Péče o pacienta s klostridiovou kolitidou

Kolitida vyvolaná Clostridium difficile (Clostridium difficile infection) patří do skupiny střevních infekcí, vykazuje však některé zvláštnosti v patogenezi onemocnění, v klinických projevech a výskytu komplikací a také v terapii (Beneš J et al., 2014).

Výskyt tohoto onemocnění je projevem porušeného mikrobiálního ekosystému. Typickým příznakem jsou vodnaté nazelenalé páchnoucí stolice (často 10–15 za den) spojené s křečovitými bolestmi břicha, febriliemi, v laboratoři pak obvykle prokazujeme leukocytózu. Původcem nemoci jsou toxigenní kmeny bakterie Clostridium difficile. Tato bakterie se vyznačuje přirozenou rezistencí k běžně používaným antibiotikům. Její významnou vlastností je tvorba spór vysoce odolných proti působení běžných dezinfekčních prostředků. Kolitida vyvolaná Clostridium difficie může mít různou závažnost od banálního průjmového onemocnění až život ohrožující nemoc provázenou paralytickým ileem až toxickým megakolonem (Beneš J et al., 2014). Jiným možným projevem této choroby je rekurentní kolitida s opakovanými atakami průjmů, které pacienta vysilují fyzicky i psychicky. Onemocnění je potenciálně nakažlivé a je nejvýznamnější příčinou průjmů v nemocnici. Pro stanovení diagnózy se doporučuje vyšetřit stolici pacienta. Další možnou cestou ke stanovení diagnózy je endoskopické vyšetření s nálezem charakteristických ostrůvkovitých pablán na sliznici tračníků (Beneš J et al., 2014).

Clostridium difficile infection vzniká většinou jako následek předchozí antibiotické léčby (nejčastěji aminopeniciliny potencovanými i nepotencovanými, cefalosporiny všech generací, linkosamidy a fluorochinolony) nebo léčby cytostatiky (Husa P et al., 2013). Každé systémově aplikované antibiotikum s nižší nebo vyšší intenzitou narušuje rovnováhu přirozené bakteriální mikroflóry. Doba potřebná k vyvolání infekce činí několik dní až týdnů, byl popsán vznik klostridiové kolitidy i po jediné dávce antibiotika. Onemocnění se může projevit během antibiotické léčby, ale i několik týdnů po jejím skončení (Husa P et al., 2013). Mezi další faktory disponující ke vzniku klostridiové kolitidy patří střevní dysmikrobie, porucha slizniční imunity v GIT, imobilita střeva a celková imobilita, délka hospitalizace v nemocnici a v neposlední řadě vyšší věk pacienta.

Základními léky v terapii jsou metronidazol, vankomycin a fidaxomicin. U opakovaných rekurencí se osvědčila transplantace stolice. Obecně je nutná rehydratace pacienta během této infekce. Léky tlumící peristaltiku jsou kontraindikovány. Léky tlumící žaludeční aciditu přispívají ke vzniku klostridiové kolitidy, není ale jasné, zda ukončení podávání těchto léků příznivě ovlivní průběh již vzniklého onemocnění.

Výskyt klostridiové kolitidy ve zdravotnických zařízeních vyžaduje zavedení izolačního režimu u nemocného jedince po dobu trvání průjmů. Cílem tohoto opatření je zamezit dalšímu šíření infekce. Zdrojem nákazy v nemocničním prostředí jsou nejčastěji ruce personálu či kontakt s infikovaným povrchem nebo předměty (Zela O, Vítek P, 2012). Snahou je dezinfikovat prostředí sporicidními prostředky. Dezinfekce ploch a povrchů v pokojích, kde se zdržují pacienti, by se měla provádět minimálně jednou týdně. Nemocný by měl být v optimálním případě hospitalizován v samostatném pokoji s vlastním hygienickým zařízením. Na dveře pokoje by měla být umístěna výstražná značka upozorňující na pacienta s klostridiovou kolitidou. Výskyt této infekce by měl být hlášen příslušnému epidemiologickému oddělení krajské hygienické stanice dle zákona č. 258/2000 Sb.

