Participativní přístupy v péči o zdraví – využití výstupů projektu ERASMUS plus INORP K203-CAC1B7D2

Souhrn: Text tematizuje možnosti využití participativních přístupů ze strany zdravotnických profesionálů, ale také ze strany laiků v medicíně a ošetřovatelství, tedy pacientů a jejich blízkých. Odkazuje na zásadní poznatky a výstupy projektu Erasmus plus INORP K203-CAC1B7D2 (INOvace v poskytování služeb skrze Reflexivitu a Participaci), realizovaný Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy ve spolupráci s partnerskými univerzitami z Belgie, Finska, Portugalska a Irska. Výstupy projektu nabízejí přehled úskalí a benefitů procesů zplnomocnění a posílení kompetencí pacientů v procesu budování vlastního zdraví, prevence onemocnění a zařazení prvků participativních přístupů do managementu ošetřovatelské péče v oblastech, ve kterých sestry získávají a v budoucnu budou ještě rozšiřovat své profesní portfolio: primární a komunitní péče, ambulance srdečního selhání při kardiocentrech. Inspirativním pro prostředí poskytování zdravotní péče v České republice může být jeden z výstupů projektu, tedy Praktická příručka participativních přístupů a možností jejich využití v sociální a zdravotní péči.

Klíčová slova: participace uživatelů služeb, zdravotní gramotnost, odpovědnost za vlastní zdraví

Participatory approaches in health care – using of the outputs of the ERASMUS project plus INORP K203-CAC1B7D2

Summary: The manuscript discusses the possibilities of using participatory approaches on the part of healthcare professionals, but also on the part of lay people in medicine and nursing, i.e. patients and their relatives. The text refers to the essential findings and outputs of the Erasmus plus INORP K203-CAC1B7D2 project (INOvation in the provision of services through Reflexivity and Participation), implemented by the Faculty of Humanities of Charles University in cooperation with partner universities from Belgium, Finland, Portugal and Ireland. The outputs of the project offer an overview of the challenges and benefits of the processes of empowering and strengthening the competences of patients in the process of building their own health, disease prevention and the inclusion of the elements of participatory approaches in the management of nursing care in the areas in which nurses acquire and, in the future, will expand their professional portfolio: primary and community care, heart failure ambulances at cardiac centers. One of the outputs of the project can be inspiring for the environment of health care provision in the Czech Republic: A practical guide to participatory approaches and the possibilities of their use in social and health care.

Keywords: participation of service users, health literacy, responsibility for one’s own health

 

Co znamená participace a jaká zlepšení mohou přinést participativní přístupy do praxe poskytování zdravotní péče?

Participace ve zdravotnictví, tedy spolupodílení se pacientů na zachování či zlepšení vlastního zdraví, získává v posledních desetiletích prostor v denní praxi poskytované a přijímané péče o zdraví. V medicíně i ošetřovatelství je patrný odklon od čistě paternalistického přístupu směrem k partnerství a participativním přístupům k uživatelům služeb (pacientům a jejich blízkým). Partnerský model postupně doplnil spektrum možností efektivní interakce zdravotníků s pacienty i jejich blízkými a zahrnul do procesu poskytování péče možnost aktivizace pocitu odpovědnosti za vlastní zdraví. Mnozí zdravotníci využívají ku prospěchu svých pacientů a výsledků péče možností participativních přístupů efektivně již roky, aniž by je tak explicitně pojmenovávali. Participace uživatelů služeb může mít v praxi různé podoby, od společného vytváření plánu péče po informované rozhodnutí se pacienta v péči nepokračovat, například pomocí institutu Předem vyjádřeného přání (zákon o zdravotních službách, 2011). Málo zdůrazňovaným faktem zůstává, že podmínkou partnerství, tak jako v běžném životě, je vzájemný respekt a rovnost v přístupu ke zdrojům, z nichž nejvýznamnějším jsou informace.

