COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 12 / 2017

Uplatnění ergoterapeuta při hodnocení domácího prostředí pacientů

Datum: 4. 12. 2017
Autor: Eva Rohlenová; Doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.; MUDr. Kateřina Čihařová

Ergoterapie má nezastupitelné místo v moderní rehabilitaci. Přesto však není v České republice tento obor, jehož hlavním cílem je zajištění maximální možné soběstačnosti člověka, zatím příliš znám a kolem náplně práce ergoterapeutů stále panují nejasné představy i v řadách zdravotnických pracovníků.

Obecně řečeno, hlavním prostředkem intervence jsou smysluplné aktivity, které mohou pro každého člověka představovat činnosti různého charakteru, a to dle jeho přání a potřeb. Může se jednat o zvládání oblékání, umytí se, vaření, práci na počítači atd. Aby mohl člověk pro sebe smysluplné a důležité činnosti vykonávat a být co nejvíce soběstačný, potřebuje k tomu adekvátně facilitující a uzpůsobené prostředí.

Předmětem zájmu ergoterapie je zkoumání tří vzájemně se ovlivňujících oblastí: jedince, činnosti a prostředí. Hodnocení prostředí je tedy významnou součástí práce ergoterapeuta. Zvláště důležité je pak soustředění se na vykonávání aktivit člověka v prostředí domácím (Harris et al., 2008). Zde člověk běžně tráví velkou část času a provádí zde převážné množství všedních denních činností. Lidé s disabilitou navíc tráví v domácím prostředí více času než lidé bez disability (Law, 1991). Podobně je tomu i u starších osob, které dle Baltese et al. (1999) tráví ve svých domovech průměrně 80 % svého času. Význam hodnocení domácího prostředí nabývá ještě větší důležitosti v kontextu stárnutí populace a současných snah transformovat institucionární služby v služby komunitní. S těmito trendy lze předpokládat, že poptávka po objektivním hodnocení domácího prostředí bude v budoucnu vzrůstat. A právě ergoterapeuti jsou vhodnou profesí, která může tuto službu zajišťovat.

Hodnocení domácího prostředí

Dle uznávaných definic prostředí zahrnuje fyzické, sociální, politické, kulturní i institucionární aspekty (Harris et al., 2008). Ergoterapeuti se při hodnocení domácího prostředí nejvíce zaměřují především na fyzickou bezbariérovost prostředí, kde navrhují facilitující faktory, a dále řeší sociální oblast prostředí ve spolupráci se sociálním pracovníkem. Hodnocení domácího prostředí je prováděno u různých diagnostických, funkčních i věkových skupin pacientů/klientů v různých fázích onemocnění. Lze je podniknout kdykoliv v průběhu ergoterapeutického procesu – tedy od vstupního vyšetření až po ukončení spolupráce (Krivošíková, 2011). Zejména se provádí v případech, kdy došlo k náhlému zhoršení soběstačnosti pacienta a domácí prostředí je pro pacienta po návratu z nemocnice bariérové. Obsáhlá evidence literatury existuje o ergoterapeutickém hodnocení domácího prostředí před propuštěním z nemocnice u pacientů seniorského věku (Hoy, 2008; Lockwood et al., 2015; Patterson a Mulley, 1999).

V praxi hodnotí ergoterapeuti domácí prostředí několika způsoby. Nejběžnější způsob je odebírání anamnézy rozhovorem s pacientem a případně s jeho rodinnými příslušníky ve zdravotnickém zařízení. V takovém případě ergoterapeut dotazováním zjišťuje od pacienta konkrétní rizikové oblasti jeho domácnosti, a to především v oblasti architektonických bariér, jako je například přítomnost schodů, prahů, vybavení koupelny – vana/sprchový kout aj. Následně doporučuje potřebné pomůcky a úpravy.

Detailní hodnocení domácnosti s přesnějšími a objektivnějšími daty přináší hodnocení formou domácí návštěvy. Domácí ergoterapeutické návštěvy jsou samostatným velkým tématem, které není v České republice zatím pro ergoterapeuty příliš dobře odborně ani legislativně a úhradově ukotveno, a ergoterapeuti proto návštěvy příliš často neprovádějí (Švestková a Svěcená, 2013). Podobně jako v jiných zemích je od návštěv odrazuje především finanční a časová náročnost domácích návštěv. V zemích, jako je například Austrálie, Izrael či Švédsko, provádějí ergoterapeuti domácí návštěvy častěji než u nás, což dokazují i publikované články na toto téma (Harris et al., 2008; Iwarsson, 2006; Lockwood et al. 2015).

