COVID-19
 
Zpět na přehled aktualit

Florence plus

Znalosti sester v oblasti práv pacientů

Datum: 20. 2. 2020
Znalosti sester v oblasti práv pacientů

Autorka pomocí dotazníkového šetření zjišťovala rozsah znalostí sester v oblasti práv pacientů. Více než 800 dotazovaných sester rozdělila do dvou skupin – na sestry s vysokoškolským vzděláním a na sestry se vzděláním středoškolským. 

Výzkum byl realizovaný na základě písemné žádosti a následného souhlasu vedení vybraných nemocnic. Do výzkumu se zapojily sestry těchto nemocnic Jihomoravského kraje:

  • Nemocnice Břeclav, příspěvková organizace, U nemocnice 3066/1, Břeclav,
  • Nemocnice Ivančice, příspěvková organizace, Široká 16, Ivančice,
  • Úrazová nemocnice v Brně, Ponávka 6, Brno,
  • Fakultní nemocnice u sv. Anny, Pekařská 53, Brno,
  • Nemocnice Kyjov, příspěvková organizace, Strážovská 1247/22, Kyjov,
  • Nemocnice TGM Hodonín, příspěvková organizace, Purkyňova 11, Hodonín.

Výzkum jsem prováděla v období měsícůúnora a března roku 2018. Výzkumu se zúčastnilo 851 sester a v následující tabulce uvádím počet respondentů z jednotlivých nemocnic.

Pro výzkum jsem zvolila dotazníkové šetření, kteréumožňuje získávat informace od velkého počtu respondentů vpoměrně krátkémčase. Otázky v dotazníku měly za úkol prozkoumat povědomí zdravotních sester o právní problematice spojenés jejich prací. Používala jsem zejména otázky zavřené a polootevřené, úvodní a filtrační. U zavřených otázek jsem umožnila výběr ze dvou nebo tří alternativ odpovědí, které zjišťují jednak úroveň znalostí sester v oblasti práv pacientů a jednaknázory sester na tutoproblematiku. Otázky a alternativy odpovědí jsem se snažila formulovat srozumitelně a dbala jsem na to, aby celá konstrukce dotazníku byla respondentům snadno srozumitelná. Pro kvantitativní výzkum jsem vytvořila dotazník, který obsahuje 26 otázek, které směřují k vytčeným cílům a stanoveným hypotézám. Vlastnímu vypracování dotazníku a sběru dat předcházelo studium odborné literatury. Výzkum by měl sloužit především jako sonda do povědomí tázaných o právní problematice a na základě jejich odpovědí by měla být stanovena doporučení pro změny.

HLAVNÍ CÍL: Zjistit úroveň a rozsah znalostí sester v oblasti práv pacientů. Zmapovatzkoumanouproblematikua skutečný stav vědomostí sester.

CÍL č. 1: Prozkoumat, zda se sestry orientují v základní problematice práv pacientů.

Hypotéza č. 1: Sestry s vysokoškolským vzděláním vykazují lepší orientaci v základní problematice než sestry se středoškolským vzděláním.

K ověření hypotézysměřovalo pět otázek. Zaměřila jsem se na českou verzi etického kodexu Práva pacientů. To, že byl etický kodex přijat 25. 2. 1992,a to, že se skládá z 11 bodů a má morální závaznost, vědělo v průměru 75 % sester. Výsledek potvrzuje, že sestry s vysokoškolským vzděláním mají lepší znalosti – správně jich odpovědělo více než90 %. Na otázku týkající se znalostí souvisejících s ochranou soukromí pacienta volilo správnou variantu odpovědi více než 80 % respondentů. K ochraně soukromí směřovala i další otázka: V jakých případech může být prolomena mlčenlivost?Správnou odpověď volilo 77 % sester se středoškolským vzděláním a 95 % s vysokoškolským, což lze vnímat jako pozitivum. Klinický experiment a jeho podmínky zahrnovala poslední otázka směřující k ověřenítéto hypotézy. Správně na ni odpovědělo 61 % sester se středoškolským vzděláním a 83 % sester s vysokoškolským.

Na základě daných zjištění můžeme konstatovat, žehypotéza č. 1 se potvrdila. Což znamená, že sestry s vysokoškolským vzděláním vykazují lepší orientaci v základní problematice práv pacientů než sestry se středoškolským vzděláním.

CÍL č. 2: Zjistit úroveň znalostí sester zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který přináší výrazné posílení práv pacientů.

Hypotéza č. 2: Sestry se středoškolským vzděláním mají méně znalostí dané právní úpravy než sestry s vysokoškolským vzděláním.

