Zpět na detail čísla

Číslo 10 / 2016

Systém hlášení nežádoucích událostí ÚZIS prezentoval pilotní analýzu dat

Datum: 3. 10. 2016
Autor: Bc. Magda Hettnerová

Pilotní analýzu dat za 2. pololetí roku 2015 má za sebou Systém hlášení nežádoucích událostí (SHNU), který spravuje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Sběr dat je v současné době povinný pouze pro organizace přímo řízené Ministerstvem zdravotnictví ČR, do budoucna je předpoklad, že by se měl stát povinným pro všechny poskytovatele zdravotních služeb v ČR.

Systém prošel významnou změnou, kdy se z individuálně hlášených dat začala sbírat data agregovaná, vysvětluje doc. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., koordinátorka činností v rámci centrálního SHNU. Zdravotnická zařízení, která nejsou přímo řízená ministerstvem, se do něj přihlašují dobrovolně na základě smlouvy uzavřené s ÚZIS. Do září letošního roku se do něj přihlásilo už celkem 77 poskytovatelů zdravotních služeb (PZS). „Předpokládá se, že sběr dat bude do budoucna povinný pro všechny PZS a bude probíhat v celé České republice,“ říká doc. Pokorná.

Výsledky pilotního sběru dat byly zveřejněny na celostátním setkání poskytovatelů zdravotních služeb zapojených do SHNU, které se konalo ve středu 14. září 2016 na Vysoké škole polytechnické Jihlava. (O průběhu konání této akce se dočtete na str. 33 v tomto čísle časopisu. – pozn. red.) „Data se předávají formou výkazu v centrálním úložišti výkazů,“ popisuje doc. Pokorná. S výsledky analýzy byli seznámeni manažeři a hlavní sestry zdravotnických zařízení zapojených do systému, kteří budou s daty dále pracovat. „Cílem celého systému není jen analýza agregovaných dat o hlášení nežádoucích událostí, ale především vzájemné sdílené učení a podporování kvality péče,“ dodává doc. Pokorná.

Na to, jaké zkušenosti s tímto systémem mají nemocnice zřizované například krajem a fakultní nemocnice, jsme se zeptali náměstkyně ošetřovatelské péče Nemocnice Havlíčkův Brod PhDr. Lady Novákové, manažerky kvality téže nemocnice doc. PhDr. Lady Cetlové, PhD., a koordinátora auditů ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze (VFN) Ing. Jana Klášterky.

Jaké jsou vaše zkušenosti s novým systémem hlášení nežádoucích událostí?

L. Nováková (Nemocnice Havlíčkův Brod): Naše nemocnice má nastavený systém hlášení nežádoucích událostí na lokální úrovni. Ročně máme hospitalizovaných zhruba dvacet tisíc pacientů a nežádoucí události sledujeme už od roku 2007, ale teprve loni jsme přešli na tento nový systém hlášení nežádoucích událostí, který je v rámci Kraje Vysočina zřizován. Data, která nyní posíláme, jsou pouze agregovaná, což pro naši nemocnici znamenalo jen trochu změnit systém hlášení, ale nic jiného se pro personál nezměnilo. Máme téměř tisíc zaměstnanců a nežádoucí události se u nás hlásí na všech úrovních od sester po lékaře.

J. Klášterka (Všeobecná fakultní nemocnice v Praze): VFN se drží toho, co vyžaduje náš nemocniční provoz, a pro ty účely, které vyžaduje metodika SHNU, získáváme data následně z hlášení o nežádoucích událostech nebo z provozu ekonomického, obchodního apod. Elektronický systém hlášení nežádoucích událostí máme v naší nemocnici od roku 2009. Je ovšem jinak metodicky vedený než systém ÚZIS. V aktuální podobě máme možnost exportování výstupů pro dané reporty.

Znamenal pro vás nový systém nějaké změny?

L. Nováková: V zásadě se pro nás nic nezměnilo. Tím, že jsme měli už od roku 2007 nastavený svůj lokální systém v elektronické podobě, tak pro nás ani zapojení do SHNU v roce 2015 neznamenalo žádnou velkou revoluci. Změnila se pouze grafika výkazů a personál měl během čtvrtletního testování možnost si nový systém vyzkoušet. Samozřejmě při prvním odesílání dat jsme měli trochu obavy, aby vše proběhlo, jak má. Viděli jsme i podhlášenost, protože jinak máme běžně kolem 20 až 25 nežádoucích událostí, v závislosti na měsíci, a v tomto období jich bylo hlášeno méně, ale to byla asi jediná změna, která se rychle vyrovnala. Teď jen jednou za půl roku odešleme data, z nichž pak budeme chtít vidět naše srovnání v rámci ČR a zdravotnických zařízení.

