Historie ošetřovatelství v Dánsku

Souhrn: Cílem sdělení je poskytnout přehled o zásadních událostech, osobnostech a institucích spojených s dánským ošetřovatelstvím od poloviny 19. století do současnosti. Vycházíme ze zdrojů poskytnutých archivem Dánského muzea ošetřovatelství a odborné literatury uvedené na webových stránkách.

Klíčová slova: Historie – vzdělávání – církevní ošetřovatelské řády.

The history of nursing in Denmark

Summary: The aim is to provide insight into the major events, individuals and institutions associated with Danish care from the mid-19th century to the present. Based on the sources provided by the archive at the Danish Museum of Nursing and Literature on the web site.
Keywords: History – education – church nursing orders.

Úvod

Historie ošetřovatelství v Dánsku byla ovlivňována socioekonomickými, politickými, kulturními i náboženskými faktory. Malé země jako Česká republika nebo Dánské království mají mnoho společného.

Historický vývoj do konce 19. století

Vývojová linie ošetřovatelské péče se tradičně dělí na tři základní fáze: laickou, charitativní a profesionální péči. Od středověku až do 19. století bylo ošetřovatelství výhradně laickou záležitostí. O charitativní péči s křesťanskými kořeny se zasloužily zejména církevní řády. Tato péče se zlepšovala, transformovala, až se z ní postupně stal právně regulovaný obor. Do roku 1800 existovalo v celé zemi jen 13 nemocnic s nevzdělaným ošetřovatelským personálem z nižší třídy (Frederiksen, 2008).

Diakonská nadace (Diakonissestiftelsen)

Vznikla v roce 1863 po vzoru německého Düsseldorfu, kde se jeptišky systematicky věnovaly charitativní činnosti (obr. 1). Diakonie v Dánsku zavedla vůbec první studijní program ošetřovatelství, jehož součástí byly i hodiny náboženství. Florence Nightingaleová vedla v nadaci tříměsíční kurz (Ilkjær et al., 2008).

Obr. 1 – Sestry z Diakonské nadace

Nadace a škola sv. Lukáše

Další školu otevřela Nadace sv. Lukáše (Sankt Lukas Stiftelsen) v roce 1900. Vzdělávání, zprvu čistě praktické, postupně získávalo pevnější rámec. Diakonské hnutí chtělo původně zavést ošetřovatelské vzdělávání pouze pro členky řádu, bylo ale obtížné získat a udržet dostatek pracovní síly. Od r. 1945 vycházely ze školy sv. Lukáše také sekulární všeobecné sestry, které pomáhaly zvýšit vliv Diakonské nadace a zvyšovat kvalitu vzdělávání v celé zemi (teprve roku 1969 získaly tyto sestry povolení vstoupit do manželství). Škola sv. Lukáše se stala modelem pro mnoho dalších, také díky sestrám Elně Krogh Nielsenové a Benedicte Ramsingové (Bork, 1997).

Počátky moderního ošetřovatelství a vliv církve na rozšíření ošetřovatelské péče

Nemocnice řídili v polovině 19. století obvykle místní zaměstnanci ekonomické správy. V Kodani tehdy byly dvě velké nemocnice s četným ošetřovatelským personálem, laickými pečovatelkami, kterým se říkalo stuekoner (obr. 2). Upřednostňovány byly spíše chudší vdovy, gramotné, počestné a nábožné. Byly ubytovány přímo v nemocnici, za plachtou v rohu pokoje, který obstarávaly. Vykonávaly záslužnou práci, nicméně bylo těžké takové ženy najít. Měly špatné pracovní podmínky, velmi omezené osobní volno, žádný soukromý život a nebyly respektovány ani ze strany lékařů (Petersen, 1988).

Obr. 2 – Pečovatelka (stuekone) z roku 1907

Tyto pečovatelky byly postupně nahrazovány sestrami, ale dlouhá léta pracovaly v nemocnicích souběžně a dělaly v podstatě stejnou práci. Silným dojmem zapůsobila také první dobrovolnice z vyšší třídy Ilia Fibingerová. Ničivá epidemie cholery v roce 1853 přiměla tuto dámu, aby se dobrovolně přihlásila jako sestra do Všeobecné nemocnice. Šlo o první zaznamenaný případ ošetřovatelky pocházející z vyšší třídy, později se vyskytla řada dalších (Frederiksen, 2008).

