Transplantační medicína je „top“ týmové práce

„Transplantologie je multidisciplinární obor, kde jeden bez druhého nemůže existovat. Potřebuje velikou podporu státu i veřejnosti – to se týká všech oborů medicíny, ale transplantologie má svá specifika,“ uvedla vedoucí lékařka Oddělení odběru orgánů Transplantcentra Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), Praha, a místopředsedkyně České transplantační společnosti doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc., v úvodu své přednášky v rámci semináře nazvaného Vzdělávací fórum pro koordinátory transplantačních center, jehož první cyklus se konal 20. března 2015 v Praze.

Lepší zvládání emočně vypjatých situací, s nimiž se odborníci potýkají při organizaci odběrů orgánů od zemřelých dárců, vytvoření prostoru pro komunikaci a sdílení poznatků a zkušeností z praxe – to jsou cíle nového vzdělávacího projektu Transplantcentra IKEM, připraveného pro odběrové koordinátory a lékaře-intenzivisty z dárcovských nemocnic. V rámci projektu má IKEM dvakrát ročně uspořádat seminář – první z cyklu seminářů proběhl 20. března v Praze. Jejich náplní budou témata z oblasti medicíny (smrt mozku, nevratná zástava krevního oběhu, diagnostika smrti, specifika péče o dárce orgánů, základy transplantační imunologie, indikace k orgánovým transplantacím), etiky i legislativy, mají posílit komunikační dovednosti, umožnit diskuzi a předvést příklady dobré praxe. Záštitu nad projektem převzali Česká společnost intenzivní medicíny (ČSIM), Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzívní medicíny (ČSARIM), WHO v České republice a děkan 3. LF UK v Praze prof. MUDr. Michal Anděl, CSc.

Za úspěšnou transplantací stojí řada dílčích úspěchů

Doc. Pokorná připomněla, že transplantační program zažil velký rozvoj na konci minulého století. Obrovský rozvoj v oblasti vývoje imunosupresiv umožňuje individualizovat přístup i v oboru transplantologie a předznamenal její dnešní výborné výsledky, neboť eliminoval případy rejekce.          „Přežívání pacientů je skutečně velice dobré. Transplantace jater, srdce, plic jsou život zachraňující výkony, ale i transplantace ledvin přináší pacientům nejen mnohem lepší kvalitu života, ale také výrazně lepší přežívání, takže i zde můžeme mluvit o záchraně lidských životů,“ zdůraznila doc. Pokorná.

Současná transplantační medicína se na celém světě potýká s nedostatkem orgánů vhodných k přenosu – pacientů čekajících na transplantaci je stále více, než je možné pro nedostatek orgánů provést. Ve statistice počtu zemřelých dárců orgánů na 1 mil. obyvatel za rok 2013 je ČR na 9. místě, první dvě místa zaujímají Španělsko a Chorvatsko, jež sice do organizace dárcovství investují značné finance, ty se však v transplantačním programu vracejí. Za ČR se v dostupnosti transplantační péče umístilo například i Německo. „Data za rok 2014 ještě nebyla publikována, ale v ČR se nám loni podařilo významně zvýšit počet dárců – na 25 dárců na 1 milión obyvatel. Letošní rok se ale prozatím zase tak úspěšně nerozvíjí,“ okomentovala aktuální situaci doc. Pokorná. Pro úspěch transplantace jsou zásadní také správná indikace a velice dobré sestavení čekací listiny. Na ní je v ČR cca 1100 lidí.

Mezi faktory, které ovlivňují úspěšnost transplantačního programu, dále zahrnula legislativu (princip předpokládaného souhlasu, zákon č. 285/2002 Sb. a prováděcí vyhlášky, povinnost PZS informovat o možných dárcích), jeho organizaci, při níž připadá v ČR hlavní úloha transplantačním koordinátorům a jejich spolupráci s anesteziologicko-resuscitačními odděleními (ARO), indikační kritéria zemřelých dárců orgánů a informovanost lékařů a zdravotnického personálu.

