Sestry – manažerky a jejich role při řízení rizik (část 3)

Profesionální řízení rizik patří nesporně mezi kompetence sester – manažerek. To, že rizikové aspekty jsou součástí práce všech sester, není třeba zdůrazňovat. Zjištění, že nějaký „rizikový“ rozměr má vše, co sestra dělá, však může být překvapením. Snahou tohoto článku je komplexně poukázat na oblasti, kde na sestry při jejich práci rizika číhají, a také definovat roli sester – manažerek v rámci tzv. „risk managementu“.

Problematika rizik ve zdravotnictví přitom úzce souvisí s kvalitou poskytované zdravotní péče a také s oblastí bezpečnosti pro všechny, kdo se procesu poskytování této péče jakkoliv účastní (obr. 1).

Všechny oblasti rizik, která se týkají zdravotnických pracovišť, lze rozdělit do tří skupin, a sestry hrají svoji roli v každé z nich:

• Zdraví a bezpečnost klientů (pacienti a jejich doprovod).
• Zdraví a bezpečnost zdravotnických pracovníků.
• Bezpečnost a kvalita majetku a prostředí zdravotnických zařízení.

1. Zdraví a bezpečnost klientů (pacienti a jejich doprovod)

Toto jsou oblasti, nad kterými by měly sestry – manažerky bdít:

• Kvalita péče jako taková má daleko širší rozsah, než se může zdát. Spadá sem mimo jiné:
  • dostatečné vyslechnutí pacienta zdravotníkem, zabránění zanedbání rehabilitace nebo chybám v dokumentaci,
  • zabránění možnosti záměny pacientů nebo záměny vzorků biologického materiálu,
  • péče o správnou medikaci – a to co do dávkování, načasování, ve spolupráci s lékaři poskytnutí informací o možných komplikacích (kontraindikacích, alergiích atd.),
  • při hospitalizaci jde o péči o dekubity (prevence i řešení), stravu a pitný režim, adekvátní větrání, prevenci pádů, předcházení nozokomiálním i jiným sekundárním infekcím,
  • aspekt kvalifikace ošetřovatelského personálu – celou řadu úkonů totiž může „lege artis“ provádět buďto sestra, která je oprávněná pracovat samostatně, nebo personál s nižší kvalifikací, ale takzvaně pod dohledem. Jistě to může být v každodenní praxi někdy obtížné dodržet, zároveň je však jasné, že zde může být potenciálně blízko k rizikům.

• Kvalita v oblasti konvenience – ta je široce chápána jako „vše ostatní kromě odborné zdravotní péče“:
• komunikace mezi zdravotníky (sestrami) a klienty (pacienty i jejich doprovodem) – a to všechny její aspekty jako obsah, vhodná forma, množství, odborná úroveň, načasování, úplnost, naslouchání a citlivé dotazování,
• hygienická úroveň zdravotnických zařízení,
• strava a pitný režim – prevence malnutrice a dehydratace,
• bezpečnost pacientů v nemocnicích – prevence ohrožení nežádoucími návštěvami, majetkovou trestnou činností a podobně.

• Etika péče a platná legislativa – prostupuje každodenní činností sester často ruku v ruce s riziky:
  • etické kodexy: Etický kodex práv pacientů (11 bodů) není jediný – kromě něj existují i další, které je také dobré znát (týkají se specifických pacientských skupin – senioři, děti, hospitalizovaní, psychiatričtí nebo tělesně postižení pacienti aj.). Tyto kodexy mají sice jen charakter doporučení, jejich dodržování ale může pomoci zabránit mnoha rizikům.
  • platná legislativa: v dubnu 2012 například vstoupil v účinnost zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve kterém se objevily mnohé body z výše zmíněného etického kodexu a od té chvíle začaly být právně vymahatelné! To přineslo významnou změnu do vztahů mezi zdravotníky a pacienty.
  • prevence stížností a soudních sporů, které stále přibývají. Většina stížností se – možná překvapivě – týká komunikace. A většinou jde o stížnosti na nedostatek informací nebo nevhodnou formu komunikace. A většina těchto nežádoucích situací v praxi vzniká z nedorozumění mezi zdravotníky a jejich pacienty – tedy zbytečně.