Naše zdravotnictví, které je na vysoké úrovni v kvalitě poskytované péče, má ovšem při všech svých kvalitách stále rezervy, více či méně vnímané poskytovateli i uživateli služeb a popisované například ve studiích evropského srovnání úrovně poskytované péče o zdraví (Euro Health Consumer Index, 2018). Do studiemi hodnocených oblastí, k jejichž zlepšení v rámci svých profesionálních kompetencí přispívají i všeobecné sestry (dále v textu jen sestry), patří prevence, respekt k právům pacientů a k přístupu k informacím, tedy široká oblast zdravotní gramotnosti. Konkrétní studie dokládají příklady dobré praxe například snížením počtu opakovaných hospitalizací díky spolupráci sester s pacienty v následném ambulantním sledování po hospitalizaci pro srdeční selhání (Hany et al., 2021; Lloyd-Williams et al., 2005) i snížení úzkosti v období před operačním výkonem pacientů díky tomu, že byli informováni sestrou (Feninets et al., 2022). Větší propagace těchto sesterských úspěchů by jistě přispěla ke zvýšení prestiže ošetřovatelství a k motivaci ke studiu ošetřovatelství.

Projekt ERASMUS plus – inovace v poskytování služeb skrze participaci a reflexivitu

Pro posílení zásadních argumentů pro efektivní využití stávajících kompetencí sester, eventuálně jejich rozšíření v oblasti zdravotní gramotnosti, ve které má podle srovnání států OECD až 60 % české populace nedostatečné znalosti (NZIP, 2019), lze využít poznatků a výstupů projektu Erasmus plus INORP K203-CAC1B7D2 (INOvace v poskytování služeb skrze Reflexivitu a Participaci) (INORP MOOC FHS UK Course, 2023), který byl realizován a koordinován Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy ve spolupráci s partnerskými univerzitami z Belgie (Gent), Finska (Helsinky), Portugalska (Porto) a Irska (Dublin). Projekt byl primárně zacílen na vytvoření rámce pro analýzu a reflexi způsobů participace srovnáním praxe v jednotlivých partnerských zemích projektu (Blomberg et al., 2023).

Mnoho užitečného z projektu můžeme přenést do prostředí zdravotnické praxe ČR a inspirovat se příklady dobré praxe poskytování zdravotních i sociálních služeb partnerských zemí. Inspirativním pro prostředí péče o zdraví je nejen užívání, vnímání a naplnění pojmů participace (spolupodílení se), involvement (zahrnutí uživatelů služeb do procesu poskytování péče), ale i empowerment (posílení uživatele služeb ve využití jeho osobní rozhodovací kapacity).

Výstupy projektu nabízejí přehled úskalí a benefitů procesů zplnomocnění a posílení kompetencí pacientů v procesu budování vlastního zdraví, prevence onemocnění a zařazení prvků participativních přístupů do managementu ošetřovatelské péče v oblastech, ve kterých sestry získávají a v budoucnu budou ještě rozšiřovat své profesní portfolio: primární a komunitní péče, ambulance srdečního selhání při kardiocentrech.

Praktická příručka participativních přístupů a možností jejich využití v sociální a zdravotní péči – inspirace projektem ERASMUS plus INORP

