Zpět na detail čísla

Číslo 11 / 2016

V pražském IKEM se konala konference Dialogem ke zdraví

Datum: 14. 11. 2016
Autor: Mgr. Helena Michálková, Ph.D.

V pořadí již třetí odborná konference společnosti STOB Dialogem ke zdraví III se konala v sobotu 22. října 2016 v pražském IKEM. Konference měla zcela unikátní formát, kdy byli ke společnému tématu pozváni odborníci s opačným náhledem na danou problematiku, kteří nejprve prezentovali své názory a následně diskutovali a argumentovali se svým protějškem. Přesto konference probíhala v přátelském duchu a posluchači se do diskuze hojně zapojovali.

Úvodní slovo patřilo zakladatelce společnosti STOB PhDr. Ivě Málkové, která vyzdvihla problematiku nárůstu poruch příjmu potravy, kdy se už nejedná pouze o onemocnění, jako jsou bulimie či mentální anorexie, ale i mnoho dalších, jako jsou například záchvatovité či noční přejídání nebo nibbling – „uždibování“. Přednášející zdůraznila, že je důležité, aby nás jídlo i případné hubnutí bavilo a nestalo se pro nás modlou či módní vlnou, kterou slepě následujeme. Stále platí pravidlo „všeho s mírou“ a důležité je také zapojit rozum a poradit se s odborníkem. S jakým, to už nám ozřejmil první odborný blok konference, který byl nazván „Jak vybrat poradce na výživu?“ Do tohoto bloku byli pozváni tři odborníci na výživu – výživový poradce, nutriční terapeut a lékař.

Jako první vystoupila Ing. Hana Střítecká, Ph.D., absolventka VŠCHT a vysokoškolská pedagožka, která zastupovala výživové poradce. Zdůraznila, že profesionálové zapojení do výživového poradenství mají jiné vzdělání, a proto i jiné kompetence. Například lékař má rozsáhlé znalosti o patofyziologii člověka, ale nemá často znalosti technologie úpravy potravin, a proto je zásadní spolupráce, vzájemná komunikace a respekt všech zainteresovaných profesionálů. Výživový poradce může klientovi pomoci se skladbou potravin, jejich úpravou, ale nikdy jej neléčí a do jeho léčby nezasahuje. Pro výběr vhodného výživového poradce je podle Ing. Střítecké vhodné zjistit si reference na jeho práci, zjistit, zda má odpovídající vzdělání, zda se kontinuálně vzdělává, zda spolupracuje s lékaři a zda jeho hlavní činností není jen prodej výživových doplňků. Aby existoval relevantní přehled o kvalitních výživových poradcích, doporučila zavedení registrace, která by byla podmíněna získáním licence složením „atestační zkoušky“, jež by garantovala jejich odbornou úroveň.

Za nutriční terapeuty vystoupila Mgr. Tamara Starnovská, předsedkyně Výboru sekce výživy a nutriční péče, která podotkla, že nikdo není odborníkem na všechno. Rozdíl je podle jejích slov například ve výživě zdravého, sportujícího a akutně nebo chronicky nemocného člověka. Některá kritéria uváděla Mgr. Starnovská ve shodě s předchozí řečnicí. I ona by si vybrala výživového poradce na základě jeho referencí, vzdělání a odborné praxe. Kritéria doplnila ještě o analýzu webových stránek, kde by neměly být uvedeny pouze informace o nabízených produktech, ale i obecné poradenství. Také cena může být důležitým vodítkem, kdy podezřelé jsou přehnaně vysoké i nízké ceny. Apelovala také na výživové poradce v odpovědnosti vůči klientovi a zdůraznila, že v případě nemoci musí klient vyhledat zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení a že v žádném případě by neměl výživový poradce přejímat kompetence zdravotnických pracovníků, protože na to nemá odpovídající vzdělání.

