Je nezbytné se denně setkávat s viry a budovat si imunitu

Jaká je současná situace v oblasti infekčních nemocí, zda a případně jak silnou očekávat další vlnu covidu-19 a na možnosti prevence infekčních onemocnění jsme se zeptali primářky Kliniky infekčních nemocí FN Bulovka MUDr. Hany Roháčové, Ph.D.

 

Jaká jsou aktuální témata, co se právě řeší? Je to přetrvávající epidemie covidu-19?

Infektologie je jeden z velmi proměnlivých oborů, je často plný nečekaných překvapení, tak jako to nyní ukázala pandemie covidu-19. Očekávali jsme epidemii chřipky a místo ní přišla pandemie covidu-19. Někdy se objeví zvraty a novinky, jako byla například nedávno epidemie eboly.

Velmi tomu přispívá globalizace světa, kdy se infekce může dostat z jedné strany světa na druhou během pár dní, což jsme pozorovali již například u epidemie SARS-CoV v letech 2002–2004, kdy se z Číny dostal na druhou stranu světa během jednoho letu letadlem. Infektologie je v tomto velmi dramatická. Máme také klidová období, kdy řešíme především infekce v rámci České republiky a případně importované nákazy.

Jaká jsou rizika v České republice?

Česká republika se řadí mezi země s nízkým rizikem infekčních onemocnění – pásmo zahrnující Evropu a některé státy Ameriky. Středně rizikový pás zemí je například severní Afrika, Turecko, země s vysokým rizikem jsou jižní a střední Afrika, Jižní Amerika, země Asie a tak dále.

Infekcí v Česku je poměrně velké množství. Musím dodat, že na infekčních nemocích je zajímavé i to, že kolísají v průběhu roku. V zimních měsících máme onemocnění především respirační, od zápalů plic po pneumo­koková onemocnění, naopak k letnímu období patří například klíšťový zánět mozku a mozkových blan, pro který jsme endemickou oblastí, dále průjmová onemocnění (salmonelózy, kampylobacteriózy – z potravin podléhající zkáze – a celá řada dalších nemocí), horečnaté stavy, infekční endokarditidy, sepse, hepatitidy, HIV, infekční mononukleóza, lymeská bor­relióza, chlamydiózy a další.

Infekční onemocnění se monitorují v rámci informačního portálu Státního zdravotního ústavu (kde se eviduje, kolik infekcí bylo hlášeno v rámci ČR v daném roce). Není to úplně shodné s tím, kolik jich opravdu proběhlo.

Tím, že lidé cestují, si navíc mohou dovézt infekční choroby ze zahraničí. Ale cestovali vždy a vždy asi budou, takže riziko zde bude pořád.

Jedním z typických „našich“ onemocnění je klíšťová encefalitida. Je preventabilní očkováním, jak je na tom ČR? Jsme dostatečně chráněni?

Je to právě jedno z onemocnění, o kterém prakticky všichni vědí, ale je proočkováno asi jen 33 % obyvatel, i když je to již o něco více než v předchozích letech. Navíc je od 1. ledna 2022 pro osoby nad 50 let hrazeno zdravotní pojišťovnou, doufám tedy, že se zájem o očkování ještě zvýší. Virus klíšťové encefalitidy je ale nebezpečný pro jakýkoli věk, máme zde mladé pacienty, kteří po prodělání nemoci skončí na invalidním vozíku, ochrnutí. Lidé se často bojí spíše lymeské borreliózy, ale na tu máme alespoň antibiotika a léky, kdežto na encefalitidu bohužel ne. Právě zde je očkování to, co bychom rádi rozšířili do všech věkových skupin.

Jaké jsou počty tohoto onemocnění v ČR?

Hlášeny jsou stovky za rok, ­incidence je stoupající. Většinou je hlášeno přibližně 600–800 případů ročně. Loni všechna infekční onemocnění ­poklesla. Lidé se samozřejmě chovali jinak – nevyhledávali společnosti, ­nechodili ven, takže i u klíšťové encefalitidy, u které jsme pokles neočekávali, nastal.

Dokážeme ji léčit jen příznakově. U rozvinutých případů léčíme otok mozku, horečky, bolesti hlavy a další, ale onemocnění může vést například k hluchotě nebo obrnám a to my léčit nedokážeme. Navíc asi 20 % osob trpí menšími následky, jako jsou mnohaměsíční bolesti hlavy, mají problémy se soustředěním, nemohou pracovat, takže následky nemusí být úplně viditelné, ale člověku velmi znepříjemňují život, práci nebo i sport. Ve srovnání s covidem-19 je to jiné. U něj jsou následky sice také dlouhodobé, ale studie ukazují, že jsou v podstatě reparabilní. Těžké následky klíšťové ­encefalitidy reparabilní nejsou.

