Výzkum popisů pracovních činností vrchních a staničních sester

Souhrn: Článek se zabývá tvorbou personální dokumentace, a to především popisů pracovních činností vrchních a sta­ničních sester. Podkladem pro napsání tohoto příspěvku byly popisy pracovních činností ze tří fakultních nemocnic, dvou krajských nemocnic a jedné vojenské nemocnice v České republice. Na základě komparace interních personálních doku­mentů bylo zjištěno, že v nemocniční praxi neexistuje jednotný vzorový personální dokument popisující pracovní náplň staniční a vrchní sestry, ani metodický postup jeho tvorby. Proto byly na základě analýzy získaných popisů pracovních čin­ností vytvořeny vlastní pracovní náplně vrchních a staničních sester, které lze použít ve všech nemocnicích, ze kterých by­ly dokumenty získány, nezávisle na velikosti a zřizovateli nemocnice.

Klíčová slova: zdravotnictví – nemocnice – personalistika – vrchní sestra – staniční sestra – popis pracovních činností – analýza – komparace.

 

(The research of job descriptions head and department nurses)

Summary: The paper deals with creation personnel documentation, especially job descriptions of head and department nurses. The background for writing this paper were job descriptions from three faculty hospitals, two regional hospitals and one army hospital in the Czech republic. There was found that unified example personal document which describes work load department and head nurses and methodological of their creation in hospital´s praxis doesn’t exist on the base of comparison these internal personal documents. Therefore were created own job descriptions of department and head nurses on the base of analysis obtained job descriptions which we can use in all hospitals independent on size and founder of the hospital where the documents were obtained.

Keywords: health care – hospitals – personnel management – head nurse – department nurse – job description – analysis – comparison.

Pracovníci ve stejných pozicích by měli mít stejné nebo podobné  pracovní náplně

V personalistice lze najít řadu doku­mentů, které musí vypracovat a vést personalista nebo personální úsek každé organizace. Patří sem rovněž popis pracovní činnosti pracovníka, který vymezuje základní pracovní po­vinnosti a činnosti každého zaměst­nance. Pracovní smlouvy se na tento dokument často také odvolávají. Vy­tváření popisů pracovních činnos­tí není jednoduchou záležitostí, má je v kompetenci personální nebo právní úsek a tvoří součást personální doku­mentace každého jedince v organiza­ci. Pracovníci, kteří pracují ve stejných pracovních pozicích, avšak v různých organizacích, by měli mít stejné nebo velice podobné pracovní náplně. To je velice důležité například při změně zaměstnavatele (když například zdra­votnický pracovník přechází z jedné nemocnice do druhé, avšak bude pra­covat ve stejné pozici).

Výchozím předpokladem tohoto výzkumu je hypotéza, podle které sta­niční a vrchní sestry ve všech nemoc­nicích v České republice nezávisle na zřizovateli vykonávají stejné činnos­ti. Proto by i personální dokumentace v podobě popisů pracovních činností mohla mít společný základ.

Porovnání pracovních činností ­různých organizací

Podkladem pro napsání tohoto pří­spěvku byly popisy pracovních čin­ností ze tří fakultních nemocnic, dvou krajských a jedné vojenské nemocni­ce. Nemocnice nejsou v článku záměr­ně citovány. Dokumenty byly získány přímo od náměstkyň pro ošetřovatel­skou péči/hlavních sester a bylo s nimi zacházeno jako s velice důvěrným ma­teriálem, který nebude nikde zveřej­něn. Autor je získal pouze pro vědecké účely svého výzkumu. Cílem výzkumu bylo porovnat popisy pracovních čin­ností více organizací a pomocí jejich analýzy vytvořit jednotný personální dokument pro zkoumané organizace.

Neexistuje jednotná metodika vytváření popisů pracovních činností

Na základě analýzy interních perso­nálních dokumentů spolupracujících nemocnic (a konzultací s náměstky­němi/hlavními sestrami) bylo zjiště­no, že každá organizace si sama vy­tváří své vlastní popisy pracovních činností. Rovněž jednotná metodika vytváření popisů pracovních činnos­tí neexistuje. Proto se tyto dokumen­ty v jednotlivých spolupracujících ne­mocnicích velice liší.

