Vzdělávání sester specialistek v perioperační péči

Vývoj medicíny běží kupředu mílovými kroky. Je zajímavé pozorovat pokroky lékařských věd a možnosti nových technologií. Na prvním místě však stále zůstává nutnost mít dobře připravený tým zdravotnických pracovníků. Lékařům a sestrám studijní povinnosti nikdy nekončí, nýbrž se stávají jejich celoživotním úkolem. Hlavním důvodem pro napsání tohoto textu byla snaha zdůraznit mimořádnou náročnost oboru perioperační péče a nutnost mít v něm erudovaný nelékařský personál.

Když otevřeme okénko historie, shledáme, že absolutní převrat nastal v medicíně v posledních sto letech. Na lékaře a sestry pracující v oborech perioperační péče jsou kladeny velké požadavky nejen z hlediska teoretických znalostí, praktických dovedností, ale především lidských kvalit. Na základě nutnosti erudovaného sesterského personálu a požadavku celoživotního vzdělávání uvádím na úvod pouze stručnou historii vzdělávání sester v perioperační péči, specializační a vysokoškolské vzdělávání, certifikované kurzy, webový portál a publikace.

Střípky z historie

Při studiu historických pramenů zjistíme, že až do roku 1953 není nikde uvedeno, jaké vzdělání má mít sestra instrumentářka. První publikace, která přinesla ucelené požadavky na práci sestry na operačním sále, vyšla v roce 1954 od prof. MUDr. Bohuslava Niederleho a v roce 1956 se dočkala dalšího vydání.

Později se začalo organizovat specializované vzdělávání ve školicích pracovištích určených pro sestry, aby získaly specializaci v určitém úseku, např. instrumentářky na operačním sále. Specializační vzdělávání trvalo dva měsíce až půl roku a bylo organizováno školským odborem ministerstva zdravotnictví. Posluchači musely být kvalifikované zdravotní sestry s upřímným zájmem o práci na operačním sále. Na základě vyhlášky č. 40/1953 Sb., o odborné způsobilosti a odborné výchově středních a nižších zdravotnických pracovníků, se ke zkoušce ukončující specializační vzdělávání zdravotních sester na instrumentářky pracující na operačním sále mohla přihlásit sestra, která měla nepřetržitou praxi na chirurgickém, ortopedickém nebo gynekologickém sále. Sestry z malých chirurgických oborů musely prokázat pětiletou praxi na operačním sále a nejméně půlroční praxi na chirurgickém sále. Po úspěšném složení ústní zkoušky obdržela každá sestra osvědčení o specializaci instrumentářky na operačním sále.

Hlavní rozdíl v práci instrumentářky byl oproti současnosti v organizaci práce. V 60. letech vykonávala instrumentářka kromě vysoce specializované péče v perioperačním období také asistenci při podávání anestezie, ale i úklidové práce po skončení programu – utírání povrchů, veškerou přípravu mulových materiálů apod.

Vědecký a technologický pokrok v medicíně s sebou přinesl i nutnost celoživotně se vzdělávat. V roce 1960 proto vznikl Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně (později NCO NZO) a v Bratislavě, který se věnoval soustavnému a celoživotnímu vzdělávání sester v ošetřovatelské praxi. Jeho nejvyšším stupněm je specializační studium zakončené atestační zkouškou. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (zrušen k 1. 4. 2012), uváděl, že každý zdravotnický pracovník je povinen se dále soustavně vzdělávat. Mezi první vzdělávací specializace patřilo Instrumentování na operačním sále.

Sestry byly do pomaturitního specializačního studia posílány na základě doporučení primáře. Podstoupily teoretickou a praktickou výuku na operačních sálech dle oborů v délce osmnácti měsíců. Šlo především o chirurgii, urologii, gynekologii, ORL a oční. Současně s tím došlo v Institutu k vytvoření samostatné katedry pro sálové sestry a odloučení jejich vzdělávání od vzdělávání anesteziologických sester. Tím také došlo ke změně náplně práce sálové sestry, která už neasistovala při podávání anestezie, ale tato kompetence byla předána anesteziologické sestře.

Specializační studium pro instrumentářky probíhalo později podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČSR č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. Studium bylo rozděleno na část všeobecnou a odbornou a bylo zakončeno ústní a praktickou zkouškou. Po úspěšném ukončení atestace se stala ze zdravotní sestry podle směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1986, Věst. MZ ČSR o náplni činnosti středních, nižších a pomocných zdravotnických pracovníků, zdravotní sestra v úseku práce instrumentování na operačním sále. Cílem tohoto studia bylo, aby absolventka znala a ovládala instrumentační techniku při všech operačních výkonech.

