COVID-19
 
Zpět na přehled aktualit

Názory & Volný čas

Když se ohlédnu, tak bych si nemohla nic lepšího přát

Datum: 19. 4. 2020
Když se ohlédnu, tak bych si nemohla nic lepšího přát

Své zkušenosti a práci nám přiblížila vrchní sestra neonatologického oddělení Nemocnice Na Bulovce Mgr. Jaroslava Saxlová. Při rozhovoru z ní sálala pohoda a optimismus. Stejná nálada vládla i na celém oddělení, o kterém s láskou a úsměvem vyprávěla.

Neonatologické oddělení Nemocnice Na Bulovce

Jde o neonatologické oddělení s intermediální péčí. První část je JIP, kde pečují o nezralé děti od 31. gestačního týdne, děti s poruchou poporodní adaptace, s infekční problematikou, děti s další specifickou neonatologickou problematikou, děti k doléčení z perinatologických center nebo děti přeložené z porodnic nižšího stupně. V druhé části je oddělení fyziologických novorozenců, tam se péče prolíná s roamingovým oddělení šestinedělí.

Jak vás vůbec napadlo jít studovat na zdravotní sestřičku?

Chtěla jsem být zdravotní sestrou od samého začátku. Jako malá holčina jsem ráda ošetřovala panenky, starala jsem se o ně jako o mimina. Dobrý vztah mám i ke zvířatům, která jsem také zraněná ošetřovala. Ale vždy jsem chtěla spíše pečovat o děti.

Jak jste se dostala na neonatologii na Bulovce?

Když jsem po maturitě nastoupila do chebské nemocnice, byl obor neonatologie v plenkách. Něco se o něm šuškalo, ale pracovat na neonatologickém oddělní bylo za odměnu. Zprvu jsem se hrozně bála a měla jsem velký respekt před těmi malinkými tvorečky. Abych pravdu řekla, ani se mi tam moc nechtělo, protože jsem si moc nevěřila. Ale když mi to nabídli, zkusila jsem to. Od té doby je neonatologie můj životní obor.

V roce 1979 jsem se rozhodla pro Prahu a z více nabídek si vybrala neonatologii v Motole. Bylo to nové špičkové pracoviště. Moc ráda na to vzpomínám, získala jsem hodně zkušeností, byla to velká škola a opravdu velmi zajímavé období. Pracovala jsem na JIP až do roku 1990, do svého odchodu na mateřskou dovolenou. Po návratu na neonatologickou JIP se mnoho změnilo ve smyslu pokroku v diagnostice, léčbě a ošetřovatelské péči o novorozence. Dělala jsem školící sestru a mentorku. Externě jsem spolupracovala se zdravotní školou 5. května, starala se o studentky a školila je.

V roce 2006 jsem dostala a následně přijala nabídku od pana primáře MUDr. Martina Čihaře pracovat na neonatologickém oddělení Nemocnice Na Bulovce na pozici vrchní sestry. Oddělení neonatologie bylo zřízeno rozhodnutím vedení NNB již v roce 2006. Byla realizována zásadní změna v organizaci oddělení a v rozsahu poskytované péče. Do roku 2007 bylo v Nemocnici Na Bulovce pečováno pouze o fyziologické novorozence, JIP se stala novou kapacitou. Celé oddělení bylo rekonstruováno, byla pořízena nová zdravotnická technika a sestaven erudovaný tým lékařů a sestřiček. Naše oddělení bylo v roce 2014 zařazeno mezi intermediární perinatologická centra.

Co pro vás znamenala listopadová revoluce v roce 1989?

Po listopadové revoluci v roce 1989 se zdravotníkům doslova otevřel svět. Účastnila jsem se čtrnáctidenní stáže v rámci projektu Hope v Londýně a v roce 1994 jsem byla na dvoutýdenním výměnném pobytu na neonatologické klinice v Salt Lake City. V té době tam byla péče na úplně jiné úrovni než u nás, velmi pěkně se tam o nás starali a edukovali nás v nových postupech ošetřovatelské péče v neonatologii. Recipročně z této kliniky přijel tým zdravotníků k nám do Motola a pomáhal nám získané poznatky zavést do praxe.