• Rizika v nakládání s údaji o pacientech
  • bezpečnost v oblasti IT – nutnost péče o zabezpečení počítačů a citlivých údajů v nich,
  • nevědomý únik informací – nevědomé „podřeknutí se“ (nevhodná konverzace sester v přítomnosti pacientů nebo doprovodu),
  • ponechání dokumentace bez kontroly (na stole v prázdné sesterně apod.),
  • chyby při elektronickém zpracovávání dat, které mohou mít dalekosáhlé důsledky,
  • prevence pochybení v identifikaci pacientů (čipy, dvojité jištění, pečlivost).

2. Zdraví a bezpečnost zdravotnických zaměstnanců

• Bezpečnost práce a pracovního prostředí
  • zodpovědnost sester – manažerek v oblasti proškolování jejich podřízených v oblasti bezpečnosti práce,
  • prevence násilí ze strany pacientů, ev. školení v sebeobraně (podle typu oddělení).

• Riziko přenosu infekce/choroby
  • monitoring manipulace s biologickým materiálem, prevence obousměrného přenosu infekce mezi zdravotníky a pacienty

• Rizika plynoucí z nedokonalých informačních toků
  • garance funkčního toku informací mezi všemi členy zdravotnického týmu jako prevence chyb. To je možná jeden z nejdůležitějších a zároveň nejopomíjenějších bodů! A zde mohou sestry – manažerky hrát klíčovou roli.

• Dodržování legislativy v oblasti zaměstnávání zdravotníků
  • například vyhláška č. 271/2012 Sb. (zdravotní omezení pro výkon práce zdravotníka), prevence korupce a další.

3. Bezpečnost a kvalita majetku a prostředí zdravotnických zařízení

Tato skupina rizik se týká práce sester – manažerek jen nepřímo, a proto se jich dotkneme stručně. Rolí sester ve vedoucích pozicích by zde mělo být nejspíše aktivní poukazování na případné nedostatky:

• Budovy
  • technický stav budov zdravotnických zařízení.

• Vnitřní prostředí
  • bezbariérovost, protiskluzová úprava, kvalitní úklid, značení.

• Vnější prostředí
  • náledí, záplavy, lavičky, odpadkové koše, hluk, hmyz.

• Pojištění a finanční aspekty související s činností zdravotnického zařízení.

Role sester – manažerek v kontextu řízení rizik

Sestra – manažerka nemá sice přímé řízení rizik mezi svými hlavními kompetencemi a až na výjimky systém řízení rizik aktivně nevytváří, přesto (nebo právě proto) by si měla být jasně vědoma své role v této oblasti – a to v její plné komplexitě. Jaké podoby může tato role v praxi mít?

• Šiřitelka: sestra – manažerka stále buduje u svých podřízených vědomí rizikových oblastí i konkrétních rizik a tím zvyšuje jejich tzv. „rizikovou gramotnost“. Zároveň je učí rizikům předcházet a také účinně řešit nastalé nežádoucí situace.
• Korektiv: účinně zasahuje, kdykoliv si uvědomí, že nějaká riziková oblast není dostatečně ošetřena, a takové situace buď sama řeší, nebo na ně upozorňuje a domáhá se řešení, pokud situace přesahuje její kompetence.
• Garant: v oblasti, kterou řídí, ať je jakkoliv veliká, působí jako garant toho, že na rizika bude brán profesionální zřetel.
• Vzor: s ohledem na své přímé podřízené i ostatní kolegy by měla být vzorem pro ostatní v oblasti prevence a zvládání rizik.
• Aktivní činitel: ve všem, co tu postupně zaznělo, by měla hrát svoji roli aktivně – tedy nečekat, až se něco stane, ale daleko spíše nežádoucím rizikovým situacím předem zabránit, aby se pokud možno vůbec nestaly. A to buď přímo, nebo tím, že na ně bude poukazovat.

Zuzana Hekelová, lektorka, publicistka a konzultantka, www.vase-lektorka.cz

Literatura:

1. Keclíková K. Systém řízení rizik jako součást integrovaného systému managementu kvality ve zdravotnictví. Zlín: Univerzita T. Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky, 2012

2. Gladkij I, Heger L, Strnad L. Kvalita zdravotní péče a metody jejího zlepšování. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1999

3. Škrla P, Škrlová M. Řízení rizik ve zdravotnických zařízeních. Praha: Grada Publishing, 2008

4. Gladkij I. Management ve zdravotnictví. Brno: Computer Press, 2003

5. Kolektiv autorů. Aktuální problematika managementu – sborník přednášek. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008