Stáž v městské nemocnici na Krétě

Na podzim loňského roku absolvovaly dvě studentky oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář Vyšší odborné školy zdravotnické (VOŠZ) MILLS Čelákovice odbornou stáž ve Všeobecné nemocnici ve městě Rethymno na ostrově Kréta.

Rethymno je město ležící na severním pobřeží Kréty. Nachází se mezi městy Heraklion a Chania, kde jsou dvě jediná letiště na ostrově. Kultura samotného města Rethymno je velmi bohatá, jeho součástí je jeden z nejkrásnějších rybářských přístavů. I přes velký počet obyvatel (Rethymno je třetí nejlidnatější město ostrova) leží v centru města nevelká Všeobecná nemocnice. Z VOŠZ MILLS Čelákovice vycestovalo na Krétu v rámci projektu College International Erasmus+ /K1/ Mobility celkem pět studentek. Dvě z nich, studentky oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář, absolvovaly stáž v nemocnici na urgentním příjmu, další tři, studentky oboru Diplomovaný farmaceutický asistent, v oblastních lékárnách.

Po příletu na letiště v Heraklionu se stážujících dívek ujal mentor ze společnosti ECTE, který je po dobu stáže uváděl na jednotlivá pracoviště i na ubytování v plně vybavených apartmánech.

První den čekala stážistky prohlídka celé nemocnice. Průvodce jim dělala velmi příjemná sestřička, která jako jediná uměla z nelékařského zdravotnického personálu anglicky. Nemocnice má prý pro Krétu typickou organizaci – u hlavního vchodu se nachází recepce a hned vedle ní pracovna ředitele, hlavní sestry, ekonomických pracovníků a dalších zástupců vedení. Řídící pracoviště jsou přímo v centru dění, aby měli všichni přehled a mohli eventuálně řešit případné nežádoucí situace okamžitě. Vedení je tedy pacientům i personálu nablízku. Krátce po příchodu uvítal studentky v nemocnici i její ředitel. „Bylo příjemné zažít vřelé potřesení rukou s ředitelem nemocnice. Rozhovor sice neproběhl vzhledem k naší neznalosti řečtiny a jeho minimální znalosti angličtiny, ale mile nás to překvapilo. Uvědomily jsme si, že nejsme v nemocnici přehlížené,“ popisovaly překvapené stážistky. „Dosud jsme nikdy na žádné stáži ani jiné odborné výuce nezažily, aby nás přišlo přivítat vedení nemocnice. Srdečnost a osobní přístup se pak prolínaly celým naším pobytem,“ popisovaly. „Zažívaly jsme je nejen ze strany personálu k nám, ale i mezi personálem samotným a v komunikaci a jednání s pacienty a jejich rodinami.“

V nemocnici panovala podle jejich slov příjemná atmosféra. Nikdo není pro nikoho „neviditelný“, zaměstnanci se návštěvníků ptají, zda nepotřebují nějakým způsobem pomoci. Chodby byly sice stále plné čekajících pacientů, všichni však trpělivě a bez negativních emocí a spěchu čekali. Mnohdy si dlouhou dobu čekání krátili neustálým popíjením kávy z místních automatů. „Mimochodem, kávu tu měl v ruce snad každý, včetně personálu všech kategorií,“ říkaly studentky.

Samotné prostředí nemocnice nebylo svým vybavením nikterak výjimečné. Zdi v celém areálu vypadaly podobně jako v českých nemocnicích – do poloviny natřené barevným omyvatelným povrchem a nad tím klasická bílá výmalba. Na zemi bylo v pacientských pokojích položené linoleum, na chodbách dlažba. Přezouvání tu není vyžadováno. Z oken byl pohled do nemocničního příjemného, uklidňujícího atria s květinami, nebo měli pacienti výhled do centra města, neboť nemocnice se nachází přímo v historickém kulturním centru města.

Dorozumět se dalo práci

Všude po chodbách visely cedulky a panely s šipkami, kudy se návštěvník dostane na jaké oddělení, popřípadě vyšetření. „Bohužel pro nás byly nápisy většinou v řečtině, takže pro pacienty byl orientační systém velmi přehledný a jasně informující, ovšem my, jako asi většina středoevropanů, neznalé řecké abecedy, jsme nebyly ani náznakem schopné identifikovat správný směr na jakékoli pracoviště,“ vzpomínaly studentky. „Byl to pro nás první impulz, kdy jsme si uvědomily, že jazyková bariéra bude v této oblasti skutečně prekérní. Navíc jsme opakovaně zjišťovaly, že úroveň znalosti anglického jazyka je u většiny personálu, včetně manažerských pozic, minimální. Anglicky se byl schopen domluvit jen personál (lékařský i nelékařský), který pobýval nějakou dobu na odborné stáži mimo Krétu a byl tedy nucen aktivně používat jiný jazyk než řečtinu,“ řekly.

