COVID-19
Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 6 / 2021

Přibližujeme první pomoc a práci záchranářů široké veřejnosti

Datum: 14. 12. 2021
Autor: Redakce Florence

Asociace dobrovolných záchranářů ČR z. s. vznikla v roce 2008 z iniciativy tří záchranářů a jednoho lékaře. Důvodem bylo šířit povědomí o první pomoci do řad laické veřejnosti, a docílit tak alespoň základního povědomí o této problematice, ukázat náročnou práci záchranářů. Dalším důležitým cílem je vzdělávání samotných záchranářů. Na podrobnosti jsme se zeptali zakladatele a předsedy Asociace Lukáše Tláskala, DiS.

 

Jak vznikl nápad založit Asociaci? V čem je unikátní?

Nápad vznikl společně s přáteli s ­cílem přiblížit první pomoc a práci záchranářů dětem a laické veřejnosti. Před tím jsme působili v jiné organizaci a preventivní činnost nás bavila. Ale chtěli jsme to dělat trochu jinak, srozumitelněji pro ty nejmenší a bez nároku na honorář. Vystavená sanitka je sice fajn, ale děti si chtějí sáhnout, vyzkoušet. Složité začít nebylo, sepsali jsme stanovy, podepsali se tři zakládající členové, registrovalo se občanské sdružení. Horší to bylo s prvotním kapitálem. Každý ze třech zakládajících členů vložil určitou částku a za tu jsme pořídili první vybavení. Resuscitační simulátor, nějaké batohy a pomůcky. Zbytek jsme si vypůjčovali od kamarádů a jiných organizací, dokud jsme nesehnali ­finance na ­nákup ­dalšího vybavení. Je až úsměvné, s čím jsme začínali a čím disponuje naše organizace nyní.


Co je náplní činnosti Asociace?

Aktuálně je několik směrů, kterými se naše organizace zabývá.

Páteřní činností je a vždy bude činnost preventivní skupiny. Snažíme se účastnit se co nejvíce terénních akcí, kde přednášíme základy první pomoci, učíme děti na moderních simulátorech s okamžitým feedbackem na počítači. Za dobu, co existujeme, jsme mohli navštívit bezmála pět stovek akcí, kde jsme lidem přibližovali první pomoc a práci záchranářů. Vytvořili jsme pro děti motivační program fungující na principu kartičky malého záchranáře, což znamená, že při splnění tří aktivit získávají suvenýr v podobě průkazu se svým jménem. Součástí naší činnosti na podobných akcích je pak i možnost dynamické ukázky práce záchranářů. Zpravidla se jedná o různé dopravní nehody, kdy společně s naší technickou skupinou provádíme vyproštění pacienta a následné zdravotnické zajištění. Velmi oblíbeným zpestřením je pak ukázka maskování poranění.

Další aktivitou, kterou jsme poměrně známí, je zmíněné maskování poranění. Podařilo se nám vytvořit vlastní know-how k provedení velmi reálných a trvanlivých masek simulujících různé typy a rozsahy poranění. Naše maskérská skupina je využívána nejen pro vlastní aktivity, ale i pro naše partnery, jako je Hasičský záchranný sbor, Policie ČR a podobně. K nejprestižnějším pracím našich maskérů patří maskování pro Armádu ČR, kdy jsme maskovali například vysoce nakažlivé nemoci, jako je ebola či variola. Nejnáročnější bylo naše cvičení SOS ­EXTREME 2018, kdy jsme pro hromadnou nehodu chystali 120 raněných figurantů za dobu 2 hodin.

Aktuální zapojení našich ­maskérů je na kurzech „Extended Combat Medical Skills“, kdy ve spolupráci s lékaři Ústřední vojenské nemocnice připravujeme reálné události z bojových misí pro vojenské zdravotníky a záchranáře.

