Číslo 6 / 2023

Multidisciplinární péče u pacientů s poraněním mozku

Datum: 11. 12. 2023

Autor: Mgr. Šárka Pikolonová, Mgr. Petra Kourková, MBA, Mgr. Ivana Chloubová, Ph.D.

Souhrn: Charakteristickým rysem moderního ošetřovatelství je multidisciplinární péče, která u pacientů s poraněním mozku vyžaduje specifický přístup ošetřovatelského personálu. Předložený článek je výstupem závěrečné práce, která si stanovila čtyři cíle. První cíl zjišťuje spolupráci vybraných nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) u pacientů s poraněním mozku. Druhý cíl se zabývá spoluprací mezi všeobecnými sestrami a rodinou pacienta. Třetím cílem bylo zmapovat nejnáročnější činnosti vybraných NLZP v péči u pacientů s poraněním mozku. Čtvrtý cíl byl zaměřen na názor všeobecných sester na jejich připravenost zvládat specifickou ošetřovatelskou péči u pacientů s poraněním mozku.

Klíčová slova: komunikace, multidisciplinární tým, ošetřovatelská péče, poranění mozku, všeobecná sestra

Multidisciplinary care for patients with brain injury

Summary: A characteristic feature of modern nursing is multidisciplinary care, which requires a specific approach of the nursing staff for patients with brain injuries. The presented article is the output of the final thesis, which set four goals. The first objective examines the cooperation of selected non-medical health workers in patients with brain injury. The second objective deals with the cooperation between general nurses and the patient’s family. The third objective was to map the most demanding activities of selected non-medical health workers in the care of patients with brain injuries. Finally, the fourth objective was focused on the opinion of general nurses on their readiness to manage specific nursing care for patients with brain injuries.

Keywords: communication, multidisciplinary team, nursing care, brain injury, general nurse

Úvod

Poranění mozku představuje celosvětový zdravotní, ekonomický a společensko-sociální problém. Úrazy mozku jsou zodpovědné za 30 % náhlých úmrtí a ve věkové skupině do 45 let jsou nejčastější příčinou úmrtí obyvatel. Mnohdy vedou k těžké invaliditě a znamenají velkou finanční a psychickou zátěž jak pro klienta, tak pro jeho rodinu. Na jednotce intenzivní péče se pacientům s poraněním mozku věnují všeobecné sestry, které spolupracují s ostatními kategoriemi nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP). Nedílnou součástí je komunikace mezi zdravotnickým personálem a rodinou pacienta, která vytváří zcela individuální komunikační situace. Prostředí intenzivní péče je charakteristické vysokou odborností poskytované ošetřovatelské i lékařské péče, která působí na pacienta a jeho blízké stresujícím dojmem. Při každodenní ošetřovatelské péči vykonávají všeobecné sestry velice náročné intervence a ne vždy jsou na tyto specifické situace dostatečně připraveny.

Metodika a charakteristika souboru

Průzkumné šetření bylo realizováno pomocí kvalitativní výzkumné metody za využití polostrukturovaných rozhovorů. Kvalitativní empirická data byla zpracována pomocí otevřeného kódování, pomocí techniky tužka a papír. Po analýze výzkumných dat byla provedena jejich syntéza, byly vytvořeny kategorie a podkategorie, které byly zaměřeny na každou skupinu probandů. Výzkum byl uskutečněn od prosince 2022 do února 2023 ve dvou zdravotnických zařízeních na čtyřech odděleních, kde je poskytována péče pacientům s poraněním mozku.

Hlavním kritériem pro výběr vzorku probandů byl multidisciplinární tým složený z NLZP, kteří se společně podílí na péči o pacienta s poraněním mozku. Bylo osloveno 10 všeobecných sester, 3 fyzioterapeuti, 3 ergoterapeuti, 2 logopedi a 2 zdravotně sociální pracovníci, kteří byli ochotni spolupracovat. Rozhovory pro všeobecné sestry byly zaměřeny na pacienty s poraněním mozku, jejichž porucha vědomí dosahuje 9–12 bodů Glasgow Coma Scale. Pro ergoterapeuty, fyzioterapeuty, logopedy a zdravotně sociální pracovníky byly rozhovory zaměřeny na pacienty, kteří jsou při plném stavu vědomí.

