Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 5 / 2010

Domácí násilí z pohledu sestry

Datum: 3. 5. 2010
Autor: Bc. Marie Součková

Termínem domácí násilí se zpravidla označuje týrání a násilné jednání odehrávající se mezi osobami blízkými žijícími ve společné domácnosti.

V České republice domácím násilím trpí minimálně 38 % populace star­ší 16 let. Nejčastěji k němu dochází mezi manžely. Typickým agresorem je v 97,8 % muž. Domácí násilí začí­ná často nenápadně v podobě nadávek a pokračuje psychickým znevažová­ním, vyhrožováním, bitím, kopáním, znásilňováním, izolací, ponižováním, zastrašováním a úmyslným omezová­ním svobody. Toto chování vyvolává u oběti trvalý strach z trýznitele, což násilníkovi umožňuje udržovat nad obětí neomezené mocenské postavení a donutit ji, aby se podřídila jeho vůli.

Domácí násilí se odehrává beze svědků (někdy jimi ale bohužel bývají děti) a mezi osobami, které mají k so­bě blízký vztah. Roli v něm hraje ci­tová blízkost, ale i ekonomická závis­lost. Jde o jediný trestný čin či přestu­pek, kdy pachatel neopouští „místo činu". Neočekává, že by za své chová­ní mohl být odsouzen či potrestán. Pa­chatel má „dvojí tvář". Násilně se cho­vá často pouze doma, vůči svému okolí se může jevit zcela jinak. Oběť si prv­ních příznaků mnohdy ani nevšimne. Pokud se domácí násilí hned v počát­cích nezastaví, opakuje se a stupňu­je. Nedochází k němu stále, střídá se s obdobími relativního klidu. V násilném vztahu se totiž projevují tři fakto­ry: láska, naděje (že se vše zlepší, že se partner změní) a strach. V cyklu do­mácího násilí se tak střídá období „líbánek", vzrůstající tenze konfliktu a „usmiřování", oběť proto často ne­ní vůbec schopna se bránit. Její situa­ci komplikuje blízký vztah k pachateli, ale i pocit bezmoci a bezradnosti.

Domácí násilí může být rázu fy­zického i psychického, řadíme k ně­mu také donucování k sexu či nechtěným sexuálním praktikám, znásil­nění nebo výhružky, pronásledování, sledování telefonátů, bránění v ná­vštěvách rodiny či přátel, nečekané „kontrolní" návštěvy či telefonáty ve­doucí k sociální izolaci. Zařadit sem lze i omezování přístupu k penězům, neposkytování prostředků na provoz domácnosti, snaha zakázat chodit do zaměstnání. Může se vyskytovat i ně­kolik forem současně, násilí má vzrůs­tající tendenci, psychické se často vy­hrotí ve fyzické. Typický případ

S domácím násilím se často setkává­me na traumatologických pracoviš­tích. Charakteristické prvky dokládá následující kazuistika.

32letá pacientka přivezena RZS na ošetření poté, co byla ve večerních ho­dinách napadena manželem. Udává, že ji bil pěstí do obličeje, škrtil, bil hla­vou o zed, mrštil ji na zem a kopal do břicha a stehen. Pacientka si stěžovala na bolesti hlavy a krční páteře, brnění prstů pravé ruky, měla bolesti břicha. Na úrazové oddělení byla přijata ke sledování. Případ byl nahlášen Poli­cii ČR. Ze sociálních důvodů byla hos­pitalizována na oddělení i se synem, což znamenalo připravit pro pacient­ku zvláštní pokoj. Pro pacienty samo­zřejmě platí ochrana osobních dat, aby se zajistila jejich bezpečnost i během hospitalizace. Byla kontaktována so­ciální pracovnice, která pacientce na­bídla pomoc s vyhledáním náhradní­ho bydlení, zajištění péče o 8letého sy­na a psychologa.

Pacientka druhý den přes opako­vané incidenty s manželem odmít­la další léčebný pobyt, ve stabilizovaném stavu podepsala negativní revers a odešla domů.

Jak pomoci obětem

Základní přístup se musí vyznačovat pochopením bez jakéhokoliv názna­ku obviňování. Podstatné je vyjádřit, že oběť za chování svého partnera ne­ní zodpovědná, že nikdo nemá prá­vo působit jiné osobě bolest, a připo­menout, že podobnou situaci bohužel zažívá mnoho žen. Prvořadá je bez­pečnost oběti a případně i jejích dětí. Neměli bychom ji nutit k vyprávění detailů. Je vhodné nabídnout kontak­ty na specializovaná centra pomo­ci a nechat další postup na vlastním rozhodnutí oběti. Po doporučení bezpečného opuštění domova ale dejme pozor, aby se oběť neocitla v ještě vět­ším nebezpečí.

Při poskytování poradenství vy­cházíme z toho, že násilí není nikdy soukromou záležitostí, ale je to vždy veřejný problém, proto by nemělo být podceňováno. Oběti domácího násilí mají právo na adekvátní pomoc a pod­poru jednotlivých institucí a organizací. Bezpečí oběti musí být prvořadým zájmem všech. Instituce by měly va­rovat před jakýmkoliv obviňováním a diskriminací oběti. Násilí musí být zastaveno a pachatel musí být veden k odpovědnosti.

Standardy poskytovaných pora­denských služeb: 1. Poradna je mlčenlivá. 2. Poradna stojí na straně obětí domácího násilí. 3. Poradna je týmová (klientka ve spolupráci s právničkou, psycholožkou, socioterapeutkou, psychiatričkou). 4. V poradně ženy pomá­hají ženám. 5. Poradenství je dlouho­dobé a opakované, záleží na rozhod­nutí ženy. 6. Součástí poradenství je vyhodnocení rizik a vypracování bezpečnostního plánu.

Vedle poradenství je obětem domá­cího násilí a jejich dětem ohroženým na životě násilným partnerem určeno azylové ubytování (vzhledem k utaje­nému pobytu obětí nejsou zveřejněny adresy azylových domů; k 31. 12. 2008 jich bylo v ČR vedeno 194). Klientky jsou přijímány individuálně, vždy po konzultaci v Informačním a poraden­ském centru. Z bezpečnostních důvo­dů nejsou přijímány ženy závislé na drogách a alkoholu, psychicky nemoc­né a agresivní. Azylový dům slouží k ochraně klientky a k překonání nejtěžšího období včetně nalezení nové­ho bydlení. Komplexní péče je posky­tována bezplatně, pouze ubytování tý­rané ženy částečně hradí. Žena, která se ocitne v azylovém do­mě pro ženy a matky s dětmi, by mě­la dostat druhou šanci. Dostala se do nepříznivé životní a sociální situa­ce, většinou spojené se ztrátou bydle­ní. Měla by zůstat součástí přirozené­ho společenství a získat podporu při návratu k běžnému, plnohodnotné­mu způsobu života. Nápomocny jsou jí terénní sociální pracovnice a úřady. Možné jsou sociální dávky a pomoc v hmotné nouzi (příspěvek na živoby­tí a na bydlení). Příspěvek na živoby­tí je stanovován individuálně po dobu 6 měsíců a odvíjí se od částek život­ního a existenčního minima. Dopla­tek na bydlení (nájem, energii a plyn) je přiznáván sociálními odbory obecních úřadů.

Bc. Marie Součková, I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN Praha

 
  • tisk
  • předplatit si