Léčba světlem – placebo, nebo další možnost léčby?

Souhrn: Léčba světlem patří mezi alternativní metody medicíny. Má svoji dlouholetou historii a své příznivce i odpůrce. V oboru léčení ran může zaujímat určité procento patřící k lokální terapii spolu s celkovou léčbou pacienta.

 

Trh nám nabízí několik typů přístrojů, ze kterých jsou nejčastěji používány Bioptronová lampa a lampa Biostimul. Prezentace má pouze informativní charakter a předkládá sdělení o použití světelné terapie u různých typů ran. Kazuistiky nejsou doloženy kvantitativními daty typu rozsahu ran, počtu použitých cyklů, přehledu o procentuálním zmenšení za časovou jednotku a dalšími hodnotami.

Klíčová slova: léčba světlem – Bioptronová lampa – Biostimul – nehojící se rány.  
 

Léčba světlem a její různorodé využití není pro zdravotníky žádnou novinkou. V medicíně se nacházejí příznivci této léčby, ale i ti, kteří vlivu světla na specifické zdravotní problémy příliš nevěří. Proto je potřeba již v úvodu textu upozornit, že léčba světlem je především součástí systémové léčby. Procentuální zastoupení efektu „light therapy“ v léčbě i v prevenci je velmi individuální a závisí na typu problému. Přestože se zdá, že v populaci je léčba světlem všeobecně známá, opak je pravdou. V praxi se setkáváme s minimálními nebo zavádějícími informacemi ze strany pacientů a jejich příbuzných.

 

Z historie léčby světlem
Záznamy o léčbě světlem provázejí nejen egyptskou, řeckou i římskou medicínu. Dodnes se můžeme obdivovat samotné myšlence i důmyslnosti jejího použití. Pokud jde o starověký Egypt, i tam světelná terapie byla použita na podporu jiných forem léčby. Samozřejmě v té době nebylo umělé osvětlení, a tak Egypťané využívali světlo ze slunce.
Cituji z textu Historie barevné světelné terapie: „Sluneční světlo svítilo ze shora do komor postavených speciálně pro tento účel. Místnosti neměly strop nebo střechu, ale byly otevřené. Pomocí barevných listů, které působily jako strop, prosvítalo slunce a barvě se přizpůsobily zdi i podlaha komory. Tímto způsobem byl pokoj zcela prosvícen jedinou barvou. Osoba, které byla poskytována světelná léčba, zůstávala v komoře patnáct minut až jednu hodinu“. (5)
Z textu vyplývá, že nemocný obecně absolvoval jednu až čtyři takové barevné kúry. Lékaři pracovali s osmi barvami a jejich odstíny: tmavě modré, světle modré, zelené, žluté, oranžové, jasně červené, tmavě červené a zlaté. Modré barvy byly použity egyptskými lékaři pro úpravu nedostatků souvisejících s vodou, jako jsou ledviny a močový měchýř. Zelená barva byla určena pro relaxaci k fyzickému, mentálnímu a emocionálnímu vyvážení. Žlutá zastupovala léčbu žláz. Oranžová barva byla aplikována v případě zažívacích potíží. Červené barvy byly určeny pro onemocnění svalů, cév, srdce a krve. Zlatá barva byla aplikována k podpoře nervové činnosti a psychiky.
Ve starověkém Řecku bylo se světelnou terapií spojené „město světla“, Heliopolis. V této lokalitě byli lidé prý vystaveni, jak uvádí text, „filtrovanému“ slunečnímu záření.(11) již tehdy studovali využití barevného světla pro léčbu tuberkulózy (5). I známé lázně Asklépion na řeckém ostrově Kós, spojené nejen se jménem slavného Hippokrata, využívaly vlivu světla k léčbě spolu s relaxací, odpočinkem a meditací.
Z novodobější historie je nutno zmínit především osobnost dánského lékaře Nielse Ryberga Finsena, který je právem považován za zakladatele používání fototerapie v medicíně. Zabýval se fyziologickými účinky slunečního záření, zkoumal jeho různá spektra a jejich vlastnosti. Zjistil, že některé paprsky mají léčebné účinky. Zkoušel sluneční paprsky koncentrovat a v roce 1895 poprvé použil k léčbě lupus vulgaris lampu, při jejíž konstrukci využil obloukové světlo uhlíkových elektrod. V roce 1896 založil v Kodani Ústav pro terapii světlem. V roce 1903 dostává Nobelovu cenu za úspěchy fototerapie v léčbě tuberkulózy (12).
Vliv světla na naši psychiku a následné fyzické problémy si můžeme ověřit při nedostatku slunečního světla. Důležitou úlohu v psychice hraje hladina některých hormonů, jejichž produkce je závislá na působení tmy a světla. Například kolísání hladiny adrenalinu nebo kortizolu, který bývá označován jako stresový hormon, mívá po ránu produkci 10 až 20krát vyšší než v noci, aby připravil tělo na stres během dne (6). A z toho možná vzniklo známé přísloví: „Ráno moudřejší večera.“

