COVID-19
Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 2 / 2021

Obecné principy správně prováděné inhalační techniky a chyby s ní spojené

Datum: 13. 4. 2021
Autor: Mgr. Ondřej Šimandl
Obecné principy správně prováděné  inhalační techniky a chyby s ní spojené

Souhrn

Správná inhalační technika je jedním ze základních pilířů účinné a bezpečné terapie plicních onemocnění. Dle řady studií však velká část pacientů neprovádí inhalaci správně. Tato skutečnost se pak odráží v mnoha aspektech pacientova bytí – počínaje zhoršením kompenzace samotného onemocnění a konče snížením kvality jeho života. Úkolem zdravotníků je proto maximalizovat benefit takové léčby a minimalizovat její možná rizika. Jedním z nástrojů, jak tohoto dosáhnout, je i vhodná edukace pacienta, který by měl zvládnout nejen inhalační techniku, ale vyvarovat se i chyb, kterých se může v souvislosti s inhalační léčbou dopustit. Následující série článků proto přináší přehled nejčastějších možných chyb, ke kterým může během inhalace i samotné manipulace s inhalátorem dojít. První z trojice článků, které budou postupně publikovány, se věnuje chybám obecným. Na něj pak budou navazovat články věnující se problematice zacházení s jednotlivými typy inhalačních lékových systémů dostupných na našem trhu.

 

Klíčová slova

inhalační lékové systémy, inhalační technika, chyby, edukace

General principles of properly performed inhalation technique and associated errors

Summary

Proper inhalation technique is one of the basic pillars of effective and safe therapy for lung diseases. However, according to a number of studies, a large proportion of patients do not inhale properly. This fact is then reflected in many aspects of patient’s existence – from the deterioration of compensation of the disease itself to the reduction of their quality of life. The task of healthcare professionals is therefore to maximize the benefit of such treatment and minimize its possible risks. One of the tools to achieve this is appropriate education of the patient, who should not only master the inhalation technique, but also avoid the mistakes that can be made in connection with inhalation treatment. Therefore, the following series of articles provides an overview of the most common possible errors that can occur during the inhalation and the handling of the inhaler itself. The first of three articles which will be published gradually deals with general errors. It will be followed by articles dealing with the issue of handling individual types of inhaled drug systems available on our market.

Keywords

inhalation drug systems, inhalation technique, errors, education

 

Prevalence obstrukčních plicních onemocnění, kam řadíme zejména bronchiální astma a chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN), neustále stoupá a s ní narůstá i nutnost zajištění odborné péče pro všechny pacienty. Odhaduje se, že astmatem trpí v Českérepublice až 8 % dospělé a 14 % dětské populace (Salajka et al., 2019). V případě CHOPN je tímto onemocněním postiženo asi 8 % dospělých osob – existuje však předpoklad, že je toto číslo významně vyšší (Vondra et al., 2004).

Dle etiologie těchto onemocnění se v  terapii obstrukčních plicních onemocnění uplatňují zejména protizánětlivě (kortikosteroidy) a bronchodilatačně (beta-2-sympatomimetika a anticholinergika) působící léčiva primárně podávaná formou inhalace – prostřednictvím inhalačních lékových systémů (Salajka et al., 2019; Koblížek, 2019).

Výhodou inhalačního podání léčiva je především možnost aplikace účinné látky přímo do místa jejího účinku, tedy do průduškového stromu, případně až do plicních sklípků. Tehdy je účinná látka podávána ve významně redukované dávce (v řádech mikrogramů) oproti podání systémovému, kdy je nutné pro dosažení shodného terapeutického účinku pacientovi podat dávku téhož léčiva v několikanásobně (v řádech miligramů) vyšším množství (Kašák et al., 2017). Díky inhalačnímu podání léčiva je tak dosaženo rychlého nástupu jeho účinku a je významně minimalizováno riziko možných systémových nežádoucích účinků.

Aby byla inhalační terapie nejen bezpečná, ale též účinná, je nutné zachovat a nepřerušit takzvaný řetězec efektivní inhalační léčby (schéma 1) (Kašák, 2014). Ten je založen na lékařem správně stanovené diagnóze, vhodně zvoleném léčivu ve správném inhalačním lékovém systému a zvládnutí správné inhalační techniky pacientem. Nedílnou součástí tohoto algoritmu je i monitoring terapie a edukace pacienta přímo zdravotníky.

 

Je zřejmé, že volba vhodného typu inhalačního lékového systému lékařem a zvládnutí inhalační techniky pacientem je jedním z klíčových předpokladů úspěšné léčby. Nesprávné provádění inhalace často vede k rozvoji nežádoucích účinků (zvýšení rizika non-adherence) a k neúčinnosti léčby jako takové (zvýšení rizika dekompenzace onemocnění, nadužívání léčiva a finanční nákladnosti terapie) (Lavorini et al., 2008; Román-Rodríguez et al., 2019). V prevenci těchto komplikací nalézají své místo i zdravotní sestry, které mohou pacienta vhodně edukovat o správném zacházení s inhalátorem a ověřovat, zda se pacient nedopouští některé z chyb plynoucích z nedostatečně zvládnuté inhalační techniky.

