Zdravotní postižení a tělesná výchova se nevylučují. Vzor si můžeme vzít z Finska

Co si můžeme představit pod pojmem aplikované pohybové aktivity nebo aplikovaná tělesná výchova? Komu a jakým způsobem se lidé zabývající se těmito obory vlastně věnují? Odpovědi na tyto a další otázky jsme hledali u Mgr. Ondřeje Ješiny, Ph.D., z Katedry aplikovaných pohybových aktivit Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.

Co si můžeme představit pod pojmem aplikované pohybové aktivity nebo aplikovaná tělesná výchova? Komu a jakým způsobem se lidé zabývající se těmito obory vlastně věnují? Odpovědi na tyto a další otázky jsme hledali u Mgr. Ondřeje Ješiny, Ph.D., z Katedry aplikovaných pohybových aktivit Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.

Termín aplikované pohybové aktivity vznikl už na začátku 90. let jako trochu nešťastný překlad z angličtiny – AdaptedPhysicalActivity. Nešťastný v tom, že si laická, ale většinou ani odborná veřejnost nepředstaví, že tímto názvem označujeme oblast pohybových aktivit a aktivního životního stylu osob se zdravotním postižením nebo znevýhodněním. V této oblasti jsou známy spíše sportovně zaměřené součásti zmíněných aplikovaných pohybových aktivit, jako jsou například paralympijské, deaflympijské či speciální olympijské hry. Do oblasti aplikovaných pohybových aktivit ale patří i tělesná výchova, pohybové aktivity ve volném čase a rehabilitační přesah pohybových aktivit v systému komplexní rehabilitace.

Mgr. Ondřej Ješina, Ph.D.
foto: archiv Mgr. Ondřeje Ješiny, Ph.D.

Jaký přínos mají pro děti s těžkými formami tělesného postižení aplikované pohybové aktivity a sport?

Jejich přínos spočívá zejména ve vytvoření podmínek pro odpovídající formu pohybových aktivit pro děti i dospělé s postižením nebo zdravotním oslabením. Vytváří se prostor pro jejich aktivizaci a zlepšení kvality jejich života na všech úrovních – fyzické, psycho-sociální i spirituální. Při práci se však zdaleka nezaměřujeme jen na osoby s postižením, ale i na jejich sociální okolí, rodiny, přátele i společnost jako celek. Principem je výchova k co nejvyšší subjektivní míře samostatnosti jedince, včetně změny postojů majoritní společnosti „dosud bez postižení“.

Spolupracujete také s nějakými školami?

Naše pracoviště se dlouhodobě zabývá zejména dvěma rovinami aplikovaných pohybových aktivit. Jednou je podpora školní tělesné výchovy a druhou je podpora škol ve využívání volného času dětí formou pohybových aktivit. Naše nabídka služeb je velmi pestrá. Zahrnuje například realizaci vzdělávacích programů paralympijského školního dne, který je určen starším žákům, nově zavádíme program pÁPÁ hrátek pro mladší žáky, ale i pro děti v mateřských školách. Nejvíce času ale věnujeme podpoře škol při začleňování žáků s různým typem omezení do školní tělesné výchovy.

Jsou na tyto aktivity pedagogové základních a středních škol dostatečně připraveni?

Popravdě nejsou! Práce s dětmi se zdravotním postižením je do značné míry specifická. Naše pracoviště se v tomto směru systematicky věnuje vzdělávání pedagogů. Školíme je, zapůjčujeme do škol sportovní kompenzační pomůcky a vytváříme metodiky pro výuku. Jednou z našich stěžejních aktivit je neustálá advokacie práv osob s postižením ve vztahu k aktivnímu životnímu stylu a pohybovým aktivitám, včetně účasti ve školní tělesné výchově. Je to často „boj s větrnými mlýny“, ale hledání způsobů, jak s nimi bojovat, je nedílnou součástí naší každodenní práce. Jednou z našich hlavních snah je výrazná revize fenoménu bezdůvodného uvolňování žáků z tělesné výchovy a účasti na sportovních a volnočasových pohybových aktivitách.

Spolupracujete také se školskými poradenskými pracovišti?

Ano. Společně s pedagogicko-psychologickými poradnami a speciálně pedagogickými centry dopracováváme podpůrná opatření, plány pedagogické podpory a individuální plány pro výuku školní tělesné výchovy. Vytváříme podmínky pro účast dětí a žáků s postižením nebo zdravotním omezením na školních kurzech, výletech, ale i pro jejich zařazování do jiných předmětů, jako je například dopravní výchova nebo různé exkurze. Společně také připravujeme projekty zaměřené na aplikované pohybové aktivity, jako jsou Paralympijské školní dny nebo programy ve smyslu peer tutoringu přímo na školách.

A co dospělí?

Naše propojení s praxí by určitě nebylo možné, kdybychom nerealizovali rozvojové projekty i pro dospělé. Díky nim můžeme rozvíjet řadu aktivit v praxi, zejména pro učitele a další pedagogy. Mezi ty nejvýznamnější patří již zmiňovaný program Paralympijský školní den, který jsme společně s dalšími pěti partnery v roce 2005 vytvořili pro Mezinárodní paralympijský výbor, který jej inicioval a přijal jako oficiální součást paralympijského vzdělávání. Můžeme se také pyšnit tím, že na poslední světové konferenci ISAPA 2017 byla Česká republika zmíněna jako nejvýznamnější realizátor tohoto programu na světě. Kromě toho spolupracujeme s řadou regionálních i celostátně působících organizací, jako je např. Centrum Paraple, nadační fond dětské onkologie Krtek, Rehabilitační ústav Hrabyně nebo s Asociací pracovníků speciálně pedagogických center. Otevřeli jsme i několik sportovně zaměřených kroužků, které umožňují nejen dětem, ale i dospělým obecnou pohybově zaměřenou přípravu, plavání nebo lyžování.