Různá pojetí pracovních činností

V extrémních případech jde o stručné jednostránkové vymezení pracovních činností v podobě obecných formula­cí, odkazující na nejrůznější legisla­tivní dokumenty (zákony, nařízení a vyhlášky), které z právního hledis­ka ovlivňují pracovní oblast zaměst­nance. Dále jsou zde odkazy na in­terní nemocniční dokumenty (etický kodex chování a jednání zaměstnan­ce, organizační řád, vyhlášky a naří­zení ředitele apod.). Výhoda tohoto pojetí popisu pracovních činností je v jeho jednoduchosti a přehlednosti, a to jak pro zaměstnance, tak zaměst­navatele, který jej může lehce upra­vovat (například o novely legislativ­ních dokumentů), případně doplnit odkazy na další dokumenty. Nevý­hodný je pro samotného zaměstnan­ce, který musí dohledat všechny do­kumenty a podrobně se s nimi sezná­mit. Svým podpisem rovněž ztvrzuje, že byl s nimi seznámen. Měl by tedy vědět, co podepisuje a k čemu se za­vazuje. 

V druhém krajním případě šlo o velice podrobné vymezení pracov­ních činností a povinností vrchní a staniční sestry (sepsáno bylo přibliž­ně sedmdesát konkrétních bodů). Po­pis pracovních činností byl rozpraco­ván do nejmenších detailů, které neby­ly nijak seřazeny, případně rozřazeny do jednotlivých tematických oblastí. Výhodou takto pojatého personální­ho dokumentu byla vysoká míra kon­krétnosti, kdy zaměstnanci musí být po přečtení jasné, co se od něj očeká­vá. Nevýhodou je vyšší míra nepře­hlednosti. Tvůrce dokumentu může navíc v tomto případě opomenout ně­jakou důležitou zásadu.  

Popis pracovní činnosti vrchní sestry je oproti popisu pracovní čin­nosti staniční sestry ve všech spolupracujících nemocnicích více a po­drobněji rozpracován. Důvodem mo­hou být vyšší nároky na tuto pracovní pozici.

Na základě porovnání všech zís­kaných popisů pracovních činnos­tí vytvořil autor tohoto článku vlast­ní návrh, a to jak pro staniční, tak pro vrchní sestru. Dokumentace obsahu­je odkazy na nejdůležitější legislativ­ní dokumenty a dále konkrétní vyme­zení pracovních činností, které jsou z důvodu vyšší přehlednosti rozřazeny do těchto skupin: obecné a legislativ­ní předpisy, odborné činnosti, výchovné a vzdělávací činnosti, manažerské čin­nosti, kontrolní činnosti a ekonomické činnosti. V dokumentu jsou samozřej­mě vymezeny kvalifikační předpokla­dy, vztahy nadřízenosti a podřízenos­ti, a je zde uvedena charakteristika pracovní funkce.

Pracovní činnosti staniční sestry

Pracovní činnosti staniční sestry ma­jí spíše operativní charakter, protože se týkají převážně každodenních, opa­kujících se činností a úkolů. Staniční sestra může být nadřízenou pro funk­ce: všeobecné zdravotní sestry spe­cialistky, všeobecné zdravotní sestry, zdravotnické asistenty, ošetřovatelky a sanitářky. Počet a struktura podří­zených závisí na jednotlivých odděle­ních. Následuje příklad manažerských požadavků na tuto pozici. Všechny požadavky jsou určeny pouze pro od­dělení, ve kterém je staniční sestra za­řazena, a jí podřízené:

• Zodpovídá za personální politiku pracoviště a hospodaření pracoviště.

• Realizuje a deleguje činnost v ošet­řovatelském týmu, koordinuje čle­ny týmu.

• Sestavuje plán seminářů na svém úseku, zajišťuje jejich realizaci.

• Ve spolupráci s vrchní sestrou se­stavuje plán osobního a profesního rozvoje pracovníků.

• Organizuje pracovní činnost ošet­řovatelského týmu na svěřeném úseku. Sestavuje měsíční rozpis služeb a dbá na účelné rozložení personálu dle zátěže.

