Role sestry v péči o pacienta se zubní náhradou

Současné ošetřovatelství se neustále mění a vyvíjí a vyžaduje sestru, která je schopna se tomuto trendu přizpůsobit. Jejím prvořadým cílem je pomáhat jedincům či skupinám udržovat a navracet zdraví a zajistit důstojné umírání. 

V rámci rozvoje ošetřovatelství se sestra musí neustále vzdělávat, její profese vyžaduje speciální vědomosti a zručnosti. Zároveň si osvojuje důležité specifické role pro vykonávání tohoto povolání. Nepřetržitě uplatňuje roli ošetřovatelky, edukátorky, komunikátorky, advokátky, manažerky, poradkyně, úderky a nositelky změny. Všechny uvedené role se vzájemně prolínají a sestra může vykonávat více rolí najednou (1).

Hlavní rolí při péči o pacienta se zubní náhradou je role edukátorky a komunikátorky. Edukace představuje důležitou součást všech ošetřovatelských činností. Všeobecná sestra je významnou osobou v realizaci výchovy ke zdraví. Podmínkou je, aby všeobecná sestra prováděla edukaci na odborné úrovni, a tak přispívala k poskytování komplexní ošetřovatelské péče. Juřeníková (2) popisuje edukaci takto: „Edukace znamená výchovu a vzdělání jedince. Pojem edukace lze definovat jako soustavné ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech.“

Edukace v ošetřovatelství je založena na vzájemné spolupráci a komunikaci mezi edukátorem (nejčastěji všeobecná sestra, fyzioterapeut, nutriční terapeut) a edukantem (pacient, rodinný příslušník). V rámci edukace dochází k procesu rozvíjení informovanosti a dovedností pacienta. Pro správné provedení edukace musíme znát základní mechanismy učení a jeho principy. Dle Kuberové (3) „si člověk při procesu učení zapamatuje 10 % z toho, co četl, 20 % z toho, co slyšel, 30 % z toho, co viděl, 40 % z toho, co viděl a slyšel, 90 % z toho, co sám dělal a dělá“.

Člověk je na rozdíl od ostatních živočichů schopen učit se záměrně, tj. osvojovat si různé vědomosti a návyky, a to je i cílem edukace. Čím přesněji jsou cíle formulované, tím efektivněji může sestra plánovat, motivovat a řídit učební činnost. Konkrétní vymezení cílů umožňuje objektivnější kontrolu výsledků edukační činnosti a operativní diagnostiku změn ve struktuře vědomostí, dovedností, návyků, postojů a názorů účastníka edukačního procesu. Realizaci samotné edukace lze rozdělit na čtyři fáze: motivační, expoziční, fixační, vyhodnocení (4).

Při edukaci pacientů je nutné mít na paměti mj. i fyziologické, biologické a psychické faktory
foto: Profimedia

Správná motivace pacienta je základem pro fázi realizace. Během expoziční fáze předáváme pacientovi nové informace. Je důležité, aby si sestra uvědomila, že pouze monotónní předávání informací je většinou neúčinné. Je nutné, aby se pacient aktivně zapojil. Samotné procvičování poznatků se nazývá fixace. Průběžné ověřování znalostí pomáhá sestře diagnostikovat, prověřit a testovat pochopení učiva a zájem edukanta. Návazně je nutné, aby pacient dokázal získané vědomosti a dovednosti aplikovat. Rajmová (5) ve své práci, v níž se zabývá kvalitou života stomatologického pacienta se zubní náhradou, popisuje několik zásad – vět, jak si ověřit, zda pacient edukaci porozuměl. Lékař i sestra by si podle ní měli vytvořit návyk několikrát pacientovi zopakovat věty typu:

• Chcete se na něco zeptat?

• Řekněte mi, prosím, svými slovy, co jsem vám řekl.

• Co budete (nebudete) dělat?

• Pokud tomu dobře rozumím, říkáte, že…

• Rozumím tomu správně, že…

• Zopakujte mi, jakým způsobem a z jakého důvodu budete lék užívat.

 

Tyto věty by měly podle autorky zaznít téměř při každé návštěvě a pacient na ně musí být schopen souvisle odpovědět. Tím si ověříme, že porozuměl. Nestačí se tedy jenom zeptat: „Rozumíte tomu?“, protože pacient odsouhlasí, že všemu rozumí, a po odchodu z ordinace si už na nic z toho, co jsme mu říkali, nevzpomene.

Sestra by měla mít na paměti, že každý člověk má při edukaci specifické návyky, vnímání a přijímání informací, které jsou ovlivněné prostředím, jeho povahou, zkušenostmi ale i intelektem. Dále je nutné mít na zřeteli i fyziologické, biologické a psychické faktory. Mezi tyto faktory patří pohlaví, věk, případné poruchy smyslového vnímání (dalekozrakost, hluchota atd.), úroveň soběstačnosti a zdravotní stav pacienta. Velmi negativní roli hraje i strach a úzkost a také osobnostní vlastnosti, typ temperamentu. Další překážkou mohou být víra a kulturní odlišnosti (2).

Edukaci v péči o chrup/zubní náhradu se věnujeme při každé návštěvě pacienta na stomatologickém oddělení. Důraz klademe na kontrolu jeho návyků a postupů, které užívá v péči o dutinu ústní, a snažíme se ho motivovat k udržování vlastního orálního zdraví. Pokud je péče o dutinu ústní z jeho strany nedostatečná, což poznáme podle zvýšeného množství přirozených nebo artificiálních plaků, musíme modifikovat dosavadní péči, provést praktický nácvik s novými pomůckami zubní hygieny, eventuálně s pacientem probrat úpravu výživy a složení stravy. Je-li to nezbytné, zajistíme pomoc další osoby, pokud je spolupráce s pacientem špatná. Při nácviku provádění hygieny dutiny ústní musíme také zohlednit kognitivní a manuální schopnosti pacienta. Sníženou úroveň sebeobsluhy je možné řešit asistencí při provádění ústní hygieny s používáním speciálních pomůcek a vybavení. K lepšímu pochopení pak můžeme využít praktický nácvik péče o chrup (6).

Bc. Petra Pojžárková, vrchní sestra Stomatologického oddělení, ÚVN Praha

Literatura:

1. Plevová I. Ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3557-3

2. Juřeníková P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, s. 9. ISBN 978-80-247-2171-2

3. Kuberová, H. Didaktika ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Portál, 2010, s. 50. ISBN 978-80-736-7684-1

4. Magurová D, Majerníková Ľ. Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2009. ISBN 978-80-8063-326

5. Rajmová L. Kvalita života stomatologického pacienta se zubní náhradou. Bakalářská práce. Vedoucí práce J. Mareš. Hradec Králové: Univerzita Karlova, Lékařská fakulta, Ústav sociálního lékařství, 2011.

6. Zouharová Z. Zdravý úsměv – péče o zuby a dásně. 2. vyd. Slavkov u Brna: MM Publishing, 2009. ISBN 978-80-904414-1-5

 

• tisk
• předplatit si