Výsledky a diskuze

Všech 20 respondentek se shoduje, že bez multidisciplinárního přístupu v péči o pacienta s poraněním mozku nelze poskytovat kvalitní péči. Thomas et al. (2016) uvádějí, že všeobecné sestry mají důležitou a velkou roli v péči o pacienty s poraněním mozku. Zacharová (2016) uvádí, že sestra by měla být pro pacienta vždy člověkem, který má pochopení pro jeho problémy a snaží se mu pomáhat s velkou laskavostí a tolerancí. Má možnost klienta lépe poznat po psychické stránce, mnohdy snadněji než lékař. Kromě profesionálních schopností sester je schopna poskytnout pacientovi porozumění, oporu a snaží se pečovat o jeho psychosociální stav.

Slezáková (2014) podotýká, že při péči o pacienta s poraněním mozku je velmi významná spolupráce mezi sestrou a fyzioterapeutem. Důvodem spolupráce je časná rehabilitace nebo prevence dekubitů. Poruchy hybnosti pacientů vyžadují správnou pohybovou léčbu a při chronickém průběhu onemocnění či trvalém postižení je důležitá reintegrace jedince do společnosti. Logopedi nejčastěji spolupracují s klinickým psychologem, ergoterapeutem, fyzioterapeutem a všeobecnými sestrami. Velmi úzce spolupracují ergoterapeuti a fyzio-terapeuti. Během spolupráce se navzájem informují o nácviku chůze pro pacienta nebo procvičování funkce končetin. Dále ergoterapeuti spolupracují s logopedem, psychologem a sestrami. Za nezbytného člena multidisciplinárního týmu je dále považován zdravotně sociální pracovník, který nejčastěji spolupracuje se všeobecnými sestrami. Jeho úlohou je mimo poradenství především pomoc při zajištění péče, která bude navazovat na hospitalizaci pacienta. Zajišťují žádosti do domovů pro seniory, žádosti na následnou péči nebo příspěvky na péči.

Rodina hraje nezastupitelnou roli v životě člověka a podílí se významně na péči o svého blízkého. Hospitalizace blízkého je pro rodinu vždy zatěžující. Důvodem jsou zajištěné dýchací cesty a intervence invazivních vstupů. Komunikace mezi sestrami a rodinou blízkého je poměrně intenzivní, poskytují se informace o možnosti využití bazální stimulace nebo výběru vhodných pomůcek. Ahmed et al. (2022) poukazují na skutečnost, že rodinná angažovanost v péči o pacienta je důležitá po celou dobu hospitalizace. Všeobecné sestry by při komunikaci s příbuznými měly postupovat empaticky, vstřícně a taktně, s důrazem na náročnost situace pro všechny zúčastněné.

Mezi nejnáročnější činnosti u pacientů s poraněním mozku všeobecné sestry řadí hygienickou péči a zvládání agresivního chování pacienta. Pro zvládání agrese pacientů v bakalářské práci Petříková (2019) uvádí, že je důležité zachovat klid a pacientovi neodporovat. Podstatná je vlídná a milá komunikace s přiměřenou dávkou asertivity. Hygienická péče vyžaduje otáčení a polohování pacienta, při kterém dochází ke zvýšení intrakraniálního tlaku. Yang (2020) ve svém článku uvádí, že v péči o pacienta v intenzivní péči je důležitý neuromonitoring. Pomocí monitorování dokážeme včas odhalit abnormality, které zabrání sekundárnímu poškození mozku. Pro fyzioterapeuty je nejnáročnější činností vertikalizace pacienta. Autorky Fialová a Serranová (2016) ve svém článku sdělují, že fyzioterapeut má klíčovou úlohu v multidisciplinárním managementu funkčních poruch hybnosti pacienta.

Komunikace s pacientem po úrazu mozku je zcela odlišná od komunikace na jiných odděleních, a to nejen technikou, ale i celkovým přístupem. Role sestry-komunikátorky je proto zcela zásadní. K nejčastějším problémům v komunikaci z pohledu NLZP dochází z důvodu zavedení tracheostomie, dezorientace pacienta, fatických poruch, omezení kognitivních funkcí nebo špatného odezírání z úst od personálu. Dalším problémem bývá únava pacienta, vyčerpání, demotivace nebo psychoorganický syndrom. Ke správné komunikaci s těmito pacienty je nejdůležitější trpělivá a ochotná sestra, která ví, jak s pacientem komunikovat, a která zná alternativní techniky. Mezi nejčastěji využívané alternativní techniky patří tabulky s písmenky, tužka a papír nebo odezírání z úst.