• Realizuje plán nástupní praxe ab­solventů a průběžně provádí jejich hodnocení.

• Ve spolupráci s vrchní sestrou pro­vádí hodnocení pracovníků ja­ko podklad pro osobní hodnocení a odměny.

• Ve spolupráci s vrchní sestrou řeší případné spory na pracovišti.

• Organizuje a vede pracovní porady ošetřovatelského týmu.

• Provádí kontrolní činnost dle plá­nu nemocnice, provádí stálé a na­mátkové kontroly.

• Kontroluje měsíční výkazy ošetřo­vatelského týmu a včas je předává vrchní sestře.

Pracovní činnosti vrchní sestry

Velké požadavky jsou rovněž klade­ny na vrchní sestru, která pracuje na střední úrovni řízení a má v kompe­tenci veškerou administrativu, orga­nizaci práce svých podřízených a plá­nování práce. Jejím úkolem je zajistit celkový provoz pracoviště. To se však odvíjí vždy od podmínek konkrétní kliniky. Vrchní sestra má vyšší odpo­vědnost, ale také pravomoci. Pro své povolání musí mít koncepční myšle­ní, protože řeší spíše úkoly taktického a strategického rázu. Manažerské po­žadavky u vrchní sestry jsou určeny pouze pro kliniku, ve které je zaměst­nanec zařazen:

• Odpovídá za personální politiku a hospodaření pracoviště.

• Realizuje a deleguje činnost v ošet­řovatelském týmu.

• Vede zapracování u nových pracov­níků a absolventů, určuje ve spolu­práci se staniční sestrou školitele.

• Připravuje plány seminářů a zajiš­ťuje jejich realizaci.

• Sestavuje pro pracovníky plány osob­ního a profesního rozvoje, zajišťuje účast na vzdělávacích akcích nemoc­nice a jiných organizací. Je povinna vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců, k če­muž vede své podřízené.

• Řídí provádění ošetřovatelského procesu na své klinice, pravidelně sleduje kvalitu poskytované ošetřovatelské péče, koordinuje čin­nost ošetřovatelského týmu, sledu­je vytíženost pracovníků, uskuteč­ňuje jejich přesuny.

• Plánuje, řídí, koordinuje a vyhod­nocuje celkovou klinickou ošetřo­vatelskou praxi a administrativní aspekty provozu oddělení, což za­hrnuje řízení finančních, materiál­ních a lidských zdrojů.

• Sleduje a zajišťuje plnění plánu pra­covníků, zajišťuje jejich rozmístění dle ošetřovatelské zátěže.

• Upřesňuje pracovní náplně a se­znamuje s nimi nové pracovníky.

• Provádí přijímání a propouštění veškerého ošetřovatelského perso­nálu ve spolupráci s náměstkyní pro ošetřovatelskou péči dle plat­né systemizace včetně změn v pra­covních úvazcích, délce pracovních poměrů a rizikových skupin.

• Provádí hodnocení pracovníků ja­ko podklad pro osobní hodnocení a odměny.

• Připravuje podklady pro dlouho­dobé plánování materiálně­tech­nického zabezpečení pracoviště a plán stavu pracovníků.

• Vede osobní dokumentaci podříze­ných, kontroluje docházku pracovní­ků.

• Zpracovává měsíční výkazy a ostat­ní doklady pro personální mzdové účely.

• Stanovuje priority v ošetřovatel­ském procesu, realizaci a delegová­ní činností.

• Ve spolupráci se staničními sestra­mi nebo náměstkyní pro ošetřova­telskou péči řeší případné spory.

• Organizuje porady se staničními sestrami a sesterské vizity.

• Vede pravidelné provozní porady ve spolupráci s primářem oddělení.

• Zajišťuje kontrolní činnost podle plánu, provádí stálé a namátkové kontroly.

• Je oprávněna kdykoliv kontrolovat realizaci ošetřovatelského procesu a jeho dokumentaci, sleduje kvalitu poskytované ošetřovatelské péče.

• Kontroluje pravidelně veškeré čin­nosti podřízených.