Války, epidemie, postupující industrializace a mnoho dalších faktorů zvyšovalo potřebu zdravotnické pomoci. První veřejné nemocnice se ovšem etablovaly až koncem 19. století, nestačily pro všechny potřebné a tyto mezery pokrývala právě činnost církevních řádů, které uzavíraly dohody s nemocnicemi, nebo zakládaly své vlastní nemocnice, z nichž některé dodnes existují a jsou vyhledávané. Církev měla určující vliv na rozvoj ošetřovatelského vzdělávání (Malchau, 2008).

Význam sester diakonek pro ošetřovatelství v Dánsku

Diakonky a sestry sv. Lukáše měly zcela zásadní vliv v dánském ošetřovatelství. Koncem 19. století bylo nepřijatelné, aby o protestantské pacienty bylo pečováno v katolické nemocnici, a proto byly sestry diakonky z konkurenčních důvodů vysílány do zařízení v provinciích. Cestování po venkově v rámci komunitní a domácí péče bylo ovšem často technicky obtížně proveditelné a náročné. Kolem přelomu století začaly sestry diakonky používat jízdní kola, což vyvolalo velký rozruch v nově vzniklé Dánské radě sester a kola byla posléze oficiálně povolena až roku 1905, nejdřív na venkově, pak i ve městě. V roce 1863 byla zavedena uniforma, pečlivě designovaná tak, aby v souladu s církevním řádem podporovala skromnost. Diakonky nosily dlouhé černé šaty s bílým límcem a čepcem, bez kříže na hrudi. Ty, které pracovaly jako sestry, měly pruhované bavlněné šaty, později nahrazené bílými. Používání jízdních kol si vyžádalo praktickou úpravu oděvu (obr. 3). Sukně byla nerovnoměrně zkrácena: vzadu byla delší, aby se zachovávalo dekorum, a vepředu kratší, kvůli bezpečnosti při jízdě. Během 2. světové války byla podoba uniformy diskutována jako zastaralá. Se vstupem mužských studentů do oboru byla uniforma opět změněna a čepec byl odstraněn (Bork, 1997).

Obr. 3 – Zkrácená uniforma pro jízdu na kole

Přínos dánských následovnic Florence Nightingaleové

Florence Nightingaleová položila základy systematického vzdělávání a budoucí organizace sester doma i ve světě. Její strategie vzdělávat sestry a vysílat je dál byla úspěšná i v Dánsku a týká se především dvou zdravotních sester, Tscherningové a Munckové.

Henny Tscherningová (1853–1932) měla rozhodující vliv na dánské ošetřovatelství. V jejím nekrologu dokonce stálo, že její přínos není pro Dánsko o nic menší než přínos Nightingaleové pro Anglii. Jako mladá dívka ošetřovala raněné vojáky a tato zkušenost ji inspirovala k její pozdější kariéře. Do městské nemocnice nastoupila v roce 1878 a brzy se stala vedoucí sestrou. O několik let později navštívila londýnskou školu u sv. Tomáše, aby získala zkušenosti. Při aplikaci nových poznatků v nemocnici narážela na odpor lékařů, kteří nestáli o systém vedoucí sestry-učitelky. Posléze se vdala a odešla z nemocnice. Nicméně se dále angažovala v oboru. Po založení Dánské rady sester se stala její první prezidentkou (Wingender, 1999).

Charlotte Muncková (1876–1932) absolvovala tříleté systematické vzdělání v presbyteriánské nemocnici v New Yorku. Když byla založena Bispebjerská nemocnice, Dánská rada sester do ní chtěla poprvé oficiálně zavést moderní systém po vzoru Florence Nightingaleové. Proto byla Muncková jmenována ředitelkou školy (obr. 4) a po Tscherninové se také stala prezidentkou Dánské rady sester. Usilovala zejména o zkrácení pracovní doby, lepší platy sester, důchod pro sestry a také o státní autorizaci sester. To se zdařilo pouhý rok po její smrti (Petersen, 1988).