Vlastní mechanická očista rukou vodou a mýdlem je důležitější než samotná dezinfekce, neboť spóry jsou mimořádně odolné na působení běžných dezinfekčních prostředků. Po důkladném umytí rukou vodou a mýdlem je třeba ruce osušit a následně použít alkoholový dezinfekční prostředek jako prevenci přenosu ostatních nozokomiálních patogenů. Při péči o pacienta by měly být používány jednorázové rukavice, aby se zabránilo kontaminaci rukou. Nošení rukavic nenahrazuje mechanickou očistu rukou. Dále bychom měli používat jednorázové pláště z důvodu možné kontaminace oděvu spórami. Jednorázové ochranné pomůcky si ošetřující personál má obléknout před vstupem do izolačního prostoru a svléknout při opuštění pacienta. Použité jednorázové pomůcky se vkládají na pokoji pacienta do speciálních nádob a pytlů k tomu určených. Vyšetřovací pomůcky (tlakoměr, teploměr, fonendoskop aj.) zůstávají na pokoji pacienta. Dokumentace pacienta naopak zůstává mimo izolační pokoj. Snahou je omezit pohyb pacienta mimo izolační prostor. Při nutnosti transportu pacienta na vyšetření nebo zákroky mimo izolační prostor musejí být přijata opatření, která zabrání kontaktu s dalšími pacienty. Nesmí být opomenuta adekvátní dezinfekce míst, kde se pohyboval pacient s klostridiovou kolitidou (Beneš J et al., 2014).

Pokud zdravotnické zařízení nemá izolační pokoje, je nutné vytvořit tzv. prostorovou separaci pacienta. Tímto opatřením se myslí vytvořit tříkrokový odstup mezi lůžky s viditelným označením zóny izolace (např. barevnou páskou na podlaze) se současným využitím ostatních doporučených postupů omezujících riziko přenosu infekce (Husa P et al., 2013).

Nakažlivost u této nemoci je vázána na existenci průjmů, a proto o době trvání izolace rozhodují klinická data. Izolační režim je možné ukončit za 48 hod po odeznění klinických projevů kolitidy. Problémem může být kontaminace kůže pacienta i předmětů v jeho okolí, která může přetrvávat delší dobu. Pokud je pacient hospitalizován na oddělení s dalšími vnímavými pacienty, může být proto izolace prodloužena až do propuštění pacienta (Beneš J et al., 2014).

Závěr

Clostridium difficile patří v současnosti mezi významné původce nozokomiálních infekcí. Je hlavní příčinou nozokomiálních průjmů s celosvětově narůstající incidencí. Nedílnou součástí terapie je snaha zabránit dalšímu šíření infekce jednak izolací pacienta a samozřejmě dodržováním správného hygienického režimu, jednak správným mytím rukou, používáním jednorázových pomůcek a používáním dezinfekčních přípravků se sporicidním účinkem.

Mgr. Eliška Dvořáčková, Institut klinické a experimentální medicíny, Ústavní lékárna, Praha

Literatura:

1. Beneš J et al. Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. 2014;20(2):56–66. ISSN 1211-264X
2. Beneš J et al. Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile. Společnost infekčního lékařství ČLS JEP. [online]. 17. 6. 2014. [cit. 2015-08-17]. Dostupné z: http://www.infekce.cz/dpCDI14.htm
3. Husa P et al. Klostridiová kolitida – stále narůstající nebezpečí. Interní medicína pro praxi. 2013;15(6–7):201–203. ISSN 1212-7299
4. Zela O, Vítek P. Infekce Clostridium difficile – stav v roce 2012. Medicína pro praxi. 2012;9(10):391–394. ISSN 1214-8687

Více o autorce:

Mgr. Eliška Dvořáčková, Institut klinické a experimentální medicíny, Ústavní lékárna, Praha
2009: ukonč. Mgr. studium na Faf UK v Hradci Králové; 2009–2010: Mgr. v lékárně v Postoloprtech; od 2010: doktorský studijní program v oboru klinická farmacie na Faf UK v Hradci Králové; od 2010: Mgr. v ÚL IKEM

 

• tisk
• předplatit si