• Kontroluje kvalitu odborné i admi­nistrativní činnosti svých podříze­ných v rámci ošetřovatelské péče.

• Kontroluje hospodaření se spo­třebním zdravotnickým materiá­lem a léky, dohlíží na jeho efektiv­ní využití, sleduje náklady v hos­podaření na oddělení.

Popisy pracovních činností v odborné literatuře

V odborné literatuře se problemati­kou vytváření popisů pracovních čin­ností zabývá například Prien a kol. (2009), Brannick a kol. (2007) a Ma­der­Clark (2008). V Kartotéce typo­vých pozic (2010) jsou vymezeny jen činnosti všeobecných sester a sester specialistek.

Prien a kol. (2009) popis pracov­ní činnosti nazývají charakteristikou pracovního profilu, která může nabývat až čtrnácti dimenzí: 1. přizpůso­bení se a způsobnost, 2. odpovědnost, 3. zpětná vazba a odezva, 4. identifika­ce úkolů, 5. efektivita, 6. řízení změn, 7. krizový management, 8. komuni­kace, 9. formalizování pracovních ro­lí, 10. standardizace pracovních úko­lů, 11. specializace rolí, 12. management kontroly, 13. centrální autorita, 14. technologie. Příklad náplně pra­covních činností obsahuje obecný po­pis pozice, část věnující se minimální kvalifikaci pracovníka, část vyžadova­ných kompetencí a část popisující jed­notlivé úkoly.

Dle Brannicka a kol. (2007) je nej­důležitější funkcí popisů pracovních činností její komunikativní význam. Neměl by být napsán pro personální experty, ale především pro nováčky v organizaci. Z hlediska formy neexis­tuje univerzální formát a doporučení. Dle autorů by měl obsahovat:

• identifikační údaje (název pozice, její klasifikace);

• stručnou pracovní náplň (poslání a objektivní instrukce);

• povinnosti a úkoly (co, kdy, jak);

• ostatní informace, jako jsou odpo­vědnost, supervize získané a dáva­né, znalosti, vzdělání, minimální kvalifikace a kontext, jako jsou ri­zikové pracovní podmínky, rotace práce.

Autorka Mader­Clark (2008) při zpracování náplně pracovních čin­ností doporučuje provést na začát­ku brainstorming, ze kterého vznik­ne seznam možných činností pro da­nou pozici. Seznam by se měl dále zpracovávat z hlediska priorit a ur­čit, které úkoly jsou pro danou pozi­ci nejvíce důležité, a proč. Dále se eli­minují položky s nižší prioritou. Vý­sledný seznam je důležité testovat v praxi. Následným krokem je defi­nování nezbytné kvalifikace (vzdělá­ní, požadavky školení, znalosti, spe­ciální zkušenosti apod.). Důležitou podmínkou tvorby tohoto dokumen­tu je požadavek na jeho jasnost a reál­nost odpovídající skutečnému stavu vykonávání práce.

Popisy pracovních míst se v Čes­ké republice zabývá Kociánová (2010), která doporučuje i tuto základní strukturu:

• název pracovního místa (funkce, název útvaru);

• přímý nadřízený – funkce;

• počet podřízených – funkce;

• zastupování (kdo koho zastupuje a kým je zastupován);

• vztahy k dalším pracovním mís­tům v organizaci i mimo organi­zaci (zařazení v organizační struk­tuře, vztahy a spolupráce daného místa s dalšími pracovními místy uvnitř organizace, zapojení do tý­mové práce);

• účel pracovního místa (hlavní účel existence, přínos k dosažení cílů organizace);

• seznam úkolů a činností na pra­covním místě;

• popis povinností na pracovním místě;

• odpovědnosti a pravomoci na pra­covním místě (procesy, činnos­ti, kontrola, finanční či materiální zdroje, pravomoci);

• očekávané výsledky (konkrétní vý­stupy práce);

• předpisy pro práci na daném pra­covním místě (výčet zákonných i interních předpisů pro danou práci);

• technické prostředky a zařízení   k práci;

• pracovní podmínky a případná  ri­zika práce (organizace pracovní doby, pracovní prostředí, bezpečnost a ochrana při práci, pracovní zátěž);

• na konci popisu pracovního mís­ta by mělo být uvedeno jméno pra­covníka, jeho podpis a datum.