L. Cetlová: Přesně tak. Nový systém nepřinesl žádnou zásadní změnu pro náš personál ani žádnou větší administrativní zátěž.

V čem vidíte výhody tohoto sytému?

L. Nováková: Plus vidíme v tom, že poskytujeme pouze holá data. Systém, který máme v rámci nemocnice, samozřejmě obsahuje i identifikační údaje o pacientech a popis, co se událo – zatímco data, která odesíláme ÚZIS, jsou zcela anonymní.

Proč jste se vůbec do systému hlášení zapojili?

L. Nováková: Chtěli jsme mít možnost srovnání s ostatními zdravotnickými zařízeními napříč republikou. Systém kvality a bezpečné péče máme v naší nemocnici po kauze pana Zelenky od roku 2008, kdy jsme také poprvé získali akreditaci od SAK, o. p. s., a víme, že nežádoucí události spadají i do řízení kvality a bezpečné péče a že jejich sledování je nutné.

L. Cetlová: Všude ve světě se nežádoucí události sledují už řadu let. Amerika i západní Evropa jsou v tom mnohem dál než my, i když je pomalu doháníme. Na jejich příkladu je vidět, že má smysl tato data sledovat. V ČR jsme stále na začátku. Od zapojení do SHNU nechceme ustoupit, i když zatím zasíláme agregovaná data.

Co sledování nežádoucích událostí vašemu zdravotnickému zařízení přináší?

L. Nováková: Řadu cenných informací. Veškerá data analyzujeme a na základě těchto analýz pak můžeme dělat různá opatření. Ať už systémová, nebo materiální. Například když zjistíme, že nám na oddělení stoupá počet pádů, tak můžeme analyzovat, zda je to například tím, že je tam nedostatek personálu nebo nevhodné materiální vybavení. Nám se teď například podařilo nakoupit na chirurgické oddělení moderní elektricky ovládaná lůžka, která nám mohou snížit počet pádů.

L. Cetlová: Je ale nutné podotknout, že na to, aby systém SHNU fungoval, jsme museli personál vyškolit a při jakékoli změně vždycky nějaký čas trvá, než se ji naučí a přijme.

J. Klášterka: My s hlášením nežádoucích událostí poměrně aktivně pracujeme, protože je důležité mít tyto informace včas. To znamená, že vždy, když se nějaká událost nahlásí, jde k správci systému, který ji dále přeposílá jednotlivým vedoucím pracovníkům v závislosti na její důležitosti. Samozřejmě, že pokud je nahlášen dekubitus, musí se vyřešit na daném oddělení a nepřeposílá se dál. Ale ve chvíli, kdy je nahlášena událost, kterou musejí řešit lidé na vyšších manažerských pozicích, tak je ten systém velice přínosný, protože informace jde v té pyramidě řízení okamžitě nahoru k příslušnému vedoucímu a nepropadá se od jednoho vedoucího k druhému, třetímu a podobně. To znamená, že je tam vysoká přidaná hodnota rychlosti reakce, protože v dnešní době mobilních aplikací jde toto hlášení rovnou na mobil daného vedoucího pracovníka a ten může okamžitě jednat. Samozřejmě, že by se to dalo vyřešit i po telefonu, ale to už by nebylo zaznamenané v systému nebo by se to do něj muselo zpětně zapisovat. Takto je vše v systému okamžitě zaznamenané. Takže z mého pohledu je vysoká hodnota našeho lokálního systému hlášení nežádoucích událostí především v rychlosti a v možnosti analýzy daného stavu.

Pozorujete nárůst některých nežádoucích událostí?

L. Nováková: To se dá těžko říci, protože do roku 2007 jsme nežádoucí události nesledovali, takže nemáme data ke srovnání.

L. Cetlová: Co se týče trendů, tak výrazný až enormní nárůst v řádech desítek až stovek procent pozorujeme od roku 2007 u agresivního chování ať už pacientů, jejich příbuzných či doprovodu.

