Vzdělávání akademických pracovníků v oblasti sexuologie

Ačkoliv jsou sexuální potřeby člověka řazeny hned do dvou úrovní potřeb – biologické z hlediska zachování rodu a psychické ve smyslu eroticko-sexuálních zážitků, v případě onemocnění jsou často odsouvány do ústraní. Trvá-li tento stav delší dobu, zejména u chronických onemocnění nebo zdravotně-sociálních handicapů, může docházet k frustraci nemocného či postiženého klienta.

Vzhledem k tomu, že do 90. let 20. století byla problematika sexuálních potřeb nemocných v naší vzdělávací soustavě spíše tabuizována, nebyli zdravotničtí pracovníci optimálně připraveni na komunikaci s pacientem signalizujícím frustraci plynoucí z nedostatečné saturace této potřeby. Zdravotničtí pracovníci, kteří nebyli na tuto situaci řádně připraveni, mohli na vzniklou situaci reagovat buď jejím popřením, anebo v ojedinělých případech změnou role z pozice sestry na pozici ženy, ev. muže za předpokladu, že zdravotník byl mužského pohlaví. Byly zaznamenány případy, kdy v této souvislosti došlo k navázání osobních vztahů mezi zdravotníkem a pacientem.

Podíváme-li se do současné literatury věnující se základním potřebám člověka z pohledu ošetřovatelství, zjistíme, že této problematice není věnováno příliš prostoru. Např. v publikacích Šamánkové (2011) či Trachtové (2004) není problematika sexuálních potřeb u nemocných/klientů blíže rozpracována. Naopak ve slovenských publikacích se s rozpracováním dané problematiky ve vztahu k ošetřovatelství můžeme setkat např. v publikaci Potreby v ošetřovateľstve (Tomagová, Boriková, 2008) či Ošetrovateľstvo 1 (Koziérová, Erbová, Oliviérová, 1995). Velký deficit existuje zejména v oblasti diagnostiky této potřeby, neboť ne každý člověk chce tyto informace sdílet se zdravotníkem. Ten pak musí při sběru informací vycházet z neverbálních projevů nemocného/klienta. Druhý problém může nastat v případě, že je potřeba sice diagnostikována, ale sestra si není jistá, jaký postup má stanovit při její saturaci. Právě s tímto druhým problémem se sestry setkávají častěji, a pokud pociťují komunikační ostych vzhledem k této intimní problematice, řeší to tak, že se na to raději klienta neptají.

Poznatky z kurzu jsou uplatňovány v praxi

Oblast sexuality nemocného byla řešena samostatně až v ošetřovatelském modelu M. Gordonové funkční a dysfunkční vzorce zdraví, který byl podkladem pro vznik NANDA taxonomie II., kde je potřebám sexuality klientů věnována doména č. 8 Sexualita (Marečková, 2008). I přes to všechno se v praxi setkáváme se situací, že sběru informací obsažených v této doméně není na standardních odděleních věnován dostatečný prostor, snad s výjimkou gynekologicko-porodnických a urologických oddělení. Vzhledem k tomu, že problematika sexuálních potřeb klientů je nezbytnou součástí ošetřovatelské péče, která je ve vzdělávání opomíjena, naplánovali tvůrci projektu „Zdravotnické programy v inovaci“ CZ.1.07/2.2.00/15.0357 v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost v rámci podaktivity KA3 zaměřené na vzdělávání akademických pracovníků dvouúrovňový kurz sexuologie (základní a nástavbový) s dotací 2 × 4 hod. Cílem kurzů bylo především zajištění potřebné úrovně znalostí akademických pracovníků pro možnost inovace předmětů, sdílení poznatků a jejich aplikace do výuky.

 

Základní kurz sexuologie proběhl 15. 4. 2011 pod vedením primářky sexuologického oddělení MUDr. Petry Sejbalové z Fakultní nemocnice Brno-Bohunice. Jeho náplní byla problematika neurohormonální regulace, ženské a mužské sexuality, sexuálního chování, sexuálních dysfunkcí, deviací a poruch. Jednotlivé teoretické bloky byly proloženy příklady z praxe ve formě zajímavých kazuistik. Kurzu se zúčastnilo 16 akademických pracovníků působících zejména v oblasti ošetřovatelství a porodní asistence (obr. 1).

Nástavbový kurz sexuologie se konal o rok později taktéž pod vedením paní primářky, tentokrát se zaměřením na problematiku sexuality u pacientů s psychózami a depresemi, u pacientů závislých na návykových látkách, onkologicky a neurologicky nemocných, smyslově a somaticky handicapovaných, u žen v těhotenství, laktaci a v klimakteriu. Kurz byl opět doplněn četnými a velmi zajímavými kazuistikami z praxe. Kurzu se zúčastnilo 18 pracovníků. Po ukončení každého kurzu byla provedena jeho evaluace. Pro vyhodnocení kurzu byl vytvořen anonymní dotazník obsahující 6 otázek zaměřených na hodnocení kurzu. Otázky č. 1–6 byly vyhodnocovány prostřednictvím hodnotící škály (1 – velmi dobře až 5 – nevyhovující) – výsledky jsou znázorněny v průměrných hodnotách v pruhovém grafu (graf 1). Z výsledků vyplývá, že akademičtí pracovníci byli s kurzy spokojeni, kladně byl hodnocen i přístup lektorky a její reakce na dotazy. V současné době dochází k aplikaci získaných poznatků do výuky na FZS UPa, a to zejména do předmětů Ošetřovatelství, Základy ošetřovatelství a Teorie porodní asistence, kde je vyhrazen prostor pro problematiku lidských potřeb včetně potřeb sexuálních.

Na závěr příspěvku bychom chtěly konstatovat, že nové informace obohatily náš rozhled v oblasti sexuálních potřeb klientů a pomohly přispět k usnadnění komunikace mezi klienty a zdravotnickými pracovníky při plánování individuální ošetřovatelské péče.

PhDr. Magda Taliánová, Ph.D., Katedra porodní asistence a zdravotně sociální práce, Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice

Mgr. Markéta Moravcová, Katedra porodní asistence a zdravotně sociální práce, Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice

Literatura:

1. Marečková J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006, s. 168–170. ISBN 80-247-1399-3.

2. Šamánková M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011. ISBN978-80-247-3223-7.

3. Trachtová E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2004. ISBN 80-7013-324-4.

4. Tomagová M, Boriková I. Potreby v ošetrovateľstve. 1. vyd. Martin: Osveta, 2008, s. 101–107. ISBN 80-8063-270-0.

5. Koziérová B, Erbová G, Oliviérová R. Ošetrovateľstvo 1. 1. vyd. Martin: Osveta, 1995, s. 719–742. ISBN 80-217-0528-0.

 

• tisk
• předplatit si