Ošetření ran jako denní chleba

Vrchní sestra Mgr. Simona Šípová, MBA a její tým denně řeší péči o kůži, hojení ran, prevenci extravazace a řadu dalších dílčích problémů u onkologických pacientů. „Důležité je využití preventivních doporučených postupů a intervencí. Jejich zařazení může významně snížit vznik a rozvoj následků onkologické léčby,“ dodává.

S jakými typy ran se nejčastěji setkáváte?

Během péče o onkologické pacienty se sestry setkávají s mnoha typy ran. Jedná se o maligní rány i rány vzniklé v souvislosti s onkologickou léčbou (radioterapií, chemoterapií, cílenou léčbou či chirurgickým výkonem). Zvláštní pozornost je nutné věnovat péči o dutinu ústní. Myslet je třeba také na dekubity a rány, které souvisí s přidruženým onemocněním (diabetes, chronická žilní insuficience a jiné).

Jaké máte zkušenosti s léčbou a hojením ran?

U onkologických pacientů bývá proces hojení ovlivněn mnoha faktory. Osvědčuje se nám multidisciplinární přístup, kde kromě klinického a radiač­ního onko­loga participuje chirurg, dermatolog, nutricionista, algeziolog, klinický farmaceut a v neposlední řadě psycholog a sociální pracovník. Koordinátorem často bývá právě sestra se zvláštní odbornou způsobilostí v péči o rány. Na každém úseku naší kliniky máme jednu sestru takto vyškolenou. Má největší přehled o použití, dostupnosti i možnostech preskripce jednotlivých materiálů určených k léčbě rány. Provádí přímou péči a také edukaci jak profesionálních, tak laických pečujících. To je důležité pro zachování kontinuity péče také v domácím prostředí. Ráda bych ještě zmínila využití preventivních doporučených postupů a intervencí. Jejich zařazení může významně snížit vznik a rozvoj následků onkologické léčby.

Jak přistupovat k pacientovi s nehojící se ránou?

Nehojící se onkologická rána vzniklá v důsledku exulcerace tumoru nemá šanci být zhojena bez zajištění účinné protinádorové léčby. V případě pa­cientů bez možnosti onkologické léčby je pak nutno vnímat péči o ránu exulcerovaného nádoru jako péči paliativní či symptomatickou, přičemž cílem nemůže být zhojení rány, ale úleva od symptomů (bolest, krvácení, svědění, zápach), které ­bohužel ­mohou vést k sociální izolaci.

Myslíte si, že sestry mají v oblasti hojení ran dostatečné znalosti, nebo je potřeba dalšího vzdělání (kurzy, školení)?

Vzdělávání, zejména v ošetřovatelství, je nikdy nekončící proces. Jsou zaváděny nové metody, používají se nové materiály. Zkušená sestra, která se ve svém oboru vzdělává, má v péči o nemocné nezastupitelnou roli.

Máte pro tuto činnost dostatek času a prostředků?

Zachování kontinuity kvalitní onko­logické péče je možné jen díky zodpovědnosti a angažovanosti personálu. Mám štěstí na skvělý tým spolupracovníků a za to jim patří velký dík! ­Vedle péče o pacienty se věnují propracování materiálů na téma prevence a řešení extravazace cytostatik, rozšiřování a prohlubování péče o onko­logické rány a další problematice podpůrné léčby a péče. ­Spolupracují na přípravě a účastní se programu specializačního vzdělávání, realizaci teoretické a praktické výuky. Bohužel již fakticky snížená dostupnost dostatečné kapacity kvalifikovaného zdravotnického personálu je novým nastupujícím rizikem. Budeme ale jistě všichni hledat cesty, jak to zvládnout.

Dobrá kvalita života našich pa­cientů je pro nás totiž vždy na prvním místě!

 

---

Mgr. Simona Šípová, MBA

Pracuje jako vrchní sestra na Onkologické a radioterapeutické klinice ve FN Plzeň, ­Komplexním onkologickém centru, které ­nabízí lokální i systémovou onkologickou léčbu. Podílela se například na tvorbě ­doporučení pro péči o postižení dutiny ­ústní onkologických a hematoonkologických ­pacientů (vydaných 2021).

 

• tisk
• předplatit si