Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 3 - 4 / 2020

Péče o pečující: Tipy, jak se starat o své tělo, z pohledu zdravotnického personálu

Datum: 28. 8. 2020
Autor: Mgr. Katarína Korytiaková, Jitka Kafková, DiS., MUDr. Eliška Kristová

Práce zdravotní sestry je velice namáhavá, a to jak z psychického, tak i z fyzického hlediska. Zaměstnanci zdravotnických zařízení by proto neměli zapomínat sami na sebe a měli by věnovat dostatek času regeneraci těla i mysli. Pozornost si zaslouží zejména nejvíce zatěžované části těla: dolní končetiny a záda. Významnou roli hraje také psychika. Po práci je nezbytné naučit se odpočívat a odreagovat se. O své postřehy a rady, jak na to, se s námi podělily kolegyně z Rehabilitační kliniky Malvazinky v Praze Mgr. Katarína Korytiaková, fyzioterapeutka lůžkového oddělení rehabilitace, instruktorka jógy a pilates, Jitka Kafková, DiS., vedoucí sestra na oddělení DIOP, a MUDr. Eliška Kristová, lékařka z oddělení rehabilitace a fyzikální medicíny.

Nejvíce trpí záda a nohy, pozor na zvedání pacientů

Práce zdravotní sestry je sama o sobě nelehká, ale její náročnost může být ještě větší, pracuje-li sestra na oddělení pro imobilní pacienty. Tyto pacienty je třeba několikrát denně polohovat, přemisťovat a zvedat při stravování a osobní hygieně. Nejvíce namáhanou částí těla jsou záda, bederní a krční páteř, dolní končetiny a zápěstí. Sestry tráví podstatnou část pracovního dne v předklonu: ať už při péči o pacienta nebo vypisování zdravotní dokumentace. Během celého dne je potřeba v rámci možností dbát na správné držení těla. Pacienty je ideální zvedat či otáčet ve spolupráci s někým dalším, obzvlášť pokud není pacient z jakéhokoli důvodu nápomocný, a tím pádem je o to těžší. Jak říká Jitka Kafková: „Nebezpečné je sebevědomí, že to zvládnu sám.“

Nutné je pracovat celým tělem, v nákroku jedné dolní končetiny, aby se váha břemene rozložila a nebyl zatěžován pouze trup, navíc jednostranně. MUDr. Eliška Kristová vysvětluje správný postup manipulace s pacientem následovně: „Obecně se zvednutým břemenem nerotovat pouze v páteři, ale při přemisťování se otočit celým tělem. Při pokládání nebo zvedání břemene se nepředklánět s ohnutými zády, snažit se udržet nitrobřišní tlak s aktivací hlubokých stabilizačních svalů páteře (břišních, zádových svalů, bránice a pánevního dna).“


O pauze je dobré nechat nohy odpočinout

V ideálním případě by sestřičky měly mít každou hodinu alespoň pár minut pauzu, praxe ale bohužel bývá odlišná. Pokud přesto nastane příležitost, doporučuje se na chvíli si sednout a dát nohy takzvaně „na stůl“, respektive asi 10 cm nad úroveň srdce. V této poloze je možné nohy lehce procvičit pomocí opakovaných pohybů v kotnících do různých směrů – kroužení od malých kroužků až do plného rozsahu, prošlapávání špička – pata.

Dolním končetinám také pomůže střídavé zatínání a uvolňování lýtkových a stehenních svalů; to urychlí cirkulaci krve a odtok lymfy. Jako kompenzace práce v předklonu funguje podle Mgr. Kataríny Korytiakové leh na břiše s dlaněmi pod rameny s následným záklonem v bederní páteři – odtlačením trupu od podložky ve výdechu. Ideální je cvik opakovat desetkrát, přičemž se při každém opakování tlak v zádech snižuje. Cvik je možné modifikovat i do vertikální polohy, tedy stoje, s chodidly na šířku pánve, dlaněmi položenými na sedací svaly – s výdechem se provádí záklon v bederní páteři. Tento cvik lze provádět i doma jako prevenci proti bolesti zad po delším čase stráveném za psacím stolem nebo u pacienta.

Když je potřeba pracovat na počítači, platí tyto zásady: držet rovná záda, dolní končetiny v roznožení cca 60°, kolena nad kotníky a o něco níže než kyčelní klouby, plosky nohou opřené o zem. Stůl by měl být v takové výšce, abychom na něj volně položili předloktí včetně loktů, a odlehčili tak napjatým trapézům a šíjovým svalům. Obrazovka by měla být v úrovni očí. Důležité je nezapomínat ani na správné dýchání. Mgr. Katarína Korytiaková radí: „Velmi efektivní pomůckou je osvojit si správný stereotyp dýchání: položíme dlaně celou plochou (prsty roztažené) na spodní žebra a břicho. Dlaněmi jakoby lehce obepínáme břicho. Při nádechu směřuje dech pod dlaně, snažíme se vizualizovat a procítit, jak se dlaně pomalu zvedají a hrudník se rozpíná do stran. S výdechem dlaně znovu klesnou, přiblíží se k sobě a na konci výdechu procítíme aktivaci břišních svalů. Cvik je zpočátku nejlepší natrénovat vleže na zádech se skrčenými koleny, poté jej lze praktikovat vsedě, vstoje, kdykoli během dne.“


Jóga nebo pilates pomohou se po práci odreagovat i rozcvičit

Pro psychiku zdravotních sester je nesmírně důležité nebrat si práci domů, pokud je to alespoň trochu možné. Nepřenášet pracovní povinnosti do osobního života a věnovat se ve volném čase takovým aktivitám, které nás baví, ale zbytečně nezatěžují... A rozhodně platí, že každý pohyb se počítá! Ideální pohybovou aktivitou je například pilates nebo jóga, které protáhnou celé tělo a pomohou uvolnit namáhané zádové svaly. Pokud vám však vyhovuje něco dynamičtějšího, třeba běh, je dobré myslet na svou volnočasovou aktivitu už během dne a v práci tolik namáhaným nohám alespoň trošku ulevit (vybrat správnou obuv, nepřeceňovat své možnosti)…

 
  • tisk
  • předplatit si