COVID-19
 
Zpět na přehled aktualit

Florence plus

Odborná stáž ve Švýcarsku

Datum: 28. 2. 2020
Odborná stáž ve Švýcarsku

Poslední zářijový týden jsme se zúčastnili exkurze ve Švýcarsku. Na tuto odbornou stáž vyjeli studenti napříč všemi obory naší školy. Jednalo se o studenty oborů zdravotnický asistent, bezpečnostně právní činnost a sociální činnost. Celkem se zúčastnilo 34 žáků a tři odborní učitelé.

Švýcarsko je známé po celém světě svouvysokou životní úrovní a patří mezi země velmi bohaté a vyspělé. Proto nás zajímalo, jak se potýká se stávajícím demografickým trendem stárnutí populace a jak pečuje o své obyvatele v nemoci, stáří a umírání. Naším cílem bylo poznat směry v oblasti paliativní péče a etické aspekty péčeo klienty, kteří žádají eutanazii.

První den jsme měli domluvenou exkurzi na letecké záchranné službě, která sídlí blízko letiště v Curychu. Společnost s názvem Rega poskytuje švýcarským občanům nepřetržitou pomoc v případě ohrožení života i zdraví,a to jak v oblasti domoviny, tak i mimo ni. Pro nemocné či raněnédoletí specializovaný tým kamkoli po celé zeměkouli. Jedná se o ojedinělou službu nejen v rámci Evropy, ale celého světa. Služba je naprosto unikátní a jedůkazem, že medicínu lze provozovat i v oblacích.

Společnost není veliká, k dispozici zde mají čtyřivrtulníky a jedno speciálně vybavené letadlo. Pro potřeby švýcarských občanů je toplně dostačující. Personál letadla tvoří vždy jeden zdravotnický pracovník s kvalifikací ARO,jeden lékař a pilot. Mezi běžné zařízení letadla patří základní i speciální zdravotní technika. K dispozici je rovněžinkubátor po převoz novorozenců. Běžně převážejí klienty v kritickémstavuohrožujícímživot dokonce i s balonkovou kontrapulzací či extrakorporální podporou. Osobami, které nemohou být přepravovány,jsou jen klienti s psychiatrickou diagnózou. Celý organizačně náročný systém je řízen letovými dispečery, kteří jsou 24 hodin na příjmu pro případ nouzového volání. Operátoři jsou zdatní nejen v komunikaci a organizačních dovednostech, ale ovládajítaké čtyřisvětové jazyky: angličtinu, francouzštinu, němčinu a italštinu. Jsou v kontaktu s lékaři, kteří na místě záchranné služby slouží pohotovost, a v případě výjezdu jsou ihned k dispozici. Letecká záchranná služba spolupracuje s pozemní záchrannou službou, sítí švýcarských nemocnic a také s externími pracovníky. Jsou to například horolezci, kteří jsou zapojeni v případě lavinových záchranných akcí v horách. Celá služba je hrazena ze zdravotního pojištění, ježsi hradí každý občan. Částka není malá, činí přibližně 10 % platu. Švýcarsko má systém komerčního zdravotnictví. Každý si sjednává soukromé zdravotní pojištění, na výběr má z více než 2000 pojišťoven. Pro sociálně slabé jsou zde podpůrné programy, které umožňují integraci do společnosti. Proto je také Švýcarsko zemí s nulovým výskytem bezdomovců.