 

Kolikrát denně jíst? Toť otázka…

Druhá část konference byla věnována problematice frekvence konzumace potravin a nesla název „Kolikrát denně jíst?“

Přestože obecné doporučení je jíst pětkrát denně, panuje kolem tohoto pravidla mnoho nejasností. Přednášející MUDr. Václava Kunová, lékařka a členka Společnosti pro výživu, hovořila o četnosti příjmu potravy během dne a jejím vlivu na úspěšnost redukčního režimu. MUDr. Kunová citovala několik klinických studií, které se zabývaly frekvencí jídla pětkrát denně, vyzdvihla přínos tohoto režimu především s ohledem na udržení množství aktivní tkáně. Některé studie prokázaly metabolické benefity častějšího jídla na snížení tělesné hmotnosti, jiné naopak docházely k závěrům, že frekvence konzumace potravin úbytek hmotnosti neovlivní.

foto: STOB

Kriticky zhodnotila, že je obtížné jednotlivé studie vzájemně srovnávat, protože nejde čistě pouze o frekvenci příjmu potravy, ale že výsledný efekt velmi záleží i na složení stravy a dalších faktorech. Pro redukční dietu je však dle názoru doktorky Kunové častější konzumace potravin vhodnější, a to i z důvodu vyrovnanějších hladin glykémie a lepší kontroly chutí klienta, kdy se snáz vyhne tomu, aby konzumoval velké porce jídla najednou.

Na toto sdělení navázala MUDr. Dana Maňasková, lékařka Centra preventivní medicíny a výživového programu metabolic balance, která shrnula funkci inzulinu a glukagonu v lidském organismu ve vztahu k příjmu potravy, pocitům hladu a hubnutí v tukové tkáni. Vysvětlila, za jakých podmínek lze při různých frekvencích příjmu potravy udržet vyrovnané hladiny glukózy v krvi, aby nedocházelo k hladu či tloustnutí v tukové tkáni, a na závěr objasnila, kdy dochází k hubnutí v tukové tkáni. Zdůraznila, že toto hubnutí může nastat až za podmínek, kdy poklesne glykémie a hladina inzulinu v krvi, následně vzroste hladina glukagonu a spálí se část jaterního a svalového glykogenu. Teprve poté dojde k aktivaci vytoužené lipolýzy neboli hubnutí v tuku. Než toto vše nastane, trvá to několik hodin. Na základě toho pak MUDr. Maňasková zastává názor, že pro efektivnější hubnutí a větší úlevu organismu od neustálé zátěže glukózou a inzulinem je vhodnější režim s méně častým příjmem stravy. Jako vhodný poměr mezi velikostí porcí a frekvencí příjmu potravy dle vlastních zkušeností i se stravou dvakrát denně vidí jako ideální kompromis stravu třikrát denně, pokud neobsahuje zdroje sacharidů s vysokou glykemickou zátěží.

Následně se pak s MUDr. Kunovou shodla na tom, že vhodná frekvence příjmu potravy je individuální záležitostí, kdy je vždy potřeba zohlednit různé další faktory životního stylu a zdravotního stavu konkrétního jedince.

 

Jídlo a sex

Zajímavou přednášku měla MUDr. Dita Pichlerová, která se věnovala problematice sexuality obézních pacientů. Obezita má zásadní vliv na kvalitu sexuálního života člověka. Nejedná se přitom jen o psychickou stránku, ale má i mnoho fyzických dopadů. U mužů to jsou sexuální dysfunkce způsobené nízkou hladinou testosteronu, který vzniká vlivem hyperinzulinémie, a vyšší hladinou estradiolu z tukové tkáně. Erektivní dysfunkce jsou častějšími příznaky než projevy ischemické choroby srdeční (ICHS) a jejich přítomnost zároveň znamená i zvýšené riziko ICHS, a proto bychom je neměli podceňovat. Ačkoliv se o tom nikde otevřeně nehovoří, pro obézní muže může být výhled na kvalitnější sexuální život s kvalitnější erekcí, vyšším libidem a snazší pohyblivostí velkou motivací k redukci tělesné hmotnosti.

