Jak nevyhořet v práci sestry?

„To, co nás dostane pod tlak, většinou nejsou situace samotné, ale daleko spíše naše pocity a postoje spojené s těmito situacemi!“

Takzvaně pod tlakem se čas od času cítí každý – a naše reakce na tyto situace, jak napovídá výše uvedený text, je velmi individuální. Povolání sestry je s tímto jevem a jeho následky spojeno natolik pevně, že se mu dlouhodobě téměř nedá vyhnout.

foto: Profimedia

V této souvislosti jsme pro vás proto připravili třídílný text, který se bude problematikou stresu a otázkou „co s ním“ zabývat. Tato první část se věnuje problematice stresu v práci sestry, příště se budeme věnovat otázkám syndromu vyhoření u sester a celý cyklus bude zakončen radami pro harmonický životní styl, který je nejúčinnější prevencí.

Co je třeba si uvědomit v souvislosti s problematikou stresu?

• Zatímco někdo už stres velmi silně prožívá, jiný ve stejné situaci ještě ani nepociťuje, že se něco děje.
• Stres v práci a v soukromí od sebe nelze oddělit.
• Nejlepší je samozřejmě prevence – tedy harmonický životní styl.
• Pokud jsme už stresu podlehli, je třeba začít situaci řešit včas, jinak se škodlivý efekt rychle zvyšuje!
• Každý stres není negativní – existuje totiž eustres a distres.

 

Eustres a distres – co to je?

Zcela bez stresu bychom mohli jen těžko žít. Určitá míra stresu je pro nás dokonce užitečná – například naše nadledviny produkují tzv. stresový hormon, který je velmi důležitý pro náš každodenní život (energii, koncentraci a sílu). Tomuto pozitivnímu stresu říkáme eustres. Jakmile však míra stresu překročí naši hranici tolerance (která je velmi individuální), dostaví se takzvaný distres. To už je stres nežádoucí, který má na nás dlouhodobě negativní vliv. Povolání sestry distres provází častěji, než je tomu u jiných profesí, a proto je důležité vědět si s ním rady.

Co může sestra dělat, aby snížila dopad negativního stresu?

• Mít vzor – podléhá-li sestra stresu více, než je zdrávo, je dobré, když se kolem sebe rozhlédne a najde osobu (jinou sestru, lékaře), která si umí se stresovými situacemi poradit lépe. Takový vzor vždy pomáhá a především motivuje.
• Pěstovat vztahy (rodina, přátelé) – to jsou důležité „kotvy“ pro spokojený život každého z nás a mají zásadní podíl na tom, do jaké míry stresu podléháme, jak ho vůbec vnímáme a jak se s ním vyrovnáváme.
• Harmonický životní styl – dostatek pohybu, zdravé výživy, spánku, nepracovní zájmy – zní to banálně, ale ve skutečnosti stačí i malá pozitivní změna v těchto často zanedbávaných oblastech, a náš životní pocit, a tím i odolnost vůči stresu, se rapidně zlepší.
• Respektovat lidskou jinakost – jednak dobře znát sebe samu, jednak respektovat právo ostatních kolegů-zdravotníků na jiné názory, pocity a postoje. U tohoto tématu se zastavíme podrobněji:

 

To, že je každý člověk jedinečnou individualitou, asi nikoho nepřekvapí. Jakmile se však v úvahách na toto téma přesuneme do konkrétnější úrovně, přestává už situace být tak jednoznačná. Často se snažíme uvažovat podle hesla „podle sebe soudím tebe“ a ostatním někdy vůbec nerozumíme a nechápeme je. To platí i v oblasti prožívání stresu.

A jak to „funguje“ v práci sester?