 

Využití fototerapie v prevenci a léčbě ran
Využití polarizovaného světla je jednoduchou metodou používanou v domácím i zdravotnickém prostředí. Při polarizaci světla dochází k pozměnění kmitání světla, které se šíří v prostoru, jedním směrem (12). Kromě onkologických exulcerací, kdy je naším úkolem množství nádorových buněk snížit či odstranit, můžeme fototerapii využít v širokém spektru akutních i nehojících se ran. K akutním patří drobná domácí poranění, hematomy, řešení operačních ran i jizev pro urychlení léčby. Specifický vliv má světelná terapie na snížení některých typů bolestí, svalových spazmů, prevenci poškození kůže tlakem nebo macerací.
Nehojící se rány jsou velmi náročné na systémovou i lokální terapii a často je provází silná bolest. Při aplikaci světla a celkovém působení světelné terapie spolu s relaxací pacienti deklarují postupné snížení bolesti a následné příjemné pocity v lokalitě. U ulcerací dolních končetin lze využít léčbu světlem k řešení ekzémů a problémů v okolí rány.
Český trh nám poskytuje několik typů přístrojů ke světelné terapii. Ne všechny však přinášejí zmíněný efekt léčby. S ověřením účinků fototerapie jsme začali před několika lety zvláště u komplikovaných pacientů s chronickými ránami. Měli jsme možnost porovnat efekt léčby před použitím světelné terapie a následně s její aplikací.

 

Použití Bioptronové lampy
Lokální terapie pomocí primárních krytí zůstala nezměněna. Pro pacienty měla fototerapie rovněž motivační impulz. Použití Bioptronové lampy se žlutým světlem se stalo standardní součástí ošetření i lokální terapie. Po uplynutí jednoho roku jsme upravili původní informace týkající se délky jedné světelné „dávky“ i vzdálenosti od lokality. Doporučujeme umístit světlo od rány na vzdálenost 10–15 cm, při vzrůstající bolesti při aplikaci je možné oddálit Bioptronovou lampu dále od rány nebo zkrátit dobu působení světla. Dodržujeme čas jedné dávky v 15 až 20 minutách (7).
Fázové hojení ran preferuje interval převazů po více dnech. V takové situaci je fototerapie využívána pouze při celkovém převazu rány. Je nutné vyvrátit mýtus o působení světla přes primární krytí. Světlo působí částečně přes „neadherentní síťový materiál, ale i tak je jeho účinnost omezená.

 

Zkušenosti s přístrojem Biostimul
Další příležitost k ověření účinků fototerapie u komplikovaně se hojících ran nám poskytla aplikace červeného a modrého vysoce polarizovaného světla (metoda fotonyx) pomocí přístroje Biostimul. Technologie fotonyx, která je kombinací klasických biolamp a laserů, poskytuje terapii studeným, vysoce polarizovaným (míra polarizace více než 98 %) červeným světlem o vlnové délce 626 nanometrů. Toto modifikované světlo má tři základní biologické účinky – biostimulační, protizánětlivý a analgetický. Ovlivňuje samoléčebné procesy v organismu, posiluje imunitní systém, urychluje regeneraci tkání. Na rozdíl od klasických biolamp dochází k průniku do tkání až do hloubky 4–6 cm.
V jednoduchém shrnutí lze monochromatičnost, studené světlo, vysokou míru polarizace, hloubku průniku do tkání, možnost kontaktní aplikace a pulsní režimy vyjádřit jako zásadní výhody progresivní fototerapie fotonyx oproti klasické Bioptronové biolampě.