Instrumentářky, které pracovaly na chirurgickém a urologickém sále, se mohly dále vzdělávat v oboru Dlouhodobá příprava pro práci sestry v endoskopii organizovaném Institutem. Tento nový obor vznikl na základě reflektování nových medicínských postupů a především rozvoje endoskopie v 80. letech 20. století. Tuto přípravu v délce osmnácti měsíců zakončenou zkouškou mohly absolvovat zdravotní sestry, které pracovaly na endoskopických pracovištích i bez zázemí operačního sálu. Příprava zahrnovala specializovanou péči u pacientů při endoskopii zažívacího traktu, dýchacího systému a vylučovacího systému.

Specializační vzdělávání instrumentářek po roce 1989 probíhalo až do roku 2004 stále podle výše uvedených právních norem po dobu osmnácti měsíců. Inovace ve výuce se projevila především ve výuce o nových dezinfekčních přípravcích a možnosti sterilizace, včetně stavebně-technického zázemí operačních sálů. Bohužel i zde chybělo reflektování nových operačních trendů týkajících se miniinvazivity. Tyto osnovy ještě neobsahovaly nic o endoskopických, laparoskopických a robotických operacích. Chyběly i informace o nových operačních postupech, obsluze laparoskopické a endoskopické věže, robotické chirurgii, staplerech pro břišní chirurgii, harmonickém skalpelu a nových možnostech v ortopedii apod.

Od 1. 1. 1999 mají sestry pracující na operačních sálech samostatnou odbornou Společnost instrumentářek ČR, která je řádným členem Evropské asociace sálových sester (EORNA). Snahou EORNA je sjednocení vzdělávání, aby osvědčení o specializaci mohlo platit pro práci sester na operačním sále ve všech zemích Evropy a sestry měly všude stejné kompetence.

V roce 2004 byla upravena náplň práce všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí v oboru sestra pro perioperační péči vyhláškou č. 424/2004 Sb. a zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů. Níže tedy uvádím náplň práce perioperačních sester z roku 2004.

Perioperační sestra bez odborného dohledu a bez indikace: Koordinuje všechny členy ošetřovatelského týmu v rámci své specializace. Připravuje standardy specializovaných postupů v rámci svých kompetencí. Hodnotí kvalitu poskytované péče. Připravuje instrumentárium, zdravotnické prostředky a další potřebný materiál před, v průběhu a po ukončení operačního výkonu. Provádí specializované sterilizační a dezinfekční postupy. Zajišťuje manipulaci s operačními stoly, přístroji a tlakovými nádobami. Provádí lokální antisepsi operačního pole u pacientů a spolupracuje s lékařem, před začátkem a ukončením každé operace provádí početní kontrolu nástrojů a použitého materiálu, zajišťuje stálou připravenost pracoviště ke standardním a speciálním operačním výkonům.

Bez odborného dohledu a na základě indikace lékaře: Zajišťuje polohu a fixaci pacientů na operačním stole před, v průběhu a po operačním výkonu, včetně prevence komplikací z imobilizace. Provádí zarouškování pacientů. Instrumentuje při operačních výkonech. Sestra pro perioperační péči vykonává činnosti při péči o pacienty před, v průběhu a bezprostředně po operačním výkonu, včetně intervenčních, invazivních a diagnostických výkonů.

Vzdělávání perioperačních sester dnes

V současné době probíhá vzdělávání perioperačních sester dle nařízení vlády č. 31/2010 Sb. v celkové délce dva roky studia. Podmínky získání specializované způsobilosti v oboru perioperační péče jsou: zařazení do oboru specializačního vzdělávání, minimální výkon povolání na operačním sále v době 1 roku, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné praxe v rozsahu stanoveném vzdělávacím programem, získání stanoveného počtu kreditů a úspěšné složení atestační zkoušky.

Studium pro perioperační péči probíhá v modulech Role sestry v perioperační péči s výukovými předměty, jako jsou společenské vědy, komunikace aj., Odborný modul, který zahrnuje činnosti charakteristické pro všechny operační obory a úseky práce v perioperační péči, a Speciální modul, který se zabývá speciální perioperační péčí charakteristickou pro konkrétní operační obor, úsek práce v perioperační péči. Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických a jiných odborných pracovníků, která zahrnuje také činnosti perioperační sestry (jež jsou kromě edukace pacientů perioperační sestrou shodné s vyhláškou č. 424/2004 Sb.), se má v současnosti projednávat v komisích Legislativní rady vlády a upravovat.

