Anděl mezi zdravotníky: Cenu Sympatie Florence získala lékárnice Gabriela Bendová

Vítězkou čtenářů časopisu Florence se stala létající lékárnice magistra Gabriela Bendová z Královéhradecké lékárny. Zeptali jsme se, co jsi přivedlo ke studiu farmacie a jak jí tato profese naplňuje.

 

 

Vysvětlíte nám, co to je „létající“ lékárnice?

Létající lékárník ja v podstatě lékárník/ce s křídly. Létající lékárník je vždy nablízku tam, kde je ho nejvíce zapotřebí v rámci personálního vykrytí lékáren po našem Královéhradeckém kraji. Hlavním přínosem práce létajícího lékárníka je pro mě mnohem rychlejší a lepší profesní rozvoj. Musím disponovat různymi pracovními zkušenostmi, které následně uplatním při nástupu do určité nové lékárny. Důležitá je schopnost rychle se zorientovat, navázat komunikaci s místními pacienty a rozpoznat jejich problémy. Většina našich lékáren je rodinného typu se svými stálými klienty, kteří velmi rádi přijímají doporučení.

Co Vás přivedlo právě ke studiu farmacie a k práci v lékárně? Co Vás na ní nejvíce baví?

Důvodů ke studiu bylo více. Na ­jedné straně je to láska nebo až vášeň k biologii a chemii, na další straně maminka jako zdravotní sestra a táta jako chemik. Dále takové ty dětské sny, kdy ještě naivně věříte, že dokážete vše, objevíte lék třeba na rakovinu a pomůžete milionům lidí. To vše mělo asi největší vliv na to, abych se vydala studovat farmacii. ­Dlouho jsem ale nevěděla, co se ­sebou. Na stu­diích jsem byla rozpolcená a nevěděla, kterým směrem se ubírat. Jít po ­dráze vědce, a přece něco „vykoumat“, anebo se vydat na dráhu lékárníka a pomáhat lidem? Vše se nakonec rozhodlo díky půlroční absolventské praxi pod vedením Mgr. Zuzky Bubeníčkové a Mgr. Alenky Kocmanové, kde jsem získala nejen skvělé zkušenosti, kolegyně a poznatky, co práce obnáší, ale potkala jsem i osoby, na něž se mohu spolehnout. A právě jejich přístup k pacientům mi učaroval a pomohl mi konečně se rozhodnout.

Zmínila jste, že lékárníci „nejsou jen podavači krabiček“. Můžete nám k tomu říci více? Jak by měla lékárna fungovat ideálně a jak funguje reálně? O co se lékárník všechno stará?

Myslím si, že kdybyste se zeptali sta lékárníků, jak má vypadat ideál, dostanete sto různých odpovědí. Za mě asi nejdůležitější je svoboda ­volby ve výběru léku, léčivého přípravku či doplňku stravy pro správného pa­cienta ve správném čase, tak aby vše bylo lege artis.

Když si vezmeme lékárníka v „jedno­koňce“ (v lékárně je úplně sám), stará se o vše. Od úklidu přes příjem ­zboží, výdej léků, přípravu IPLP (indivi­duálně připravované léčivé přípravky), účetnictví až po administrativu spojenou s chodem celé lékárny. A vše musí zvládnout v průběhu dne. Ve větších lékárnách už to funguje jinak, lépe probíhá organizace. Ale jedno je jisté – práce v lékárně je hodně a nás lékárníků je jenom pár. Vývoj se rozhodně neubírá tím směrem, jakým bychom si přáli. Chceme pomáhat a mít dostatek času na klienty, ne na byrokracii a papírování, čehož stále přibývá.

 

V zahraničí lékárna funguje jako místo, kam se pacienti vydávají ještě dříve než k lékaři. Funguje to u nás také tak? Nebo začíná? Jsou dnes lékárny místem prvního setkávání s pacienty?

Tímto způsobem to funguje v ­České republice poměrně dlouho. Je ­možné, že se to nejvíc projevilo či rozjelo v době pandemie covidu-19, především na začátku, když se lidé například nemohli dovolat k lékaři nebo se báli, aby se v ordinaci nenakazili. Stejně přece pak člověk musel jít do lékárny pro léky, když ho opravdu něco trápilo, tak proč chodit mezi nemocné dvakrát? Každopádně jsme tady (v lékárně) pro lidi, a když má někdo potíže, ať přijde, pokusíme se najít nejlepší řešení. Od toho tu ­přece jsme. Jsme vzdělaní zdravotníci. Pacienta/zákazníka vyzpovídáme, rozebereme potíže a často rozhodneme, jestli je řešení jen na nás, nebo už člověk musí absolvovat další vyšetření u lékaře.

Nemám možnost porovnat, jak to chodí jinde a jak u nás, ale když jsem navštívila lékárnu (pharmacy store) v Londýně, víc to konceptově vypadalo jako drogerie a lékárna v jednom a někde vzadu byl nejspíš schovaný lékárník na výdej na recept.
 

Některé lékárny již nabízejí speciální vyšetření. Pomáhají tak se záchytem závažných onemocnění, například onemocnění cév, screening Alzheimerovy nemoci a poradenství a další. Co si o tom myslíte z pohledu lékárnice?

Za mě je to rozhodně krok vpřed. Podporuji to a doufám, že časem budeme mít i víc pravomocí, ale bohu­žel zatím spíš narážíme na problémy. Spolek Mladí lékárnici má velmi zajímavé vize a doufám, že se jim, potažmo nám povede uskutečnit alespoň něco. Je jasné, že všechno nepůjde naráz, ale po malých krůčcích a s podporou to určitě půjde.
 

Nesmíme zapomenout na otázku, jak jste prožila „Andělský večer“ v Náchodě, co se Vám nejvíce líbilo?

Fuuuu, byla jsem hodně ­vystresovaná. Na to, že mluvím každý den ­minimálně se sto lidmi, jsem nedokázala pomalu promluvit na generálce do mikrofonu ani před zvukařem. Po prvním kole to díky všem účastníkům i ostatním v zákulisí opadlo. Všichni jsou to úžasní lidé. Byla to skvělá a neopakovatelná příležitost – unikátní spojení umění a zdravotnictví, které se jen tak nevidí, a věřím tomu, že Anděl mezi zdravotníky bude pod záštitou pana Novotného fungovat dál. S jeho celým týmem odvedli neuvěřitelnou práci. Takže já byla fascinovaná od samotného začátku až dokonce, ale když mám vypíchnout jeden nebo pár momentů, tak to bude vystoupení pana Svěceného a pana Vojtka.

Změnilo se pro Vás něco po účasti v soutěži?

Zatím nic nepozoruji, alespoň ve svém okolí. Spíš věřím, že se to odrazí v naší práci, že nás veřejnost bude brát jako zdravotníky, ke kterým si mohou přijít kdykoli pro radu.

Co byste vzkázala čtenářům časopisu Florence?

Moc jim děkuji, že mě podpořili hlasováním a já dostala možnost reprezentovat lékárníky. Nebojte se chodit do lékárny pro radu, říká se „z rukou lékárníka, s radou odborníka“. Od toho tady právě jsme, stojíme za ­tárou a čekáme pravě na vás, abychom vám mohli poradit a pomoci co nejvíc a lege artis, jak je to jen v naších silách. Dávejte na sebe pozor a mějte se rádi. 

 

 

• tisk
• předplatit si