Fyziologické mechanismy účinku fototerapie jsou rozsáhlé. Působí na aktivaci produkce adenosintrofosfátu (ATP), na podporu tvorby kolagenu, stimulaci specifických enzymů důležitých v zánětlivé a čisticí fázi i na povzbuzení lymfatického systému.
Přístroj Biostimul nabízí dva základní druhy programů. První se nazývá quasikontinuální (QK). Je to plovoucí frekvenční režim (okolo 100 Hz), který oko vnímá jako kontinuální, protože frekvence je tak vysoká, že je nad rozlišovací schopností oka. Další režim je frekvenční, tedy pulzní, kde je postupně aplikována frekvence 2 Hz, 5 Hz a 10 Hz.

 

Obr. 1

 

Postup
U nehojících se ran začínáme nejprve s aplikací quasikontinuálního světla po dobu až 20 minut. Po několika aplikacích, kdy pacient následně nemá žádné negativní pocity (bolest, pruritus) a kožní defekt nevykazuje známky zhoršení, postupně přecházíme na režim pulzní. Pulzní režim aplikujeme 10 minut.
Mezi kontraindikace tohoto typu červeného polarizovaného světla ve vztahu k ranám patří krvácení z akutní rány (ne však drobné krátkodobé krvácení granulující spodiny). Rovněž se nedoporučuje aplikace světla na oblast s výskytem prekanceróz nebo tumorózních ložisek. Přítomnost infekce nebo kritické kolonizace v ráně nebrání aplikaci světla, ale naopak současná aplikace přístroje Biostimul s aplikací modrého světla je k řešení infekce určena (8).
Samotná aplikace fototerapie u nehojících se ran nabízí dvě možnosti. První nabídkou, zvláště v podmínkách, kde nás netíží čas, je stimulace oblastí regionálních mízních uzlin (viz obr. 1) na dobu deseti minut ke zvýšení imunitních reakcí organismu. Následně po tomto úkonu přemísťujeme terapii na oblast defektu. Například u dolních končetin jde o oblast třísla, zákolenní nebo lýtka. Důležitým rozdílem v aplikaci při porovnání s Bioptronovou lampou je vzdálenost přístroje Biostimul od léčené oblasti. Tam, kde je neporušená kůže, přikládáme přístroj přímo na danou oblast, u ulcerací se snažíme přiblížit co nejvíce ke spodině rány. Projasnění spodiny rány a větší sekrece je standardním projevem následně po aplikaci.

 

Důležitá příprava spodiny rány
Před samotnou procedurou je výhodné připravit spodinu rány obkladem s desinfekčním roztokem nebo pěnou (DebriEcasan, Dermacyn, Octenilin, Prontosan, Prontoderm foam) po dobu 20 minut. Účinek působí nejlépe na granulující a epitelizující ránu. Nekrotická nebo povleklá spodina není vhodným a efektivním terénem pro aplikaci.

 

