COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 12 / 2017

Problematika chirurgického kouře

Datum: 4. 12. 2017
Autor: Mgr. Iva Bartoníčková; Mgr. Veronika Toušová

Souhrn: Hlavním kritériem perioperační péče je zajistit bezpečnost pacienta a celého operačního personálu. Jedním z problémů perioperačního ošetřovatelství v současnosti je problematika chirurgického kouře, na který upozorňuje i Evropská asociace perioperačních sester. Chirurgický kouř vzniká jako vedlejší produkt elektrokauterizace a obsahuje až 80 toxických chemických látek, které jsou toxické a karcinogenní. Bezpečný chirurgický kouř neexistuje. Ve vyspělých zemích používají k jeho eliminaci odsávací systémy. U nás není problematika chirurgického kouře příliš známá.

Klíčová slova: Elektrokauterizace – chirurgický kouř – odsávací systémy – perioperační péče.

The problem of surgical smoke

Summary: The main criterion for perioperative care is to ensure the safety of the patient and all operational personnel. Currently, one of the problems of perioperative nursing is the issue of surgical smoke, which is also highlighted by the European Association of Perioperative Nurses. Surgical smoke occurs as a by-product of electrocautery, containing up to 80 toxic chemicals that are toxic and carcinogenic. Secure surgical smoke does not exist. In developer countries the exhaust systems are used to eliminate it. In our country the problem of surgical smoke is not very well known.
Keywords: Electrocautery – surgical smoke – suction system – perioperative care.

Úvod

Bezpečnost pacienta je jedním z hlavních kritérií perioperačního ošetřovatelství. V rámci perioperační péče je nezbytností dodržovat všechny zásady a opatření k eliminaci všech rizik týkajících se perioperačních a následných pooperačních komplikací. Zásadou perioperačního ošetřovatelství je zejména prevence a připravenost operačního týmu na možné komplikace.

Jedním z problémů perioperačního ošetřovatelství v současnosti, na který upozorňuje Evropská asociace perioperačních sester, je problematika chirurgického kouře. Evropská asociace perioperačních sester pro rok 2017 vybrala téma „Sleduj chirurgický kouř – zajisti bezpečnost“ (EORNA – perioperační sestry v ČR).

Chirurg v rámci operačního výkonu používá elektrokauter k řezu a hemostáze tkání. Vedlejším produktem elektrokauterizace je chirurgický kouř, obsahující toxické a karcinogenní zplodiny. Elektrokauterizace je součástí a zároveň nezbytností každého operačního výkonu, využívá vysokofrekvenční elektrický proud, jedná se o léčebnou chirurgickou metodu.

Historie a odborné studie elektrokauterizace

Pro zajímavost, z dochovaných egyptských papyrů bylo zjištěno, že již Egypťané okolo roku 3000 př. n. l. využívali teplo k ošetřování ran. Hippokrates i Al-Zahráwí navázali na poznatky starověkých Egypťanů a pokoušeli se zastavit krvácení různými rozžhavenými kovovými předměty, např. žehličkami. Až v roce 1750 nastal zlom v důsledku využití elektrické energie v rámci elektrochirurgie (Skála, 2016).

Na počátku minulého století, jak uvádí Wichsová (2016), v roce 1920 byla odborné veřejnosti představena první elektrochirurgická jednotka, dílo vynálezců Williama T. Bovieho a Harveyho W. Cushinga. Dnes mají její následovnice uplatnění ve všech oborech operativy.

Skála (2016) uvádí, že elekrokauterizace nebyla v 70.–80. letech minulého století celosvětově rozšířená. Lékaři ji považovali spíše za nebezpečnou, přece jen se jednalo o metodu využívající elektrické napětí, proto se využívala velmi sporadicky.

V 80.–90. letech minulého století začaly vznikat studie a odborné články týkající se problematiky chirurgického kouře, poukazující na jeho rizika a nebezpečí. První studie o elektrochirurgických zplodinách vyšla v roce 1981. Týkala se škodlivosti zplodin v rámci laserových operací. Začaly vznikat další odborné studie, které pokračují dodnes. Na základě studií z let 1988 až 1993 bylo vydáno upozornění na nebezpečí kouře z elektrochirurgie, světové zdravotnické organizace zareagovaly a upozornily na nutnost chránit všechny pracovníky přítomné na operačních sálech, včetně pacienta. Na konci 90. let minulého století se začaly vyrábět odsávací systémy chirurgických zplodin, tzv.: „Smoke Evacuation Systems“, které začaly využívat tyto státy: Kanada, USA, Austrálie, západní Evropa, JAR, Japonsko (Skála, 2016).

