Praní prádla ze zdravotnických zařízení

Praní a ošetřování prádla je staré jako lidstvo samo. Historicky se vyvíjely nejenom tkaniny k odívání, ale i postupy a stroje na praní prádla a prací prostředky.

S péčí o prádlo se setkáváme jak v domácnos­tech, tak v komunální a zdravotnické oblasti. Když lidé přestali k odívání používat kožešiny a zavedlo se tkané prádlo, objevila se potřeba prát je a čistit. Nejdříve se používala čistá voda, otloukání o kameny a máchání ve vodě, později se začaly přidávat do vody některé látky, aby se zrychlilo odstranění špíny. S rozvojem mecha­niky a elektrifikace se začaly konstruovat prač­ky prádla nejdříve pro průmyslové, pak i pro domácí použití.

Technologie praní je zmiňována již ve starém Sumeru 2800 let před Kristem. Ve starém Egyp­tě byl nalezen znak pro praní prádla – hieroglyf (dvě nohy ve vodě), který značil, že prádlo je tře­ba šlapat. Ve starém Římě byli tzv. valchaři, kte­ří šlapali prádlo ve velkých kádích naplněných bělicí hlinkou, louhem, močí a vodou. Po šlapá­ní se pak prádlo vymáchalo v čisté vodě a sušilo na slunci, aby bylo krásně bílé. Později se k pra­ní používaly různé tlouky, plácačky, k namáče­ní ve vodě se používaly směsi zvířecího tuku a dřevěného popela. Velkým pokrokem byl vy­nález mýdla, které se dlouho používalo jen jako kosmetický prostředek. Dalším pokrokem byla tzv. prací deska, která byla vyrobena z různých materiálů, jako je dřevo, pálená hlína, kameny, plech, sklo, později se vyráběla z plastických hmot. V ČR se prací desky používaly až do 50. let minulého století.

Pračky a jejich rychlý rozvoj

V 18. století v Anglii Stender sestrojil první prač­ku. Američan Hamilton Smith zkonstruoval bubnovou pračku, ve které prádlem pohybova­ly lopatky. V r. 1790 Angličan Beetham navrhl praní proudem vody, metoda se ale neosvědči­la. Koncem 19. století, v době průmyslové revo­luce, byly zavedeny stroje do prádelen, nemoc­nic, pak i pro domácnosti.

Původní pračky vypadaly jako půlválec na nohách, dno bylo vyloženo roštem z dřevěných lišt, proti němu se kývalo půlválcovou valchou. Při tomto způsobu praní se prádlo třelo, tím se ale značně mechanicky namáhalo a ničilo. Pro­to se vynalezly postupy, při nichž prádlo ve vodě vířilo, a protože byla dostupnější kvalitní mý­dla, prádlo bylo vypráno kvalitněji. Používaly se také různé lopatky, kolíky, poháněné klikou, pákou, nejdříve byly dřevěné s kovovými pan­ty, úchyty, převody.

V roce 1904 fy Hobza a spol. z Hranic na Mo­ravě uvedla na trh pračku zn. Ideal, kterou vyvá­žela do různých zemí, jako bylo Rakousko­-Uher­sko, Rumunsko, Rusko, Egypt. V roce 1894 Ni­kola Tesla zavedl používání elektrické energie, která poháněla různé malé motory, pohony stro­jů, a v roce 1906 Američan Alva Fischer sestro­jil první elektrický prací stroj. Nejprve se voda v pračce ohřívala přímo pod pračkou tak jako v kamnech, později se k topení použila elektři­na. Místo ždímačky, která prádlo poškozovala, se začala používat odstředivka. První typy pra­ček byly robustní konstrukce, s vynálezem pry­žových silentbloků, které zachycovaly vibrace, bylo možné stroje odlehčit, vyrobit je z plechu a začaly se vyrábět kombinované pračky s od­ středivkou. Po 2. světové válce byly v USA vy­robeny první automatické pračky na elektři­nu, tam, kde nebyla elektřina zavedena, byly pračky i na benzínový motor. V roce 1957 v ČR první automatickou pračku vyrobili v podniku ROMO FULNEK.

V současné době různí zahraniční a tuzem­ští výrobci nabízejí různé druhy praček, jako jsou průmyslové tunelové pračky a sólo stro­je s automatickým dávkovacím zařízením, ale i mandly, tvarovačky, sušičky. Podle typu a dru­hu prádla se používají různé programy v závis­losti na typu pracího prostředku, druhu a zašpi­nění prádla a dalších kritériích.