K ověření této hypotézysměřovalo v dotazníku šest otázek. Z odpovědí je patrné, že 34 % sester se středoškolským a 17 % s vysokoškolským vzděláním nevědělo, že uvedený zákon předkládá mimo jiné zákonné zakotvení pacientských práv. Tento výsledek hodnotím jako varující. Dále jsem se zaměřila na informovaný souhlas. Správnou variantu odpovědi na danou otázku zvolilo 87 % všech respondentů, sester s vysokoškolským vzděláním téměř 93 %. V otázce zaměřené na právo pacienta přijímat duchovní péčijsem došla k velmi pozitivnímu zjištění, protože více než93 % všech dotazovaných odpovědělosprávně. Další otázka měla prokázatorientaci sester v problematice poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi. Téměř 80 % respondentů na ni odpovědělosprávně, vysokoškolsky vzdělaných sester bylo více než 90 %. Ve výzkumu nelze opomenout předem vyslovené přání. Jaké jsou náležitosti tohoto dokumentu, co musí být jeho součástí a jak se provádí záznam do dokumentace,uvedlo správně 81 % dotazovaných. Výrazně lepší odpovědi jsem získala od vysokoškolsky vzdělaných sester, špatně odpovědělo pouze 8 % z nich. K ověření této hypotézyjsem směřovalai otázku na právo pacienta vyžádat sikonzultační službu. V tomto případě zvolilo 60 % respondentů správnou variantu odpovědi. Na druhou stranu je potřeba se zamyslet na tím, proč 40 % sester odpovědělo nesprávně.

Srovnáním relativní četnostisprávných odpovědí u zvolených proměnných vidíme více správných odpovědí u sester s vysokoškolským vzděláním. V porovnání s číselnými charakteristikami u hypotézy č. 1 lze říci, že rozdíl ve znalostech zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování,je mezi vysokoškolsky a středoškolsky vzdělanými sestrami nižší než rozdíl v základních znalostech. Po zhodnocení výsledků daných položek a po jejich statistickém zpracování lze prohlásit, že hypotéza č. 2 se potvrdila a sestry se středoškolským vzděláním mají znalosti ohledně dané právní úpravy na nižší úrovni než sestry s vysokoškolským vzděláním.

CÍL č. 3: Zmapovat názory sester na prohlubování znalostí a celoživotní vzdělávání v oblasti práv pacientů.

Hypotéza č. 3: Sestry s vysokoškolským vzděláním se více přiklánějí k tomu, že je důležité, aby se celoživotně vzdělávaly a prohlubovaly si znalosti v oblasti práv pacientů.

K potvrzení či vyvrácení této hypotézy bylyurčeny čtyři otázky. Analyzovala jsem názory sester na úroveň jejichznalostí v oblasti práv pacientů. Téměř 63 % dotazovaných se domnívá, že nemá dostačující znalosti. Tento názor má 53 % sester s vysokoškolským vzděláním.

V další otázce jsem zkoumala, zda jsou sestry ochotny se v oblasti práv pacientů dále vzdělávat.Ve větší míře se chtějí vzdělávat sestry s vysokoškolským vzděláním (86 %). Středoškolsky vzdělané sestry takový zájem nejeví, o další vzdělání se jich zajímá jen 64 %.

Po srovnání výsledků s předcházející otázkou je patrné, že sestry se středoškolským vzděláním, které odpověděly, že nemají dostatek znalostí,by se pravděpodobně chtěly vzdělávat. V dotazníku jsem dále zjišťovala, jestli byly sestry po nástupu do zaměstnání proškoleny voblasti práv pacientů. Podle odpovědí nebylo vůbec proškoleno 22 % dotazovaných sester. Můžeme konstatovat, že sestry se středoškolským vzděláním jsou většinou proškoleny v rámci organizace a vysokoškolsky vzdělané sestry získávají potřebné znalosti především při studiu na vysoké škole. Poslední otázka k ověření dané hypotézyse týkala toho, jak by sestra chápala účast na vzdělávacích akcíchk dané problematice. Jako zajímavouvnímá vzdělávací akci na téma práv pacientů83 % vysokoškolsky vzdělaných sester.Tento zjištěný názor považuji zavelmi pozitivní. Z celkového počtu dotázaných by 69 % sester považovalo účast na vzdělávací akci zazajímavou.