Autorova nabídka čtenářům

Autorovo pojetí popisů pracovních činností vrchní a staniční sestry není dokonalé. Personální dokumenty byly vytvořeny na základě podkladů pouze z šesti českých nemocnic, proto je lze považovat za pilotní. Autor článku by proto rád využil této formy mediální komunikace a nabízí čtenářkám a čte­nářům (náměstkyním a náměstkům pro ošetřovatelskou péči/hlavním se­strám) možnost vzájemné výměny těchto personálních dokumentů, re­spektive vzorů, které ve své organiza­ci používají. Za získané popisy pracov­ních činností vrchních a staničních sester autor pošle zájemcům „plnou verzi“ svého vlastního návrhu, kte­rý zde byl popsán. Cílem je získat více personálních dokumentů pro následu­jící hlubší analýzu a porovnání. S do­kumenty samozřejmě bude zacháze­no jako s důvěrnými a nebudou nikde publikovány. Jakákoliv elektronická či písemná forma je vítána. Pokud máte zájem, kontaktujte autora prosím na: xkotrba@mendelu.cz. Rovněž by stá­lo za úvahu porovnat současnou doku­mentaci s popisem pracovních činnos­tí vrchních a staničních sester před ro­kem 1989. Tento dokument však autor nemá k dispozici.

Závěr

Pro účely tohoto příspěvku byly ana­lyzovány interní dokumenty šesti ne­mocnic v České republice. Na základě komparace a jejich analýzy bylo zjiš­těno, že každá organizace, nezávisle na svém zřizovateli či jiných subjek­tech, vytváří své vlastní popisy pra­covních činností pracovníků. Popisy pracovních činností staniční a vrch­ní sestry jsou v analyzovaných nemoc­nicích odlišné. A to se týká jak formy, tak obsahu těchto dokumentů. Pro­to byly vytvořeny vlastní popisy pra­covních činností. Jednotlivé požadav­ky na příslušné zdravotní sestry v ma­nažerských pozicích lze rozdělit do následujících skupin: obecné a legis­lativní předpisy, odborné činnosti, výchovné a vzdělávací činnosti, ma­nažerské činnosti, kontrolní činnosti a ekonomické činnosti. Autor tak vy­tvořil personální dokument, který lze použít bez ohledu na velikost a zřizo­vatele nemocnice. Při jeho tvorbě vy­cházel z hypotézy, podle které staniční a vrchní sestry ve všech nemocnicích v České republice nezávisle na zřizo­vateli vykonávají část činností, která je totožná.

 

ing. Tomáš kotrba, Ph.D., Ústav managementu, Mende­lova univerzita, Brno

Literatura:

1. Brannick TM, Levine, E, Morgeson PF. Job analysis: Methods, research, and applications for Human Ressource Management. 2. vyd. Thousand Oaks, California: Sage publications, 2007. 344 s. ISBN 978-1-4129-3746-7.

2. Kartotéka typových pozic. Dostupné z: <http://ktp.istp.cz/charlie/expert2/act/overvw.act>.[cit. 2010-10-19].

3. Kociánová R. Personální činnosti a meto­dy personální práce. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 215 s. ISBN 978-80-247-2497-3. 

4. Mader-Clark M. The Job Description Handbook. 2. vyd. Berkeley: Nolo, 2008, 282 s. ISBN 978-1-4133-0757-3.

5. Prien P, Goodstein DL, Goodstein J, Gamble GL. A Practical Guide to Job Analysis. 1. vyd. San Francisco: Wiley & Sons, 2009, 258 s. ISBN 978-0470-43444-4.

Fota Václav Kříž

Recenzovaly:

Mgr. Jana Mlýnková, ÚTPO 1. LF UK, Praha

PhDr. Mgr. Rebeka Ralbovská, Ph.D., FBI ČVUT, Praha a VŠZ s SP sv. Alžbety, Bratislava

 

• tisk
• předplatit si