Lampa doma a v ambulanci
Ze strany zdravotníků zaznívají obvykle dotazy na organizační a časový systém aplikace světla například v ambulantním provozu. Optimálním řešením této záležitosti je zakoupení lampy k léčbě do domácího prostředí. I tak se ale snažíme zvláště u pacientů s bolestí, infekcí a u komplikovaných ran fototerapii v ambulanci používat. V době aplikace světla je řešena dokumentace, edukace pacienta a další úkony spojené s kontrolou v ambulantním zařízení. Pracovní postup zahrnuje jednotlivé kroky od očistění spodiny a okolí rány, aplikaci desinfekčního roztoku ve formě obkladu a následnou aplikaci světla pomocí přístroje Biostimul.
Podle typu a tím i velikosti přístroje ošetřujeme okolí defektu. U menšího průměru světla (typ BS103 a BS303), můžeme využít dobu aplikace světla současně ke vstřebání masti použité na okolí rány, protože fotonyxová lampa obvykle zasahuje pouze určitou oblast rány, ne její okolí. Při použití přístroje BS 501, který je schopen léčebně obsáhnout velkou plochu defektu i okolí, využíváme efekt světla současně i k řešení drobných projevů na kůži a její regenerace. Ošetření kůže pomocí mastí nebo past ponecháváme následně až po fototerapii. Je vhodné zdůraznit, že před aplikací by měla být ošetřovaná plocha zbavena všech médií, protože samy tyto látky pohlcují světlo, nebo způsobují zvýšený odraz světla (mastnota) a tím snižují účinnost použití (8).

 

Obr. 2. Hematom na břiše                                      Obr. 3. Stav po denní aplikaci Biostimulu za 4 dny

 

Výsledkem je jednoznačně přínos. Konkrétní příklady
Jak již bylo zmíněno v úvodu, ne každý věří v účinnost léčby světlem. Mnohdy jsou to samotní nemocní, kteří na „sobě“ pozorují pozitivní efekty léčby i příjemné pocity. U všech ran předložených v prezentaci pomocí fotografií bylo použito červené polarizované světlo. Modré světlo, které výrobce doporučuje k řešení infikovaných ran, používáme velmi krátce. Příkladem využití „ léčebného“ světla je urychlení vstřebání hematomu. Obrázek 2 a 3 demonstruje pacienta s hematomem na břiše, kdy bylo nutné urychlit absorpci krevního výronu pro další invazivní výkon. Aplikace červeného světla 30 minut po dobu 5 dnů.

Obr. 4. Řešení jizvy na ruce pomocí fototerapie

 

Obr. 5                                                               Obr. 6

Zlepšení kvality epitelizujících ran a jizev lze podpořit aplikací světla (obr. 4). Velmi přesvědčivý účinek po 14 dnech aplikace Biostimulu následoval u pacientky s ulceracemi na vnitřních kotnících obou dolních končetin žilní etiologie. Během této doby došlo ke snížení bolesti z VAS 6 a VAS 1 a tudíž ke snížení dávek užívaných analgetik, objektivně jsme pozorovali hojení ran a zesvětlení erytémů v okolí defektů (obr. 5 a 6 ukazuje defekt LDK).

 

Obr. 7                                                         Obr. 8

 

Další ulcerace levé dolní končetiny (obr. 7 a 8) se týká pacientky s anamnézou defektu 26 let při žilní etiologii. Zpočátku byla k lokální terapii vybrána terapeutická krytí (hydrogel + neadherentní krytí) k denním převazům rány, aby si pacientka mohla aplikovat Biostimul každý den. Kompresivní terapie dolní končetiny byla prováděna obinadly s krátkým tahem. Časový rozdíl mezi snímky 7 a 8 je 13 měsíců. Pacientka používala denně červené světlo postupně na jednotlivé úseky kožního defektu, celková aplikace pak trvala více než 1 hodinu.

 
Obr. 9                                                           Obr. 10

 

Příkladem úspěšné lokální léčby je pacientka s původně hlubokým nekrotickým dekubitem. Po débridementu defektu následovala spolu s lokální terapií léčba Biostimulační lampou 2krát týdně. Pacientka je přesvědčena o výrazném urychlení léčby pomocí světla (obr. 9 a 10). Celkový počet aplikací světlem činil 15 dávek po dobu 20 minut.
Ne posledním příkladem z praxe je pacient s úrazem palce dolní končetiny sekačkou na trávu. Vzhledem k lokálnímu nálezu bylo z chirurgického pohledu jedinou možností palec amputovat. Toto řešení pacient odmítl a domluvil se s ošetřujícím lékařem na možnosti použití terapeutických krytí spolu s biostimulační lampou. Obrázek 11 zachycuje situaci při přijetí pacienta do ambulance, obrázek 12 ukazuje situaci za 9 měsíců po „zhojení“ rány. Pacient aplikoval červené světlo do rány zpočátku ob den, dále a 3 dny, do okolí palce používal světlo denně. Terapie Biostimulem je u všech pacientů doporučena až do zhojení defektů. Fototerapie má i profylaktické účinky, a proto určitá skupina pacientů, jako jsou například paraplegici nebo pacienti s recidivujícími defekty, by měla mít tento typ terapie jako součást denního režimu.