Čeští ergoterapeuti hodnotí domácí prostředí pacientů obvykle pouze na základě svých odborných zkušeností a bez použití specializovaných objektivních hodnoticích metod. Současnou tendencí je ale systematizovat a objektivizovat hodnocení a používat standardizované nástroje (Macháčová a kol., 2011). Pro Českou republiku nebyl zpracovaný žádný objektivní nástroj, který by byl určen přímo k hodnocení domácího prostředí. V roce 2014 ale společnost ILA, s r. o., společně s Českou asociací ergoterapeutů a dvěma zahraničními partnery vyvinula a otestovala metodiku s názvem SEMAFOR home (Smart Evaluation Methodology of Accessibility FOR home). Ta umožňuje objektivní posouzení závažnosti bariér v domácím prostředí osob s disabilitou s ohledem na jejich specifickou disabilitu, preference a využívání kompenzačních pomůcek. Metodika zohledňuje i aspekt, jak často je nutno danou bariéru překonávat. Elektronický formulář objektivního hodnocení o 88 otázkách má funkcionalitu automatického vyhodnocení a barevného zvýraznění jednotlivých bariér. V rámci v současnosti probíhajícího projektu (reg. č. CZ.07.1.02/0.0/0.0/16 023/0000114) probíhá proces standardizace metodiky SEMAFOR home. Její validita již byla prokázána a do konce roku 2018 budou statisticky zpracovány i výsledky reliability, jejíž ověření je prováděno vždy nezávisle dvěma ergoterapeutkami hodnotícími stejnou domácnost. O SEMAFOR home je zájem i v zahraničí, belgická univerzita Arteveldehogeschool v Gentu bude vyučovat tuto metodiku již ve školním roce 2018–2019.

Další existující nástroje, které mohou ergoterapeuti k hodnocení domácího prostředí dále použít, jsou například Safety Assessment of Function and Environment for Rehabilitation – Health Outcome Measurement (SAFER-HOME V3), HOME FAST, Westmead Home Safety Assessment, The Safe Living Guide: A Home Hazard Checklist for Seniors (Radomski, 2013). Všechny tyto nástroje jsou cizojazyčné a některé jsou i zpoplatněné. Pro jejich zavedení do české praxe by bylo zapotřebí nejprve zakoupit licenci a přeložit je, ale je pravděpodobné, že by ani poté nebyly zcela vhodné vzhledem k naší odlišné historické a kulturní úrovni bytů.

Kromě ergoterapeuta jsou v některých případech na domácích návštěvách přítomni i další odborníci. Příkladem může být systém fungování domácích návštěv na neurologickém rehabilitačním oddělení v největší nemocnici Blízkého východu Sheba Medical Center v Izraeli. Zde za každým spinálním pacientem, u kterého se očekává budoucí setrvání na mechanickém či elektrickém vozíku, podniká interprofesní tým domácí návštěvu v sestavě ergoterapeut, fyzioterapeut, sociální pracovník a zdravotní sestra. Každý z těchto odborníků přináší při domácí návštěvě svůj pohled na problematiku a společně pak docházejí k vhodnému řešení úprav prostředí daného pacienta.

Závěr

Výsledky hodnocení domácího prostředí se různí dle věkové a diagnostické skupiny pacientů/klientů, u kterých je prováděno, dle jejich lokality bydlení (město, venkov) a také dle primárního účelu, za kterým bylo naplánováno. Důležitou součástí je spolupráce s členy rodiny, a to i v případě, že člověk žije v domácnosti sám. Obecně se hodnocení domácího prostředí provádí nejčastěji s těmito výstupy:

  • snížení rizika pádů,
  • zvýšení soběstačnosti a participace,
  • snížení rizika opětovného návratu pacientů do nemocnice,
  • zjištění, zda a kdy by měl být pacient propuštěn z hospitalizace do domácího prostředí (Lockwood et al., 2015),
  • snížení nákladů na zdravotní péči,
  • snížení využívání komunitních služeb,
  • oddálení potřeby pečovatelských služeb (Wales, 2012),
  • identifikace bariér a facilitátorů,
  • objektivní dokumentace domácího prostředí pacienta/klienta,
  • doporučení úprav/pomůcek, eventuálně nutnost výměny bytu (například u vertikálních bariér), a tím následné snížení bariérovosti,
  • podklad pro oddálení nebo úplné odvrácení ústavní péče (Macháčová, 2014),
  • psychosociální faktory (pozitivní emoce, sebeúcta, motivace pacienta k aktivitám atd.),
  • zajištění kvality života pacienta/klienta (Švestková a Svěcená, 2013).