Po exkurzi se přesunuly na oddělení Emergency neboli urgentní příjem, na kterém po dobu stáže pracovaly. „Byly jsme překvapené, že každý druhý se tam jmenoval Costas nebo Constantinos. Začaly jsme se jazykové bariéry trochu bát. K našemu překvapení i zde, na akutním příjmu, uměl anglicky jen málokdo, a kdo uměl, nebyl kvůli ostychu moc komunikativní. Naše začátky tak byly celkem krkolomné, neboť domluvit se bylo náročné,“ vzpomínaly studentky.

Samotné oddělení Emergency se skládalo ze tří tzv. vyšetřoven: Patologie, Chirurgie + ORL a Ortopedie. Dále tu měli prostorný sál na drobné chirurgické výkony v lokální anestezii a sál na urgentní příjem. V prostoru akutního příjmu se nacházely nám známé a v ČR běžně užívané přístroje, jako jsou např. EKG, sonograf, pulsní oxymetry, plicní ventilátory, monitor s defibrilátorem, kyslíkové lahve, prostředky na intubaci, farmaka aj. Největší provoz však panoval celý den hlavně na vyšetřovně oddělení patologie, což byla velká místnost se třemi pohyblivými lůžky a jednou recepcí, přičemž nic nebylo oddělené zdí a na recepci většinou nikdo neseděl. Jednotlivá lůžka byla oddělena závěsem a místnost byla po celou dobu neustále plná zdravotnického personálu. „Všimly jsme si hned několika zajímavostí, jednou z nich byl převažující počet lékařů nad nelékařským personálem,“ řekly po svém návratu studentky. Běžně (a to pouze v jedné vyšetřovně) bylo podle jejich slov šest lékařů a jedna zdravotní sestra, jeden sanitář a jedna uklízečka. Velká část lékařů (tři až čtyři) byla bez atestace, respektive pravděpodobně se na ni připravovali, další dva až tři lékaři byli tzv. „supervisors“, zkušení lékaři s atestací, a následně jeden „principal“ (primář), který ovšem nebyl na vyšetřovně příliš často. V ČR jsme zvyklí, že lékaři bez atestace jsou mladí lidé krátce po ukončení studia. Zde to mnohdy byli starší lidé. „Množství lékařů nám na danou místnost, postup i frekvenci pacientů mnohokrát připadalo příliš velké, ovšem později jsme si všimly, že zdejší zdravotnická zařízení mají více lékařů i vzhledem ke kompetencím zdejších sester,“ vysvětlily studentky.

Odpočinek na ošetřovně v pracovní době nikoho nevzrušoval

Překvapením pro ně bylo i to, že lékař pomáhal pacientovi s odkládáním oděvu. Následně sám provedl odběr krve, změřil pacientovi krevní tlak, natočil EKG, zajistil žilní vstup a doprovodnou činnost včetně transportu pacienta na další vyšetření (sonografie, RTG). Velkou část těchto úkonů provádí v ČR všeobecná sestra nebo zdravotnický asistent. „I přes všechny tyto činnosti si však lékař našel ve své pracovní době několikrát čas na klidné vypití kávy,“ podivovaly se studentky. Některá laboratorní vyšetření se podle jejich slov prováděla přímo na vyšetřovně, kde byl přístroj, který během několika vteřin zvládl změřit Astrup a další biochemické hodnoty. Dobu, po kterou přístroj pracoval, využil personál k regulérnímu odpočinku, který si dopřával bez ostychu přímo na vyšetřovně, kde měl i své osobní věci. Klid, rozvaha a spolupráce jsou tu pro práci důležité. „Nezvyklá byla i spolupráce přímo u pacienta, kdy např. jednoho pacienta poslouchalo fonendoskopem i více lékařů najednou,“ řekly. Je otázka, zda to dělali proto, aby si předávali zkušenosti, nebo aby jen využili přítomný personál.

Studentky také překvapilo, že při odběru krve se tu používal u nás již zastaralý a nepoužívaný systém odběru, při němž se krev natáhne do stříkačky a následně přestříkne do zkumavky, pochopitelně s rizikem kontaminace okolí. Na dotaz, zda znají bezpečnější vakuový systém, bylo stážistkám řečeno, že je to zbytečně dražší způsob odběru. Nelze říci, zda je to standard jen pro tuto nemocnici, nebo je to plošnější záležitost.