 

Obr. 11                                                           Obr. 12

 

Rozhodnutí o použití
Metoda progresivní fototerapie je předkládána jako ideální v každodenní aplikaci, případně pro použití vícekrát denně. Bohužel se toto doporučení přímo neslučuje s filozofií moderního způsobu hojení ran ve smyslu prodloužení intervalů převazů (ve fázi granulaci a epitelizace) na tři a více dnů. Dalším určujícím faktorem, který rozhoduje, je i rozsah ran a tím výběr terapeutického krytí. Oba tyto činitelé souvisejí především s finančním zatížením zdravotnického zařízení. V takových případech lze doporučit, a zcela individuálně vybrat, typ neadherentního krytí nebo krytí s antiseptiky, které patří v nabídce terapeutických materiálů k levnějším.

 

Závěr
Fototerapie je nenáročná metoda, která spolu s dalšími postupy pomáhá léčit nejen komplikované rány. Vyžaduje spolupráci s pacientem a motivuje jej v léčbě. Vývoj světelné terapie slibuje další inovace, které mohou být příslibem dalších uplatnění. V oblasti hojení ran je to například řešení infikovaných ran, snížení bolesti, průnik světla přes některá krytí a mnohé další.

 

Literatura:
1. Biostimul [on-line], dostupné z www. biotherapy.cz.
2. Boivin DB, James FO. Light Treatment and Circadian Adaptation to Shift Work. 2005. Industrial Health 2005, 43, 34–48, ISSN: 0019-8366.
3. Doucha M. Léčba světlem [on-line], dostupné z http://terapie.aztip.cz/alternativni-terapie/fyzikalni-terapie/fototerapie-luminoterapie/lecba-svetlem.
4. Heřt J. Alternativní medicína a léčitelství, Nakladatelství VN. 2011. 238. s. ISBN 978-80-87373-15-6.
5. History of Colour Light therapy [on-line], dostupné z www: <http://www.colourlighttherapy.com.au/colourlighthistory.html.
6. Kondziolka J, Bulíř H. Vliv světla na člověka. 14. 7. 2007 [on-line], dostupné z www.rozhlas.cz/vedaarchiv/technologie/_zprava/397749.
7. Koutná M. Komplexní terapie v hojení ran. Magazín medical, Zepter International, s. 11.
8. Koutná M. Léčba chronických ran metodou fotonyx. Hojení ran, Praha: Geum, č. 3/2011. ISSN 1802-6400.
9. Léčení světlem [on-line], dostupné z http://slunecni-domy.cz/wp-content/uploads/Leceni-svetlem.pdf.
10. Sakula A. In search of Hippocrates: a visit to Kos, Journal of the Royal Society of Medicine Volume 77 August 1984, [online] dostupné z http: //www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1440126/pdf/jrsocmed00220-0068.pdf.
11. Starwynn D. Research Review on Color Light Therapy [on-line], dostupné z http://acupuncturetoday.com/mpacms/at/article.php?id=31907.
12. Stryja J et al. Repetitorium hojení ran 2, Geum, 2011, s.105, ISBN 978-80-86256-79-5.
13. Wikipedie, Niels Ryberg Finsen [on-line], dostupné z http: //cs.wikipedia.org/wiki/Niels_Ryberg_Finsen.

 

Fota z archivu autorky

 

Recenzoval:
MUDr. Jan Stryja, Nemocnice Podlesí, Třinec

 

Mgr. Markéta Koutná, Všeobecná fakultní nemocnice, Praha