Baví vás vaše práce i po tolika letech?

Když vezmu svůj profesní život, mám ho krásně naplněný. Vždy jsem dělala to, co se mi líbilo, a našla jsem v tom uspokojení. Ohlédnu-li se, tak jsem si nemohla nic lepšího přát. U malých dětí nebo novorozenců člověk ani nemůže vyhořet, většinou jsou to zdravá miminka, jsou krásná, chovací a odchází domů zdravá.

Můžete srovnat situaci v oboru, když jste začínala, a dnes?

Se situací, kdy jsem v oboru začínala, se to dnes nedá srovnat. Měly jsme jako sestry dost jednoduché vybavení, o kvalitní přístrojové technice jsme si mohly nechat zdát. Před třiceti lety bylo problémem zachránit děťátko s porodní vahou 1–1,5 kilogramu. Ta, která přežila, se často potýkala s trvalými následky. Dnes tyto děti umíme dobře léčit. Česká republika se může pochlubit jednou z nejnižších úmrtností novorozenců. V ošetřovatelské péči jsou teď úplně jiné postupy. Jsme zastánci ověřených, bezpečných postupů, které se snažíme provádět co nejšetrněji. Na této úrovni je stále co zlepšovat a jde to ruku v ruce s novými znalostmi a spoluprací s ostatními neonatologickými centry. Setkáváme se a vzájemně si vyměňujeme získané zkušenosti. Velmi důležitá je spolupráce zdravotníků s rodiči novorozenců, zapojení rodičů do péče o dítě, roamingový systém.

 

Je mezi studenty zájem o práci na neonatologii, musíte ji před nimi vychvalovat?

Myslím, že práci sestry na neonatologii studentkám a studentům zdravotnických škol ani moc vychvalovat nemusím. Máme tady na praxi studentky a studenty z 3. LF UK, někteří tu pracují i na bakalářských pracích. Potom tu máme záchranáře, porodní asistentky z mnoha škol… Nemusíme doporučovat, dost často se stává, že se nadchnou, miminka se jim líbí. Je to hezká práce, radostná a optimistická. Přijdou na exkurzi nebo tu mají praxi a řeknou: „Jé, my bychom chtěli sem k miminkům, můžeme tady pracovat?“ Na druhou stranu na některých rovnou vidím, že se jim sice miminka líbí, ale nemohli by tu pracovat, protože mají obrovský respekt. To je v pořádku. Ne každý se hodí k miminkům. Nemá k nim ten správný vztah, i když je třeba šikovný.

Máte recept na udržení sester na oddělení?

S lékaři, počínaje panem primářem, jsme jeden tým a fungujeme bezvadně. Snažíme se, aby sestřičky chodily do práce rády, aby se sem těšily. Nevím, jestli je na udržení sestřiček recept, ale podle mě je to v přístupu. Beru je jako kolegyně – samozřejmě jsem vrchní, ale jsou to prostě moje děvčata. Také je to o tom, jaké mají znalosti a zkušenosti, jak jsou šikovné a jak zvládají ošetřovatelskou péči a komunikaci s maminkami. Je třeba empatie a optimismus.

Máme dobrý kolektiv sester, práci dělají rády a není tady moc velká fluktuace. Děvčata odejdou na mateřskou dovolenou, ale většina se jich vrací, třeba i na poloviční úvazky a menší úvazky. Práci znají, jsou s oddělením „srostlá“. Akceptujeme, že mají malé a častěji nemocné děti. Sestřičkám v tomto směru umožňujeme, aby o ně mohly pečovat. To se nám vyplácí, děvčata tu zůstávají.

 
  • tisk
  • předplatit si