Prací prostředky našich předků

Jako první se používaly k čištění jíl, hlína, pí­sek a dřevný popel. S rozvojem průmyslu se k čištění používaly soda, potaš, borax, křída, magnezium, sůl, HCl, louhy, čpavek, organické kyseliny (octová, šťavelová, citronová, vinná), na odbarvování peroxid vodíku, jako ustalova­cí lázeň sirnatan sodný, na mastnoty 25% líh, glycerin, chloroform, terpentin, aceton, éter, benzen, benzín, tetrachlor, perchloretylen. V 18. století se mýdla vyráběla z přírodních olejů jako alkalické soli vyšších mastných kyselin. Přídavkem sody, silikátů, fosfátů vznik­ly prací mýdlové prášky. V roce 1930 vznikly první tekuté syntetické prostředky, v r. 1945 práškové alkylbenzeny jako budoucí základ pracích prášků.

Tenzidy

Tenzidy jsou povrchově aktivní látky vyrobe­né z rostlinných a živočišných tuků či syntetic­ky z ropy a uhlí. Dnes existuje na sto různých druhů tenzidů. Synteticky vyrobené tenzidy se označují jako saponáty. Jsou levné, ale biologic­ky špatně odbouratelné. Tenzidy snižují povr­chové napětí svých rozpouštědel, při vyšší tep­lotě se účinnost zvyšuje.

Jako detergenty se označují přípravky urče­né k praní a k čištění. Kromě tenzidů obsahují i jiné aktivační přísady (polyfosforečnany), pl­nidla (síran sodný) a některé speciální přísady (optická zjasňovadla, barviva, parfémy).

Tenzidy mají schopnost:

• prací: typická vlastnost některých tenzidů odstraňovat špínu z vláken;

• detergenční: schopnost odstraňovat špínu z jakéhokoliv povrchu;

• antiredepoziční: zabraňuje zpětnému usa­zování nečistoty z prací lázně na vyprané tkanině.

• šamponování: je polosuchý způsob odstra­ňování nečistot pomocí pěny. Pěna musí být stabilní, nesmí zanechávat lepkavé usazeni­ny. Nečistoty zůstávají jako krystalické zbyt­ky na povrchu a po působení se vysají.

Různé typy tenzidů se v praxi používají jako prostředky namáčecí, k předpírce, prací, aviváž­ní, mycí na nádobí, šampony na koberce, čisti­cí a odmašťovací, sanitační a dezinfekční, čisti­cí kožní, toaletní mýdla, lešticí, pro autokosme­tiku, smáčedla proti prachu.

V odpadních vodách mohou pěnivé deter­genty snižovat odpar, dusit ryby, zhoršovat kva­litu vodních zdrojů. Proto výroba směřuje k ne­pěnivým, netoxickým a biologicky odbouratel­ným tenzidům. Netoxické, a zároveň nepěnivé, jsou anionaktivní a neionogenní tenzidy. Biolo­gicky dobře rozložitelné jsou všechny sulfátové a oxyetylované neionogenní tenzidy. Fosfáty přispívají ke zvýšené eutrofiza­ci vod (abnormální růst planktonu a vodního plevele). Většina dostupných přípravků jsou univer­zální směsi lineárních a rozvětvených anionak­tivních a neionogenních tenzidů, přísad a parfé­mů. Neionogenní tenzidy se používají za stude­na, odmašťují kovy, hoří, nepění, vhodné jsou na povrchy, které se po mytí neoplachují. V kombi­naci s enzymy výrazně odstraňují biofilmy or­ganického a anorganického původu.

Prádlo ze zdravotnického zařízení

Prádlo ze zdravotnických zařízení může být vý­znamnou cestou přenosu v procesu šíření in­fekcí. Pokud je určeno k jednorázovému použi­tí, po použití se likviduje jako odpad a dále se nepere. Pokud je však prádlo určeno pro opa­kované použití, musí se bezpečně a efektivně prát nejen z hlediska estetického, ale i z hledis­ka zdravotního, hygienického a epidemiologic­kého. Musí být zabezpečena jeho stálobarevnost, odolnost k praní a aby se z něho neodlu­čovala vlákna, nemačkalo se, aby neobsahovalo zbytky pracích prostředků, aby bylo příjemné pro pokožku atd.