Zásadní vliv na zvládání a průběh pacientova onemocnění je jeho motivace. Palmisano et al. (2020) popisují motivaci jako důležitý determinant kvality života. Sdělují, že pacienti s poraněním mozku mívají často motivační poruchy. Nejčastěji se to projevuje narušením chování, myšlení a emocí. Rusina et al. (2014) sdělují, že při postižení mozku různé etiologie a lokalizace dochází ke vzniku získané motorické poruchy řeči. Logopedky popisují za náročné momenty situace, kdy je pacient vyčerpaný, unavený nebo demotivovaný. Komunikace každého člověka má nepostradatelnou funkci. Pokud dojde k jejímu narušení nebo ztrátě v jakékoli rovině, dochází často k frustraci a ztrátě důstojnosti člověka. Ergo-terapeutky považují za nejnáročnější činnost návrat pacienta do domácího prostředí, a aby byl schopen postarat se sám o sebe. Pro zdravotně sociální pracovníky je nejnáročnější komunikace, nespolupráce pacienta nebo problémy při spolupráci s rodinou klienta. Palochová (2022) ve své bakalářské práci informuje, že komunikaci velmi usnadňuje rodina, která je na pacienta zvyklá. Pacient lépe od rodiny pochopí, co zdravotně sociální pracovník vyžaduje.

Poskytování péče pacientům s poraněním mozku je specifické a náročné. Bowers at al. (2018) informují, že by sestry měly mít dostatečné vzdělání, aby byly schopny poskytovat specializovanou péči o pacienta. Každá z našich respondentek se po nástupu ze studia do zaměstnání setkala s činností, ve které se potřebovala zdokonalit. Ke zdokonalení se ve specifických činnostech napomáhá adaptační proces, ve kterém si sestra osvojí specializované intervence, které vykonává v každodenní ošetřovatelské praxi.

Závěr

Zajištění kvality zdravotní péče není možné bez týmové spolupráce. Na péči o pacienty s poraněním mozku se podílí lékaři, všeobecné sestry, ergoterapeuti, fyzioterapeuti, logopedi a zdravotně sociální pracovníci. Nesmí být opomenuta ani rodina klienta, která tvoří nedílnou součást péče o pacienta. Podmínkou fungování multidisciplinárního týmu je důležité kvalitní vzdělání všech nelékařů.

Literatura

1. AHMED F., ATTIA A. L., MANSOUR H. et al. Outcomes of family-centred auditory and tactile stimulation implementation on traumatic brain injured patients. Nurs Open 2023; 10(3): 1601–1610. doi: 10.1002/nop2.1412.
2. FIALOVÁ D., SERRANOVÁ T. Fyzioterapie u funkčních poruch hybnosti. Neurol Praxi 2016; 17(2): 87–91.
3. FLÍDROVÁ E. Spolupráce všeobecné sestry a fyzioterapeuta na oddělení intenzivní péče. Brno, 2021. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Vedoucí práce Miroslava Kyasová.
4. NEUBAUEROVÁ H. Spolupráce sester a logopedů u klientů s afázií. České Budějovice, 2015. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence. Vedoucí práce Jitka Tamáš Otásková.
5. OYESANYA T. O., BOWERS B. J., ROYER H. R. et al. Nurses’ concerns about caring for patients with acute and chronic traumatic brain injury. J Clin Nurs 2018; 27(7–8): 1408–1419. doi: 10.1111/jocn.14298.
6. OYESANYA T. O., THOMAS M. A., BROWN R. G. et al. Nurses’ beliefs about caring for patients with traumatic brain injury. West J Nurs Res 2016; 38(9):, 1114–1138. doi: 10.1177/ 0193945916636629.
7. PALMISANO S., FASOTTI L., BERTENS D. et al. Neurobehavioral initiation and motivation problems after acquired brain injury. Front Neurol 2020; 11(23). doi: 10.3389/fneur.2020.00023.
8. PALOCHOVÁ M. Poradenství v kontextu zdravotně sociální péče. České Budějovice, 2022. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Lenka Motlová.
9. PETŘÍKOVÁ Z. Agresivní chování pacientů z pohledu sestry. Praha, 2019. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, 2. Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství.
10. RUSINA R., MATĚJ R. et al. Neurodegenerativní onemocnění. Praha: Mladá fronta 2014. ISBN 978-80-204-3300-8.
11. SLEZÁKOVÁ Z. Ošetřovatelství v neurologii. Praha: Grada 2014. ISBN 978-80-247-4868-9.
12. VACKOVÁ J. et al. Sociální práce v systému koordinované rehabilitace. Praha: Grada 2020. ISBN 978-80-271-2434-3.
13. VÉVODA J. et al. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. Praha: Grada 2013. ISBN 978-80-247-4732-3.
14. YANG M-T. Multimodal neurocritical monitoring. Biomed J 2020; 43(3): 226–230. doi: 10.1016/j.bj. 2020.05.005.
15. ZACHAROVÁ E. Komunikace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada 2016. ISBN 978-80-271-0156-6.