Zpět na přehled aktualit

Florence plus

Je nárůst nemocných trpících mentální anorexií podmíněn společensky?

Datum: 24. 3. 2016
Je nárůst nemocných trpících mentální anorexií podmíněn společensky?

Mentální anorexie je psychické onemocnění, jehož původ sahá hluboko do minulosti, ačkoli nepoměrný nárůst četnosti lze zařadit do několika posledních let. První příznaky této nemoci popisují antičtí filozofové a lékaři Hippokratés a Galén. Původní lékařský popis onemocnění se však přičítá Richardu Mortonovi roku 1689. 

Mentální anorexie je závažná porucha příjmu potravy, která se klinicky projevuje chorobným strachem z tloustnutí a úsilím neustále hubnout. Následkem bývá podvýživa, hormonální a metabolické změny a poruchy tělesných funkcí (bradykardie, hypotenze, hypokalémie, metabolická alkalóza, zácpa, vysoký cholesterol, suchá kůže, zvýšený somatotropin a kortizol, snížený inzulin, kazivost zubů a další). Nejvyšší četnost onemocnění je zaznamenána u dospívajících dívek a mladých žen. Příčiny a predispozice je možné rozdělit do několika kategorií, k nejzákladnějším faktorům patří:

·        Sociální – silný vliv módních trendů a společenský tlak na dosažení „ideální“ postavy je citelný zejména od šedesátých let minulého století.

·        Biologické – především v období psychického a fyzického zrání, vliv má hormonální přeměna. U žen přibližně desetkrát četnější výskyt než u mužů.

·        Spouštěcí faktor – krizové životní situace či narážky okolí na tloušťku, sexuální konflikty apod.

·        Genetické – kauzální predispozice u sester anorektiček a dvojčat, zejména jednovaječných.

·        Vliv rodiny – vysoké nároky kladené na dítě ze strany rodičů, zvláště matky, která se v mnoha případech snaží vlastní neschopnost projikovat do vize „dokonalé dcery“.

·        Osobnostní faktory – jako typický rys bývá popisována určitá nevyváženost jednotlivých osobnostních složek – vysoké ambice a sklony k preciznosti, nadměrná sebekontrola a nízké sebehodnocení, sklon k úzkostem, emoční labilita.

Možná kritéria pro určení diagnózy:

·        Tělesná hmotnost je 15 % pod předpokládanou úrovní, nebo BMI 17,5 a nižší.

·        Nemocný se vyhýbá kalorickým pokrmům.

·        Užívání laxativ, diuretik, anorektik.

·        Vyprovokované zvracení, nadměrné cvičení.

·        Zkreslená představa o vlastním těle.

·        Vtíravá obava z tloustnutí.

·        Amenorea u žen či ztráta potence u mužů, u dětí opoždění puberty.

Podle Ladishové (2006) je mentální anorexie jednou z nejčastějších psychiatrických diagnóz mladých žen, její mortalita patří u duševních onemocnění k nejvyšším: 5–20 % pacientů. Krch (1999) uvádí odhad mortality až na 18 % (s. 95). Zdůrazňuje přímou úměru mezi délkou onemocnění a pravděpodobností úmrtí (s. 32).

Epidemiologie poruch příjmu potravy v České republice je srovnatelná se Spojenými státy a zeměmi západní Evropy (Papežová, 2010). Prevalence u žen se nyní pohybuje mezi 0,5–2,2 % (s. 26). Přesný počet případů je velmi obtížné určit, mnohé dívky ani nemají zájem hledat odbornou terapeutickou pomoc.

Rozvoj početnosti případů akceleruje zejména v současnosti, v souladu s vývojem komunikačních technologií od čtyřicátých a padesátých let. Druhá polovina 20. století je nerozlučně spjata s řadou sociálních, kulturních a hospodářských změn, poválečná Evropa vykazuje extrémní poptávku po zboží všeho druhu, s vynálezem televizního vysílání se rozšiřuje vliv médií na módní průmysl a reklamu. Vystoupení slavné Twiggy v 60. letech vyvolává řetězovou reakci, která má nedozírné následky na proměnu obecného názoru na ženskou krásu. Sdělovací prostředky pravidelně „masírují“ stále rostoucí procento lidské populace. Výsledkem je výběr extrémně štíhlých modelek, jejichž těla fotografové mnohdy ještě retušují a zeštíhlují. Někteří módní návrháři, mezi nimiž tradičně nechybí i homosexuálně orientovaní jedinci, upřednostňují spíše chlapecké typy modelek. Hubená postava je v současné době spojována s mládím a elegancí, přitažlivostí, silnou vůlí a dokonce zdravým životním stylem. Obezita je již u dětí často posuzována s určitými předsudky. Děti s výraznější nadváhou bývají považovány za líné, hloupé a nešikovné, někdy jsou okolním kolektivem zesměšňovány a šikanovány. Následkem podobných předsudků je určitá fobie z nadváhy, posilovaná širokou nabídkou dietních potravin, jejichž výživná hodnota je zpravidla nepřímo úměrná tloustnutí, neboť nedostatečný přísun živin navozuje pocit hladu a vybízí ke zvýšené konzumaci. Přitom většina dietních programů evokuje názor, že jiné potraviny jsou nezdravé a že se po nich tloustne. Masově rozšířená iluzorní představa zdraví u výrobků označených nápisem LIGHT je šablonovitě medializována, což na jedné straně zvyšuje zisky potravinových firem, na straně druhé má enormně manipulativní vliv na podvědomí spotřebitelů. Tržní ceny kaloricky ochuzených jídel dosahují stejných, někdy i vyšších hodnot než ceny plnohodnotných, výrobně nákladnějších pokrmů. Ziskuchtivost je klíčovým hybatelem v podpoře módních trendů, které nejlépe vyhovují výrobním korporacím různých průmyslových odvětví. Výsledným efektem je incidence 19 případů za rok na 100 000 žen a 2 případy za rok na 100 000 mužů. Nejrizikovější věková skupina dívek ve věku 13–19 let zahrnuje alarmujících 50,8 případu na 100 000 dívek ročně (Krch a kol., 2005).