Druhý den jsme strávili ve zdravotnickém zařízení poblíž Curychu. V tomto centru je nejen nemocnice, ale také stacionář, kde se pečuje o pacienty s demencí,a zároveň sociální zařízení pro poskytování paliativní péče. V rámci exkurze jsme viděli celý komplex. Prostředí bylo velmi vlídné a ani nemocnice moc nepřipomínala zdravotnické zařízení. Každý klient má k dispozici svůj vlastní pokoj. Ten se od pokojůčeských nemocnic lišíhlavně prostorností, světlostí a příjemným výhledem. Terasa s balkonem je téměř u každého pokoje, což máhlavně psychologický efekt. Klient musí mít pozitivní vyhlídku na to, že půjde brzy domů, že až se uzdraví, bude opět moci chodit na procházky do přírody. Ti, kdojsou mobilní, se pak užléčí doma. Dalším pozitivem byly světlovody v celéoblasti sociálního zařízení i na chodbách ARO oddělení a vjeho boxech. Byly instalovány z důvodu nedostatku denního světla v místnostech především pro zlepšení psychického stavu nemocných. Přísun světla pozitivně působí i na psychiku zdravotníků, kteří zde pracují. Cílem personálu v této nemocnici je dále poskytovatdostatek informací klientovia jeho rodině. To řeší mimo jinéinformační tabulí, která se každý den aktualizuje. Na této světelné nástěnce nemocný vidí jména osob, které ho v konkrétníden ošetřují, kdo je jeho ošetřující lékař, včetně kontaktuna něj. Důležité jsou také informace o dodržování diety či pokyny, cododržovat před vyšetřením.

Celé dopoledne jsme se účastnili zajímavých přednášek zaměřených na etiku v oblastiumírání a paliativní péče. Švýcarský přístup je velice humánní a nejvyšší důraz klade na autonomii klienta. Každý má právo žít kvalitní život. Pro každého z nás ale znamená kvalita života něco jiného. Když se klient rozhodne, že jeho život nemá dostatečnou kvalitu a nelze ji žádnými dostupnými prostředky zajistit, je nutné umožnit mu důstojné umírání a smrt. Toto se podle slov ředitele nemocnice děje pouze v 1 % případů, přesto kvůlitomu za tímto účelem cestuje do Švýcarska řada cizinců, kterým to není v jejich zemích umožněno. Proces schvalování eutanazie je ve Švýcarsku dlouhý, předchází mu zasedání etické komise, která projednává každý případ zvlášť a s velkou mírou odpovědnosti. K tomu, aby klient mohl o eutanazii zažádat, musí být potvrzena jeho naprostá příčetnost. Obrovský důraz se zde klade na zajištění důstojného umírání. Do tohoto procesu je zapojena rodina klienta. Jakoprvní sepři nástupu do zařízení projednávají konkrétní okolnosti umírání. Vše se pečlivě zapisuje, aby až nastane onachvíle, personál nic neopomněl a vše proběhlo dle přání klienta. Pacient si určuje, kdo bude přítomen u jeho smrtelné postele a kdo bude rozhodovat za něj, až již sám nebude moci. Překvapilo nás, že to nemusí být jen přímí příbuzní, ale mohou to býttaké přátelé či známí. Když člověk odchází, rodina má možnost ho vyprovázet do poslední chvíle a může se s ním loučit až dva dny po smrti. Lůžko je obložené květinami, svíčkami. Pokoj je označen fotografií zemřelé osoby, svíčkou a květinou či nějakým osobním upomínkovým předmětem. Rodině je poskytována odborná péče,jsou přítomni rovněž vyškolení pracovníci, kteří jí umožňují důstojné truchlení. Rituály posledního rozloučení jsou ve Švýcarsku velmi důležité, klade se na ně ten nejvyšší důraz. Podle Švýcarů se bez řádného truchlení a rozloučení není možné dostatečně vyrovnat se smrtí blízké osoby. Od českého přístupu se tentoliší i tím, že s tělemzesnuléhose i po smrti nakládá jako s plnohodnotnou lidskou osobou. V nemocnicích jsou pro zemřelé k dispozici místnosti, kde má rodina možnost se rozloučit. Nepřichází v úvahu, že by se tělo odesílalo k pitvě či by ho do dvouhodin odvezla pohřební služba,ještě bez možnosti rozloučení s rodinou, tak jak je tomu bohužel u nás v České republice. Švýcarský přístup nás uchvátil svoulidskostí a citlivostík nemocnému. Naše exkurze se velice vydařila, žáci získali hodně nových poznatků, které mohou v budoucnu uplatnit v péči o nemocné. Doufejme, že tyto vědomosti postupně přispějí ke zlepšení péče o klienty a změní přístup k umírajícím také u nás.

 

Mgr. Tereza Johnová
 
  • tisk
  • předplatit si