V průběhu projektu vznikla Praktická příručka pro odborníky z praxe zdravotnictví i sociální péče, která se může stát velmi praktickým nástrojem sebereflexe a vlastního rozvoje v profesním životě sestry. Pojem participace lze popsat jako situaci, kdy jsou všichni lidé „slyšet“ (Praktická příručka v kurzu INORP MOOC FHS UK, 2023). Úkolem sestry je pro takovou situaci denně vytvářet podmínky, jen takové prostředí je profesionální odborně a zároveň ve všech principech etické: je spravedlivé, respektuje autonomii jednotlivce, neškodí mu a ve výsledku všem napomáhá rozhodnout se dobře. Co je to „dobré rozhodnutí“ v péči o naše pacienty, zůstane stále pokládanou otázkou a zajímavým námětem na další samostatné zamyšlení. Jisté je, že odpověď nemůžeme najít jako zdravotničtí profesionálové sami jenom na základě výsledků vyšetření a s dodržením evidence based postupů. Participativní přístupy mohou hledání nejlepšího řešení usnadnit i urychlit a ve výsledku i péči zlevnit. Mám za to, že naše (sesterské) vědomosti a kompetence pro aktivizaci pacientů k participaci na procesu zlepšení vlastního zdraví jsou již v tuto chvíli dostačující (Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků, 2011) a mnohdy zůstávají z různých důvodů nevy-užité (podobně jako kompetence našich pacientů řídit svůj životní styl tak, aby prospíval jejich vlastnímu zdraví). Ráda bych tedy ocenila a povzbudila kolegyně a kolegy, kteří edukují pacienty a jejich blízké, vedou své pacienty k odpovědnosti za vlastní zdraví v rámci dispenzární péče ve specializovaných ambulancích, v komunitě i intenzivní péči. Pro ty, kteří by chtěli v přizvání pacientů do managementu péče o jejich vlastní zdraví pokračovat dál, se Praktická příručka participativních přístupů a možností jejich využití v sociální a zdravotní péči může stát novou inspirací.

Příležitost ke změně

Možnost využívat participace pacientů na procesu zachování, návratu vlastního zdraví a akceptovatelné kvality života se jeví jako náročný „úkol navíc“ do programu ošetřovatelské praxe dnešních dnů, ať již se odehrává v primární, nebo intenzivní péči. Jsem si ovšem téměř jista, že většina z nás – všeobecných sester – participativní přístupy denně ve své praxi aplikuje.

Co nám tedy výstupy z Projektu nabídnout nového? Především uvědomění kontextu prostředí, ve kterém je péče poskytována, „osob a obsazení“, hledání odpovědi na otázku: „Kdo jsou moji týmoví partneři?“. Dnes již je samozřejmostí, že do pečujícího týmu zahrnujeme samotného pacienta a jeho blízké. Historie poskytování péče o zdraví však vycházela z jiných konceptů, než je partnerství a participace, a jednotliví aktéři péče o zdraví vyznávali často odlišné hodnoty a principy, než které jsou oficiálně vyjadřovány dnes (například solidárnost systému péče o zdraví v ČR, založeného na veřejném zdravotním pojištění a bezplatné zdravotní péči) a které vědomím nároku na tuto péči do značné míry potlačují odpovědnost každého z nás slabších ve vůli za vlastní zdraví. Dalším přínosem participace je motivace pro pokračování v dalším rozvoji ve své profesi, pěstování schopnosti reflektovat své úspěchy i výzvy ke zlepšení a práce s vlastní identitou, mocí a odpovědností. Po takovém zamyšlení a sumarizaci ovlivnitelných proměnných je vhodné zvážit další taktiku pro dosažení strategického cíle, kterým se může stát posílení odpovědnosti pacientů za vlastní zdraví s využitím participativních přístupů.

Základní taktickou dovedností v ošetřovatelství je komunikace, tedy způsob, kterým předáváme informace. Podle O. Šlapáka, ekonoma a odborníka na informační technologie, je zachycená informace působkem, který má potenciál změnit naše chování v budoucnu, a tedy významným způsobem pozitivně ovlivnit zdravotní gramotnost a životní styl našich pacientů i nás samých. Pouze správně vyslaná a správně pochopená informace může změnit chování svého příjemce v budoucnu, čímž se liší od pouhých shluků dat, signálů a zpráv, a to včetně zpráv lékařských. Pro úspěch ošetřovatelských edukačních aktivit však musí být naplněny dvě základní podmínky, a to, že naši pacienti by v ideálním případě měli:
→ rozpoznat, že se jedná o důležitou informaci, a porozumět jí;
→ rozpoznat význam informace pro ně samotné a jejich blízké.

V efektivitě předání a přijetí informace může spočívat zásadní role participace a participativních přístupů, protože vysvětlování pojmů nezačíná postupně od dat, ale spíše ve vzájemných vztazích a souvislostech dat, informací a znalostí (Šlapák, 2003). Dalším pozitivním dopadem participace pacienta a jeho blízkých na péči tedy může být úspora času a energie všech zúčastněných, při participativním předávání informací nevzniká efekt „tiché pošty“.