Předpisy

Ve zdravotnických zařízeních se používá celá řada různých druhů prádla vyrobeného z růz­ných materiálů a doporučených k jednorázové­mu nebo opakovanému použití, které je nutné prát (prádlo osobní, ložní, operační, k pokry­tí stolů, pro úklid apod.). Pro praní prádla ze zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče platí vyhláška č.195/2005 Sb., kdy v § 9 Mani­pulace s prádlem, vydaném k § 18 odst. 1 záko­na č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdra­ví, je uvedeno:

(1) Výměna lůžkovin se provádí podle potřeby, nejméně jednou týdně, vždy po kontamina­ci a po operačním výkonu, popřípadě převa­zu a po propuštění nebo přeložení pacienta.

(2) Ve zdravotnických zařízeních se na pokry­tí vyšetřovacích stolů a lehátek, kde dochá­zí ke styku s obnaženou částí těla pacienta, používá jednorázový materiál, který je mě­něn po každém pacientovi.

(3) Způsob ukládání prádla z provozu zdravot­nických zařízení nebo ústavů sociální péče, jeho převážení, praní a zacházení s ním, ja­kož i vybavení prádelny, stanoví příloha č. 4 této vyhlášky.

(4) Stejný režim manipulace s prádlem ze zdra­votnických zařízení platí i pro provozovny pro příjem prádla.

Podrobnější popis pro zacházení s prádlem a praní prádla ze zdravotnických zařízení a ústa­vů sociální péče je uveden v příloze č. 4 k vyhláš­ce č. 195/2005 Sb. Z přílohy vyhlášky citujeme:

A. Charakter prádla

• Prádlo má obdobný charakter jako zdra­votnický materiál určený pro opakované použití.

• Výsledkem pracího postupu a procesu musí být prádlo prosté chemické a bakteriální kontaminace.

• Materiály, které přicházejí do přímého styku s operační ránou, se nesmí klasifikovat jako prádlo.

B. Prádlo ze zdravotnických zařízení

• Prádlo ze zdravotnických zařízení jak v lůž­kové, tak ambulantní složce se pere výhrad­ně v provozovnách, které mají k tomu­ to účelu uzpůsobený režim a nedochází ke křížení zdravotnického prádla s prádlem ostatním – nezdravotnickým.

• Z hlediska zdravotního rizika se rozděluje prádlo na:

a) infekční – tj. prádlo kontaminované bio­logickým materiálem a prádlo použí­vané na infekčních odděleních, odděle­ních TBC a ve veškerých laboratorních provozech,

b) operační – tj. prádlo z operačních sálů, gynekologicko­porodních sálů, novoro­zeneckých oddělení, JIP a CHIP,

c) ostatní – tj. všechno prádlo neuvedené v bodech a) a b).

• Prádlo kontaminované zářiči (radionuklidy) a cytostatiky podléhá zvláštnímu režimu.

C. Zacházení s použitým prádlem

1. Mezi zařízením a prádelnou se smluvně do­hodne systém třídění a značení obalů podle obsahu (např. barevně, číselně) a dokumen­tuje se postup definující množství, termíny a způsob předávání prádla.

2. Prádlo se třídí v místě použití a nepočítá se. Počítání, včetně kontroly prádla na cizí před­měty, je možné ve vyčleněném prostoru za použití osobních ochranných pomůcek. Před uložením do obalů na odděleních se prá­dlo neroztřepává. Odkládá se do pytlů pod­le stupně znečištění, druhu prádla a zbarvení. Prádlo nesmí obsahovat žádné cizí před­měty (nástroje, jednorázové předměty, psací potřeby apod.).

3. Použité prádlo se ukládá do obalů, které za­braňují kontaminaci okolí nečistotami z to­hoto prádla. Používají se obaly vhodné k pra­ní nebo omyvatelné a dezinfikovatelné nebo na jedno použití.

4. Použité prádlo v obalech se skladuje ve vy­členěném větratelném prostoru. V místnos­tech pro skladování použitého prádla jsou podlaha a stěny do výše 150 cm omyvatelné a dezinfikovatelné.

5. Personál manipulující s použitým prádlem používá ochranný oděv, rukavice a ústní masku a dodržuje zásady hygieny, včetně osobní. Stejný režim platí i pro personál při výměně prádla na lůžku. Po skončení práce provede hygienickou dezinfekci rukou.

6. Prádlo, které bylo v kontaktu s tělními pa­razity, se ošetří vhodným insekticidem a po 24 hodinách se předá do prádelny.

7. Použité prádlo se odváží do prádelny v kon­tejnerech nebo ve vozech s uzavřeným lož­ným prostorem. Vnitřní povrch kontejneru, resp. ložný prostor vozu, je snadno omyva­telný, čistí a dezinfikuje se vždy po dopravě použitého prádla a vždy před použitím pro jiný účel.