Pokud se vrátíme ke covidu-19, jak vidíte aktuální situaci? Jsme již v době postcovidové, nebo nás čeká další vlna?

To úplně nevíme. Předpoklady jsou takové, že když se vrátíme do 2leté historie, virus narazil na úplně naivní populaci. Neměli jsme vůbec žádné obranné schopnosti se viru bránit, přestože sezónní koronaviry známe a patří do portfolia běžných respiračních infekcí. Byl to zcela nový typ, a proto tak velmi rychle a výrazně začal populaci decimovat. Především oslabené osoby, nicméně celkem 80 % nákaz proběhlo ­„dobře“. Známe řadu variant viru, což je dáno i tím, že promořil miliony lidí a měl možnost se geneticky měnit. Naštěstí se ale stalo to, že na podzim minulého roku se objevila varianta nejmír­nější – omikron – a ta se začala chovat jako běžný respirační virus. A my doufáme, že to tak bude i nadále. Že covid-19 bude sezónní záležitost, především v podzimním období incidence vzroste.

Co se stane s chřipkou? Kam zmizela?

Byla vytlačena novým virem, neměla šanci se uplatnit. Otázkou je, zda zase přijde. Já si myslím, že u nás nebo ve světě bude. Záleží na kmenu chřipky a také na tom, zda budou onemocnění probíhat souběžně s covidem-19 nebo zase jedno z nich převládne. Nejvíce uznávaný předpoklad je momentálně ten, že covid-19 již bude probíhat v mírnějších variantách.

Na obě onemocnění dnes máme očkování. Myslíte, že se bude očkovat souběžně proti oběma onemocněním?

Ano, možné to je. Již na podzim jsme se očkovali jak proti chřipce, tak ­třetí dávkou proti covidu-19. Očkování proti dvěma nemocem současně je možné, běžné a určitě to budeme doporučovat. Uvidíme, jaká budou doporučení pro osoby očkované ­třemi dávkami, zda se každoročně pře­očkovávat, u chřipky to tak je.

Jak vidíte situaci, kdy se mnoho lidí odmítá očkovat – a to i mezi zdravotníky?

Neočkování osob je specifická věc. Právě toto očkování nedostalo pěknou nálepku. Momentálně zájem o očkování není. Je otázkou, jak bude fungovat imunita buněčná.

Strach, obavy, úzkosti, agresivita, které nemůžeme úplně racionalizovat, navíc nevhodně podpořené některými médii, vedly k vlnám přístupu a rozdělení společnosti od absolutních odmítačů nemoci i očkování až po naprostou izolaci. Obojí považuji za špatné. Společnost se musí promořovat, setkávat se s viry a denně si budovat imunitu. Pokud bychom žili ve sterilním prostředí, první nákaza nás prostě zabije. Postupné a plíživé promořování je vlastně to nejlepší, co může být. Žijeme v prostředí s ­běžnými viry a bateriemi, jsme součástí přírody, a pokud s nimi ztratíme kontakt, tak zemřeme.

Podívejme se nyní na otázku eradikace nemocí očkováním. Data z Austrálie ukazují, že by byla možná například u karcinomu děložního čípku?

Toto očkování je zaměřeno na papilomaviry (HPV viry), ale je to spíše v portfoliu gynekologů, případně praktiků. Je doporučeno pro adolescenty u dívek i chlapců před zahájením pohlavního života, ale v jakém procentu je schopno očkování toto onemocnění vymýtit, to nejsem asi schopna říci. Povede ale jistě k výrazně nižší incidenci onemocnění.

Pokud se podíváme na spalničky, kde již k eradikaci opravdu mělo dojít – co se stalo?

Spalničky jsou těžké virové onemocnění, které se na našem území téměř nevyskytuje. Před několika lety proběhla epidemie, větší množství případů vedlo k tomu, že se zdravotníci měli nechat vyšetřit a případně přeočkovat, a nákaza se podařila zastavit. Světová zdravotnická organizace (WHO) usilovala o eradikaci k určitému datu, ale to se bohužel zatím nepodařilo (do roku 2020), řada států celoplošně neočkuje.

Jaký je současný stav u hepatitidy?

Očkujeme proti hepatitidě B již od dětského věku, díky čemuž došlo k velkému poklesu nakažených, což je skvělé, dříve nemoc způsobovala velký problém například i ve zdravotnictví. Hepatitida C preventabilní očkováním není. Je problémem přede­vším u nitrožilních uživatelů drog a záludná v tom, že nemá výrazné příznaky a nakažení nevyhledávají ­lékařskou pomoc. V řadě případů mají chronickou žloutenku a virus v nich přetrvává a dále jej přenáší. Máme kvalitní virostatickou léčbu, která je velmi dobrá, velmi účinná a velmi drahá. Tyto skupiny osob však nevyhledávají lékařskou pomoc, problémem je tedy její záchyt.