Naše organizace se samozřejmě zaměřuje také na vzdělávání soukromých subjektů či složek integrovaného záchranného systému (IZS). Naše vzdělávací a výcvikové středisko disponuje vším potřebným k vedení kvalitní výuky první pomoci. Díky návaznosti maskérské skupiny jsme schopni vytvořit zážitkový kurz na míru, podle potřeby zadavatele. Razíme heslo, že praxe je nejlepší učitel, a snažíme se tedy přiblížit modelové situace reálu. Máme zkušenosti s vedením kurzů zážitkem pro velké firmy, školské instituce či sportovní trenéry. Samostatnou kapitolou je potom vzdělávání složek IZS. Proškolili jsme desítky jednotek požární ochrany, obecní či městské policie a armády. Velmi si vážíme partnerství s Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, od nichž jsme obdrželi již několik medailí za spolupráci na vzdělávacích a preventivních projektech, či s Hasičským záchranným sborem Středočeského kraje, od něhož jsme obdrželi plaketu za dlouhodobou spolupráci.

V posledním roce se nám podařilo dovybavit do konečné podoby i náš humanitární tým. Aktuálně jsme schopni nabídnout týlové zabezpečení tam, kde je třeba. Jsme nezávislí na zdroji elektrické energie či tepla. Náš autobus poskytne dostatek prostoru pro odpočinek či zřízení štábu a je doplněn druhým vozidlem pro týlové zabezpečení, které doveze další vybavení, jako jsou nafukovací stany, elektrocentrály, lehátka, vytápění, led reflektory a další. Díky tomu jsme schopni zřídit zázemí našemu týmu například při povodních nebo jiných živelných pohromách či poskytnout podporu složkám IZS při dlouhodobém nasazení. Při řešení dopadů souvisejících s epidemií covidu-19 jsme veškeré naše vybavení nabídli pro potřeby Středočeského kraje, Hasičskému záchrannému sboru či nemocnicím v Praze jako podporu pro zřízení testovacích center.


Kolik má Asociace členů a z jakých oborů?

Aktuálně sdružujeme přibližně 35 členů, část z nich jsou pochopitelně zdravotníci či hasiči, ale sdružujeme i jiné, mimooborové profese. Každý člen dostane možnost se u nás dále vzdělávat a zvyšovat si kvalifikaci.


Co je do členství v Asociaci láká, co jim to přináší?

Asi nemohu mluvit za členy, ale osobně si myslím, že většinou je láká možnost se dále vzdělávat v zajímavém oboru, účastnit se výcviků a sbírat ­zkušenosti. Další část zase těší práce s dětmi. Členství u nás není jednoduché. Aktivit je během roku spousta a lidí málo. Abychom zvládli fungovat, vyžaduje to velké nasazení. V době před covidem jsme zaevidovali bezmála sto dní strávených na nějakých akcích, do čehož nepočítáme brigády na údržbě techniky a prostorů. U organizace soutěže SOS si pak někteří z nás pravidelně rádi sáhnou na pomyslné dno fyzických a psychických sil. Je to takový test odolnosti nejen soutěžících, ale i vlastní členské základny. Navíc je potíž, že jsem v celku perfekcionista a předpokládám maximální výkony, což někdo může hůře snášet. Za 14 let přes nás pár lidí prošlo, některé to nenadchne, někteří zůstanou. Další skončí, protože se z mladých nevázaných lidí stanou rodiče a chtějí čas trávit jinak. Myslím si ale, že to je všeobecný trend u podobných organizací, jako jsou jednotky dobrovolných hasičů a podobně.


Jak ovlivnila činnost Asociace epidemie covid-19?

Dá se říci, že zasáhla velmi negativně v hlavních činnostech. Rapidně ubylo akcí pro veřejnost, kterých se zúčastňujeme. Restrikce a omezení vedly k úplnému zrušení nebo přesunutí akcí. Naše preventivní skupina byla téměř okamžitě bez práce. Co se týká zdravotnických dozorů a vzdělávacích projektů, ani zde nebyly dopady příznivé. Bohužel se covid negativně podepsal i na dalších ročnících naší soutěže SOS Extreme. Nemůžeme si dovolit plánovat takhle rozsáhlou a náročnou akci bez jistoty, že se uskuteční. Navíc bychom selhali i na lidských zdrojích. Většina našich rozhodčích pracuje v kritické infrastruktuře a my musíme respektovat, že jejich práce je přednější. Ostatně podobně na tom byla většina našich členů pracujících u složek IZS.