Bylo prokázáno, že názor na dostatečnost vlastních znalostí závisí na úrovni vzdělání. Závislost spočívá v tom, že vysokoškolsky vzdělané sestry považují svéznalosti za dostatečné výrazně častěji. Hypotéza dále dokazuje, že vůle sester vzdělávat se v oblasti dodržování práv pacientů závisí na stupni dosaženého vzdělání. Závislost spočívá v tom, že vysokoškolsky vzdělané sestry mají vůli se vzdělávat výrazně častěji. Dále jsem zjišťovala, jakým způsobem byly sestry proškoleny v oblasti práv pacientů. I zdebyla prokázána závislost na stupni dosaženého vzdělání. Vysokoškolsky vzdělané sestry byly většinou proškoleny v rámci svého studia, zatímco u středoškolsky vzdělaných sester převažovalo proškolení organizované zaměstnavatelem. Poslední statistická hypotéza, která se vztahuje rovněž ke způsobu vnímání účasti na vzdělávacíchakcíchv oblasti práv pacientů, také ukazuje závislost na stupni dosaženého vzdělání. Vysokoškolsky vzdělané sestry považují vzdělávací akceza zajímavévýrazně častěji.Po zhodnocení výsledků daných položek a statistických šetření mohu konstatovat, že hypotéza č.3 se potvrdila.K faktu, že je důležité prohlubovat si znalosti v oblasti práv pacientů,se více přiklánějísestry s vysokoškolským vzděláním než sestry se středoškolským vzděláním.

CÍL č. 4: Prozkoumat, zda by měly sestry zájem o stručnoua přehlednoupublikaci, která by jim umožnila rychlou orientaci v dané problematice.

Hypotéza č. 4: O přehlednoua stručnoupublikacimají menší zájem sestry s vysokoškolským vzděláním než sestry se středoškolským vzděláním.

V rámci čtvrté hypotézy jsem se sester ptala, jakému způsobu zlepšení orientace by daly přednost. Školení v rámci organizace nebo v rámci pracoviště by dalo přednost 30 % sester se středoškolským vzděláním a 8,5 % sester s vysokoškolským vzděláním. Pouze 4 % středoškolsky a necelé 1 % vysokoškolsky vzdělaných sester by využilo vyhledávání na internetu (např. zákony pro lidi, Wikipedie, Wikiskripta). Nejvíce se sestry přikláněly k tomu, že by ocenily přehlednoua stručnoupublikaci, která by byla volně k dispozici na pracovišti. Tuto alternativu odpovědi zvolilo 66 % sester se středoškolským vzděláním a téměř 91 % sester s vysokou školou. Výsledek této otázky je snadno transformovatelný do praxe. V návaznosti na tuto otázku jsem analyzovala,zdaby sestry vnímalystručnoua přehlednoupublikacina dané téma jako přínosnou. Zapřínosnou by považovalopublikacivěnující se problematice práv pacientů 94% sester se středoškolskýma 96% sester s vysokoškolskýmvzděláním.V poslední otázce jsem získávalavyjádření k prezentovanému tvrzení:Aby mohla sestra dodržovat práva pacientů a upozorňovatna jejich porušování, je třeba, aby práva pacientů znala a uměla se v nich orientovat. Překvapivě téměř 99% sesters výše uvedeným tvrzením souhlasí. Jedná se ostejný výsledek u obou proměnných, což je pozitivní zjištění. V rámci statistického zpracování výše uvedených položek a odpovědí na něnebyla u dvou otázek prokázána závislost na vzdělání, protože obě skupiny sester se ve většině případů vyjadřovaly shodně. Po zhodnocení výsledků daných položek a statistických šetření mohu konstatovat, žehypotéza č.4 se potvrdila pouze částečně, ale výsledky jsou velmi pozitivní a přínosné pro další postupy.

CÍL č. 5: Prověřit, zda sestry vnímají znalosti a orientaci v oblasti práv pacientů jako důležitosté prozajištění ochrany jich samotných.

Hypotéza č. 5: Sestry se středoškolským vzděláním přikládají znalostem v oblasti práv pacientů menší důležitost než sestry s vysokoškolským vzděláním.

K této hypotéze směřovalo pět otázek. Zjišťovala jsem, zdali sestry vnímají orientaci a znalosti v oblasti práv pacientů jako zajištění právní ochrany a předcházení případným sporům.Většina dotazovaných, tedy 88 % středoškolsky a téměř 90 % vysokoškolsky vzdělaných sester se přiklání k názoru, že tyto znalosti jsou důležité pro zajištění právní ochrany.

Další otázka zjišťuje, jestli se sestry ve své praxi setkávají s porušováním práv pacientů. Více než 60 % všech dotazovaných sester se s problémy ohledně práv pacientů setkává nebo setkalo. Ze statistiky vyplývá, že s porušováním práv pacientů se setkávají celkem běžně.