Ženy jsou obézní častěji než muži, a to z důvodů genetických i hormonálních. Také je uváděna souvislost mezi vzděláním a příjmem, kdy vyšší vzdělání a vyšší finanční příjem predikuje nižší výskyt obezity. Sexualita u žen je multifaktoriální. Je ovlivněna neurobiologickými i hormonálními faktory a mezi psychologické faktory řadíme body image, sebehodnocení a sebepřijetí. Sexuální dysfunkce u žen se projevuje nedostatečnou lubrikací, bolestivostí při styku, neschopností dosáhnout orgasmu, a tím pádem i nízkou hladinou potřeby sexu jako takového. Obézní ženy mají vyšší riziko sexuálního zneužívání nebo naopak již mají zkušenost se sexuálním násilím a obezita může být jeho důsledkem. Obézní ženy také vykazují extrémy v počtu sexuálních partnerů a oscilují mezi totální absencí sexuálního života až k extrémně vysokému množství sexuálních partnerů. Jednou ze silných motivací pro zhubnutí je u obézních žen snaha otěhotnět. Díky redukci hmotnosti ubude obézním ženám množství anovulačních cyklů a zvýší se jejich plodnost. S úbytkem hmotnosti se u žen také dostavuje vyšší sebedůvěra, která vede k nalezení sexuálního partnera, nebo naopak i k rozchodům se starým partnerem, u kterého může propuknout žárlivost aj.

 

Život bez masa

Další téma konference se zabývalo otázkou vegetariánství. Mgr. Martin Jelínek definoval druhy vegetariánství od lakto-ovo vegetariánství přes veganství až po vitariánství. Zdůraznil rozdíly v rozhodnutí, které vedou lidi k tomu stát se vegetariánem (soucit se zvířaty, racionální rozhodnutí v souvislosti s onemocněním GIT nebo jen módní vlna), a zabýval se riziky neuváženého rozhodnutí stát se vegetariánem či veganem bez rozmyslu a znalostí. Zdůraznil, že potenciální rizika spojená s dopadem na zdraví v případě vyloučení masa, mléčných výrobků a vajec bez jejich adekvátního nahrazení jsou u neinformovaných osob velmi vysoká!

Člověk je evolučně velmi flexibilní a rychle se adaptuje na prostředí, které ho obklopuje. Konzumuje proto to, co je mu dostupné, délkou střeva člověk odpovídá všežravcům. Mgr. Jelínek vyzdvihl pozitiva vegetariánské stravy, mezi něž patří energetická úspora při trávení, vyšší podíl vlákniny, zvýšený přísun antioxidantů a fytochemikálií. Negativa však mohou být zejména u veganství v podobě deficitu vitaminu B12, železa a zinku, popřípadě bílkovin, a ztráta svaloviny až kachexie při neznalosti jejich kvalitních zdrojů. Rizikové skupiny, jako jsou děti, těhotné ženy, sportovci a nemocní, by neměly veganskou stravu konzumovat. U ostatních, kteří se pro tento druh stravy rozhodnou, je důležitý zodpovědný přístup a nutriční vzdělání, aby s plným vědomím všech rizik sestavili svůj jídelníček správně.

Doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D., gastroenterolog a vedoucí Centra výživy v Thomayerově nemocnici v Praze se k vegetariánství vyjádřil z pohledu lékaře. Zdůraznil definování různých skupin vegetariánů, které je důležité pro možná rizika spojená s tímto způsobem stravování. Za nejrizikovější označil veganství (odmítání veškerých živočišných produktů), frutariánství (konzumace pouze ovoce, ořechů a dalších plodů bez poškození rostliny) a vitariánství (raw food – konzumace pouze tepelně neupravených potravin rostlinného původu). Nejzávažnější je u zastánců těchto způsobů stravování podle jeho slov deficit železa, vitaminu D, B12, esenciálních aminokyselin a cholesterolu. „Neuvážené dodržování těchto dietních omezení může vést až ke kachexii a sarkopenii,“ upozornil. Ženy jsou přitom v daleko větším riziku než muži. Nedostatek vitaminu D může vést k osteoporóze, proto je zásadní, aby vegani doplňovali příjem tohoto vitaminu. Deficit cholesterolu ve stravě je problém především u dětí veganů, které si jej na základě nedostatku ze stravy samy v těle syntetizují. Pokud takové dítě přejde na normální stravu s vyšším obsahem cholesterolu, hrozí, že vlastní sekrece se nesníží a dítě se dostane do hypercholesterolémie. I on upozornil na to, že v případě nepromyšleného veganství je negativní vliv na lidský organismus značný.