Ale abych nebyl jen negativní, našly se i věci, které nás posunuly jiným směrem. Naši členové se v rámci dobrovolnické činnosti podíleli na pomoci v nemocnicích, v našem domovském Vestci jsme se podíleli na testování obyvatel nebo jsme nabídli pomoc a vybavení tam, kde bylo třeba. Pro naše členy to byla další zkušenost a nový směr. Zjistili jsme, že vybavení pro týl, kterým disponujeme, může v případě potřeby sloužit jako odběrové centrum, očkovací centrum nebo zázemí pro složky IZS například při dohledu v terénu.


Jaká je Vaše srdeční akce a největší úspěch?

Srdeční je pro mě samozřejmě celá organizace. Zabere většinu volného času, je s ní spousta nervů a práce, které jsou pak ale vykoupeny zážitky, odvedenou prací či získaným oceněním. Nicméně na pár věcí jsem ­opravdu hrdý. Jedna z nich je metodické cvičení SOS, následně SOS Extreme. Jedná se o vzdělávací projekt pro záchranné týmy a především pro studenty záchranářských oborů. Tento projekt realizujeme již 11 let a přesto, že je to vyčerpávající několikaměsíční maraton příprav, jsem přesvědčen, že má smysl. V tomto projektu si zakládáme na co nejvěrnější simulaci reálných zásahů, zaměstnáme desítky figurantů, probdíme mnoho nocí, konzultujeme postupy a tabulky s odborníky na urgentní medicínu, hasiči a krizovými manažery. Díky SOS jsme poznali spoustu skvělých lidí, odborníků a celoživotních přátel. Obdrželi jsme i čestné uznání hejtmana Středočeského kraje za vzdělávání záchranářů. To je ta práce, která mě naplňuje a baví. Snad covid dovolí a my se budeme moci setkávat na dalších ročnících a předávat naše zkušenosti nastupující generaci záchranářů tak jako dříve.

Největší úspěch je těžké specifikovat. Možná to, že ještě fungujeme. Už téměř 14 let. Možná to, že se k nám pravidelně vrací spokojení klienti, partneři, jednotky. Máme stejně dobrý pocit z menších lokálních akcí jako z obřích akcí, na které jsme zváni.

Největší preventivní akce, kde jsme dostali nabídku prezentovat naši činnost a vzdělávat, byly bezesporu Helicopter SHOW, Retroměstečko, Ladronkafest, Bezpečná Šumava a podobně. Velmi si ceníme nabídky a účasti na cvičení složek IZS, jako byl Démon a Anděl, kam nás pozvala Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy ve spolupráci s Hasičskou záchrannou službou Správy železnic, kde jsme realizovali cvičení Vlak 2018. Dále kampaně ILCAD (The Interna­tional Level Crossing Awareness Day) 2020, 2021, kam nás pravidelně zve Hasičský záchranný sbor Správy železnic. Pro ně jsme ostatně natáčeli i televizní kampaň To nedáš.

Další pohled na úspěch je naše zázemí. Díky skvělému přístupu obce Vestec a jejímu panu starostovi máme pro naši organizaci domov. Bez toho bychom jen těžko pečovali o techniku, připravovali akce či mohli vzdělávat.


Co je pro Vás osobně nejtěžší?

Nejtěžší je dle mého doba. V dnešní době se těžko hledají lidé, kteří by vykonávali záslužné činnosti bez nároku na odměnu. Najít zodpovědné a spolehlivé kolegy je téměř nadlidský úkol. Naše organizace funguje na bázi dobrovolnosti. Motivace pro nováčky tedy není příliš lákavá. Máme pro členy některé benefity, ale ty ve spoustě případů uspěchané doby nedostačují.