Kde tedy došlo k úspěchu?

Jediná nemoc, kterou se opravdu podařilo vymýtit, jsou pravé neštovice. Virus by měl být jen v několika světových laboratořích. Byly velkou hrozbou a ty opravdu díky očkování vymizely.

Další nemocí, kde se velmi usiluje o vymýcení, je dětská obrna, proti které bylo očkování u nás zahájeno již v 50. letech a velmi významně to pomohlo, Evropa a další regiony jsou takzvaně dětské obrny prosté. Opět je snaha nemoc vymýtit úplně, ale jsou některé země, například asijské nebo africké, kde se virus vyskytuje. To je tedy druhá nemoc, která by se mohla podařit úplně vymýtit.

Jestli se to podaří u dalších nemocí, jako jsou spalničky nebo zarděnky, to je otázka.

Zabýváte se také importovanými, parazitárními a tropickými nemocemi? Jaká je situace v této oblasti?

Věnujeme se všem importovaným nákazám, není jich dramaticky moc. Lidé si nejčastěji přivážejí průjmová onemocnění, občas se objeví tyfus, paratyfus, výjimečně i cholera nebo malárie. Z parazitárních infekcí to jsou amébózy, případů je ale málo. Častá je horečka dengue (ta se ale mezilidsky nepřenáší). Jsou to jen desítky případů ročně.

Jaká je možnost prevence?

Ráda bych zdůraznila, že máme ­poradny pro cestování, kde lze klien­tovi dobře poradit, co s sebou na cestu, jaký typ očkování potřebuje i doporučit vhodné chování. V této souvislosti musím zmínit například vzteklinu. My jako rabies free země se s ní nesetkáváme (kromě kontaktu s netopýry), ale řada států vzteklinu má (a to i evropských). Vzteklina je nemoc 100% ­smrtelná. Tam je právě možná jedině prevence, tedy očko­vání. Měli jsme nedávno několik případů z Kostariky nebo z toulek horami mezi pasteveckými psy i v Evropě, a pokud se zvíře nepodaří vyšetřit, a to se nepodaří téměř nikdy, je potřeba potenciálně nakažené zajistit. Proto před tím důrazně varujeme! Nicméně pokud se člověk vzteklinou nakazí, je to onemocnění smrtelné a nemáme mu jak pomoci.

Které téma je Vám osobně nejbližší, kterému se věnujete a chtěla byste jej zviditelnit?

Již roky se věnuji primariátu Kliniky infekčních oddělení, takže se věnuji spoustě věcí. Ale mým profesním zájmem jsou neuroinfekce, tedy infekce nervového systému. Věnuji se jim například formou ambulantního vyšetřování. Například lymeská borrelióza, klíšťová encefalitida, to je to, co mám v rámci celého spektra infekčních ­nemocí asi opravdu nejraději a považuji to za nosné téma infektologie.

V infekčním lékařství často nemáme lék, který by virus zabil. Máme možnosti jej oslabit nebo zastavit jeho množení, aby se lidský organizmus měl šanci s tím vyrovnat sám – to jsou velké perspektivy pro infekční lékařství, které otevírají další možnosti léčby (jako jsou monomodulační látky, monoklonální protilátky a celá řada dalších).

Jak zasáhl covid-19 z hlediska léčby těchto běžných pacientů?

Zasáhl, protože pacientů ubylo. Naše klinika i nemocnice byly transformovány na covidové pracoviště, plánované operace byly odkládány, ale i ­infekcí prostě bylo méně. Nevíme, kam se ztratily. Ostatní obory jako kardiologie nebo onkologie očekávají nárůst kvůli odkladům operací, neprovedeným zákrokům i zanedbaným prevencím a i my očekáváme nárůst.

Co jsou tedy hlavní možnosti prevence proti infekčním onemocněním? Separace již víme, že není řešením…

Infektologie má dvě velké možnosti – antibiotika a očkování. S antibiotiky ale to také není úplně jednoduché, například vzhledem k rezistencím. Očkování je cesta, jak některé nemoci úplně vymýtit nebo alespoň zamezit výskytu a dramatickému průběhu nemoci s těžkými komplikacemi (například vzpomeňme na zarděnky v prenatálním stadiu, kdy se rodily děti se zarděnkovým syndromem, kdy byl narozený plod téměř zdecimován, a to se dnes již neděje).

Pomocníkem je také očkovací ­kalendář pro dospělé, který je ­určitě vhodné používat a velmi ho všem ­doporučuji. 

 

• tisk
• předplatit si