Kde reflektovat nové trendy v perioperační péči?

V 21. století máme otevřené brány pro volbu operačních postupů a jednotlivých zdravotnických prostředků. Je tedy na nás zajistit a zprostředkovat co nejlepší léčbu a komfort v perioperační péči. Pojem miniinvazivita se v posledních letech skloňuje ve všech pádech. Pacientům má přinést redukci perioperační zátěže, pooperačních komplikací, zkrácení doby hospitalizace a včasný návrat do pracovního a sociálního života. Cílem celého operačního týmu je zdárně ukončený operační výkon a spokojený pacient.

Úkolem sestry je tedy celoživotně se vzdělávat a podstupovat inovační kurzy. Perioperační sestra, která absolvovala specializační vzdělávání Perioperační péče, musí akceptovat průběžná inovační školení formou přednášek, stáží, studium publikací, ale také absolvování certifikovaných kurzů. Inovační školení jsou prováděna zejména na pracovištích v době, kdy se přijímá nová metoda nebo operační postup.

Vysokoškolské vzdělávání perioperačních sester

Požadavky Evropské unie k profesnímu vzdělávání sester jsou vymezeny zákonem č. 96/2004 Sb., který byl novelizován v letech 2008 a 2010 a v současné době se chystá jeho další novela.

Od roku 2004 je možné obor Všeobecná sestra studovat na vyšší odborné škole zdravotnické (studium je zakončeno absolutoriem) nebo v bakalářském studijním programu na lékařských fakultách a fakultách zdravotnických věd (studium je zakončeno státní závěrečnou zkouškou). Absolventky bakalářského studijního programu se mohou dále vzdělávat v magisterském studijním programu Perioperační péče na Fakultě zdravotnických studií v Pardubicích v kombinované formě.

Certifikované kurzy

V současné době existuje také několik ministerstvem zdravotnictví akreditovaných certifikovaných kurzů určených perioperačním sestrám (tab. 1).

Internet

Nelze opomenout ani webový portál www.perioperacni-sestry.cz, na kterém jsou kromě aktualit uvedeny také nadcházející kongresy v oblasti perioperační péče, přednášky, publikace, videa a články.

Publikace

Z hlediska publikací existuje na našem trhu především kniha z roku 2014 od MUDr. Michaely Schneiderové Perioperační péče, která se věnuje perioperační péči ve všech operačních oborech. NCO NZO produkuje publikace věnující se ošetřovatelské perioperační péči nejen z obecného hlediska, ale i v obecné, digestivní a hrudní chirurgii, v ortopedii, traumatologii, kardiochirurgii, cévní chirurgii, stomatochirurgii, oční chirurgii, v rekonstrukční chirurgii a v léčbě popálenin. Mgr. Jana Wichsová, Ph.D., publikovala knihu Sestra a perioperační péče v roce 2013. Autorka, která pracuje ve FN Motol, je i naší nejvzdělanější instrumentářkou a od roku 2015 je viceprezidentkou EORNA.

Závěr

Více než 50 let vzdělávání sester specialistek přineslo výsledky a české sestry patří v perioperační péči ke špičkám ve světě. Kvůli zodpovědnosti, kterou má sestra za pacienty, je nutné, aby disponovala všemi informacemi, aby kvalita péče byla co nejvyšší a nedošlo k ohrožení lidských životů. V rámci celoživotního vzdělávání je proto třeba absolvovat specializační vzdělávání, inovační kurzy, odborné stáže, účast na školení, absolvování e-learningových kurzů apod.

Všechny perioperační sestry podpoří dobrou týmovou spolupráci tím, že budou aktivně pečovat o své duševní zdraví, podporovat kolektiv včetně projevování vzájemné úcty a korektnosti v jednání v týmu.

Mgr. Pavla Kordulová, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK

 

Literatura:

1. Prošková E. Právní regulace k výkonu zdravotnických povolání na území České republiky. Disertační práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2015.

2. Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 40/1953 Ú. l., o odborné způsobilosti a odborné výchově

3. Zákon č. 20/1966., o péči o zdraví lidu

4. Vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví

5. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních)

6. Nařízení vlády č. 31/2010 Sb., o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

7. Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků

8. Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků

9. http://www.mzcr.cz/Verejne/obsah/certifikovany-kurz_3081_3.html

10. http://www.perioperacni-sestry.cz/

 

• tisk
• předplatit si