V další otázce jsem se zaměřila na konkrétní případy nedodržování práv pacientů, kteréprezentuji níže. Na nedostatečné poskytování informací pacientovi upozorňuje 66 % sester. Druhou nejčastější položkoujeporušování soukromí, které udává 44 % sester. Na třetí pozici se nacházínedostačujícípředstavování se pacientovi,na něž upozorňujenecelých 41 % sester. Dále upozorňují na nedostatečnoupsychickou a duchovní podporu–36 % sester. Na tento problém více upozorňují sestry s vysokoškolským vzděláním (48 %). Porušování důstojnostije dalšímuváděnýmporušovánímpráv, celkem ho uvedlo 21 % sester. Na nerespektování pacientových rozhodnutíupozorňuje 14 % sester. Dvě sestry se středoškolským vzděláním (0,5 %) uvedly problém sezajištěním důstojného umírání. Jedna sestra s VŠ vzděláním upozornila na neposkytování dostatku času na rozmyšlení.

Následující položka nám přehledně ukazuje, jak často jsou sestry nuceny dát pacientovi podepsat informovaný souhlas bez poskytnutí dostatečných informací od lékaře. Více než polovina sester (55 %) se s tímto problémem setkává pouze výjimečně, 19 % dotazovaných nechává podepisovat informovaný souhlas za uvedených podmínek často. Nikdy se s touto skutečností nesetkalo jen 26 % sester. Závěrem mohu konstatovat, že celkem 74 % sester se s nísetkává buď často nebo výjimečně, což není pozitivní zjištění.

Další otázka se opět zabývá úrovní znalostí sester ohledně informovaného souhlasu. 70 % dotazovaných, z toho 67 % středoškolsky a 79 % vysokoškolsky vzdělaných sester,si je vědomých, že informovaný souhlas podepsaný bez podánídostatečných informací lékařem může být neplatný.

Závislost na vzdělání nebyla prokázána, protože podílvysokoškolsky i středoškolsky vzdělaných sester jevevšech variantáchodpovědí velmi podobný. Pouze povědomío napadnutelnosti platnosti informovaného souhlasu závisí na stupni dosaženého vzdělání. Tato závislost spočívá v tom, že vysokoškolsky vzdělané sestry jsou s touto skutečností obeznámenyvýrazně častěji (79 % versus 67 %).

Tato hypotéza měla prověřit, zda sestry vnímají znalosti a orientaci v oblasti práv pacientů jako důležité pro zajištění ochrany jich samých. Vysoké procento sester je jako důležité vnímá. Výsledek byl v případěobouproměnnýchvelmi podobný, proto nebyla prokázána závislost na vzdělání. I další názory a postřehy sester v dané oblasti byly velmi podobné a nezávisely na úrovni vzdělání. Potvrdila se pouze statistická hypotéza, pomocí které jsem zkoumala povědomí sester o napadnutelnosti informovaného souhlasu. Závěrem musím konstatovat, že hypotéza č.5 se nepotvrdila.

ZÁVĚR

Impulzem pro zpracování problematiky práv pacientů bylo především mé osobní přesvědčení, že v oblasti znalostí sester o právech pacientů je co vylepšovat. Poskytovat kvalitní zdravotní a ošetřovatelskou péči znamená mimo jiné respektovat práva pacientů. Pokud je chceme respektovat, musíme je v prvé řadě znát, musíme se v nich orientovat a dokázat je aplikovat v praxi. Tato práce měla zjistit úroveň a rozsah znalostí sester v oblasti práv pacientů, zmapovat zkoumanouproblematikua předložit obraz skutečného stavu vědomostí sester. Výsledky výzkumu vnímám jako velmi pozitivní. Zjistila jsem, že sestry jsou ochotné se v oblasti práv pacientů vzdělávat. Existenci stručné a přehledné publikace na dané téma pokládají za velmi přínosnou. Během ošetřovatelské péče často dochází k situacím, kdy je sestra postavena před etický problém. Tím, že disponuje dostatkem znalostí, může přistupovat k jeho řešení jako profesionál. Závěrem navrhuji vytvoření jasné, stručné a přehledné publikace, která poskytne sestrám informace v oblasti lidských práv, práv pacientů a základní informace ze zákonného ukotvení těchto práv. Nový vztah zdravotníka a pacienta by měl býtzaložen na respektu k vůli nemocného.Dodržování práv pacientů je aktuální téma a vrámci snahy zvyšovat kvalitu zdravotní péče by mělo být prioritou. Sestra musí práva pacientů ovládat, aby nedocházelo k jejich nerespektování a porušování. Byť i z nevědomosti, která je u profesionála neomluvitelná. Závěrem bych citovala pana profesora JUDr. Aleše Gerlocha, CSc.: „Ochrana základních práv zůstává nadále závažným a potřebným tématem. Lidská práva jsou jako moře. Je důležité, aby na jeho ochranu dbaly lodní dopravci, přímořské státy i obyčejní plavci.“

 
  • tisk
  • předplatit si