Evropská asociace perioperačních sester začlenila v roce 2003 chirurgický kouř mezi zdravotní rizika pro pracovníky v perioperační péči. Výsledky výzkumu odborníků z roku 2004, Hollmana a kol., kteří se zabývali problematikou chirurgického kouře, jsou až zarážející. Bylo zjištěno, že v chirurgickém kouři je „obsah částic, které dráždí oči, sliznice, plíce a CNS 12krát vyšší, než je doporučený limit“. D. S. Hill a kolektiv (2012) přirovnává dávku vdechovaných mutagenů jednou směnou na operačním sále, k vykouření 27–30 cigaret. Přepočtu na cigarety využívá i Association for Professionals in Infection Control and Epidemiology, která uvádí: „Koagulace 1 gramu tkáně se rovná kouři z 6 cigaret“ (Wichsová, 2016).

Elektrokauterizace jako riziko chirurgického kouře

Elektrokauterizace je metoda, která nám usnadňuje incizi a koagulaci tkání, je přínosem pro chirurgické obory i pro perioperační ošetřovatelství. Obecně monopolární koagulaci nemůžeme používat u pacientů, kteří mají implantované elektrické přístroje, ani u pacientů s kardiostimulátorem, z důvodu procházejícího elektrického proudu mezi aktivní elektrodou (elektrokauter) a neutrální elektrodou (destičkou pacienta) všemi tkáněmi těla.

Elektrokauter je pracovní nástroj, na jehož hrotu (nožík, jehlička) je největší intenzita vysokofrekvenčního elektrického proudu, v momentě kontaktu hrotu s tkání dochází k řezu nebo ke koagulaci tkání (Krška, 2011). Okruh elektrického proudu uzavírá neutrální elektroda (destička), která se nalepí podle velikosti pacienta na kožní povrch pacienta.

U neutrální elektrody platí několik bezpečnostních pravidel, která je nutno dodržovat.

Perioperační sestra zaznamenává do perioperační dokumentace Checklistu použití elektrokauteru a místo nalepení neutrální elektrody v rámci bezpečnosti perioperační péče.

Elektrokauterizace je metoda, která je oblíbená pro svou rychlost i bezpečnost, jejím vedlejším produktem je však operační chirurgický kouř, který je toxický a karcinogenní. Málokdo věnoval pozornost existenci zplodin a nepříjemnému zápachu přes cca 35 let, kouř nebyl považován za nebezpečný (Wichsová, 2016).

Bezpečný kouř neexistuje. Wichsová (2016) upozorňuje na prokázaná fakta týkající se chirurgického kouře. Chirurgický kouř je z 95 % tvořen vodou, která usnadňuje přenos bakterií a virů. Existují důkazy o přenosu viru HIV a HPV chirurgickým kouřem. Obsahuje až 80 toxických chemických látek. Je to například kyanovodík, toluen a další karcinogeny, jako jsou benzen, formaldehyd, etylbenzen a oxid uhelnatý.

Zjistilo se, že chirurgický kouř dráždí dýchací cesty a představuje zvýšené riziko tumorů dýchacích cest, má i prokázaný vliv na vznik zánětlivých změn. Vdechování chirurgického kouře může způsobit hypoxii, závratě, nauzeu, zvracení a kýchání. Může negativně ovlivňovat koncentraci operačního týmu, pokud dojde k podráždění kůže, očí, vyvolání slzení. Stává se rizikem pro všechny pracovníky na operačním sále i pro samotného pacienta.

Zplodinám z chirurgického kouře jsou vystavováni všichni pracovníci operačního týmu i samotný operovaný pacient. Musíme si uvědomit, že tkáň pacienta je velmi silně prokrvena, tudíž náchylná k přenosu jakýchkoliv chemických látek a sloučenin (Skála, 2016).

Ochranné pomůcky a přístroje

Chirurgický kouř existuje. Jak se tedy můžeme před jeho působením účinně bránit?

K využívaným možnostem ochrany před chirurgickým kouřem patří jednoznačně používání osobních ochranných pracovních pomůcek: čepice, ochranné brýle, štíty, rukavice, ústenky, respirátory, které jsou na operačním sále nutné i v rámci dodržování hygienicko-epidemiologického režimu, včetně školení pracovníků v zásadách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Je nutné vzít v úvahu, že běžné ústenky propustí částice menší než 5 µm a respirátory 0,3–0,1 µm. Již bylo řečeno, že chirurgický kouř tvoří převážně (z 95 %) voda, která usnadňuje přenos infekčních agens. Částice virů jsou menší než 0,1 µm, takže před virovými infekcemi ústenka ani respirátor nechrání. Efektivnější možností ochrany je odsávání a následná filtrace chirurgického kouře. Nejlepší možností je odsávání kouře pomocí odsávacích přístrojů, ideálně napojených přes speciální koncovku přímo na elektrokauter. Toto řešení je ekonomicky náročné, proto i pro mnoho pracovišť nedostupné. Jistě dostupnější metodou je možnost odsávání kouře pomocí centrálního odtahu, zejména pokud je již na operačním sále k dispozici. I v takovém případě je zapotřebí speciální koncovka, která se připojí k elektrokoagulačnímu nástroji (Wichsová, 2016).