Spíše introvertní sestry jsou při komunikaci s kolegy i pacienty verbálně úspornější, což v praxi znepřehledňuje pracovní atmosféru, protože kvůli tomu vzniká mnoho (často zbytečných) nedorozumění, jež končívají konflikty s pacienty nebo s kolegy. Extrovertní sestry zase leckdy rychleji mluví než myslí, a tak mohou své okolí (většinou nerady) urazit. Tím opět zhoršují atmosféru a zvyšuje se tedy stresová zátěž na celý tým sester.

Dalším specifickým aspektem je postoj k času. Některé sestry jsou dochvilnější, jiné méně, některým více vadí, když takzvaně „nestíhají“, jiným to tolik nevadí – je jasné, že i tyto rozdíly mohou způsobit nežádoucí stres. A můžeme pokračovat: ty sestry, které jsou citlivější a nechávají na sebe více dopadat strasti svých pacientů, jsou pochopitelně více opotřebovávané stresem, který to s sebou přináší…

V životě každého z nás – sestry nevyjímaje – nastávají situace, kdy už stres „propukne“ naplno.

Co mohou sestry dělat, když už stres propukne naplno?

• Včas rozeznat projevy stresu – většinou jde o komplex psychosomatických jevů (stavy související s poruchami spánku, příjmu potravy, napětí, bolesti hlavy, žaludku, třes rukou, neschopnost kontrolovat emoce a další).
• Systematická inventura situace – v klidu si uvědomit, odkud nežádoucí stres hlavně přichází (přepracování, vztahy na pracovišti…).
• Svěřit se někomu, komu sestra důvěřuje a kdo je schopen její situaci pochopit (nejčastěji jiná sestra, někdo z lékařů, někdy i vedoucí). Často jen tím, že musíme celou věc nahlas formulovat, nalezneme řešení nebo alespoň jeho směr, nebo se nám přinejmenším alespoň trochu uleví.
• Začít co nejrychleji řešit neboli chovat se psychohygienicky – jinak hrozí riziko zanedbání a návrat k „normálu“ bude trvat déle. Nabízí se celá řada možností: sport, procházky, jóga, meditace, pozornější nakládání s časem, častější odpočinek, hudba, četba, další koníčky, častější kontakt s blízkými atd.
• Včas poznat, kdy už nejsme schopni situaci zvládnout vlastními silami, a urychleně vyhledat odbornou pomoc. Jinými slovy vycítit, kdy už není čas na „falešné hrdinství“. Tady je dobré obrátit se na někoho, kdo má zkušenost se zdravotníky.

 

Na závěr si můžete zodpovědět následující otázky, které by vám měly pomoci „zmapovat“, jak na tom v kontextu stresu jako sestra jste. Potom se můžete snadněji rozhodnout, kde byste mohl/a něco změnit:

1.      Jak často se dostávám v práci do stresu?

2.      Jak na to obvykle reaguji (fyzické potíže, psychické potíže)?

3.      Kdo mi působí stres častěji – pacienti, nebo kolegové?

4.      Podléhám stresu více, nebo méně než většina ostatních sester a lékařů?

5.      Jak jsem zvyklá/ý stresové situace v práci řešit?

6.      Chovám se s ohledem na nadprůměrnou stresovou zátěž sester dostatečně preventivně?

7.      Jak „dobíjím baterky“ a jak často to dělám? Dělám to vůbec?

8.      Dostal/a jsem se já nebo některý jiný zdravotník kolem mě do situace, že bylo nutno řešit nadměrnou stresovou zátěž s odborníky?

Ing. Zuzana Hekelová, publicistka a konzultantka, www.vase-lektorka.cz

 

Literatura:

1. Křivohlavý J. Sestra a stres. Praha: Grada, 2010

2. Nešpor K. Prevence profesionálního stresu a syndromu vyhoření. Medicína pro praxi, 2007;4(9):371–373

3. Rheinwaldová E. Dejte sbohem distresu. Praha: Vydavatelství Scarabeus, 1995

4. Honzák R. Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření. Praha: Vyšehrad, 2013 

 

• tisk
• předplatit si