Komunikace se zaměstnanci – pilíř úspěchu

1. díl

 

Největším přínosem a zároveň největším nepřítelem každé firmy a pracovního kolektivu je zaměstnanec. Ten totiž může dostat kolektiv na vrchol, stejně jako jej dokáže naprosto zničit. Klasickou chybou tuzemských nadřízených přitom je, že ignorují své podřízené, místo toho, aby s nimi pracovali jak o s potenciálem, který lze využít. V následujícím dvojdílném textu se vám pokusím poradit, jak se téhle chyby nejlépe vyvarovat.

"Mlč a pracuj,“ dalo by se shrnout pravidlo mnohých tuzemských zaměstnavatelů a manažerů. Jen málokdy to někdy někdo řekne zaměstnancům takhle na rovinu. Většinou se však majitelé, manažeři a nadřízení obecně tímto heslem řídi. Maji pocit, že když mají nějakou funkci, rozumí věcem lépe než zaměstnanci. Jistě že je to v mnoha případech (možná dokonce většinou) pravda, ale pocit nadřazenosti a ignorace vlastních zaměstnanců se může pěkně vymstít.

 

Když pracuje „šeptanda“

„Můj šéf je pěkný idiot.“ Kolikrát už jste tuhle větu slyšeli od svých kamarádů nebo třeba jen náhodných známých v hospodě nebo ve vlaku? Jaký z toho mate pocit? Myslíte si, že autor tohoto výroku přehání, nebo si vymýšlí? A nevěříte mu náhodou? Většinou totiž máme tendenci věřit tomu, co nám blízcí lidé vyprávějí. Pokud se jedná o neznámou firmu, vezmete informace sice na vědomí, ale nevyvodíte z toho žádné důsledky. Jenže co když je „šéf idiot“ šéfem cestovní kanceláře? Koupíte si od ni zájezd, když s ní máte spojeny negativní pocity z některého z manažerů nebo třeba rovnou z majitele? Zadáte zakázku firmě, o niž vám někdo řekl, že ji řídí „nekompetentní imbecil“? O tom dost pochybuji.

Čím jsem si však stoprocentně jistý, je fakt, že se nikdo neobrátí na nemocnici nebo jiné zdravotnické zařízení, o kterém koluje špatná pověst. Přirozené lidské obavy o zdraví své a svých blízkých společně se zasetým semínkem pochybností přebijí milion racionálních argumentů. Nedovolte proto nikdy, aby vaši lékaři nebo zdravotní sestry do světa „vytrubovali, že jste vůl“.

Nadávající zaměstnanec navíc často nezůstane jen u expresivních výrazů, ale dost často je i dovysvětluje například tím, jak je ve skutečnosti šéf nekompetentní, tím jak se na pracovišti odbývají zakázky, jak se jedná s pacienty a s kolegy, jak lidé stojí zbytečně fronty v čekárnách, nebo dokonce tím, že je kvalitní materiál nahrazován materiálem nekvalitním, podvadí se při prezentaci výsledků a podobně. Sice v některých případech podvědomě i cítíte, že se může jednat o zlou a skrz naskrz vymyšlenou pomluvu člověka, který třeba jenom nechtěl pracovat, nebo jeho nadřízený přišel na to, že spí v pracovní době. Přesto si sáhněte do své mysli a řekněte na rovinu, zda si risknete mít s touto společností cokoliv společného. V dnešní době, kdy jsou lidé spojeni ještě víc než kdy dřív, je šíření takovýchto negativních informaci velmi jednoduché, neuvěřitelně rychle a účinné. Uvědomte si, že pokud si zaměstnanec například postěžuje na Facebooku, kde má registrováno přes tři stovky přátel, což je obvyklý průměr, tak hned máte velkou skupinu lidí, která může negativní informaci šířit dál. Stačí, aby jenom pět procent z těchto přátel tuhle „zaručenou“ zprávu poslalo dál stylem „Franta XYZ pracuje v nemocnici ZYX a říkal, že se tam ději strašné věci“, a za chvíli již vznikne neuvěřitelně živá šeptanda, která vás dokáže zničit, aniž byste si vůbec uvědomili, že jste něco udělali špatně.

 

Hlásné trouby dobrých zpráv

Mnohé velké nadnárodní firmy vydávají velké prostředky poradcům přes takzvané word of mouth, což je v podstatě předávání informace (například reklamního rázu) mezi lidmi (zákazníky) z „úst do úst“. Takže vlastně umění šeptandy. Cílem je vypustit mezi stávající a potenciální zákazníky pozitivní zprávy o svých výrobcích a službách. Vypustit do světa skutečně efektní šeptandu ovšem není vůbec lehké. Hlásat ji totiž musí lidé, kterým ostatní věří a kteří máji skutečně dobrý vztah k firmě a jejím službám a produktům, v našem případě ke zdravotnickému zařízení a k péči, kterou poskytuje. Odborníci na styk s médii i „běžní šéfové“ těžce shánějí tvůrce veřejného míněni, kteří budou ostatní ovlivňovat ve prospěch jejich firmy, a neuvědomuji si, že jich dost často máji plny dům. Jsou to jejich vlastní zaměstnanci od top managementu po uklízečky.

 

V jakých vodách lovit hlásné trouby dobrých zpráv už tedy víte. O tom, jak zaměstnance přesvědčit a motivovat, aby pozitivní šeptandu rozjeli, se dočtete ve druhé části tohoto článku, který na našem webu najdete na konci dubna.

 

Text: Jan Kříž