Jednou z našich nejvýznamnějších akcí určenou zejména dospělým je projekt Expedice PřesBar, která každý rok umožňuje minimálně deseti lidem s různým typem postižení zažít týdenní společné dobrodružství, nejčastěji v Alpách, zaměřené na cyklistiku, vodní turistiku, ferraty a pěší turistiku. Ostatně takovým akcím se věnujeme i v tuzemsku. Mezi zimními vzdělávacími akcemi pak kraluje náš program Dny na monoski.

Vy sám hodně cestujete. Každý rok například přednášíte na letní škole v Turecku a vyučujete na tělovýchovné fakultě ve Finsku. Jaké aktivity organizují tam pro tělesně postižené děti a dospělé?

Finsko je velmi inspirativní, co se týče vzdělávání v této oblasti. Díky tomu, že již více než dvanáct let mám tu čest vyučovat na dvou tamních vysokých školách, přijal jsem za tu dobu některé jejich postupy a systémy. Ani tam sice nemají v resortu školství zavedený systém konzultantů, je to však způsobeno tím, že všichni tamní učitelé tělesné výchovy projdou přípravou pro pedagogy zaměřenou na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. To u nás chybí. U nás je naopak zcela běžné, že učitelé vůbec nevědí, jak žáky s tělesným postižením do tělesné výchovy integrovat, a raději jejich rodičům doporučují, aby je z tělesné výchovy uvolnili. Netečnost k této problematice je bohužel nejen ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ale zcela nepochopitelnými kroky ji podporuje i Ministerstvo zdravotnictví ČR. To by ve skandinávských zemích nebylo možné. Tam se naopak předpokládá, že vhodně vedené pohybové aktivity prospívají zdraví a na mnoha úrovních působí preventivně i léčebně. Například v Norsku jsou pohybové programy pro osoby s tělesným postižením hrazeny obdobným způsobem, jako jsou u nás hrazeny například lázně.

Snažíte se tento stav změnit?

Naší snahou je, po vzoru německy mluvících zemí, zejména zemí Beneluxu, akreditovat u nás nový obor psychomotorická terapie. Tento obor vnímá pohyb jako podpůrný léčebný nástroj například u osob s duševním onemocněním, nikoli jako hrozbu, které je třeba se vyhnout.

Pomáhají vám nějak při vaší práci například města nebo obce?

Podpora aktivního životního stylu u osob se speciálními potřebami na úrovni obcí je pro nás další zajímavou inspirací z Finska, kde tento systém už řadu let funguje. Jednotlivá města se tam snaží, prostřednictvím odborů sportu nebo sociálních služeb, koordinovat nabídku těchto služeb pro různé skupiny obyvatel – ať už to jsou osoby se zdravotním postižením, dlouhodobě či chronicky nemocní, ale i osoby sociálně znevýhodněné, matky na mateřské nebo senioři a podobně. Vzorem nám může být v tomto ohledu například město Jyväskylä, ve kterém byl tento systém postupně zaváděn už od 70. let minulého století. U nás má k tomuto systému zřejmě nejblíže město Olomouc, kde již začaly debaty nad možným zařazením tohoto modelu podpory občanů prostřednictvím spolupráce s neziskovým sektorem a Fakultou tělesné kultury UP Olomouc.

Na Univerzitě Palackého v Olomouci se také aplikovaná tělesná výchova vyučuje. Nabízejí tento obor i jiné vysoké školy?

V současné době jsou na vysokých školách nabízeny dva obory zaměřené na školní tělesnou výchovu. Jeden je aplikovaná tělesná výchova na naší Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci, která je zaměřená na využití volného času, dále obor aplikované pohybové aktivity tamtéž, a druhým oborem je aplikovaná tělesná výchova osob se specifickými potřebami na Fakultě tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. V současné době je připravován nový vzdělávací program, který bude zaměřen na psychomotorickou terapii a který hodláme otevřít už v akademickém roce 2019/2020 na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci. Konkrétní podobu oboru najdeme v systému akademického vzdělávání, v němž je nastíněn i jeho přínos do praxe a do systémů dalšího vzdělávání pracovníků v resortech školství, sociálních věcí, ale i zdravotnictví. Vzdělávací aktivity mohou využít také zástupci samospráv obcí a krajů.

PhDr. Marcela Svěráková

---

Kdo je
Mgr. Ondřej Ješina, Ph.D.

Působí jako odborný asistent na Katedře aplikovaných pohybových aktivit na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Je vedoucím centra aplikovaných pohybových aktivit, členem European Federation of AdaptedPhysicalActivity, předsedou České asociace aplikovaných pohybových aktivit a působí také v redakční radě časopisu Aplikované pohybové aktivity v teorii a praxi. Je zapojen do vzdělávacích programů Erasmus a Erasmus-mundus. Každý rok vyučuje na tělovýchovné fakultě ve Finsku, přednáší na letní škole v Turecku. Pracovní stáže absolvoval také v USA, Norsku a Slovinsku.

 

• tisk
• předplatit si