Tabulka: Chemické látky a sloučeniny obsažené v chirurgickém kouři
Zdroj: R. Skála, Skala Medical Technology, Elektrochirurgie, 2016

Efektivní odsávací přístroj chirurgických zplodin
Zdroj: R. Skála, Skala Medical Technology, Elektrochirurgie, 2016

Závěr

Jedním z faktorů operačních rizik působících na operačních sálech je chirurgický kouř. Jeho problematika není u nás příliš známá. Možná o to závažnější je dopad jeho působení na zdraví personálu operačních sálů a na samotného pacienta.

Bezpečný chirurgický kouř neexistuje. Pokud chceme pracovat v dobrém pracovním prostředí a poskytnout zdravé prostředí i operovanému pacientovi, pak bychom měli využít všechny dostupné ověřené kvalitní pracovní prostředky na zabránění či eliminaci dalšího pracovního rizika, chirurgického kouře.

I přesto, že elektrochirurgické generátory existují desítky let a o problematice chirurgického kouře se mluví cca 35 let, nebyla vytvořena žádná odborná studie zabývající se dopadem zplodin z chirurgického kouře na operační personál. Možná i proto, že vyspělé země používají přístroje k eliminaci chirurgického kouře a studie o dopadu chirurgického kouře na personál jim přijde nákladná i zbytečná.

Možná stojí za zamyšlení vyzvat manažery nemocnic a sálů, aby zareagovali na danou problematiku na základě analýz, výsledků výzkumu a odborných studií v preferování bezpečného odsávání chirurgického kouře jako ve vyspělých zemích. Vše z důvodu bezpečnosti práce na operačním sále, což je hlavním kritériem perioperačního ošetřovatelství.

Mgr. Iva Bartoníčková, Centrální operační sály – děti, FN Motol, Praha
Mgr. Veronika Toušová, TT – domácí zdravotní péče, s r. o., Beroun

 

Literatura:

1. EORNA – Perioperační sestry  [online]. 2017. [cit. 2017-02-20]. Dostupné z: http://www.perioperacni-sestry.cz/vzdelavani/eorna.

2. Krška Z. Techniky a technologie v chirurgických oborech. 1. vydání. Praha: Grada,  2011. ISBN 978-80-247-3815-4

3. Skála R. Elektrochirurgie. Vliv karcinogenních toxických zplodin působících na operační personál a pacienta [online]. 2016 [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: http://www.skala.cz

4. Wichsová J. Chirurgický kouř [online]. 2016 [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: http://www.perioperacni-sestry.cz….jana-wichsova-ph.d._chirurgicky-kour.pdf

5. Wichsová J. Zdravotnictví a medicína [online]. 2016 [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: http://www.zdravi.euro.cz/clanek/mlada…/chirurgicky-kour-a-ochrana-pred-nim-483196

 

Více o autorkách:

Mgr. Iva Bartoníčková
1991
1995: SZŠ Praha – obor Všeobecná sestra; 19951996: FNKV, Praha, Jednotka intenzivní a metabolické péče – všeobecná sestra; 1996: FNKV, Praha, Dětský domov – všeobecná sestra; 19972002: FN Motol, Praha, COS děti – perioperační sestra; 19992001: Pomaturitní specializační studium, NCO NZO, Brno; 20022007: ÚCHRaPCH, Vysoké nad Jizerou, operační sál – perioperační sestra; 20072011: Nemocnice Na Homolce, Praha, ORL sál – perioperační sestra; od 2011: FN Motol, Praha, COS děti – perioperační sestra; 20112014: Bc. studium – obor Ošetřovatelství, VŠZ a SP sv. Alžběty, Bratislava; 20142016: Mgr. studium – obor Ošetřovatelství, VŠZ a SP sv. Alžběty, Bratislava; od 2017: FN Motol, Praha, COS děti – manažer kvality

Mgr. Veronika Toušová
1983
1987: SZŠ Příbram – obor Všeobecná sestra; 19871994: FNKV, Praha, Jednotka intenzivní péče popáleninové medicíny – všeobecná sestra, od 1994: Agentura domácí péče (nyní TT –domácí zdravotní péče s. r. o.), Beroun – všeobecná sestra; 20112014: Bc. studium – obor Ošetřovatelství, VŠZ a SP sv. Alžběty, Bratislava; 20142016: Mgr. studium – obor Ošetřovatelství, VŠZ a SP sv. Alžběty, Bratislava

 

Recenzovaly:

Prof. PhDr. Mária Kilíková, PhD. – Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave
Mgr. Milada Žampachová – perioperační sestra, Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze

 
  • tisk
  • předplatit si