Další každodenní boj svádíme s financováním. Nejsme ničí rozpočtovou složkou, nečerpáme z grantů a dotací, nemáme nad sebou žádného velkého partnera. Pro fungování preventivní skupiny je nutné absolvovat desítky komerčních akcí. Abychom udrželi krok s dobou, neustále se rozvíjíme, dovybavujeme, modernizujeme. Navíc i údržba našeho vozového parku něco stojí, povinné ručení, pravidelné technické prohlídky, servis, pohonné hmoty. Dále jsou to bezpečnostnětechnické kontroly na přístroje či exspirace spotřebního materiálu. Za poslední 2 roky jsme pořídili tři zánovní sanitní vozy, abychom omladili vozový park.

Novým projektem je přestavba druhého autobusu pro naši činnost. Ten stávající je už bohužel za hranicí životnosti a jeho provoz a nutný servis je nerentabilní. Podařilo se nám sehnat mladší a modernější kus. Jeho přestavba je však velmi finančně náročná. První model jsme dělali sami na koleni. Přestože jsme se snažili myslet na všechny detaily, stále jsme nacházeli vetší či menší nedostatky. U nového autobusu bychom se rádi vyhnuli předchozím chybám a postavili opravdu vychytané zázemí s moderními technologiemi. Ve sbírce se podařilo získat velmi krásných 50 000 Kč. Nicméně rozpočet na celý projekt máme téměř 700 000 Kč. Snaha oslovit silného partnera nedopadla, a my tak máme další cíl, na který budeme získávat finance.


 

Co Vás naopak motivuje pokračovat v činnosti dále?

Asi to, že nestagnujeme. Neustále se rozvíjíme a o naše činnosti je zájem. Soutěž SOS musela být bohužel kvůli krizi zrušena a my jsme zaznamenali desítky lítostivých zpráv od fanoušků, soutěžících i organizací, které nám pomáhají. Když člověk připravuje nějakou akci i několik dní a poté vidí, jak jsou děti s očima navrch hlavy naskládané v sanitce a hltají historky našich záchranářů, zkouší vybavení a jak s nadšením vše následně vypraví rodičům, tak člověk zapomene na to nehezké kolem. Navíc, nebyla by škoda s tím po tolika letech praštit? Nedokážu si představit žít bez toho. Během těch 14 let jsme zažili spousty strastí, problémů a krizí, ale taky poznali spoustu fajn lidí a míst. A myslím, že jsme odvedli spoustu skvělé práce, na kterou můžeme být hrdí.


Jaké máte plány do budoucnosti?

Jak odlišit plány od snů? Určitě pracujeme na tom, abychom byli legislativně uznáni jako poskytovatel zdravotnické péče. Díky tomu bychom mohli efektivněji spolupracovat se složkami IZS pro případné mimořádné události. Zároveň chceme nabídnout naše humanitární vybavení Hasičskému záchrannému sboru na základě pomoci na vyžádání. Rádi bychom do našich řad naverbovali ­další nadšence, abychom mohli zvládat více preventivních činností, o které je obrovský zájem.

A sny? Možná vlastní základna se vším potřebným pro techniku, výcvik a výuku.


Vzkážete něco čtenářům Florence?

Možná, že kdyby se nudili a chtěli svůj čas věnovat něčemu záslužnému, mohou najít uplatnění u nás. Rádi je přivítáme. 

 


Kdo je Lukáš Tláskal, DiS.


 

→ věk: 37
→ zaměstnání: instruktor zdravotnických činností Ambulance Meditrans s. r. o., zdravotnický záchranář
→ vzdělání: diplomovaný zdravotnický záchranář
→ koníčky: vše kolem záchranařiny a hasičiny, fanoušek zdravotnické historie, fauna všeho druhu

 

 
  • tisk
  • předplatit si