COVID-19
Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 5 / 2021

Zemřela významná osobnost českého ošetřovatelství PhDr. Marie Rozsypalová

Datum: 15. 10. 2021
Autor: PhDr. Hana Svobodová, Ph.D.

V březnu tohoto roku zemřela ve věku 93 let významná představitelka českého ošetřovatelství PhDr. Marie Rozsypalová.

Snad každá sestra v České i Slovenské republice zná její učebnice či skripta, ze kterých se učily generace studentů středních zdravotnických škol již od roku 1961. Sepsala velmi názorné a didakticky propracované učebnice Ošetřování nemocných, Péče o nemocné, Ošetřovatelství – cvičení, O sestrách pro sestry, ale známá je také jako spoluautorka publikací Obecná psychologie, Speciální psychologie, Psychologie a pedagogika, které charakterizují její velký zájem o duši člověka, o pochopení role nemocného a zvláště role pomáhajícího. Významná byla i skripta Metodické postupy ve vyučování psychologie na SZŠ a Ukázky z literárních děl k doplnění výuky psychologie, které pomáhaly učitelům při výuce (i já jsem z nich velmi ráda čerpala coby učitelka na SZŠ). S Marií jsem se osobně potkala v roce 2005, kdy již byla na zaslouženém odpočinku. Do časopisu Diagnóza v ošetřovatelství jsem tenkrát chtěla přidat něco praktického, co by sestrám mohlo pomoci v posílení a udržení jejich kondice. A Marie vymyslela sloupky o tom, jak se hýbat, cvičit a relaxovat, což považovala vždy za důležité jako dlouholetá a aktivní jogínka. Sama obrázky malovala, psala k nim krátké instrukce a myslím, že ji to velmi těšilo. Spolu s PhDr. Martou Peltrámovou k nám Marie Rozsypalová pravidelně přicházela na fakultu na semináře z historie ošetřovatelského vzdělávání, kde obě dvě zaujatě poslouchaly prezentace studentů oboru všeobecná sestra na téma Sestra pamětnice, zapojovaly se do diskuzí o dobových momentech práce sester a zvláště ve vzdělávání sester. Vyvrcholením této spolupráce byla mezinárodní konference v květnu 2008 u příležitosti 660. výročí založení Univerzity Karlovy s názvem Vzdělávání v oboru ošetřovatelství na Karlově Univerzitě, kdy byla oběma dámám udělena cena děkana za dlouhodobou spolupráci s Ústavem ošetřovatelství 3. LF UK. Ze vzpomínek sester, které studenti oslovili pro svoji zápočtovou práci, a za přispění Mariiných přátel vznikla i společná publikace Sestry vzpomínají. Při práci na této knize jsem poznala její důslednost, preciznost a zapálení pro věc.

Paní doktorka Rozsypalová byla velmi důsledný, ryzí, přímý a pracovitý člověk. Vyrůstala v přírodě na mnoha hájovnách, neboť její tatínek byl lesní hajný. Zde pramení její hluboký vztah k přírodě, fotografování stromů, mraků a cestování s přáteli. Její pracovní kariéra začala v Nejdku u Karlových Varů, kde pracovala v přijímací kanceláři okresní nemocnice jako administrativní pracovnice. Náhodou se dozvěděla o otevření dvouleté ošetřovatelské školy v Ústí nad Labem, kterou úspěšně dokončila v roce 1950. Marie byla od začátku důslednou sestrou, a tak byla vyslána na kurz pro instruktory – budoucí učitelky zdravotnických škol – do Prahy. Tím začala její učitelská kariéra. Další vzdělávání v pedagogice absolvovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a  od roku 1960 působila v roli ředitelky SZŠ v Praze 8, poté se stala zástupkyní ředitelky na Alšově nábřeží v Praze 1 a následně byla jmenována ředitelkou zdravotnické školy v ulici Ruská v Praze 10, kde setrvala až do odchodu do důchodu v roce 1986. O její poctivé práci svědčí řada ocenění a vyznamenání. Jak sama říkávala, nebylo to vždy lehké, ale s vytrvalostí a smyslem pro odpovědnost, zájmem o člověka a jejím charakteristickým smyslem pro legraci svůj úsměv nikdy neztratila.

Pro Marii Rozsypalovou nebyla ale životní náplní jenom práce, její koníčky udržovaly její mysl svěží a bystrou do vysokého věku. V mnohém byla a je inspirujícím člověkem plným zájmu o dění ve společnosti, o kulturu, o vztahy mezi lidmi, život přátel a samozřejmě o vývoj v oblasti sesterského vzdělávání.

Budoucnost sesterského povolání ji trápila do poslední chvíle, často jsme o tom spolu diskutovaly. Velmi kriticky se Marie vždy vyjadřovala k  nevhodně upraveným sestrám, k nevhodnému chování, a když jako pacientka potkala takovou sestru, neváhala jí říct, co si o ní myslí. Vždy jí vadila lhostejnost, péče poskytovaná bez empatie a nezájem o člověka, to podle ní do sesterské profese nemůže patřit, takový člověk se asi s výběrem povolání spletl. Po návštěvách u ní doma v Krči a posléze v domově seniorů, kdy již potřebovala stálou pomoc druhých, jsem byla vždy překvapena její bystrostí, zájmem nejen o vývoj ošetřovatelství a vzdělávání, ale i o věci veřejné, politiku a dění u nás na fakultě.

Marie sbírala mnoho let citáty, psala si je na malé kartičky a nikdy návštěvám neopomněla nějaký citát věnovat. Jeden z nich dle mého charakterizuje osobnost Marie Rozsypalové dokonale: „Tajemství úspěchu je dělat obvyklé věci neobvykle dobře.“ (J. D. Rockefeller). Vytrvalost, důslednost, empatie, laskavost a zapálení pro věc – to jsou atributy, které naplňuje její osobnost. A jsou to právě tyto vlastnosti, které bezesporu patřily a patří k vlastnostem dobré sestry.

Před koncem svého života stihla s pomocí studentky ošetřovatelství Lucie Škardové sepsat svůj životopis Marie Rozsypalová: Život sestry, který vydala Grada v roce 2020. Jsem ráda, že Marie Rozsypalová mohla ještě před svým odchodem tuto publikaci s Lucií dokončit a podělit se se svým životním příběhem. Doporučuji tuto publikaci všem, kteří se chtějí věnovat sesterskému povolání, ale i těm, kteří o tomto povolání už ledacos vědí.

Bylo mi ctí potkat se s Marií Rozsypalovou, byť na pár let, spolupracovat s ní a čerpat inspiraci a životní energii, kterou oplývala do poslední chvíle. Čest její památce!

 
  • tisk
  • předplatit si