velmi populární byla v 70. letech, kdy v USA tvořila až 40 % všech hemodialýz. V současné době je nejvíce využívána v Austrálii a na Novém Zélandu. V Evropě jde pouze o doplňkovou metodu u zhruba 1–5 % všech hemodialyzovaných pacientů, jejich počet by však mohl být vyšší (15–20 %). „Tato ‚domácí‘ hemodialýza prováděná mimo dialyzační středisko rozšiřuje spektrum náhrady funkce ledvin a je primárně určena pro mladší nemocné a pracující, u kterých chceme překlenout období do transplantace,“ vysvětlila. Domácí hemodialýza také umožňuje provedení hemodialýzy u osob omezeně mobilních. Nejčastěji se provádí třikrát týdně 4,5 hodiny. Má však i své limity a omezení.

O novinkách v hojení ran pohovořila Mgr. Markéta Koutná z Kliniky anesteziologie,
resuscitace a intenzivní medicíny a Interního oddělení Strahov 1. LF UK a VFN v Praze
foto: Magda Hettnerová

„Protože se ve světě tato metoda používá, měli naši nefrologové potřebu zavést domácí hemodialýzu i do ČR,“ řekla Mgr. Kracíková. Vzniklo proto pět nových kalkulačních listů, z nichž poslední se týká sester – provádění chronické hemodialýzy mimo dialyzační středisko sestrou (06142, 911). První pokusy o domácí hemodialýzu však existovaly v ČR již dříve. V dialyzačním středisku na Strahově (detašované pracoviště FN II) bylo od 80. do 90. let takto dialyzováno asi osm pacientů a na konci 90. let byli tímto způsobem dialyzováni tři pacienti v dialyzačním středisku Nemocnice Na Homolce.

Sesterskou sekci uzavřela Jindra Pavlicová se svým sdělením Poranění, rizika v minulosti, vývoj, posun k současnosti. Upozornila, že nejvíce sestry ohrožují bodná poranění kontaminovanou jehlou a jinými předměty, řezná a další poranění. V minulosti se nevedly žádné evidence těchto událostí a chyběla i motivace k jejich evidenci. Poranění se pouze ošetřilo. Ochrana ošetřujícího personálu byla minimální, existoval pouze jeden typ ochranných rukavic v limitovaném množství, který byl navíc určen pro opakované použití. Při kontaktu s hepatitidou, eventuálně při poranění se pro ošetření používal injekční gamaglobulin, později se na riziková oddělení zdravotnických zařízení zavedl injekční přípravek Hepaga. V 80. letech se začal používat nový injekční preparát na ochranu a vakcinaci Engerix. Některá pracoviště sice tyto mimořádné události zapisovala do hlášení sester, ale nebylo to povinné a neexistovala legislativa, která by to upravovala. „Dnes se riziko poranění snižuje dokonalejšími pomůckami, postupy při jejich použití, jednorázovými pomůckami s ochrannými prvky, ale i správným využitím kontejnerů např. při likvidaci injekčních jehel a podobně. Účelné je i používání standardů péče,“ upozornila Pavlicová. Také legislativa mnoho věcí upravuje – Česká republika přijala směrnici 2010/32/EU, která se touto problematikou zabývá. Nejlepší prevencí je podle jejích slov dodržování všech bezpečnostních pravidel, standardů a postupů v péči, hygienicko-epidemiologického režimu, dále edukace, používání ochranných pomůcek, vakcinace a v neposlední řadě i využití všech kompetencí všeobecných sester a ostatních nelékařských zdravotnických pracovníků.

Magda Hettnerová, redakce Florence

 
  • tisk
  • předplatit si