Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 1 / 2010

Morfologie lymfocytů

Datum: 5. 1. 2010
Autor: Jaroslava Hoblová; Irena Trnavská

Jednou ze základních hematologických analýz je vyšetření krevní­ho obrazu, jehož nedílnou součástí je vyjádření počtu bílých krvinek (leukocytů). Velmi důležité je také určení druhu bílé krvinky. Za fyziologických stavů můžeme leukocyty v periferní krvi rozdělit do pěti subpopulací - neutrofily, eozinofily, bazofily, monocyty a lymfocyty.

Početní zastoupení lymfocytů v peri­ferní krvi získáme změřením vzorku krevního obrazu na hematologickém analyzátoru krevních elementů. Dle cytomorfologického vzhledu můžeme rozlišit různé druhy lymfocytů. Pro tyto účely je však nezbytné zhotovení preparátu pro mikroskopické hodno­cení. Musíme provést nátěr periferní krve na sklíčko a po důkladném za­schnutí nátěr obarvíme metodou dle Giemsa-Romanovského. Po opětov­ném zaschnutí provedeme mikrosko­pické hodnocení, kde můžeme lymfocyty rozdělit na základě odlišností v jejich vzhledu.

Je třeba umět rozlišit různé fyziologic­ké varianty lymfocytů a rozpoznat je­jich patologické formy.

Fyziologické lymfocyty

Fyziologicky může mít lymfocyt růz­nou velikost, jádro oválné s kondenzo­vaným chromatinem a s cytoplazmou, která většinou tvoří jen úzký lem od světle modré po sytě bazofilní a může obsahovat malé množství azurofilních granulí. Fyziologicky se mohou v peri­ferii vyskytovat velké granulované lymfocyty (LGL), a to až v 10—15 % z cel­kového počtu.

Reaktivní lymfocyty

Lymfocyty se za patologických stavů při setkání s infekčním agens mohou transformovat na takzvané reaktivní lymfocyty. Těmi mohou být transfor­mované T-lymfocyty i transformované B-lymfocyty. Transformované T-lymfocyty jsou většinou velké buňky s bo­hatou „zapuštěnou" cytoplazmou, kte­rá tvoří bazofilní lem. Mohou mít morfologicky změněné jádro se sníže­nou kondenzací jaderného chromatinu a viditelné jadérko. Může také jít o buňky charakteru imunoblastů. Transformované B-lymfocyty se prezentují jako tzv. plazmocytoidní lymfocyty, buňky charakteru imunoblastů, nejčastěji však jako plazmatické buňky, tedy buňky různé velikosti, okrouhlé­ho nebo oválného tvaru připomínající­ho kometu, s oválným, excentricky uloženým jádrem, jež má trámovitě uspořádaný chromatin. Jádro však může mít i sníženou kondenzaci jader­ného chromatinu a viditelné jadérko. Cytoplazma je bohatá, sytě bazofilní, často s perinukleárním projasněním. 

Vlasaté lymfocyty

Dalším typem lymfocytů jsou buňky typické pro diagnózu vlasatobuněčné leukémie. Jde o tzv. vlasaté lymfocyty, které mají charakteristické cytoplazmatické výběžky charakteru jemných vlásků.

Jiné atypické lymfocyty

Mezi další formy atypických lymfocytů řadíme ty, které mají odchylky v morfologii jádra nebo cytoplazmy a nelze je zařadit do předchozích kate­gorií. V cytoplazmě se mohou vysky­tovat vakuoly a jádra mohou být zde­formována jadernými zářezy. V nátěru mohou být viděny také pouze jaderné stíny nebo holá jádra lymfocytů. Některé patologické formy lymfocytů se zářezy v jádře mohou být typické pro jednotlivé subtypy non-hodgkingských lymfomů, například pro folikulární lymfom nebo lymfom z plášťové zóny.

S konvolutovanými až cerebriformními tvary jader se setkáváme u diagnózy Sézaryho syndromu a dalších T-buněčných lymfoproliferací. Cytoplazmatické „vláskové" výběžky cytoplazmy na pólech buněk se vyskytují v morfologickém obraze splenického vilózního lymfomu.

Závěr

Z uvedeného vyplývá, jak důležitá je znalost možných odchylek cytomorfologického vzhledu lymfoidních buněk, jejichž morfologická rozmanitost ve smyslu nejen patologických, ale i fyzi­ologických lymfocytů vede často k chybnému zařazení těchto mononukleárních buněk. Vzhledem k tomu, že některé odchyl­ky v morfologii lymfoidních buněk jsou charakteristické pro určité druhy závažných onemocnění, je jejich správ­ná diferenciace jedním z důležitých faktorů napomáhajících k určení přes­né diagnózy.

Jaroslava Hoblová, Oddělení klinické hematologie, FN Brno

Irena Trnavská, Oddělení klinické hematologie, FN Brno

Literatura

PECKA M. Laboratorní hematologie v přehledu II. Český Těšín: Finirà s. r. o, 2006.

BAIN BJ. Blood cells a practical guide. Blackwell science, 1996.

 
  • tisk
  • předplatit si