COVID-19
Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 4 / 2021

Výskyt atypických dekubitů v obličejové části hlavy v souvislosti s pronační polohou při léčbě těžké formy onemocnění covid-19

Datum: 24. 8. 2021
Autor: K. Zajíčková, K. Šrámková, M. Johannides, J. Kafková, P. Černá
Výskyt atypických dekubitů  v obličejové části hlavy v souvislosti  s pronační polohou při léčbě těžké  formy onemocnění covid-19

Výskyt atypických dekubitů v obličejové části hlavy v souvislosti s pronační polohou při léčbě těžké formy onemocnění covid-19.

Léčba pacientů s těžkou formou onemocnění covid-19 je spojena s využitím pronační polohy ať už u pacienta při vědomí, nebo pacienta v sedaci. Dochází ke zlepšení oxygenace a ventilačních parametrů. Je využita gravitace k otevření atelektatických plicních partií a zlepšuje se plicní ventilace. Plicní tkáně se také lépe zbavují sekretů. U pacienta při vědomí je pronační poloha často obtížně tolerována, ale riziko vzniku dekubitů je nižší. Kvůli dlouhodobému tlaku na predilekční místa ne úplně typické lokalizace je u sedovaného pacienta v pronační poloze velmi vysoké riziko vzniku dekubitů, včetně dekubitů v atypické lokalizaci – obličejové partii hlavy.

Na mnoha pracovištích jednotek intenzivní péče (JIP) se doposud pronační poloha příliš nevyužívala, nebyla dle zaměření pracoviště potřeba. „Personál nebyl zpočátku vybaven potřebnými pomůckami, které se složitě sháněly. Nebyly ani větší praktické zkušenosti a na proškolení zdravotníků byl omezený prostor, personál byl velmi zatížen a často vypomáhal i personál z jiných oddělení. Pacienti na umělé plicní ventilaci (HFNO – high-flow nasal oxygen), neinvazivní či i invazivní ventilaci byli ve velice těžkém stavu a riziko vzniku dekubitů bylo vysoké,“ vysvětluje Mgr. Kateřina Zajíčková, ředitelka pro ošetřovatelskou péči Rehabilitační kliniky Malvazinky, kterou provozuje skupina VAMED MEDITERR.

Dekubity v obličeji po pronační poloze

U pacientů překládaných na naše oddělení následné intenzivní péče (NIP) po akutní fázi covid-19 jsme se začali setkávat s dekubity v obličejové části hlavy. „Rány o velikosti několika málo centimetrů až po celé čelo byly lokalizovány na bradě či čele. Na bradě byly zpravidla hlubší, poškozena byla kůže, ale mnohdy i podkoží. Objevovalo se i poškození očních víček a očí. Ojediněle se objevily i dekubity spojené s neinvazivní ventilací,“ doplňuje Klaudia Šrámková, DiS., staniční sestra oddělení NIP Rehabilitační kliniky Malvazinky. Rány se pacientům většinou hojily dobře, největší defekt na bradě si vyžádal 1,5měsíční hojení. Sestry pod vedením specialistek na léčbu chronických ran využívaly standardní materiály vlhkého hojení v co nejjemnější variantě. Vždy s maximální opatrností a s ohledem na jemnost a náchylnost kůže obličeje. „Jakmile se zlepšily ventilační parametry pacienta a mohli jsme upustit od pronace, vedla eliminace dalšího tlaku k dobrému hojení,“ upřesňuje Bc. Michaela Johannides, sestra oddělení NIP Rehabilitační kliniky Malvazinky a covidové JIP spolupracujícího zařízení. Pokud se pacient i nadále zlepšoval, byl postupně odtlumen a rehabilitován.

Rodiny nesly jizvy v obličeji hůře než pacient

Po dekubitech v obličejové části hlavy pacientům často zůstávají viditelné jizvy. Možnosti návštěv ve zdravotnických zařízeních byly omezené. Některé rodiny, které svého blízkého delší dobu neviděly, byly mnohdy zaskočeny a nesly viditelnou jizvu v obličeji zpravidla hůře než pacient samotný. „Nutné bylo důkladné a trpělivé vysvětlování a nabídnutí dalších možností, jak lze jizvy řešit. Vzhledem k traumatizujícím zážitkům pacienta, ke kterým dochází během život zachraňující léčby, je u nás také běžnou součástí léčby intervence psychologa,“ doplňuje Mgr. Kateřina Zajíčková. Pacienti samotní byli při pohledu do zrcadla jizvami překvapeni, ale většina z nich chápala agresivní léčbu onemocnění, kterou prošli. Výjimkou nebyl ani humor a slyšeli jsme i věty typu: „Vypadám, jak Joffrey de Peyrac z Angeliky,“ nebo: „Doživotní památka na to, že jsem to přežil.“ Po zhojení defektů na bradě je následek u mužů zviditelněn i absencí růstu vousů.


