Problematika stravování obézních dětí

Souhrn: Obezita dětí je problémem naší doby, nezdravého životního stylu, který vychází především ze špatného stravování a nedostatku pohybu. Cílem tohoto výzkumného šetření bylo zjistit, zda nevhodné stravovací návyky mají opravdu vliv na obezitu dítěte. Zaměřily jsme se na množství denních porcí, na množství vypitých tekutin a celkově na skladbu stravy. Na základě poskytnutých údajů jsme porovnávaly stupně obezity z hlediska váhově-výškového indexu BMI. Hlavním pozitivem dosažených výsledků je zjištění, že naši respondenti ve věku 7–15 let se stravují poměrně zdravě.

Klíčová slova: obezita – nadváha – stravování – děti.

The issue of boarding in obese children

Summary: Childhood obesity is one of the problems of modern days. It represents unhealthy lifestyle based upon bad eating habits and the lack of physical activity. Finding out whether the wrong diet affects children’s obesity is the purpose of our thesis. Daily number of meals, drinking regime and the food make-up in general were the points of our interest. Using the received data and BMI we compared the degrees of obesity among the children aged 7–15. The main positive finding of our survey is that the observed respondents have quite healthy dietary habits.
Keywords: obesity – overweight – boarding – children.

Úvod

Obezita dětí zaměstnává v posledních letech mnoho odborníků po celém světě, a to především proto, že došlo k dramatickému nárůstu počtu dětí trpících touto chorobou během poměrně krátké doby. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) uvádí, že v přepočtu na tisíc registrovaných pacientů v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost stouply počty obézních dětí z 5,5 v roce 1996 na 20,5 v roce 2011 a je více než pravděpodobné, že ani v následujících třech letech křivka obezity u dětí neklesla. (ÚZIS).

Pohybová aktivita u dětí se snižuje, dnešní uspěchaná doba a nedostatek volného času ze strany rodičů přispívá k využívání služeb sítí obchodů s rychlým občerstvením ve větší míře, než je zdrávo. Mnoho rodičů je také nuceno trávit většinu času v zaměstnání, aby byl zabezpečen chod rodiny, proto je pro ně svým způsobem pohodlnější dát svým dětem peníze na stravu, ale už nekontrolují, co si za ně děti koupily. To jsou hlavní příčiny narůstajícího počtu dětských obézních pacientů. V mnoha, ne-li ve všech případech dospěje dítě k obezitě stylem života (nedostatek pohybové aktivity a špatné stravovací návyky), který se v rodinách pěstuje. Je zřejmé, že vinu na tomto stavu nesou především rodiče.

Charakteristika výzkumného vzorku

Výzkumné šetření jsme prováděly pomocí dotazníku, který byl distribuován v ordinacích výživového poradce a praktického lékaře pro děti a dorost. Z celkového množství 100 dotazníků byla návratnost 70 (70 %). Výzkumného šetření se zúčastnilo 33 rodičů obézních chlapců a 37 rodičů obézních dívek.

Výsledky a diskuze

V našem šetření jsme se zaměřily především na množství denních porcí, na množství vypitých tekutin a celkově na skladbu stravy. Na základě poskytnutých údajů jsme porovnávaly stupně obezity z hlediska váhově-výškového indexu BMI. Bylo zjištěno, že 7,14 % dětí je robustních, 81,43 % trpí nadváhou a 11,43 % dětí je obézních.

Nejprve jsme se zabývaly snídaní dětí. Z šetření vyplynulo, že 75,71 % dětí je zvyklých snídat. Dajčarová ve své práci z roku 2006 uvádí, že 56 % žáků nesnídá (1). Porovnáním výzkumného šetření Dajčarové (2006) a šetření našeho (2013) lze vyvodit, že za posledních sedm let došlo ke zlepšení v přístupu respondentů ke snídani dětí. Může to být vlivem osvěty u výživových poradců, ve školách nebo v médiích. Nutno uvést, že našimi respondenty jsou rodiče, kdežto u Dajčarové to byly děti samotné, a tudíž je třeba pracovat i s myšlenkou, že rodiče mohli uvádět takové údaje, které jsou pro ně samotné přijatelné, a tedy nemusejí být zcela pravdivé. Z výzkumného šetření není rovněž jasné, zda jsou rodiče v době snídaně dítěte doma přítomni, nebo ne, čímž mohou být údaje opět mírně zkreslené.