Jistotou, kterou se nikdy neomrzí připomínat, zůstává, že podmínkou efektivní participace je excelentní komunikace.

 

Literatura

1. BLOMBERG H., KROLL CH., CAMPBELL J. et al. A framework for analyzing and reflecting on modes of user participation in social work in a comparative perspective – Conclusions based on analyses of scientific journal articles from the countries participating in the ERASMUS+ INORP-project. [online]. Available from: https://tuhat.helsinki.fi/ws/portalfiles/portal/267437589/A_Framework_for_Analyzing_.pdf.
2. EURO HEALTH CONSUMER INDEX. 2018. [online]. Available from: https://healthpowerhouse.com/media/EHCI-2018/EHCI-2018-report.pdf.
3. FENINETS V., ADAMAKIDOU T., MANTZOROU M. et al. The Effect of preoperative educational intervention on anxiety and pain of patients undergoing spinal decompression surgery: a pilot randomized controlled study. Cureus 2022; 14(8): e28368. doi: 10.7759/cureus.28368.
4. HANY A., VATMASARI R. A. Correlation between nurse-patient interaction and readiness to care for post-treated heart failure patients in the intensive care room Malang, Indonesia. J Public Health Res 2021; 10(2): 2229. doi: 10.4081/jphr.2021.2229.
5. INORP MOOC FHS UK Course: Reflexivity and participation in communities CZ. 2023. [online]. Dostupné z: https://mooc.cuni.cz/course/view.php?id=184.
6. LLOYD-WILLIAMS F., BEATON S., GOLDSTEIN P. et al. Patients’ and nurses’ views of nurse-led heart failure clinics in general practice: a qualitative study. Chronic Illn 2005; 1(1): 39–47. doi: 10.1177/ 17423953050010010201.
7. NZIP.CZ. Zdravotnictví České republiky ve srovnání se státy OECD. 2019. [online]. Dostupné z: https://www.nzip.cz/clanek/477-zdravotnictvi-ceske-republiky-ve-srovnani-se-staty-oecd.
8. PRAKTICKÁ PŘÍRUČKA INORP. 2023. [online]. Dostupné z: https://mooc.cuni.cz/mod/book/view.php?id=8532&chapterid=373.
9. ŠLAPÁK O. Data, informace, znalosti. E-Logos, Electronic Journal for Philosophy/2003. [online]. Dostupné z: https:// e-logos.vse.cz/pdfs/elg/2003/01/11.pdf.
10. ZÁKONYPROLIDI.CZ. Vyhláška č. 55/2011 Sb. Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. [online]. Dostupné z: www.zakonyprolidi.cz/ cs/2011-55.
11. ZÁKONYPROLIDI.CZ. Zákon č. 372/2011 Sb. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). [online]. Dostupné z: www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372.

 

---

O autorce

Mgr. Pavla Povolná, Ph.D.

Pracuje jako odborná asistentka na Katedře ošetřovatelství FZS Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, jako lektorka působí na Katedře aplikovaných sociálních věd Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.

Postupně vystudovala obor zdravotní sestra na SZŠ 5. května v Praze, bakalářský studijní program zdravotní vědy na 3. LF UK v Praze, magisterský studijní program v oboru řízení na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a tamtéž doktorský studijní program v oboru Aplikovaná etika.

Věnuje se výuce předmětů z domény public health: etika, zdravotní gramotnost, management a ekonomika ve zdravotnictví, sociálně-zdravotní problematika péče.

Během své profesní kariéry působila jako sestra v intenzivní péči, anesteziologii a ambulantní kardiologii, své úvazky odborně profesní postupně doplňovala i praxí v administrativě v oblasti vzdělávání ve zdravotnictví a přednášením odborných témat (MZ ČR a IPVZ).

K jejím hlavním zájmům patří rozvoj v oblasti mindfulness, cyklistika a plavání.

 

• tisk
• předplatit si