Obr. 4 – Charlotte Muncková

Dánská rada s​ester

Dánská rada sester neboli Dansk Sygeplejeråd (DSR) byla založena v roce 1899 s cílem rozšířit vzdělávání na tříletý program a docílit státní autorizace profese. Ve stejném roce byla také založena Mezinárodní rada sester (ICN), jejíž členskou organizací se DSR stala o deset let později. DSR také od roku 1901 vydávala časopis Tidsskrift for Sygeplejesker, později přejmenovaný na Sygeplejersken (Sestra), který vychází dodnes. Začátkem 20. století vydala DSR ve spolupráci s Červeným křížem (Røde Kors) návrh na standardizaci vzdělávání v podobě třídílného programu: půl roku obecné přípravky (včetně výuky náboženství), jeden a půl roku ošetřovatelství (teorie + praxe) a jeden rok specializace. Muncková se také stala první prezidentkou Severské federace sester (Sygeplejerskernes Samarbejde i Norden), sdružující od roku 1920 sestry z Dánska, Norska, Švédska, Finska a Islandu (Malchau, 2008).

Reforma vzdělávání v Dánsku

První právní regulace ve sjednoceném vzdělávání sester se datuje do roku 1934. Sjednocení bylo nutné. Pojem „sestra“ byl totiž na přelomu století dosti široký, zahrnoval nekvalifikované pečovatelky, dobrovolnice z Červeného kříže, Stuekoner i školené zdravotnice. Studium bylo stanoveno na tři roky, ve výuce se střídali lékaři a sestry. Obsahovalo např. úvod do anatomie, fyziologie, chemie a fyziky, bakteriologie a hygieny, ošetřovatelských postupů, historie a etiky, případně i matematiku, dánštinu a psaní (obr. 5). Závěrečné zkoušky pak kombinovaly teorii a praxi (Petersen, 1940).

Obr. 5 – Praktická výuka ošetřovatelství

Benedicte Ramsingová a škola sv. Josefa

V roce 1936 byla při nemocnici sv. Josefa v Kodani založena škola pro sestry, kde vyučovala sestra Benedicte Ramsingová. Zpočátku neměla pedagogické kompetence, ale rychle systematizovala místní vzdělávání. Inspirovala se při návštěvě školy v USA ve 40. letech 20. století tamním vzdělávacím modelem kombinujícím teorii a praxi. Dánská rada sester si jejích zkušeností cenila. Ramsingová postupně zasedala v odborných komisích zabývajících se vzděláváním sester a účastnila se také vzdělávací reformy v roce 1957 (Malchau, 2008).

Muži v ošetřovatelství

Za velkého zájmu veřejnosti bylo do vzdělávání zařazeno také sedm mužů (obr. 6). Stalo se tak v Královské nemocnici v Kodani v letech 1951–1954. Jednalo se o experiment reverenda Jensena. Reverend musel řešit otázky typu, jaké mají mít uniformy, zda je přípustné vyučovat ve smíšené třídě nebo kde budou bydlet. Tito muži se učili kromě základů ošetřovatelství také vaření, úklidu apod. Po ukončení studia museli déle čekat na státní oprávnění k výkonu povolání, ale nakonec jim bylo uděleno. V této době už byli muži-sestry také v Anglii, USA, Norsku (Jensen, 2001).

Obr. 6 – Muži v ošetřovatelství
fota: Dansk Sygeplejehistorisk Museum

Reforma ve vzdělávání od roku 1957 do současnosti

DSR se stále snažila o zlepšování podmínek pro sestry včetně srovnání podmínek v zemi. Ty byly stále nerovnoměrné, množství teorie a praxe se lišilo a vyřešila je až reforma v roce 1957, která poskytla jasný rámec vzdělávání pro celé Dánsko: sestry musely dovršit 18 let a mít ukončené vzdělání srovnatelné přibližně s dnešním základním. Dále musely absolvovat tři roky výuky a složit závěrečnou zkoušku na akreditované škole. DSR během 2. poloviny 20. století usilovala o další profesionalizaci oboru směrem k univerzitnímu studiu, nikoliv pouze k zdravotnickým „højskole“.