Jak následně řešit jizvy v obličeji?

Po úplném zhojení defektu je nesmírně důležitá péče o jizvu samotnou. Její promašťování, případně ošetřování speciálními přípravky, silikonovým krytím a podobně. Důležité je také následně zabránit pigmentaci vlivem slunečního záření. Pacientovi je vhodné doporučit i návštěvu ambulance dermatologické kliniky či plastické chirurgie, které mají s jizvami tohoto typu bohaté zkušenosti a mohou pacientům pomoci.

S jizvou je možné pracovat také z pohledu fyzioterapie a zlepšit její posunlivost, volnost, snížit napětí tkáně, aby následně neovlivňovala vzdálenější struktury a nezpůsobovala problémy. Pacient následně může využít i léčbu terapeutickým laserem či biolampou a dalšími prostředky fyzikální terapie. „Vzhledem k celkovým následkům onemocnění je rozhodně vhodná i další rehabilitace, případně lázeňská léčba k obnovení fyzických i psychických sil,“ doporučuje Mgr. Pavlína Černá, staniční sestra rehabilitačního oddělení Rehabilitační kliniky Malvazinky.

V záplavě vysoce odborných ošetřovatelských a lékařských výkonů, které směřují k záchraně života pacienta, se jizva v obličeji po agresivní léčbě covid-19 může zdát jako maličkost, ale pro pacienta se jedná o nepříjemný a psychiku ovlivňující pozůstatek léčby. „Po stabilizaci zdravotního stavu pacienta a opadnutí prvního náporu na psychiku je to ‚drobnost‘, kterou si pacient ponese po zbytek života. Zejména u mladších pacientů, obzvláště pak u žen, viditelné jizvy výrazně zasahují do jejich psychiky, se kterou je nutné dále pracovat,“ vysvětluje Klaudia Šrámková, DiS., staniční sestra oddělení NIP Rehabilitační kliniky Malvazinky.

Třítýdenní post-covidový rehabilitační program

Pacienti, kteří onemocnění covid-19 prodělali a mají přetrvávající obtíže, mohou na Rehabilitační klinice Malvazinky podstoupit navazující léčbu Post-covidový rehabilitační program na lůžkové části Následné rehabilitační péče je k dispozici i pacientům z řad široké veřejnosti a je zaměřen na respirační fyzioterapii, zlepšení kondice a výživu pacienta. „Věříme, že tento způsob pomoci je oboustranně prospěšný. Nemocnice i ambulantní lékaři mají další variantu, jak mohou pacientovi po prodělaném onemocnění pomoci. Pacientům ukážeme cestu, jakým způsobem lze po takto vážném onemocnění rehabilitovat, pomůžeme jim s rekonvalescencí a návratem do běžného života,“ doplňuje Mgr. Kateřina Zajíčková. Třítýdenní pobyt probíhá formou individuální terapie a je určen výhradně pacientům, kteří prodělali nemoc covid-19 a nejsou již infekční, jsou soběstační a plně mobilní.

Vzhledem k zahlcenému zdravotnímu systému pacienty s covid-19, jejichž těžký zdravotní stav vyžadoval vysoce specializovanou intenzivní péči, a omezeným personálním i materiálním zdrojům nelze vzniku dekubitu v obličejové části hlavy zcela zabránit. Všichni si přejeme, aby se podzim 2021 ubíral ve zdravotnických zařízeních výrazně lepším směrem.

 


Mgr. Kateřina Zajíčková, Klaudia Šrámková, DiS., Bc. Michaela Johannides, Jitka Kafková, DiS., Mgr. Pavlína Černá
Rehabilitační klinika Malvazinky, U Malvazinky 5, Praha

 
  • tisk
  • předplatit si