D. Vybavení prádelny

1. Prádelna, ve které se pere prádlo, je umís­těna, vybavena a provozována tak, aby za­bezpečila požadovanou kvalitu vypraného prádla.

2. Čistá a nečistá strana prádelny se prostoro­vě odděluje.

E. Podmínky praní prádla

1. Při manipulaci s prádlem v prádelně se do­pravní a manipulační cesty čistého a použi­tého prádla nesmí křížit.

2. Prádlo opouští zdravotnické zařízení jen v ochranných obalech.

3. Prádlo se pere procesem termodezinfekce nebo chemotermodezinfekce, prádlo zne­čištěné cytostatiky se pere procesem termo­dezinfekce. Termodezinfekční proces praní probíhá nejméně 10 minut při teplotě lázně nejméně 90 °C. 4. Chemotermodezinfekční proces praní pro­bíhá při teplotě prací lázně nižší než 90 °C s přidáním dezinfekčních prostředků re­gistrovaných pro tento proces. Koncentra­ce, teplota a doba působení se řídí návodem k použití dezinfekčního prostředku.

5. Dezinfekční proces se ukončuje před fází máchání.

6. Prádlo v mokrém stavu se dále bezprostřed­ně tepelně zpracovává postupy na principu fyzikální dezinfekce (sušení, mandlování, tvarování).

7. Čisté prádlo neobsahuje rezidua pracích a dezinfekčních prostředků, která by mohla ohrozit zdraví osob používajících prádlo.

8. Materiály, které přicházejí do přímého styku s operační ránou, pokud se používají opako­vaně, splňují požadavky kladené na jednorá­zové roušky. Perou se odděleně ve zvláštním technologickém režimu.

9. Zajištění stejné úrovně bezpečnosti jak u vý­robků pro jedno použití, tak i pro opakova­né použití (operační oděvy, roušky) v prů­běhu jejich doby použitelnosti je dáno ČSN EN 13795.

F. Manipulace s čistým prádlem

1. Čisté prádlo se při přepravě chrání před zne­čištěním a druhotnou kontaminací vhod­ným obalem nebo umístěním do vhodných přepravních kovových skříňových vozíků nebo klečových kontejnerů krytých texti­lem. Přepravníky a zásobníky se čistí a dez­infikují vždy před použitím nejméně jeden­krát denně. Prádlo se převáží tak, aby nedo­ šlo k poškození obalu.

2. Čisté prádlo se skladuje v čistých a pravidel­ně dezinfikovaných skříních nebo regálech v uzavřených skladech čistého prádla.

Závěr

Prádlo může hrát významnou úlohu v přenosu infekcí, a proto by mělo být i indikátorem kva­lity péče a standardu.

V komunálních prádelnách se pere prádlo z hotelů a ubytoven, restaurací, přípraven suro­vin, výroben potravin, léčiv a podobně. Obecně lze říci, že při nedodržování režimových opat­ření při manipulaci s použitým prádlem (práce bez ochranného oděvu, pláště, ústenky, ústní roušky, rukavic), roztřepávání a počítání, pře­vozu na vozících na použité prádlo, které nejsou před distribucí vypraného prádla zpět na praco­viště dezinfikovány, může dojít k opětovné mik­robiální kontaminaci a k zašpinění prádla.

Rovněž v domácnostech musíme dbát na to, aby prádlo bylo nejen čisté, ale i dobře vyprané a aby bylo zbaveno mikroorganizmů, zvláště při praní prádla od osob s infekčním onemoc­něním. V současné době může být také problé­mem při nízkoteplotních pracích cyklech to, že se v potrubních systémech praček mohou vysky­tovat odolné plísně, které mohou jak pračky, tak i zpětně prádlo kontaminovat. Proto je nutné vě­novat péči i dekontaminaci samotných praček.

V současné době vnímáme jako samozřej­most chodit čistě a pěkně oblečeni v pečlivě vy­praném a vyžehleném prádle. Cesta, jak toho­to efektu lze dosáhnout, nebyla a není jedno­duchá a historie praní prádla, pracích strojů a pracích prostředků je dlouhá jak lidstvo samo a úzce souvisí s rozvojem průmyslu technic­kého, chemického a textilního. Ve zdravotnic­kých zařízeních hraje péče o prádlo pro pacien­ty a personál významnou roli nejen z hlediska estetického, ale i z hlediska možného přenosu nemocničních nákaz.

MUDr. Věra Melicherčíková, SZÚ, Praha

 

• tisk
• předplatit si