Další otázka byla zaměřena na svačiny. Svačina je velmi důležitou součástí denního jídelního režimu. Dokládá to i projekt „Zdravá svačina“, který byl na podzim roku 2012 odstartován pod záštitou Ministerstva zdravotnictví ČR. Jeho cílem je motivovat zejména žáky I. stupně základních škol ke změně stravovacích návyků a vyměnit tak nezdravé svačiny typu sladkých pochutin za ovoce a zeleninu, jejichž zařazení do každodenního jídelníčku vede k podpoře zdravějšího životního stylu u dětí a ke změně jejich dosavadních stravovacích návyků (http://www.zdravasvacina.eu). Z odpovědí vyplynulo, že 66 % dětí dostává svačinu z domova. Bohužel není jasné, zda si školák bere na svačinu sušenky, nebo namazaný chléb se šunkou a jako přílohu k tomu zeleninu, a zda dítě svačinu opravdu sní. Dalších 23 % dětí nedostává svačinu z domova, ale dostává na ni finance. Otázkou však zůstává, co si dítě za peníze koupí. Vedle školních automatů, které nabízejí sladké a slané pochutiny, což pro děti není nejzdravější alternativa, „vyrostly“ i automaty, které dodávají výrobky zdravé výživy. Jedná se o projekt Evropské unie, jehož cílem je přispět k trvalému zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny, vytvořit správné stravovací návyky ve výživě dětí a tím zároveň bojovat proti dětské obezitě. Projekt nese název Happy Snack a je skloubením dvou programů – Mléko pro evropské školy a Ovoce do škol. Výrobky z těchto automatů splňují veškerá výživová doporučení (www.happysnack.cz). Spolu s automaty fungují na mnoha školách bufety, jejichž hlavním sortimentem jsou rohlíky, bagety, koláče a jiné sladké a slané pochutiny. Zároveň ale nabízejí i čerstvé ovoce. Záleží především na vedení jednotlivých škol, zda se v rozhodující míře zasadí o to, aby v jejich prostorách byla pro všechny žáky dostupná zdravá výživa. Celých 11 % dětí nesvačí vůbec. Pozitivním výsledkem je, že v případě poledního jídla 79 % školáků navštěvuje školní jídelnu, zbylých 21 % dětí obědvá doma.

Konzumace zeleniny a ovoce představuje důležitý příjem vitaminů, zejména vitaminu C, provitaminu A a kyseliny listové, minerálních a dalších nutričně významných látek – antioxidanty, vláknina aj. Pařízková, Lisá a kol. uvádějí denní doporučenou dávku zeleniny 3–4 porce, ovoce 2 porce (5). Jak odpovídali respondenti našeho šetření, je zřejmé z grafu 1. Překvapivě pozitivně vyznívá, že návštěvnost rychlých občerstvení není u dětí pravidelná, konkrétní výsledky uvádí graf 2. Porovnáme-li naše hodnoty opět s výzkumným šetřením Dajčarové, zjišťujeme, že jsou o 19 % nižší. Jedním z důvodů odlišných výsledků může být rozdílnost respondentů, dále ale i fakt, že se díky celosvětové osvětě stravovací zvyklosti skutečně mění. Každopádně vždy záleží na postoji rodičů, zda dokáží dítě dostatečně pádnými argumenty přesvědčit o nevhodnosti tohoto stravování pro jeho zdravý vývoj.

Společné stravování všech členů rodiny přispívá především k soudržnosti rodiny, ale může mít i příznivý vliv na osvojování si vhodného denního rytmu, pravidelnosti, zásad hygieny ve spojení s jídlem, může ovlivňovat formování jídelního, morálního i sociálního vývoje dítěte. U malých dětí přispívají společná jídla k pocitu bezpečí. Trávení většího množství času s rodiči je jedním z faktorů ovlivňujících utváření zdravých postojů k jídlu. Společná jídla mohou plnit i důležitou výchovnou funkci. To ovšem předpokládá kulturnost v chování rodičů ve vztahu k jídlu i k dalším členům rodiny. Společná jídla pomáhají udržovat rodinné tradice, a to jak ve složení jídelníčku, tak v chování (3). I naše šetření řešilo problematiku společného stravování v rodině. Téměř 77 % dotazovaných jí denně spolu (anebo se o to snaží). Marinov, Pastucha a kol. uvádějí, že rodina by měla jíst u jednoho stolu alespoň jednou denně, a to se nám také potvrdilo (4).

U otázky pravidelného stravování (pětkrát denně) vyšlo, že téměř 71,43 % dětí jí pravidelně anebo se o pravidelnost alespoň snaží. Nepravidelná strava může vést u dětí ke zdravotním problémům. Vynechání svačin vede k prodlužování fáze hladovění, která může mít za následek pokles koncentrace glukózy v krvi; dítě je unavené a nesoustředěné (3). Hlad je základní lidská potřeba, která je popsána v Maslowově pyramidě potřeb. Pokud nedojde k uspokojení této základní potřeby, nelze u žáků předpokládat vyšší výkonnost. Navíc absence svačiny může vést k tomu, že dítě pozře větší porci jídla u oběda, a to je u obézních dětí nežádoucí.

