Důstojný život do poslední chvíle

S kolegyní jsme se zúčastnily sympozia 5. severočeské algeziologické dny, které se konalo ve dnech 20.–21. března v Ústí nad Labem. Všechny přednášky byly zajímavé, ale nejvíce emocí v nás zanechala přednáška MUDr. E. Hegmonové – mobilní hospic Most k domovu, Zlín.

S tématem paliativní péče se v práci denně nesetkáváme a myslíme si, že plno lidí se jím nezaobírá. Nepřemýšlejí, jak tento problém řešit, pokud se nedotkne někoho z jejich okolí nebo jich samotných. Toto téma není oblíbené a pro někoho ani dost zajímavé. Ale zarazilo nás číslo, které na sympoziu zaznělo, a to, že po roce 2035 bude každý třetí člověk maligně nemocný. Z přednášky jednoznačně vyplynulo, že nynější situace okolo paliativní léčby není dořešena. Jedním z hlavních problémů jsou finance. Proto bychom se chtěly podělit o pár otázek a faktů na toto téma.

Jak funguje mobilní hospic?

Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti a z jeho potřeb – biologických, psychologických, sociálních a duchovních. Přijímáni jsou ovšem všichni nemocní bez ohledu na vyznání.

Hospic je specializované zařízení poskytující tzv. paliativní péči, tedy péči zaměřenou na úlevu od bolesti, kterou postupující nemoc přináší. Zajišťuje péči o terminálně nemocné pacienty, kteří se ve spolupráci s rodinou rozhodnou, že chtějí strávit závěr života v kruhu svých blízkých. Pobývání klienta v jeho domácím prostředí může vést k šťastnějšímu rozpoložení klienta a dokonce ke zmírnění jeho duševního a tělesného utrpení.

Domů za klientem a jeho rodinou pravidelně docházejí zdravotní sestry a v případě potřeby i lékař, psycholog, sociální pracovník, duchovní a další odborníci. V týmu hospice jsou lékaři specializující se na paliativní péči, anesteziologii i léčbu bolesti.

V principu to znamená, že před tím, než se těžce nemocný člověk dostane do hospice, byly vyčerpány všechny ostatní možnosti léčby. Hospic neslibuje uzdravení, ale také nebere naději. Neslibuje vyléčení, slibuje léčitelnost.

Před tím, než se do něj nemocný dostane, měl by být o svém stavu informován. Můžeme si položit otázku, zda se to v každém případě děje?

Jak probíhá zavedení služby mobilního hospice?

Kontakt může pacientovi a jeho rodině zprostředkovat ošetřující lékař nebo sociální pracovník v nemocnici anebo se na hospic obrátí sama rodina. Zavedení péče zajišťuje ambulance paliativní medicíny (ambulance bolesti).

Přípravu na zavedení péče zajišťuje tzv. koordinátor hospicové péče – zkušená zdravotní sestra nebo zdravotnický ošetřovatel.

Úlohou koordinátora je zhodnocení situace klienta, zda rodina péči zvládne. Aktivní spolupráce rodiny je nedílnou součástí domácí hospicové péče. Rodina se o pacienta stará v průběhu dne – sleduje jeho zdravotní stav, podává mu stravu, zajišťuje pitný režim, hygienu a další základní potřeby. Péče mobilního hospice je klientovi poskytována 24 hodin denně. Koordinátor dále zajistí ve spolupráci s rodinou odpovídající vybavení domácího prostředí. To zahrnuje zejména polohovací postel, matraci proti proleženinám, infuzní stojan a další pomůcky. Všechno vybavení je možné zapůjčit v půjčovně pomůcek při hospici. Koordinátor rovněž spolupracuje s rodinou a ošetřujícím lékařem při propouštění pacienta z nemocnice a předání lékařské dokumentace. Součástí lékařské zprávy je i tzv. SOS medikace – jedná se především o léky proti průlomové bolesti, zvracení či proti křečím. V souvislosti s tímto tématem si myslíme, že je dobré objasnit pojem průlomová bolest. Jde o přechodný stav bolesti nad úrovní bolesti trvalé. Tito lidé jsou již trvale na opioidní léčbě. Vznik průlomové bolesti je považován za negativní prognostický faktor.

Podmínky zavedení hospicové péče:

• pacient si přeje hospicovou péči
• ošetřující lékař rozhodne o zavedení symptomatologické léčby – toto rozhodnutí musí být uvedeno ve zdravotní dokumentaci pacienta!!!

Legislativa týkající se poskytování domácí hospicové péče není dosud v ČR dořešena. Po dlouhém vyjednávání odstartoval 1. dubna 2015 projekt, který má nastavit model financování mobilních hospiců a případně úhrady ze zdravotního pojištění za péči. Zapojit by se do něj mělo sedm mobilních hospiců.

Tyto vybrané mobilní hospice by měly dostávat paušál na pacienta na den. Proplácet jim je bude jen VZP, ostatní zdravotní pojišťovny ne. VZP dohodla cenu 1400 korun za den, zatímco v lůžkových zařízeních tohoto typu je nyní úhrada 1200 korun na den. Pacienti nebo jejich rodiny jsou dosud nuceni přispívat na tuto péči a částečně ji hradit ze svých prostředků. Mobilní hospice jsou závislé z největší části na finanční podpoře krajů, soukromých organizací, nadačních fondů nebo z darů.

Co říci závěrem? Položme si otázky: Má každý pacient v ČR stejné šance a možnosti? Není sedm mobilních hospiců málo? Co mají dělat pacienti z okresů, kde mobilní hospic není? Mají „volat záchrannou službu“? To jsou otázky k dalšímu zamyšlení. Všichni bychom si však měli uvědomit, že umírání je přirozenou součástí života. Zároveň je to náročné období jak pro umírajícího, tak i pro jeho nejbližší.

Klára Borková, Martina Kratochvílová, Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Most, o. z.

 

• tisk
• předplatit si