Aktivní úloha sestry v prevenci a časné diagnostice karcinomu prsu

Edukace žen všech věkových skupin je důležitou součástí každodenní práce všeobecných sester a porodních asistentek působících jak v ambulancích, tak i na lůžkových gynekologicko-porodnických odděleních nemocnic. Časná diagnostika zhoubného nádoru prsu je stále významnou součástí léčebně preventivní péče.

Vzdělávání zdravotních sester a porodních asistentek je jedním z cílů spolku Projekt 35, který byl založen Onkologickou klinikou 1. LF UK a VFN v Praze a Masarykovým onkologickým ústavem v Brně. Předsedkyní spolku Projekt 35 je zkušená onkoložka prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc., která se věnuje převážně mladým pacientkám s karcinomem prsu a vzdělávání sester v oblasti „osvěty“, prevence považuje za velmi důležité.

Kurzy na téma „Aktivní úloha sestry v časné diagnostice karcinomu prsu u mladých žen“ jsou organizovány od roku 2011, doposud je absolvovalo zhruba 1 000 zdravotních sester a porodních asistentek. Dva kurzy byly organizovány pro studentky bakalářského programu Porodní asistentka na Vysoké škole zdravotnické v Praze a na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Kurzy byly studentkami velmi dobře hodnoceny, a tak jsme se rozhodli v tomto směru pokračovat.

Další velmi vydařený kurz se uskutečnil v úzké spolupráci s Fakultou zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Onkologickou klinikou Krajské zdravotní, a.s. – Masarykovy nemocnice v Ústí na Labem. Účastnily se jej studentky především 2. ročníku studijního programu Porodní asistentka a dále pak studentky a studenti dalších zdravotnických studijních programů, kteří o téma měli zájem.

Do programu byly zařazeny následující přednášky:

• Úloha sestry v časné diagnostice;
• Epidemiologie karcinomu prsu ve věkové skupině mladých žen;
• Indikace k mamografickému vyšetření, ultrazvuk a NMR;
• Karcinom prsu a hormonální rizika;
• Klinické projevy karcinomu prsu;
• Genetické vyšetření při karcinomu prsu;
• Návod na samovyšetřování včetně instruktáže na modelu.

Kurz byl bez poplatku a absolventky obdržely studijní texty s přednáškami, Metodický pokyn k edukaci pacientek a odkaz na mobilní aplikaci samovyšetřování (zdarma).

Na závěr kurzu vyplňovali studenti evaluační dotazník. Z celkových 50 dotazníků se vrátilo 44 vyplněných.

Na otázku, zda kurz splnil jejich očekávání, odpovědělo 64 % dotázaných „rozhodně ano“ a 34 % dotázaných „spíše ano“. Můžeme tedy konstatovat, že většina studentů hodnotí program kurzu kladně. Na otázku, zda v programu nějaké téma chybělo, byla uvedena jedna odpověď. Chybělo téma „Jak vhodně komunikovat s pacientkou benefity samovyšetřování“. Tato problematika je ale řešena v Metodickém pokynu k edukaci pacientek.

Další otázka zjišťovala, která témata kurzu považují studenti pro svou praxi za nejpřínosnější. Jako nejdůležitější téma pro praxi uvedla většina dotázaných samovyšetřování, dále pak hormonální rizika a vyšetřovací metody. Celkem 59 % dotázaných uvedlo, že získané informace „rozhodně“ využijí v praxi, 34 % uvedlo, že tyto informace „spíše“ využijí. Můžeme tedy předpokládat, že studentky budou do značné míry připraveny informovat ženy o preventivních vyšetřeních. Pro tento předpoklad svědčí i skutečnost, že 96 % dotázaných uvedlo, že považuje „osvětu“ týkající se časného záchytu karcinomu prsu za „rozhodně důležitou“.

V této souvislosti pro nás byly zajímavé odpovědi studentek na otázku, zda ony samy provádějí samovyšetřování prsů. Odpověď „ano, pravidelně každý měsíc“ uvedlo pouze 16 % dotázaných. Odpověď „ano, ale nepravidelně“ uvedlo 61 %. A 23  % dotázaných uvedlo, že samo­vyšetřování neprovádí vůbec. Jedná se zhruba o jednu čtvrtinu souboru. Můžeme se domnívat, že pro činnost všeobecné sestry / porodní asistentky v oblasti výchovy ke zdraví si povedou lépe ty, které se samy aktivně o své zdraví starají a samovyšetřování provádějí alespoň nepravidelně.

Respondentkami byly studentky, které již absolvují praxi ve zdravotnických zařízeních. Na otázku „prováděla jste dosud ‚osvětu‘ týkající se časného záchytu karcinomu prsu“ uvedlo 9 % dotázaných, že se „snaží informovat každou pacientku o samovyšetřování“, 11 % informuje ženu o důležitosti mamografického screeningu a 11 % dotázaných uvedlo, že se občas pacientek zeptá, jestli se screeningu účastní. Většina studentek, celkem 69 %, uvedla, že zatím „osvětu“ neprováděla.

K účinné edukaci žen/pacientek jsou určitě důležité i vhodné podmínky. Bohužel 82 % dotázaných studentek uvedlo, že v ordinacích zpravidla není prostor, kdy by mohly s pacientkou nerušeně hovořit. V odpovědi na otázku „co by usnadnilo ‚osvětovou‘ činnost sestry v ordinaci“ uvedlo 27 % dotázaných „morální“ podporu lékaře, 34 % tištěné edukační materiály a 39 % zajistit v ordinacích vhodné podmínky. Podmínky k edukaci nejsou jednoduché a je nutná trocha improvizace. Co se týká tištěných edukačních materiálů, postupně se přechází na materiály v elektronické formě, které jsou levnější.

Na závěr bych chtěla ocenit velmi vstřícný přístup vedení Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, zvláště pak PhDr. Ing. Lucie Mičíkové a Ing. Šárky Novákové, které nás provedly výukovými prostory. Vzhledem k vybavení katedry moderními didaktickými pomůckami můžeme předpokládat vysokou úroveň vzdělávacího procesu.

 

PhDr. Marcela Svěráková
Projekt 35, z. s.

 

• tisk
• předplatit si