Hlavně žádný spěch

Zajímavý byl i systém úklidu. Přestože jeho pracovnice byla na oddělení stále přítomna, nebyl úklid prováděn pořád. Během provozu se neprováděl pravidelně, ale až po jeho skončení. Takže situace, kdy si opilý pacient vytrhl periferní nitrožilní katetr a na zemi uprostřed centrální příjmové místnosti byla kaluž krve, kterou přišla uklízečka uklidit až za zhruba dvě hodiny, nikoho kromě stážistek neznepokojovala. Podle slov stážistek je pohoda na jedné straně velmi příjemná, ale na druhou stranu vlastně nezbytná, protože ve stresu by se tu ani pracovat nedalo. Ležérní přístup k organizovanosti celého chodu zařízení, uložení pomůcek nebo pracovní oděv personálu tomu nasvědčoval. Podle stážistek nebyl problém najít mezi ampulemi adrenalinu furosemid, proto bylo nutné pracovat pomalu a všechno dobře kontrolovat. Nikdo podle nich neřeší, že jsou mezi infuzními sety i sety jiné. Každá mince má tedy dvě strany. Vše je vždy vykoupené něčím jiným. Je na každém, co je pro něho přínosnější.

Ani pracovní uniformy zdravotnického personálu se příliš neřešily. Kompletně převlečení do pracovního (a jako jediní do bílého) tu byli paradoxně sanitáři. Lékaři na vyšetřovně nosili po celou pracovní dobu své civilní šaty (kalhoty, šortky, triko, košile) a přes ně měli oblečený bílý plášť. Zbylý personál nosil různý pracovní oděv v různých barvách. Sestry nosily šaty nebo kalhoty s halenou, materiálem a různými barvami podobně jako v Čechách. „Poprvé v životě jsme ale viděly lékaře, který prováděl chirurgický výkon na operačním sálku v černém operačním oděvu,“ popsaly studentky. Není výjimkou mít tzv. nemocniční švadlenu, která šije oblečení pro celou nemocnici. Zde ji však už nějakou dobu neměli, protože si ji prý nemohli dál dovolit kvůli financím.

Platové podmínky sester na Krétě jsou podobné jako u nás. Sestry mají měsíční mzdu zhruba 700 eur (asi 19 500 Kč), ale dle osobní odborné specializace a druhu pracoviště tu lze dosáhnout až na plat 1000 eur (zhruba 28 000 Kč). Na Krétě neexistuje střední škola zaměřená speciálně na střední zdravotnický personál. Všichni tu musejí povinně mít odborné vysokoškolské vzdělání, které trvá čtyři roky. Zdravotničtí záchranáři mají stejné počáteční vzdělání jako všeobecné sestry, protože specializované školy pro záchranáře na Krétě nemají. Dále absolvují jen placené kurzy k již dosaženému sesterskému vzdělání. Plat lékaře roste s dobou praxe, počtem atestací a specializací. Pohybuje se od počátečních 1200 eur (zhruba 30 000 Kč) výš.

Jídlo pacient dostane, až když je hospitalizován tři dny

Občané Kréty si platí zdravotní pojištění, z něhož je hrazeno veškeré ošetření v nemocnici, včetně stravy, která se u lůžka podává třikrát denně, ale pouze pokud je hospitalizace delší než tři dny. Jinak je pacient odkázán na stravu donášenou rodinou nebo na zakoupené jídlo. Vzhledem k neustálému nedostatku financí se na tyto úspory týkající se jídla dbá. Pochopitelně se šetří i tím, že pacient nedostane své chronicky užívané léky z prostředků nemocnice, ale rodina mu je musí do nemocnice přivézt. Rodina je tu velmi vítaným pomocníkem po celou dobu pobytu pacienta. Nikomu nepřekáží ani na ambulantním, ani na lůžkovém provozu. Celkově je přístup zdravotníků k lidem v ordinaci, k pacientům i jejich doprovodu a zpětně od pacientů k personálu zdvořilý. Na dveřích nejsou nápisy „neklepat“ nebo dokonce „nevstupovat, sestra vychází“. Na Krétě nikdo neřeší, že do vyšetřovny vstoupil jeden pacient, ale v klidu na dveře klepe další (poté, co si v čekárně dopil kávu), bez vyzvání vstupuje a oslovuje lékaře, který vyšetřuje pacienta, který vstoupil před ním. Nikoho kromě našich studentek tento neustálý neorganizovaný koloběh a zpočátku i nepochopitelný chaos neznervózňoval.

Po svém návratu studentky překypovaly zážitky a dojmy. Milé bylo, že si uvědomily, že české zdravotnictví má své přednosti, které je dobré udržet, přestože dodržování nejrůznějších přísně kontrolovaných pravidel v postupech je mnohdy svazující. Ale protože naše standardy a nejrůznější normy a postupy mají velký smysl a především pozitivní dopad na výsledek péče, je důležité udržet jejich nejvyšší kvalitu. Na druhou stranu se máme stále co učit v mezilidských vztazích, v komunikaci a celkové atmosféře zdravotnických zařízení včetně duševní hygieny zdravotnických pracovníků.

PhDr. Martina Muknšnáblová, Vyšší odborná škola zdravotnická MILLS Čelákovice

 

• tisk
• předplatit si