V 70. letech probíhaly demonstrace za lepší vzdělávání sester, které bylo posléze prodlouženo o půl roku na celkových tři a půl roku. Změnil se poměr praxe a teorie a v důsledku směrnic EU bylo vzdělávání třeba harmonizovat se zbytkem zemí EU. Po založení Ústavu ošetřovatelství na univerzitě v Aarhusu roku 2001 byl otevřen bakalářský studijní program a o několik let později i magisterský. Studentky už tedy nemusejí odjíždět za vysokoškolským studiem ošetřovatelství do ciziny (Glasdam, 2008).

Závěr

Klíčovou roli v začátcích dánského ošetřovatelství sehrála zejména církev. Dánské království se inspirovalo Florence Nightingaleovou, jejíž studentky zavedly vzory vzdělávání v domácích nemocnicích. Dánská rada sester se stala členkou mezinárodního sdružení ICN. Díky státní autorizaci v roce 1933 a reformě v roce 1957 bylo vzdělávání zákonně ustanoveno, a péče v celé zemi se tak sjednotila. Dnes si zdravotní sestry v Dánsku otevírají další možnosti růstu profese díky univerzitnímu studiu.

Mgr. Pavla Kordulová, Eliška Šubrtová, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK

 

Literatura:

1. Bork D. Diakonisser i dansk sygepleje. København: Dansk Sygeplejeråd, 1997

2. Frederiksen K. Om hvordan fattige syge blev hospitalspatienter, og stuekoner blev sygeplejersker. In Glasdam S, Bydam J. Sygepleje i fortid og nutid – historiske indblik. København: Nyt Nordisk Forlag Arnold Busck, 2008

3. Glasdam S. Uddannelse af sygeplejersker – belyst fra et fagpolitisk perspektiv. In Glasdam S, Bydam J. Sygepleje i fortid og nutid – historiske indblik. København: Nyt Nordisk Forlag Arnold Busck, 2008

4. Ilkjær I, Kolsum A. Diakonissernes betydning for sygeplejen i Danmark. In Glasdam S, Bydam J. Sygepleje i fortid og nutid – historiske indblik. København: Nyt Nordisk Forlag Arnold Busck, 2008

5. Jensen AC. Vi var pionerer. Sygeplejersken. 2001;101(9)

6. Malchau S. Katolske sygeplejeordners grundlæggelse og virke. In Glasdam S, Bydam J. Sygepleje i fortid og nutid – historiske indblik. København: Nyt Nordisk Forlag Arnold Busck, 2008

7. Petersen E. Elevuddannelsen af i dag. Tidsskrift for Sygeplejesker. 1940;40(47)

8. Petersen E. Fra opvarter til sygeplejerske – træk af danske sygeplejerskers historie frem til år 1900. København: Dansk Sygeplejeråd, 1988

9. Petersen E. Sygeplejens pioner. Henny Tscherning, 1853–1932. København: Dansk Sygeplejeråd, 1998

10. De første hospitaler. Dansk Sygeplejehistorisk Museum. [online]. [cit. 2017-01-18]. Dostupné z: https://dsr.dk/dshm/sygeplejens-historie/sygeplejens-historie-i-danmark/de-foerste-hospitaler-i-danmark-og-deres

11. Malchau S. Benedicte Ramsing (1912–1988). Dansk Kvindebiografisk Leksikon. [online]. [cit. 2017-01-18]. Dostupné z: http://www.kvinfo.dk/side/597/bio/1590/origin/170/

12. Malchau, S. The history of nursing in Denmark – Timeline. Dansk Sygeplejehistorisk Museum. [online]. [cit. 2017-01-18]. Dostupné z: https://dsr.dk/sites/default/files/473/a5_timeline_uk_tryk.pdf

 

Recenzovaly:

Mgr. Ilona Juklíčková – Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
Mgr. Helena Michálková, Ph.D. – Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

 

 

 

• tisk
• předplatit si