„Informovanost středního zdravotnického personálu považuji zejména v oboru transplantologie za velice důležitou: sestry dělají atmosféru na oddělení a to, jak se ztotožňují s dárcovským programem, se odráží na postojích oddělení k dárcovství,“ zdůraznila doc. Pokorná. Důležitou úlohu dále hrají náboženství, ekonomika, počet lůžek ARO, počet dopravních nehod a masmédia. Ve své moci mají koordinátoři podle doc. Pokorné edukaci.

„Do multiorgánového odběru je zapojeno více než 80 lidí. Od první informace o možném dárci po dokončení organizačně nekomplikovaného odběru orgánů uplyne průměrně 12 až 24 hodin – dnes se odběr často protahuje do druhého dne, což určitě není dobře pro rodinu dárce. Koordinátor za tuto dobu vykoná přes 400 telefonických rozhovorů.“
Doc. Eva Pokorná
vedoucí lékařka Oddělení odběru orgánů Transplantcentra IKEM, Praha

Organizaci a koordinaci odběrů orgánů popsala jako náročnou, stresující činnost vyžadující od koordinátora vynikající komunikační schopnosti, asertivitu, trpělivost a maximální soustředění. „Do multiorgánového odběru je zapojeno více než 80 lidí. Od první informace o možném dárci po dokončení organizačně nekomplikovaného odběru orgánů uplyne průměrně 12 až 24 hodin – dnes se odběr často protahuje do druhého dne, což určitě není dobře pro rodinu dárce. Koordinátor za tuto dobu vykoná přes 400 telefonických rozhovorů,“ přiblížila doc. Pokorná. Upozornila, že součástí práce koordinátora je i řešení často protichůdných požadavků odběrových týmů. „Chirurgové si totiž protichůdnost požadavků vyřizují nikoli mezi sebou, ale přes koordinátora. Každý odběr je tak stejný, ale zároveň i úplně jiný, protože přináší řešení nepředvídatelných a nepředvídaných komplikací.“

Transplantační medicínu doc. Pokorná označila za „top“ týmové práce. Připomněla, že transplantační tým zahrnuje kromě odborníků z transplantačního centra také intenzivisty dárcovských nemocnic a specialisty (nefrology, kardiology, hepatology, diabetology, pneumology atd.). Jako nezbytné zdůraznila dodržování hlavních zásad: stanovení pravidel, domluvu na nich a řízení se těmito pravidly, vstřícnost při řešení mimořádných komplikací, slušné a skromné vystupování, flexibilitu na operačních sálech dárcovské nemocnice či jiného transplantačního centra, zachovávání úcty k zemřelému a doceňování práce všech kolegů.

Orgány jsou potřeba na zemi

Svou přednášku doc. Pokorná proložila čtyřmi víceméně obrazovými kazuistikami: dvou dětí, které byly v době, kdy podstoupily transplantaci jater (v prvním případě pro vrozenou atrézii žlučových cest, v druhém pro těžký ikterus), kojenci a v současné době jsou školáky, kteří žijí vcelku normálním životem, a dvou dospělých žen, kterým se po transplantaci jater, respektive srdce podařilo otěhotnět a porodit zdravé potomky. „Tady bych chtěla ukázat tu symboliku: to, že někdo umře, je osud. S dárcovstvím to nemá nic společného. Může se ale stát dárcem života – a tento dar může předat někomu, kdo na něj čeká jako na záchranu. A ten člověk nejenomže žije dál a vrací se do aktivního života, ale má možnost dát život ještě někomu dalšímu – porodit zdravé dítě,“ připomněla doc. Pokorná a svou přednášku uzavřela výzvou: „Orgány jsou potřeba na zemi. Nenechte orgány plavat a neberte si své orgány do nebe.“

Eva Srbová, AM Review