V současnosti máme na našem trhu k dispozici celkem 15 různých typů inhalačních lékových systémů s obsahem jedné nebo i více účinných látek (fixní kombinace) v podobě aerodisperze (aerosolové dávkovače) nebo prášku (inhalační systémy pro práškovou formu léku) (Kašák, 2017). Dalším možným způsobem podání léčiva určeného k inhalaci je i méně často v domácím prostředí používaná nebulizace. Přestože každý z typů inhalátorů vyžaduje specifický způsob manipulace, základní principy úspěšné a bezpečné inhalační aplikace léčiv zůstávají stejné. V jedné ze svých původních prací, které hodnotí způsob provádění inhalační techniky u pacientů s CHOPN, je shrnuje do pěti hlavních kroků (schéma 2) doktorka Magda Vytřísalová z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové – hlavní autorka tohoto konceptu (Vytrisalova et al., 2019). Těchto pět snadných kroků správné inhalace klade důraz nejen na samotnou manipulaci s inhalátorem, ale též na „práci s dechem“, zejména rozdýchání před inhalací, způsob inhalace a zadržení dechu po ní.

Chyby, kterých se může pacient při inhalaci dopustit, ať už jsou časté, nebo spíše raritní, lze rozdělit do dvou velkých skupin:

→ první z  nich představují chyby obecné, se kterými se můžeme setkat při používání prakticky všech typů inhalátorů (Inhaler Error Steering Committee et al., 2013; Sulaiman et al., 2017). Tyto chyby souvisí spíše než s typem inhalátoru s konáním pacienta, zejména pak s „prací s dechem“ a dalšími režimovými opatřeními (schéma 3);

→ druhým typem chyb, se kterými se při používání inhalačních lékových systémů můžeme setkat, jsou ty, ke kterým dochází v souvislosti s aplikací léčiva pomocí konkrétního typu inhalátoru – do značné míry jsou dány jejich technickými charakteristikami a nezvládnutím specifické inhalační techniky u daného inhalačního lékového systému (Wieshammer et al., 2008; Petro et al., 1994; Kašák et al., 2017). Tehdy se jedná o takzvané chyby specifické, kterým bude věnována pozornost v článcích uveřejněných v následujících číslech tohoto periodika.

 

Literatura
1. Inhaler Error Steering Committee, PRICE D., BOSNIC-ANTICEVICH S. et al. Inhaler competence in asthma: common errors, barriers to use and recommended solutions. Respir Med 2013; 107(1): 37–46. doi: 10.1016/j. rmed.2012.09.017.
2. KAŠÁK V. Inhalační systémy v terapii astmatu a chronické obstrukční plicní nemoci. Remedia 2014; 4: 315–320.
3. KAŠÁK V., KAŠÁKOVÁ E. Inhalační systémy v léčbě nemocí s chronickou bronchiální obstrukcí. Praha: Maxdorf 2017.
4. KOBLÍŽEK V., ZATLOUKAL J., KONŠTACKÝ S. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře: chronická obstrukční plicní nemoc. Praha: Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, Společnost všeobecného lékařství 2019.
5. LAVORINI F., MAGNAN A., DUBUS J. C. et al. Effect of incorrect use of dry powder inhalers on management of patients with asthma and COPD. Respir Med 2008; 102(4): 593–604. doi: 10.1016/j.rmed.2007.11.003.
6. PETRO W., GEBERT P., LAUBER B. Ursachenanalyse fehlerhafter Anwendung von Dosier-Aerosolen. Pneumologie 1994; 48(3): 191–196.
7. ROMÁN-RODRÍGUEZ M., METTING E., GACÍA-PARDO M. et al. Wrong inhalation technique is associated to poor asthma clinical outcomes. Is there room for improvement? Curr Opin Pulm Med 2019; 25(1): 18–26. doi: 10.1097/ MCP.0000000000000540.
8. SALAJKA F., SEDLÁK V. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře: astma bronchiale. Praha: Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, Společnost všeobecného lékařství 2019.
9. SULAIMAN I., SEHEULT J., SADASIVUNI N. et al. The impact of common inhaler errors on drug delivery: investigating critical errors with a dry powder inhaler. J Aerosol Med Pulm Drug Deliv 2017; 30(4): 247–255. doi: 10.1089/ jamp.2016.1334.
10. VONDRA V., MALÝ M. Prevalence chronické obstrukční plicní nemoci. Stud Pneumol Phtiseol 2004; 64: 172–178.
11. VYTRISALOVA M., HENDRYCHOVA T., TOUSKOVA  T. et al. Breathing out completely before inhalation: the most problematic step in application technique in patients with non-mild chronic obstructive pulmonary disease. Front Pharmacol 2019; 10: 241. doi: 10.3389/ fphar.2019.00241.
12. WIESHAMMER S., DREYHAUPT J. Dry powder inhalers: which factors determine the frequency of handling errors? Respiration 2008; 75(1): 18–25. doi: 10.1159/000109374.

CZ-2184


Tento text vznikl ve spolupráci s projektem ASTMA ZERO – nulová tolerance k astmatickým záchvatům.

 
  • tisk
  • předplatit si