Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 7 - 8 / 2010

Fyzikální terapie je jedním ze základních typů léčby

Datum: 5. 7. 2010
Autor: PaedDr. Ilona Mauritzová; MUDr. Karel Pitr

Souhrn: Fyzikální terapie je vedle léčby farmakologické, chirurgické a psychoterapie jedním ze základních a nejstarších typů léčby. Jen málo fyzioterapeutů se obejde bez znalostí principů a aplikace fyzikální terapie, která může značně přispět k úspěchu ostatních metod komplexní léčby. Rozhodující je kvalita teoretické a praktické přípravy v průběhu vzdělávací­ho procesu. Fyzikální terapie a její vhodná kombinace s ostatními fyzioterapeutickými metodami připraví studenta pro zvládnutí jeho budoucí profese.

Klíčová slova: fyzikální terapie - kvalita řídicí práce - teoretická a praktická příprava.

Physical therapy as one of the basic type sof treatment

Summary: Physical therapy, together with pharmacological, surgical therapy and psychotherapy, is one of the most fundamental and oldest types of treatment. Very few physiotherapists can get by without knowledge of the principles and appli­cation of physical therapy, which can to a great degree contribute to the success of other methods of comprehensive treat­ment. A decisive factor is the quality of the theoretical and practical preparation in the course of the educational process. Physical therapy and its suitable combination with other physiotherapeutic methods will prepare students to better han­dle their future profession.

Keywords: physical therapy - quality of the management process - theoretical and practical preparation.

Úvod

Fyzikální terapie je vedle léčby farmakologické, chirurgické a psychoterapie zcela jistě jedním ze základních a nejstarších typů léčby. Historicky se sta­la opomíjenou především proto, že její aplikace je náročná a výroba přístrojů není ekonomicky výnosná například tak jako výroba farmak. Ta přináší firmám obrovské zisky, jejich část potom plyne na vývoj nových, účinnějších lé­čiv, firmy se často přetahují o trhy, což přináší užitek i lékařům, kteří léky po­dávají. Výnosy u přístrojů fyzikální te­rapie jsou většinou minimální a život­nost přístrojů dlouhá. Ani výkony fy­zikální terapie nejsou příliš oceněny zdravotními pojišťovnami, a tak fyzioterapeutická pracoviště a firmy někdy i dotují výkony léčebné tělesné výcho­vy, které jsou náročné personálně i ča­sově. Výjimkou je snad jedině speciální oblast radioterapie v léčbě zhoubných nádorů, která ale zase často dotuje ne­smírně drahou léčbu cytostatickou.

Výuka fyzikální terapie v České re­publice je tradičně zavedena na vyso­kých školách pro fyzioterapeuty a ergoterapeuty. Fyzikální terapií se zabý­vá také postgraduální výuka lékařů, kteří se připravují k atestaci z rehabi­litační a fyzikální medicíny.

Ve fyziatrii je fyzikální terapie denním chlebem, i když většina od­borníků udává poměr 5 % jako ideální v komplexní terapii pacientů s funkč­ními poruchami pohybového systé­mu. Pravdou je, že jen málo fyzioterapeutů se obejde bez znalostí princi­pů a aplikace fyzikální terapie, která může značně přispět k úspěchu ostat­ních metod komplexní léčby. Napří­klad jako prostředek k uvolnění zvý­šeného svalového napětí nebo zmírně­ní bolesti.

Ve školách, kde se fyzioterapeuti fyzikální terapii učí, se setkáváme jen u mála z nich s dostatečnými znalost­mi fyziky, které jsou předpokladem pro pochopení principů působení fyzikál­ních podnětů na lidský organismus. Ty­to principy dnes nacházíme především ve složitých neurofyziologických me­chanismech, jen zcela výjimečně v pro­stém působení fyzikálního podnětu na tkáň. Ten častý nezájem nebo i strach, který nacházíme u studentů, často ply­ne z našeho příliš teoretického přístu­pu k výuce. Velmi důležité je uplatnění běžně známých pedagogických zásad ve výuce, jako jsou názornost a srozu­mitelnost s uplatněním schémat a ob­rázků přístrojů. Opakovaně vídáme, jak při výuce u studentů vzroste zájem o výklad, jestliže přijdeme s příkladem z klinické praxe.