 

Eva Rohlenová, studentka navazujícího magisterského studia ergoterapie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy (1. LF UK), Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) Doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D., přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze MUDr. Kateřina Čihařová, ILA s. r. o.

 

Literatura:

1. Baltes MM et al. Everyday competence in old and very old age: Theoretical considerations and empirical findings. In Baltes PB, Mayer KU (eds.) The Berlin aging study: Aging from 70 to 100. Cambridge: Cambridge university press, 1999, s. 384–402

2. Harris S, James E, Snow P. Predischarge occupational therapy home assessment visits: Towards an evidence base. Australian Occupational Therapy Journal [online]. 2008;55(2):85–95 [cit. 2016-03-04]. DOI: 10.1111/j.1440-1630.2007.00684.x. ISSN 00450766. Dostupné z: http://search.ebscohost.com.ezproxy.is.cuni.cz/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=32458700&lang=cs&site=ehost-live

3. Hoy J. Occupational Therapy Home Assessments: More than Just a Visit? An Audit of Occupational Therapy Practice in Oncology and Palliative Care. The British journal of occupational therapy [online]. 2008;71(2):59 [cit. 2016-12-17]. DOI: 10.1177/030802260807100204. ISSN 03080226. Dostupné z: http://goo.gl/pBt1HJ

4. Iwarsson S et al. Environmental Barriers and Housing Accessibility Problems Over a One-Year Period in Later Life in Three European Countries. Journal of Housing For the Elderly [online]. 2006;20(3):23–43 [cit. 2017-07-29]. DOI: 10.1300/J081v20n03_03. ISSN 0276-3893. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1300/J081v20n03_03

5. Krivošíková M. Úvod do ergoterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, s. 364. ISBN 978-80-247-2699-1

6. Law M. The Environment: A Focus for Occupational Therapy. Canadian Journal of Occupational Therapy [online]. 1991;58(4):171–179 [cit. 2016-05-27]. DOI: 10.1177/000841749105800404. Dostupné z: http://2015ot.pbworks.com/w/file/fetch/67747611/58.4Law.pdf

7. Lockwood KJ, Taylor NF, Harding KE. Pre-discharge home assessment visits in assisting patients’ return to community living: A systematic review and meta-analysis. Journal of Rehabilitation Medicine [online]. 2015;47(4):289–299 [cit. 2015-12-15]. DOI: 10.2340/16501977-1942. ISSN 16501977. Dostupné z: http://www.medicaljournals.se/jrm/content/?doi=10.2340/16501977-1942

8. Macháčová K a kol. SEMAFOR home: Smart Evaluation Methodology of Accessibility FOR home. Praha: ILA, s.r.o., 2014. Dostupné také z: http://www.ila.cz/wp-content/uploads/2014/09/1_SEMAFORhome_metodicka-prirucka_web.pdf

9. Patterson C, Mulley G. The effectiveness of predischarge home assessment visits: a systematic review. Clinical Rehabilitation. 1999;13(2):101–104. ISSN 02692155. Dostupné také z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=1776263&site=ehost-live&scope=site

10. Radomski MV, Latham CA. Occupational therapy for physical dysfunction. Seventh edition. Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins, 2013, s. 1426. ISBN 1451127464¨

11. Wales K, Clemson L, Lannin NA et al. Occupational therapy discharge planning for older adults: A protocol for a randomised trial and economic evaluation. BMC Geriatrics. BioMed Central, 2012;12:34. DOI: 10.1186/1471-2318-12-34. ISSN 14712318. Dostupné také z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3426463/

12. Švestková O, Svěcená K. Ergoterapie v komunitě / Evaluace bytu. In Švestková O, Svěcená K. Ergoterapie: skripta pro studenty bakalářského oboru Ergoterapie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Praha: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, 2013, s. 174–177. ISBN 978-80-260-4101-6

 
  • tisk
  • předplatit si