Další otázka poukazovala na denní příjem sladkostí u dětí. Podle doporučení WHO by neměla spotřeba rafinovaného cukru u dětí a dospělých překročit 10 % celkového energetického příjmu. Do dětského jídelníčku sladkosti patří, ale jen občas a pro jeho zpestření (5). Z celkového množství dotazovaných pouhých 8,57 % dětí nejí sladkosti nebo je má maximálně jednou denně. V tomto vzorku jsou především děti, které již nějakou dobu navštěvují výživovou poradkyni, a tudíž mají sestavený jídelníček s vyloučením sladkostí.

Odpovědi na otázku, kolikrát do týdne si večer dítě dopřeje slané pochutiny (brambůrky, tyčinky, arašídy apod.) k TV, počítači apod., jsou zřejmé z grafu 3. U poslední skupiny dětí (7 %) se lze domnívat, že tyto absolutně nezdravé potraviny patří tzv. k „folklóru“ rodiny. Jedno balení chipsů (77 g) obsahuje 1 g soli, přitom tělo dítěte by nemělo za celý den přijmout více než 3 g soli (5).

Dostatečný přísun tekutin je nezbytný pro správné fungování těla. Množství tekutin, které má dítě denně vypít, závisí na jeho věku a tělesné hmotnosti. Objem tekutin pro 6–10leté dítě je 60–80 ml/kg tělesné hmotnosti, u 11–15letých dětí 50–70 ml/kg tělesné hmotnosti, v průměru by tedy dítě mělo vypít 2 litry tekutin denně. Nejvhodnějším nápojem pro dítě je stolní neperlivá voda, ovocný nebo bylinný čaj, 100% džus ředěný vodou v poměru 1:1 (2). Z našeho výzkumu vyplývá, že pitný režim dodržuje většina dětí, ale nejčastěji pijí sladké nápoje. Pokud dítě není od začátku usměrňováno v rodině, velmi snadno si pití sladkých nápojů osvojí. O to hůře se pak tohoto zlozvyku zbavuje. Rodiče pijí nejčastěji vodu a čaj, jako třetí nápoj v pořadí uvádějí konzumaci piva (!).

Závěr

Hlavním pozitivem dosažených výsledků je zjištění, že děti ve věku 7–15 let se stravují poměrně zdravě. Z několika osobních rozhovorů s respondenty vyšel najevo na jednu stranu velký zájem o zdraví dítěte a na straně druhé jsme se setkaly s rodiči, kteří k problému přistupovali naprosto lhostejně, bez zájmu. Z reakcí některých bylo znát, že je otázky v dotazníku téměř urážely, z čehož lze usuzovat, že obézní rodiče vidí své děti jako děti obezitou netrpící.

Obezita dětí je problémem naší doby, nezdravého životního stylu, který vychází především ze špatného stravování a nedostatku pohybu. Proto je důležitá osvěta k tomuto tématu, aby se dostalo co nejvíce informací k co nejvíce lidem (zejména doporučit úpravu životosprávy dětí pro rodiče, školu, školní jídelny) a ti tak mohli uvědoměle přistupovat k (svým) dětem, které mají k obezitě sklony nebo jsou jí již postiženy. Že jde o problém celospolečenský, je zřejmé i z již námi výše zmiňovaného projektu Ministerstva zdravotnictví ČR „Zdravá svačina“ z roku 2012.

Mgr. Zuzana Jandíková, DiS., Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence
Bc. Martina Khodlová, studentka Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence

 

Literatura:

1. Dajčarová V. Faktory podílející se na vzniku obezity u dětí [online]. 2006 [cit. 2014-03-10]. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/101100/lf_b/Bakalarska_prace.pdf

2. Doležel Z. Pitný režim u dětí. Pediatrie pro praxi. 2007;3:136–138

3. Fraňková S, Pařízková J, Malichová E. Jídlo v životě dítěte a adolescenta: teorie, výzkum, praxe. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 128 s. ISBN 978-80-246-2247-7

4. Marinov Z, Pastucha D. Dětská obezita: průvodce ošetřujícího lékaře. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 222 s. ISBN 978-80-247-4210-6

5. Pařízková J, Lisá L. Obezita v dětství a dospívání: terapie a prevence. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007. 239 s. ISBN 978-80-246-1427-4

Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Činnost zdravotnických zařízení ve vybraných oborech léčebně preventivní péče 2012 [online]. Praha, 2013 [cit. 2014-01-07]. ISBN 978-80-7472-063-5. Dostupné z: http://www.uzis.cz/publikace/cinnost-zdravotnickych-zarizeni-ve-vybranych-oborech-lecebne-preventivni-pece-2012

 

Recenzovaly:

MUDr. Lenka Luhanová, Centrum lékařské prevence, Plzeň
Bc. Lucie Janská, DiS., Dětská klinika, FN Plzeň

 

• tisk
• předplatit si