 

Život jako v pravěku?

Paleodietě se věnoval poslední blok konference. Propagátorkou tohoto životního stylu je Julie Zákostelecká, DiS., nutriční terapeutka, která jej na konferenci představila a vyzdvihovala jeho pozitivní vliv na zdraví. Paleodieta se inspiruje přirozenou stravou našich předků, lovců a sběračů, kteří žili před přechodem člověka na zemědělství. Tento životní styl zahrnuje i další pravidla než jen ta stravovací. Patří mezi ně pohyb, dostatek spánku, pobyt na slunci a fyzická a mentální pohoda. Přednášející uvedla, že paleo éra začala před 2,6 miliony až 10 000 lety, kdy se významně formovaly lidské geny. Naši předci netrpěli civilizačními chorobami. Jedli sezónní lokální plané ovoce a lovili volně žijící zvířata. Rozdíl mezi jejich a naší stravou byl v nižším obsahu sacharidů, dále údajně ve vyšším obsahu tuků, bílkovin, vlákniny, větším poměru draslíku než sodíku, vyváženém pH, vyšším obsahu vitaminů, minerálních látek, antioxidantů a fytonutrientů. Přínos paleo stravy je podle jejích slov v konzumaci skutečných potravin, snížení tělesné hmotnosti, pocitu nasycení po delší dobu, menší chuti na sladké, nárůstu energie, zlepšení trávení, zvýšení podílu svalové hmoty a regeneraci organismu. Mezi negativa patří negativní pocity na začátku, dražší potraviny a stereotypy – opakování jídel, malá pestrost pokrmů a sociální aspekt – určité omezení ve společenském životě.

Doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D., se v následující přednášce vůči paleodietě vymezil. Všechny trendy, které mají velká omezení konzumace potravin, jako je např. makrobiotika, ketodieta, bezlepková dieta, veganství nebo právě paleodieta, označil za rizikové. Poukázal na nesrovnalosti v tvrzení propagátorů paleo diety a na to, že životní styl pračlověka, který se dožil v průměru jen 27 let, denně nachodil kolem 40 kilometrů a často hladověl, není zcela vhodné aplikovat na současného člověka. Konzumace lokálních a sezónních potravin je navíc v současných podmínkách nesplnitelná, pokud do jídelníčku zařadíme např. avokádo. Při dodržování tohoto způsobu stravování navíc spatřuje rizika v nadměrném příjmu proteinů. Zvýšený nekontrolovaný příjem masa může vést například k rozvoji dny, může zatěžovat ledviny, zvyšovat riziko kolorektálního karcinomu, ketoacidózy a aterosklerózy. V dodržování tohoto životního stylu nespatřuje doc. MUDr. Kohout, Ph.D., žádné výhody. Pozitivní vliv na zdraví, který propagátoři deklarují, vidí stejný jako v jakékoliv jiné dietě, která vede ke konzumaci menšího množství sacharidů a předzpracovaných konzervovaných potravin a vyššímu příjmu ovoce a zeleniny.

Závěrečná přednáška patřila doc. MUDr. Janu Piťhovi, CSc. Po úvodu, kde upozornil na rizika chybnosti některých výzkumných studií z různých důvodů, zdůraznil, že je důležité hledat oblasti, ve kterých se alternativní názory protínají s vědeckými důkazy.

Další konference Dialogem ke zdraví IV se bude konat 5. listopadu 2017 s opět velmi zajímavými tématy (např. půst, ketogenní diety). Více informací naleznou zájemci na www.stob.cz.

 

Mgr. Helena Michálková, Ph.D., redakce Florence

 
  • tisk
  • předplatit si