J. Klášterka: U nás je to stejné. Nežádoucích událostí je v provozu několik základních typů. Patří mezi ně pády pacientů, dekubity, které jsou sledovány v rámci ošetřovatelské péče, dále komplikace v diagnostickém, léčebném a ošetřovatelském procesu, komplikace medikace, potransfuzní reakce a tyto nepředvídatelné reakce, kdy dochází k agresi ať už pacientů, příbuzných nebo jejich doprovodu. I u nás sledujeme nárůst této posledně jmenované nežádoucí události. Od roku 2009, kdy jsme přešli z papírové evidence nežádoucích událostí na elektronickou, narostl jejich počet z několika desítek na několik tisíc ročně. Kromě hlášení o nežádoucí události jsou do tohoto počtu zahrnuty i náměty na zlepšení, supervize a další položky, ale kdybychom se podívali na graf nežádoucích událostí spojených s agresivitou, tak zjistíme, že se jedná o exponenciální růst počtu hlášení ročně.

Co si od dnešního setkání (14. 9. 2016 – pozn. red.) slibujete?

L. Nováková: Dříve jsme byli zapojeni např. v pádové studii a mohli jsme se tak napříč Českou republikou alespoň nějak srovnávat, proto i teď očekáváme, že se budeme moci porovnat v rámci dané kategorie nemocnic. Očekáváme tedy, že výsledná data budou navázána na spektrum poskytované péče v daném zdravotnickém zařízení.

J. Klášterka: Informace k nové metodice, abychom byli schopni předat naše data ÚZIS v dostatečné kvalitě. Ony ty výhody byly v tomto směru mírně odňaty a ta data byla více detailní, než jsou nyní.

Proč byste doporučili ostatním zdravotnickým zařízením, aby se do systému hlášení nežádoucích událostí spravovaného ÚZIS  také zapojila?

L. Nováková: Stále ještě existuje řada zdravotnických zařízení, která mají hlášení o nežádoucích událostech v papírové podobě. Už jen to, že je převedou do podoby elektronické, kde lze data i statisticky zpracovat, je pro systém řízení kvality péče ve zdravotnickém zařízení velký bonus. Pokud budou data ještě poskytovat do ÚZIS, kde je zpracují a dají do souvislosti s ostatními zdravotnickými zařízeními z celé republiky, bude to výhoda pro nás pro všechny. Myslím si, že sběr těchto dat by měl být povinný pro všechna zdravotnická zařízení, protože jen pak se můžeme skutečně srovnávat.

L. Cetlová: Všude ve světě tento systém funguje, a proto by měl fungovat i u nás. Jsou to validní data a je to jeden z nástrojů pro systém řízení kvality a bezpečí poskytované péče na lokální úrovni. Ale samozřejmě smysl to má pouze v případě, že ta data budou poskytovat všechna zdravotnická zařízení. Jsme pro to, aby toto hlášení bylo povinné, protože to pro nás opravdu není zatěžující a stojí za to tato data mít.

J. Klášterka: Ač je tento systém v tuto chvíli mírně osekaný, stále je to systém, na kterém se mohou poskytovatelé nějakým způsobem porovnávat. Když do toho budeme všichni dávat data zodpovědně, tak alespoň zjistíme, jaká je v ČR struktura z hlediska pádů, dekubitů, nepředvídatelných reakcí apod. Stále hledáme nějaká srovnání, ať už ekonomická, výkonnostní, z hlediska plateb pojišťoven, a toto je jedna z položek, které mohou tu nemocnici charakterizovat. Samozřejmě pokud někdo data spíchne bez ohledu na další propad informací a řekne si, že si někde něco pokrátí, aby lépe vypadal, tak to ztrácí tu vypovídací hodnotu, ale i z hlediska ÚZIS se na to dá přijít.

Jak jste byli spokojeni s prezentovanou analýzou?

L. Nováková, L. Cetlová: Zástupci ÚZIS – PhDr. P. Búřilová, BBA; RNDr. J. Mužík, Ph.D.; doc. PhDr. A. Pokorná, Ph.D., a Ing. V. Štrombachová – prezentovali výsledky z agregovaných dat a samotný výstup přednášejících byl na vysoké profesionální úrovni. Celý tento tým vykazuje vysokou odbornost a profesionalitu. Data, která byla prezentována, mají důležitý význam pro poskytovatele zdravotních služeb. I pro nás byla přínosná – díky nim se můžeme srovnávat s ostatními poskytovateli. Jde o tzv. benchmarking, což je metoda založená na systematickém měření a porovnávání vybraných ukazatelů.

J. Klášterka: Očekávání byla splněna. Budeme jen doufat, že se takovýto benchmarking bude rozšiřovat a bude využíván.

Bc. Magda Hettnerová, redakce Florence

 
  • tisk
  • předplatit si