Léčba pacienta s poruchou příjmu potravy je téměř výhradně multioborovou záležitostí. Podílejí se na ní praktický lékař ve spolupráci s rodinou, ambulantní psychiatr, psycholog a mnohdy i nutriční terapeut. Kde není možný pokrok, například pro nespolupráci, je nutná hospitalizace. Vážnější případy jsou umístěny na metabolických jednotkách či specializovaných psychiatrických odděleních. Po propuštění z nemocnice následují zpravidla vleklé série rozličných, psychoterapeutických postupů, včetně rodinné terapie, nezaručující však úplné vyléčení s absencí recidiv. Mnohem důležitější alternativou se jeví prevence s důslednou osvětou onemocnění.

Vzhledem ke skutečnosti, že se průměrný věk nemocných snižuje (Krch, 2002, s. 53), je vhodná patřičná edukace již na základních školách. Výchova k toleranci odlišných jedinců (Ladishová, 2006) by měla být samozřejmostí, důležitá je též podrobná informovanost o škodlivém vlivu reklamy, která může mít cíleně klamavý charakter.

Mgr. Helena Řezníčková, SZŠ a VOŠZ Merhautova, Brno, 

Bohuslav Petřík, Psychiatrická klinika FN Brno-Bohunice, oddělení afektivních poruch a poruch osobnosti

Literatura:

1. Krch FD. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002, 240 s. ISBN 807178-598-9

2. Krch FD. Poruchy příjmu potravy. 2. vyd. aktualizované. Praha: Grada Publishing, 2005, 255 s. ISBN 80-247-0840-X.

3. Krch FD. Poruchy příjmu potravy: vymezení a terapie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999, 238 s. ISBN 80-7169-627-7

4. Ladishová LC. Strach z jídla. Jak odhalit anorexii a bulimii, Jak jim předcházet, Jak je léčit. 1. vyd. Ružomberok: EPOS, 2006, 160 s. ISBN 80-89191-53-3

5. Langmeier J, Krejčířová D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 80-7169-195

6. Leibold G. Mentální anorexie: příčiny, průběh a nové léčebné metody. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1995, 140 s. ISBN 80-205-0499-0

7. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů MKN-10: desátá revize. 2. vyd. aktualizované. Praha: Bomton Agency, 2008. ISBN 978-80904259-0-3

8. Papežová H (ed.). Spektrum poruch příjmu potravy. Interdisciplinární přístup. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 424 s. ISBN 978-80-247-2425-6

9. Smékal V, Macek P. Utváření a vývoj osobnosti. Brno: Barrister and Principal, 2002. ISBN 80-85947-83-8


 

Více o autorech:

Mgr. Helena Řezníčková, SZŠ a VOŠZ Merhautova, Brno, učitelka odborných předmětů

1982: ukonč. SZŠ Brno – obor Dětská sestra; 1982–1994: ÚSP pro tělesně postižené děti, Kociánka, Brno – dětská sestra; 1994–1997: SZŠ Jaselská, Brno – učitelka odborných předmětů; od 1998: SZŠ a VOŠ Merhautova, Brno – učitelka odborných předmětů; 2003: ukonč. Mgr. studium, PdF UP Olomouc – Učitelství odborných předmětů na SZŠ; od 2004: metodik prevence sociálně patologických jevů

 

Bohuslav Petřík, Psychiatrická klinika FN Brno-Bohunice, oddělení afektivních poruch a poruch osobnosti

1990: ukonč. SZŠ Jaselská, Brno – obor Zdravotní sestra; 1988–1995: Psychiatrická léčebna Brno-Černovice, oddělení psychotických poruch; 1995–1998: OSVČ mimo obor zdravotnictví; od 1998: Psychiatrická klinika Brno-Bohunice

 

Ilustrační foto, zdroj: http://www.ordinace.cz

 
  • tisk
  • předplatit si