Ve fyzikální terapii samé je jeden rozpor, který pojímají různí autoři učebnic rozdílně. Jde o zařazení masáží a některých jiných metod léčby, kde je sice aplikována fyzikální ener­gie, ale zpětnou vazbou přes receptory fyzioterapeuta. Ať už sem z úzkého hlediska fyzikální terapie tyto metody patří, nebo ne, je třeba je vyučovat jak teoreticky, tak prakticky. 

Na co je nezbytné se ve výuce zaměřit?

Ve výuce fyzioterapeutů je nutné též rozlišovat výuku u budoucích bakalá­řů a magistrů. U bakaláře je na prv­ním místě potřebné umět fyzikální terapii prakticky bezchybně apliko­vat při znalosti principu, a to tvůrčím způsobem, nikoliv šablonovitě. Cílem výuky u magistrů by mělo být i širší teoretické zázemí, ať už pro výzkum­nou, nebo pedagogickou práci.

Studenti na svém pedagogovi zcela jistě poznají, jak je pro svůj obor zapá­lený, jak studuje literaturu ve své spe­cializaci nebo se dokonce podílí na vý­zkumu a vývoji nových přístrojů a me­tod léčby ve fyzikální terapii.

Stejně, jako je v teoretické přípra­vě důležitá vysoká úroveň vyučující­ho, který předává vědomosti studentům, musí klást škola vysoké poža­davky na praktickou stránku výuky. Jestliže se má student naučit bez pro­blémů aplikovat fyzikální terapii, musí se dostat do styku s celou škálou používaných přístrojů, osvojit si práci s nimi, a přitom využívat to, co je fyzioterapeutům vlastní - svůj cit pro situaci, stav pacienta, prostě kombi­novat možnosti fyzikální terapie s již zmíněnou zpětnou vazbou přes receptory fyzioterapeuta. Mnoho se na­učí zejména na klinických pracoviš­tích, která jsou dnes již velmi moder­ně vybavena a kde má také možnost zapojit se do týmové práce s odborní­ky na daném pracovišti. Škola však musí hledat také praco­viště mimo nemocnice, taková, která mají za úkol rehabilitační péči v různých typech ústavů a lázeňských domů. Zde již bývá úroveň vybavení přístrojů velmi rozdílná. Není to jen otázka ekonomic­ká, ale také otázka potřeby přístrojového vybavení v daném typu léčebného nebo rehabilitačního zařízení. V každém pří­padě musí škola pro praktickou výuku vybírat taková z nich, kde lze najít mož­nosti pro získání vysoké úrovně praktic­ké výuky. To spočívá rovněž v dobré organizaci léčebné a rehabilitační péče ve smluvně zajištěném zařízení.

Závěr

Právě řídicí a organizační zajištění pro­vozu fyzikální terapie a vhodná kombi­nace s ostatními fyzioterapeutickými metodami připraví studenta pro zvlád­nutí jeho budoucí profese a je jednotí­cím faktorem praktické výuky ve všech typech smluvně zajištěných rehabili­tačních pracovišť. Hlubší specializa­ce a důslednější propojení teoretických předmětů s praktickou výukou, to vše je nutné chápat jako kvalitativní faktor v procesu vzdělávání a v důsledku toho jeho kvality.

PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D., Fakulta zdravotnických studií ZČU, Plzeň

MUDr. Karel Pitr, Katedra fyzioterapie a ergoterapie, Fakulta zdravotnických studií ZČU, Plzeň

Recenzovaly:

PhDr. Jitka Němcová, Ph.D., RS, Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha

Bc. Jana Krejsová, Rehabilitační zařízení M+P, Plzeň

 
  • tisk
  • předplatit si